Milan Paumer

Milan Paumer
Milan Paumer
Narození	7. dubna 1931 Kolín, Československo Československo
Úmrtí	22. července 2010 (ve věku 79 let) Praha, Česko Česko
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Místo pohřbení	Hřbitov v Poděbradech
Národnost	česká
Občanství	americké
Vzdělání	Střední odborná škola strojírenská Kolín
Povolání	voják, dělník, taxikář
Ocenění	Čestná plaketa předsedy vlády
Politická strana	Konzervativní strana
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milan Paumer (7. dubna 1931 Kolín – 22. července 2010 Praha) byl člen antikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů, s níž v roce 1953 utekl z Československa přes Východní Německo do Západního Berlína, aby v USA vstoupili do armády a připravili se na výsadek zpět do Československa. Během útěku z Československa členové skupiny zabili sedm policistů a pokladníka. Z původně pětičlenné skupiny se do Západního Berlína dostali jen bratři Mašínovi a Milan Paumer, další dva členové skupiny Václav Švéda a Zbyněk Janata byli během útěku v NDR zraněni, zadrženi a předáni do Československé republiky, kde byli později brutálně mučeni a posléze popraveni. Působení skupiny je některými historiky i částí české veřejnosti považováno za kontroverzní ^[1], a i proto premiér Mirek Topolánek udělil v roce 2008 Milanu Paumerovi čestnou Plaketu předsedy vlády České republiky.

Život

Dětství a vzdělání

Narodil se v Kolíně, ale dětství strávil v Poděbradech kde se poprvé seznámil se syny generála Josefa Mašína, Ctiradem a Josefem. Po válce se vyučil strojním zámečníkem, pak studoval strojní průmyslovku v Kolíně. V roce 1952 nastoupil vojenskou službu a byl zařazen na Vojenskou akademii v Martině.

Po únoru 1948

Po únoru 1948 se s nimi účastnil organizace i provádění záškodnických akcí namířených proti komunistickému režimu. Nejprve šlo o sabotáže jako zapalování stohů a rozbíjení Stalinových portrétů. K rozhodnému obratu došlo po květnu 1949, kdy režim začal popravovat z politických důvodů i studenty právnické fakulty, kteří jako Milan Paumer a rodina Mašínů sdíleli antifašistické, a tedy i antitotalitní myšlení a šířili Masarykovy ideály (Boris Kovaříček, Josef Hruška a Karel Bacílek mladší (* 25. března 1920), popraveni na Pankráci v časných ranních hodinách dne 24. května 1949; Veleslav Wahl zatčen 12. září 1949, popraven 16. června 1950). V roce 1951 skupina ve snaze získat zbraně přepadla služebny SNB v Chlumci nad Cidlinou a Čelákovicích, při čemž jeden příslušník SNB byl zastřelen a druhému Ctirad Mašín poté, co zjistil, že byl příslušníkem poznán, podřízl hrdlo skautským nožem. O rok později byl při přepadení vozu vezoucího výplaty do Kovolisu Hedvikov zabit účetní podniku Kovolis Josef Rošický. Této akce se však on sám osobně nezúčastnil.^[2]

Útěk na Západ

Začátkem října 1953 se skupina rozhodla odejít na Západ. V té době vykonával základní vojenskou službu ve slovenském Martině, ale byl kontaktován a v Poděbradech se k pětičlenně skupině přidal.

Po dramatickém, 29 dnů trvajícím útěku přes Východní Německo se jemu a bratrům Mašínům podařilo dostat do amerického sektoru Berlína. Dva členové skupiny, Zbyněk Janata a Václav Švéda, byli po těžkém zranění dopadeni, poté vydáni do Československa a popraveni. Milan Paumer byl při útěku postřelen do břicha.

V emigraci

Po příchodu do USA vstoupil do americké armády; v rámci služby byl vyslán do Koreje. Po vypršení pětiletého závazku se usadil na Floridě, kde pracoval jako údržbář, dělník v leteckých opravnách a taxikář. Do důchodu odešel v roce 1998 jako majitel taxislužby.

Návrat do Česka

V roce 2001 se vrátil do ČR, kde se aktivně účastnil politického dění. Od roku 2004 byl členem Konzervativní strany ^[3], za kterou v roce 2004 kandidoval na poslance do Evropského parlamentu ^[4]. V krajských volbách v roce 2008 neúspěšně kandidoval ve Středočeském kraji na kandidátní listině Konzervativní koalice.^[5]

Byl čestným členem Konfederace politických vězňů České republiky, skautského oddílu – 53. středisko bratří Mašínů a také patronem občanského sdružení Mladá pravice.

Zemřel náhle 22. července 2010 v Praze.^[6] Jeho pohřbu v poděbradském divadle se zúčastnila řada převážně pravicových politiků, včetně premiéra Nečase, který Paumerovu odbojovou (antikomunistickou) činnost verbálně ocenil.^[7]

Citát

Vyznamenání a kritika

Dne 4. března 2008 mu Mirek Topolánek udělil čestnou plaketu předsedy vlády České republiky.^[9]

Mezi časté argumenty odpůrců patří zejména diskutabilní morální ospravedlněnost činů skupiny, ke které Paumer patřil, a zda jejich činy namísto zvýšení veřejného odporu k režimu naopak nenapomáhaly k jeho propagaci a nutnosti „tvrdé ruky“. Z činů „třetího odboje“ se totiž dala velice jednoduše utvořit živná půda pro komunistickou propagandu.^[1]

Epizoda Strach z kontroverzního seriálu Třicet případů majora Zemana je volně inspirována přepadením služebny SNB v Čelákovicích, na němž se Paumer podílel. Při tomto přepadení Ctirad Mašín podřezal omámeného strážmistra Jaroslava Honzátka.^[10]

Odkazy

Související články

• Bratři Mašínové
• Památník tří odbojů v Lošanech u Kolína

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Milan Paumer na Wikimedia Commons
• Osoba Milan Paumer ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Paumer

• Pane prezidente, vyznamenání nechci, děkuji, Milan Paumer, Lidové noviny, 27. 10. 2006
• „Ten třetí“ od bratrů Mašínů, Silvie Blechová, Lidové noviny, 11. 11. 2005
• Milan Paumer hovoří na téma drog a trestu smrti
• Rozhovor s Milanem Paumerem Archivováno 28. 11. 2010 na Wayback Machine. v pořadu Zátiší rozhlasové stanice Radio 1, 29.11.2006
• Milan Paumer popisuje zásadní moment při útěku odbojové skupiny do západního Berlína. 17.1.2008
• Rozhovor s Milanem Paumerem pro Denik.cz
• Kázání na pohřbu Milana Paumera-Kostnické jiskry Evangelický týdeník, roč.2010, č.23, s.3