Miletínský úval
| Miletínský úval | |
|---|---|
 Přírodní památka Bělohradská bažantnice | |
| Nejvyšší bod | 377 m n. m. (Krušina) |
| Rozloha | 90,8 km² |
| Nadřazená jednotka | Bělohradská pahorkatina |
| Sousední jednotky | Hořický hřbet Libotovský hřbet Jičínská kotlina Krkonošské podhůří Východolabská tabule |
| Podřazené jednotky | Bělohradská kotlina Červenotřemošenská pahorkatina Rohoznická kotlina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Horniny | prachovec, slínovec, vulkanity |
| Povodí | Cidlina, Labe |
| Souřadnice | 50°23′50″ s. š., 15°37′ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Miletínský úval je geomorfologický okrsek ve střední a západní části Bělohradské pahorkatiny, ležící převážně v okrese Jičín, menší částí též v okresech Trutnov a Hradec Králové. Území okrsku se táhne od obcí Lužany a Konecchlumí na západě nejprve na východ, a poté na jihovýchod k obcím Lanžov a Velký Vřešťov. Sídelními centry okrsku jsou města Lázně Bělohrad a Miletín.
V Miletínském úvalu se nachází chráněná území PR Miletínská bažantnice, PR Vřešťovská bažantnice, PP Farářova louka, PP Hřídelecká hůra, PP Byšičky, PP Bělohradská bažantnice.[1]
Geomorfologické členění
Okrsek Miletínský úval (dle značení Jaromíra Demka VIA–2B–2) geomorfologicky náleží do celku Jičínská pahorkatina a podcelku Bělohradská pahorkatina.[1]
Dále se člení na podokrsky Bělohradská kotlina na západě, Červenotřemošenská pahorkatina uprostřed a Rohoznická kotlina na východě.[2]
Úval sousedí s dalšími okrsky Jičínské pahorkatiny: Hořický hřbet na jihu, Libotovský hřbet na východě, Jičínská kotlina na západě. Dále sousedí s celky Krkonošské podhůří na severu a Východolabská tabule na jihovýchodě.[1]
Výzmnané vrcholy
Nejvyšším vrcholem Miletínského úvalu je Krušina (377 m n. m.).
| název vrcholu | výška (m n. m.) | podřazená jednotka |
|---|---|---|
| Krušina | 377 | Červenotřemošenská pahorkatina |
| Okrouhlík | 369 | Bělohradská kotlina |
| Vinice | 361 | Rohoznická kotlina |
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Miletínský úval, s. 297.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Prasopestilence, Licence: CC BY-SA 3.0
Přírodní památka Bělohradská bažantnice.