Milan Hlavsa

Milan Hlavsa
Základní informace
Přezdívka	Mejla
Narození	6. března 1951 Praha Československo Československo
Úmrtí	5. ledna 2001 (ve věku 49 let) Praha Česko Česko
Příčina úmrtí	rakovina plic
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Povolání	hudebník, skladatel
Nástroje	baskytara, zpěv
Aktivní roky	1968–2001
Vydavatel	Globus Music
Příbuzná témata	The Plastic People of the Universe, DG 307, Garáž, Fiction, Půlnoc
Ocenění	Čestné občanství Prahy 2 (2013), Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu (2022)
Příbuzní	Jiří Němec (tchán) Dana Němcová (tchyně) Markéta Fialková (švagrová) Tobiáš Jirous (švagr) David Němec (švagr) Ondřej Němec (švagr) Martin Palouš (švagr)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milan „Mejla“ Hlavsa (6. března 1951 Praha – 5. ledna 2001 Praha) byl český hudebník – baskytarista a zpěvák, spoluzakladatel skupiny The Plastic People of the Universe. Hrál i s dalšími skupinami, např. DG 307, Půlnoc, Garáž, Fiction. V listopadu 2022 obdržel in memoriam osvědčení o účasti v protikomunistickém odboji.^[1]

Milan Hlavsa vyrůstal na pražském Břevnově. V mládí založil se svými kamarády několik nevýznamných kapel, které neměly dlouhého trvání. Na baskytaru začal hrát při založení své první kapely, a to proto, že byl z kytaristů nejhorší.^[2] V 60. letech byl Hlavsa krátce hospitalizován v psychiatrické léčebně, poté, co se demonstrativně podřezal; tato příhoda mu později umožnila vyhnout se základní vojenské službě.^[2]

Koncem 60. let se seznámil s psychedelickým rockem, především s hudbou skupiny Velvet Underground.^[3] Poté, co se v roce 1968 rozpadla jedna z jeho kapel, rozhodl se spolu se svým bývalým spolužákem, kytaristou Jiřím Števichem, založit novou skupinu, která by hrála psychedelický rock s ohni na jevišti.^[2] Skupinu nakonec založili v září 1968. Členy byli též zpěvák a klarinetista Michal Jernek a bubeník Josef Brabec. Skupina dostala název The Plastic People of the Universe, a Hlavsa v ní působil jako skladatel hudby, zpěvák a baskytarista. Skupina hrála ze začátku písně zahraničních kapel (Velvet Underground, The Fugs, Rolling Stones, The Doors aj.), později začala hrát i vlastní tvorbu. K naprosté většině písní napsal hudbu Hlavsa, texty pocházely nejčastěji z pera básníka a filozofa Egona Bondyho, který pocházel z beatnické generace a je jedním z nejznámějších československých tvůrců tohoto hnutí. Později se jako textaři prosadili také Vratislav Brabenec a Ivan Martin Jirous. Kapela se v 70. letech odmítla podrobit požadavkům představitelů moci na úpravu repertoáru a zkrácení vlasů, čímž se čím dál více dostávala s vládnoucím režimem do konfliktu.

V roce 1973 založil spolu s básníkem a prozaikem Pavlem Zajíčkem experimentální hudební skupinu DG 307. Po několika letech ji ale opustil, aby se mohl koncentrovat pouze na Plastic People.^[2] Skupina pokračovala v existenci i bez Hlavsy.

V roce 1973 byl Hlavsa podmíněně odsouzen za napadení opilce, který obtěžoval jeho tehdejší přítelkyni.^[2] V roce 1975 se Hlavsa oženil s Janou Němcovou, dcerou filosofa Jiřího Němce, narodil se jim syn Štěpán a dcera Magdalena.^[4]

V sedmdesátých letech byl celý undergroundový svět tehdejším režimem perzekvován, což vyvrcholilo v roce 1976 tzv. Procesem s českým undergroundem, při němž bylo několik hudebníků odsouzeno k nepodmíněným trestům odnětí svobody. Hlavsa byl šest měsíců ve vazbě, odsouzen však nebyl. Poté byl opakovaně terčem policejního šikanování.^[2] Podepsal Chartu 77, ale jeho podpis nebyl přijat, neboť byl v době podpisu trestně stíhán.^[2] Od roku 1975 byl sledován Státní bezpečností (StB),^[5] v roce 1987 byl registrován jako agent Státní bezpečnosti, krycí jméno „Kytarista“.^{[6][7][8][9][10][11][12][13][14][15]}

