Milena Bartlová

prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc.
Milena Bartlová (2022)
Milena Bartlová (2022)
Narození19. ledna 1958 (66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníhistorička umění, pedagožka a učitelka
Alma materFakulta humanitních studií Univerzity Karlovy
Manžel(ka)Jan Štefan
RodičeZdeněk Mlynář a Rita Klímová
PříbuzníVladimír Mlynář bratr
Stanislav Budín děd
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milena Bartlová (* 19. ledna 1958 Praha)[1] je česká historička umění. Zabývá se uměním a kulturou středověku, metodologií dějin umění, muzeologií a vizuálními studiemi. Věnuje se vědeckovýzkumné a publikační činnosti, v současné době přednáší na katedře teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Život

Je dcera docentky ekonomie na pražské UK Rity Klímové (Budínové), v letech 19901991 československé velvyslankyně v USA, a bývalého reformního komunisty Zdeňka Mlynáře. Rita Klímová byla jedna z prvních průkopnic feminismu[2] v České republice. Má mladšího bratra Vladimíra Mlynáře. Její dědeček Stanislav Budín byl redaktorem časopisu Reportér.

Odmaturovala na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské. V letech 1980–1983 studovala dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. Jaromír Homolka) a její magisterská diplomová práce: Příspěvek k ikonografii krásného slohu. Figurálně zdobené rámy českých gotických obrazů (1983) byla uznána jako rigorózní. Roku 1995 obhájila kandidátskou disertaci: Vztah českých milostných madon k ikonám. K 15. dubnu 2001 byla jmenována docentkou v oboru dějiny umění a od 1. listopadu 2005 je profesorkou.

V letech 1992–2014 byla členkou Uměleckohistorické společnosti, v letech 2008–2011 byla předsedkyní. Působila jako zahraniční poradce v Center of Medieval Art in New York (1992–1995), předsedkyně výboru pro udílení Baderových stipendií (1993–2010), členka rady Moravské galerie v Brně (1999–2003), členka komise pro akviziční činnost Sbírky starého umění NG (od 2004) a akreditační komise MŠ Slovenské republiky. V letech 2014–2018 zastávala pozici předsedkyně vědecké rady Společnosti pro queer paměť.[3]

Pracovní kariéra

  • 1977–1978 lektorka cizích jazyků v OKD Praha 10
  • 1978–1990 Národní galerie v Praze, od 1983 kurátorka sochařství ve Sbírce starého umění NG, 1983–1988 referentka Centrální inspekce sbírek NG
  • 1992–1995 odborná pracovnice, Ústav dějin umění Akademie věd České republiky
  • 1996–1997 vědecká pracovnice, zástupkyně ředitele, Sbírka starého umění Národní galerie v Praze
  • 1998–2005 odborná asistentka, od r. 2001 docentka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Praha, Katedra dějin a didaktiky dějepisu
  • 1998–2010 odborná asistentka, docentka[4], od r. 2005 profesorka dějin umění Filosofické fakulty Masarykovy univerzity Brno, Seminář dějin umění
  • 2008 Fellow, Wissenschaftskolleg Berlin
  • 2009–2010 zastupující profesorka, Institut für Kunst- und Bildgeschichte, Humboldt Universität Berlin
  • 2010–2011 profesorka dějin umění, Akademie výtvarných umění v Praze
  • 2013–2015 profesorka Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, obor Evropské kulturní a duchovní dějiny
  • od 2011 profesorka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Katedra teorie a dějin umění

Ocenění

  • 2001 Cena rektora MUNI v Brně
  • 2012 Cena F. X. Šaldy
  • 2021 Cena Věry Jirousové (za přínos české umělecké kritice)[5]

Politické působení

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 kandidovala jako nestranička za Zelené v Praze, ale neuspěla.[6]

Publikační činnost

  • Bartlová, Milena, ed. a Pachmanová, Martina, ed. Artemis a Dr. Faust: ženy v českých a slovenských dějinách umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008. 261 s. Žena a věda; sv. 3. ISBN 978-80-200-1607-2.
  • Bartlová, Milena. Mistr Týnské kalvárie: český sochař doby husitské. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004. 183 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-200-1088-2.
  • Bartlová, Milena a kol. Pieta z Jihlavy: pieta z farního kostela sv. Jakuba v Jihlavě - nový pohled na staré téma. V Jihlavě: Oblastní galerie Vysočiny, ©2007. 123 s. Edice Vysočiny. ISBN 978-80-86250-16-8.
  • Bartlová, Milena. Poctivé obrazy: deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400-1460. Vyd. 1. Praha: Argo, 2001. 494 s., [17] s. obr. příl. ISBN 80-7203-365-4.
  • Bartlová, Milena, ed. Pop history: o historické věrohodnosti románů, filmů, komiksů a počítačových her. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 164 s. Knižnice Dějin a současnosti; sv. 21. ISBN 80-7106-345-2.
  • Bartlová, Milena. Průvodce studiem dějin středověkého výtvarného umění: seminář dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy university Brno. Vyd. 1. V Brně: Masarykova univerzita pro Filozofickou fakultu, 2003. 150 s. ISBN 80-210-3296-0
  • Bartlová, Milena. Skutečná přítomnost: středověký obraz mezi ikonou a virtuální realitou. Vyd. 1. Praha: Argo, 2012. 407 s. ISBN 978-80-257-0542-1.
  • Bartlová, Milena a Skřivánek, Jan. Obrazy & události: komentáře ke zdejší vizuální kultuře 2010-2012. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2012. 147 s. ISBN 978-80-86863-43-6.
  • Bartlová, Milena. Pravda zvítězila: výtvarné umění a husitství 1380-1490. Vydání první. Praha: Academia, 2015. 358 stran. ISBN 978-80-200-2502-9.

Reference

  1. Milena Bartlová v Lexikonu historiků a historiček 2022. [cit. 2024-04-10]
  2. Helena Klímová: Potřebovala jsem něco dělat, abych si nepřipadala jako srab | Ženy v disentu. zenyvdisentu.soc.cas.cz [online]. [cit. 2017-03-23]. Dostupné online. 
  3. Archivovaná kopie. www.queerpamet.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-06. 
  4. Habilitační práce: České deskové malířství 1400-1460 a tzv. Rajhradský oltář
  5. Milena Bartlová a Tina Poliačková jsou laureátkami VII. ročníku Ceny Věry Jirousové [online]. 2021-09-26 [cit. 2021-09-26]. Dostupné online. 
  6. Přednostní hlasy pro kandidáty | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 68-71, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Milena Bartlová (2022).jpg
Autor: Jindřich Nosek (NoJin), Licence: CC BY-SA 4.0
Milena Bartlová (2022)