Milan Kondr
| Ing. Milan Kondr | |
|---|---|
| 1. předseda Senátorského klubu ODS | |
| Ve funkci: 19. prosince 1996 – 16. listopadu 1998 | |
| Předchůdce | senátorský klub vznikl |
| Nástupce | Mirek Topolánek |
| 1. senátor za obvod č. 22 – Praha 10 | |
| Ve funkci: 16. listopadu 1996 – 16. listopadu 1998 | |
| Předchůdce | Senát PČR vznikl |
| Nástupce | Zuzana Roithová |
| 15. primátor hlavního města Prahy | |
| Ve funkci: 28. září 1991 – 13. května 1993 | |
| Předchůdce | Jaroslav Kořán |
| Nástupce | Jan Koukal |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ODS (od 1991) |
| Narození | 19. července 1950 (74 let) Praha,  Československo |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Univerzita Karlova v Praze ČVUT v Praze |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Milan Kondr (* 19. července 1950 v Praze)[1] je český politik, bývalý senátor za obvod č. 22 – Praha 10, bývalý primátor Prahy a člen ODS.
Vzdělání, profese a rodina
Po maturitě nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze.
Pracoval jako systémový inženýr a analytik ČKD Polovodiče.[2] V současnosti soukromě podniká, jak na živnostenský list,[3], tak se podílí na činnosti několika podniků, které se většinou zabývají obchodní činností.[1]
Politická kariéra
Ve veřejném životě se začal angažovat po roce 1989. Ve známost vešel svým požadavkem na vyřazení KSČ z politického života a konfiskaci jejího majetku. S Václavem Klausem zakládal ODS.[4]
V letech 1991–1993 zastával funkci primátora hlavního města Prahy, z funkce byl odvolán zastupitelstvem. Později se objevila podezření z napojení soukromých firem na vedení města, Kondr byl několikrát vyšetřován, ale nikdy nebyl obviněn.[5]
V roce 1996 se stal členem horní komory českého parlamentu, když již v prvním kole se ziskem 50,84 % hlasů porazil nestraníka kandidujícího za ČSSD Václava Kordače a další kandidáty.[6] V senátu vedl senátní frakci strany a působil v Organizačním a Ústavně-právním výboru.
Po prohraných volbách 1998, ve kterých jej v obou kolech porazila členka KDU-ČSL kandidující za Čtyřkoalici Zuzana Roithová,[7] dostal spolu s bývalými senátory kartičku s titulem „emeritní senátor“, která jej opravňovala k volnému vstupu na jednání senátních výborů. Po kritice v médiích bylo toto zrušeno.[8]
Reference
- ↑ a b Výpis z OŘ
- ↑ NOVÁ, Magdalena. Vládli Praze. Jak ji změnili?. Mladá fronta DNES. 7-10 2006, s. 3. ISSN 1210-1168.
- ↑ Výpis z Živnostenského rejstříku[nedostupný zdroj]
- ↑ ČTK. Dlouholetí spojenci. Mladá fronta DNES. 24-5 2001, s. 4. ISSN 1210-1168.
- ↑ BARTONÍČEK, Radek. Primátor a jeho přátelské firmy. Mladá fronta DNES. 3-11 2001, s. 4. ISSN 1210-1168.
- ↑ Volby 1996
- ↑ Volby 1998
- ↑ brr. Šance emeritních senátorů zřejmě poklesly. Mladá fronta DNES. 5-12 1998, s. 2. ISSN 1210-1168.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“