Milan Znoj

doc. PhDr. Ing. Milan Znoj, CSc.
Narození19. prosince 1952
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífilozof, politolog a vysokoškolský učitel
Alma materVysoká škola ekonomická v Praze
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milan Znoj (* 19. prosince 1952, České Budějovice) je český filozof a politolog.

Život

Po maturitě na Gymnáziu v Českém Krumlově (1972)[1] vystudoval politickou ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze (1977) a filozofii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1983).

Pracoval na Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV (1977–1985) a poté učil na katedře filozofie na Filozofické fakultě UK (1985–1993). V roce 1988 získal vědeckou hodnost v oboru dějin filozofie (CSc.) a v roce 1993 se ve stejném oboru habilitoval prací o mladém Hegelovi.[2] V roce 1993 přešel na Filosofický ústav AV ČR, souběžně přednášel na FFUK, zprvu na katedře filozofie a poté na Ústavu politologie. V roce 2000 se stal ředitelem Ústavu politologie na FFUK, v této pozici působil do roku 2009.[3] V roce 2020 se stal šéfredaktorem Filosofického časopisu.[4] Od roku 2017 je předsedou redakční rady časopisu Listy.[5]

Od roku 1981 byl kandidátem a od roku 1983 členem Komunistické strany Československa.[6] Během „Listopadové revoluce“ byl spoluautorem Provolání k akademické obci[7] a účastnil se založení OF v Činoherním klubu. Byl členem Kruhu nezávislé inteligence (KNI, zvolen do 2. exekutivy). Od roku 1992 byl členem politické komise OH, od roku 1993 členem předsednictva a grémia Svobodných demokratů (OH). Po sloučení s LSNS v roce 1995 členem předsednictva SD-LSNS. Po odchodu ze strany v roce 1997 založil spolu se skupinou bývalých členů SD Stranu pro otevřenou společnost, ze které v roce 2000 vystoupil.[8]

Profesní zaměření

Ve své vědecké práci se zprvu věnoval dějinám politické filozofie. Počítá se k žákům Milana Sobotky, zajímal se zejména o Hegelovu a Kantovu filozofii.[2] Později se zaměřil spíše na soudobou politickou teorii a zabývá se také historií českého liberalizmu. Spolu s Matějem Spurným řídí edici Politeia[9] a spolu s Jakubem Jinkem edici Dějin politické filozofie[10] v nakladatelství Karolinum. V roce 1987 provedl odbornou revizi českého překladu knihy prof. Jurije Melvile Cesty buržoazní filozofie 20. století.[11]

Publikace

  • Mladý Hegel na prahu moderny, 1990;
  • Dějiny novověké filosofie. Od Descarta po Hegela (s M. Sobotkou, J. Mouralem), 1993.
Edice
  • MELVIL, J. K., 1987. Cesty buržoazní filozofie 20. století (původním názvem: Пути буржуазной философии ХХ века). Překlad : Ph.Dr. Zdeněk Kolář, CSc.; ilustrace : obálku navrhl Jaroslav Faigl; Odbornou revizi textu provedli: doc. Petr Horák, CSc., PhDr. Ladislav Major, doc. PhDr. Eduard Urbánek, CSc., PhDr. ing. Milan Znoj. 1. vyd. Praha: Svoboda. 267 s. 

Odkazy

Reference

  1. ↑ CIPÍNOVÁ, DOLANSKÝ, DUFFEK. Gymnázium Český Krumlov. Český Krumlov: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-254-3696-7. S. 37. 
  2. ↑ a b Milan Znoj. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ Milan Znoj - CV [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ Redakční rada - Filosofický časopis. filcasop.flu.cas.cz [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ Tiráž | Listy. www.listy.cz [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-03. 
  6. ↑ Miroslav Vodrážka, FUCK the system, esej o kontrakultuře, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, z.s., Praha 2021, s. 84
  7. ↑ Deset pražských dnů, 17.-27. listopad 1989 : dokumentace. 1. vyd. vyd. Praha: Academia 672 s. Dostupné online. ISBN 80-200-0340-1, ISBN 978-80-200-0340-9. OCLC 25632273 S. 46–47. 
  8. ↑ NOVÁČEK, Pavel. Snění o otevřené společnosti. 1. vyd. vyd. Prostějov: Geoda 176 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903084-1-1, ISBN 80-903084-1-4. OCLC 320202542 S. 63. 
  9. ↑ Edice / Politeia - Karolinum. karolinum.cz [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ Edice / Dějiny politické filozofie - Karolinum. karolinum.cz [online]. [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ Melvil 1987.

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“