Milan Otáhal

PhDr. Milan Otáhal, CSc.
Narození9. června 1928
Vsetín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí9. října 2017 (ve věku 89 let)
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Povoláníhistorik
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Politická stranaKSČ (do 1970)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milan Otáhal (9. června 1928 Vsetín9. října 2017[1][2]) byl český historik soudobých dějin a bývalý disident. Zabýval se především obdobím tzv. normalizace.

Život

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval československé a světové dějiny a dva roky zde působil jako asistent. Od roku 1955 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu ČSAV. Jako člen KSČ se v 60. letech účastnil reformního procesu a později se stal spoluautorem knihy Sedm pražských dnů (tzv. Černé knihy), což mu přineslo trestní stíhání, vyloučení ze strany a zákaz povolání. V 70. a 80. letech působil jako spoluautor samizdatového sborníku Historické studie a náležel k zakládajícím signatářům Charty 77.

Po roce 1989 vedl oddělení dějin tzv. normalizace nově založeného Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, přednášel na filozofických fakultách v Praze a Brně a absolvoval též stáže v zahraničí. Kromě toho vydal řadu publikací k období let 1969–1989, mezi nimi rozsáhlou knihu Sto studentských revolucí, obsahující rozhovory s účastníky listopadového převratu. I v penzi nadále zůstával členem redakční rady Soudobých dějin a redakčního okruhu Českého časopisu historického.

Dílo (výběr)

  • Dělnické hnutí na Ostravsku 19171921. Příspěvek k hospodářsko-sociálnímu a politickému vývoji ostravsko-karvínského revíru. Ostrava : Krajské nakladatelství, 1957.
  • Zápas o pozemkovou reformu v ČSR. Praha : ČSAV, 1963.
  • Češi v dějinách nové doby (pokus o zrcadlo). Praha : Rozmluvy, 1991. (s P. Pithartem a P. Příhodou pod pseudonymem PODIVEN)
  • Der rauhe Weg zur "samtenen Revolution". Vorgeschichte, Verlauf und Akteure der antitotalitären Wende in der Tschechoslowakei. Köln : Bundesinstitut für ostwissenschaftliche und internationale Studien, 1992.
  • Opozice, moc, společnost 19691989. Příspěvek k dějinám "normalizace". Praha : Maxdorf, 1994
  • Podíl tvůrčí inteligence na pádu komunismu. Brno : Doplněk, 1999.
  • Sto studentských revolucí. Studenti v období pádu komunismu: životopisná vyprávění. Praha : NLN, 1999. (s M. Vaňkem)
  • Normalizace 19691989. Příspěvek ke stavu bádání. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002.
  • Studenti a komunistická moc v českých zemích 1968-1989. Praha : Dokořán, 2003.
  • Wo ist unsere Heimat? Geschichte und Schicksal in den Ländern der böhmischen Krone. München : Langen Müller, 2003. (s P. Pithartem a P. Příhodou)
  • Opoziční proudy v české společnosti 19691989. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2011.

Odkazy

Reference

  1. Zemřel historik a disident Milan Otáhal. Novinky.cz [online]. 2017-10-11 [cit. 2017-10-11]. Dostupné online. 
  2. Milan Otáhal (9. 6. 1928 – 9. 10. 2017) [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2017 [cit. 2017-10-15]. Dostupné online. 

Literatura

  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice : Historický ústav AV ČR ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1.
  • TŮMA, Oldřich (ed.). Historické studie. K sedmdesátinám Milana Otáhala. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1998. 287 s. ISBN 80-85270-81-1.
  • TŮMA, Oldřich; VILÍMEK, Tomáš (edd.). Historik v soudobých dějinách. Milanu Otáhalovi k osmdesátým narozeninám. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i., 2008. 286 s. ISBN 978-80-7285-095-2.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“