V roce 1988 se vinou vnitřních sporů Plastic People rozešli. Poté hrál v kapelách Garáž a Echt!. Založil také hudební skupinu Půlnoc (kam přešlo jádro původních Plastiků) a po jejím rozpadu Fiction. Po listopadu 1989, kdy se z exilu vrátil Pavel Zajíček, se Hlavsa vrátil k DG 307 a od roku 1997 i k PPU. Při příležitosti setkání dvou prezidentů v americkém Bílém domě – Václava Havla a Billa Clintona – si zahrál společně s Lou Reedem. S Janem Vozárym se věnoval i úpravám klasických hitů PPU (1997, Magická noc). V roce 1999 vydal své sólové album Šílenství.^[16]

Věnoval se i filmové tvorbě, zahrál si ve filmu Kanárek (1999), k němuž složil a nahrál hudbu, a ve filmu Válka barev. Na začátku roku 2000 se pustil spolu s PPU do přípravy nového alba. V dubnu mu však lékaři našli zhoubný nádor na plicích. Činnost kapely byla tedy přerušena a podstoupil operaci. Na podzim se však jeho stav zhoršil a 5. ledna 2001 Milan Mejla Hlavsa zemřel.

Poslední rozloučení s Hlavsou se konalo 11. ledna v kostele Svatého Jakuba staršího na Zbraslavi a zúčastnily se ho stovky lidí z řad široké veřejnosti, uměleckého i politického světa. Na pohřbu promluvil Ivan Martin Jirous. 28. února měl v Divadle Archa premiéru film The Plastic People Of The Universe.

6. a 7. března zahráli Plastic People poprvé bez Hlavsy – na koncertu Když je dnes člověku 50, uspořádaném k uctění Hlavsovy památky u příležitosti Hlavsových narozenin. Poté bylo vydáno 2CD Milan Hlavsa – Než je dnes člověku 50 – Poslední dekáda, obsahující z poloviny výběr Hlavsových nahrávek z let 1988–1998; druhý disk je záznamem koncertu z 6. března (kromě PPU ještě Garage, Velvet Underground Revival, DG 307). Plastic People, Garáž i DG 307 koncertují i po Hlavsově smrti.

• Muž bez uší (1969–72)
• Do lesíčka na čekanou (1973)
• Vožralej jak slíva (1973–1975)
• Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned (1974–1975)
• Ach to státu hanobení (1976–1977)
• Pašijové hry velikonoční (1978)
• Jak bude po smrti (1979)
• Co znamená vésti koně (1981)
• Kolejnice duní (1977–1982)
• Hovězí porážka (1983–1984)
• Půlnoční myš (1985–1986)
• Bez ohňů je underground (1992)
• Koncert (1997)
• For Kosovo (1999)
• Líně s tebou spím (2001)
• Do lesíčka na čekanou, koncert z roku 1973 (2 CD, 2006)

• 1973–75 (1991)
• Uměle ochuceno (1992)
• Historie hysterie 1973–1975 (2 CD, 2004)
• V katedrálách ticha, koncert z roku 1994 (CD, 2011)

• No. 1 (1981)
• Demo (1987)
• Praha (1991)
• No parking! (1994)

• Půlnoc (1990)
• City of hysteria (1991)

s Jitkou Charvátovou, Dušanem a Janem Vozáryovými a Jiřím Březinou

• Fiction (1994)
• Básníci ticha – maxisingl (1994)
• Neverending Party – A Tribute to Velvet Underground (1995)
• Noc a den (1996)
• Básníci ticha (2005) remastered

• Magická noc (s Janem Vozárym, 1997)
• Šílenství (1999)

• Krysa – Bigbítovej podraz (jako host, 1991)
• Lorien – Unplugged (1994)

• Než je dnes člověku 50 – Poslední dekáda (2001)

• GRATIAS, Petr. Cesty do rockového nebe : jednatřicet portrétů československých rockerů. Brno: Nakladatelství JOTA, 2019. ISBN 978-80-7565-529-5. S. 70–77. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Milan Hlavsa na Wikimedia Commons
• Osoba Mejla Hlavsa ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Hlavsa
• Milan Hlavsa v Česko-Slovenské filmové databázi
• http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123383458-pribehy-slavnych/401223100031017-mejla/dalsi-casti/114 - pořad z cyklu Příběhy slavných