Milhostov (Zádub-Závišín)

Milhostov
Železniční zastávka
Železniční zastávka
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecZádub-Závišín
OkresCheb
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel46 (2021)[1]
Katastrální územíMilhostov u Mariánských Lázní (2,21 km²)
PSČ354 84
Počet domů15 (2011)[2]
Milhostov
Další údaje
Kód části obce189685
Kód k. ú.789682
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milhostov (německy Millestau) je malá vesnice, část obce Zádub-Závišín v okrese Cheb. Nachází se asi 1,5 km na jihovýchod od Zádubu-Závišína. Je zde evidováno 37 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 48 obyvatel.[4]

Milhostov leží v katastrálním území Milhostov u Mariánských Lázní o rozloze 2,21 km2.[5]

Obec Milhostov připadla pod správní území MěNV Mariánské Lázně dnem 1. dubna 1976. V minulosti byl Milhostov samostatnou katastrální obcí se 220 hektary. Patřil pod politickou obec Ovesné Kladruby, která mu byla i farní obcí a zeměpisně největším sousedem.

Poloha

Milhostov leží 5 km jihovýchodně od MariánskýchLázní ve svahu údolí Jilmového potoka ve výšce 700 m n. m. Se okolím je obec spojena železnicí a špatnou silnicí – odbočkou ze silnice Závišín – Ovesné Kladruby. Severně od obce se tyčí nejvyšší hora Tepelské vrchoviny Podhorní vrch (846 m n. m.), východně nad Jilmovým potokem se táhne výšina ve směru na Ovesné Kladruby, zakončená na jihu Jilmovým vrchem (Ulmberg m n. m.). Severně na západ se táhne výšina cca 720 m n. m. Severním směrem leží Zádub a za ním je Závišín. Silniční poměry zkreslují polohu Milhostova vůči sousedním sídlům. Zádub, Vlkovice a Ovesné Kladruby leží přibližně stejně daleko v různých směrech.

Název

Tato ves – po celý čas existence čistě zemědělská – se poprvé uvádí v potvrzovací listině papeže Řehoře X. z 23. května 1273, která obsahuje seznam obcí, patřících premonstrátskému klášteru Teplá. Zapsána je jako „Milhoztouo“. Ještě v roce 1495, za krále Jiřího z Poděbrad, se uvádí jako „Milhostowo“. Německý název „Millestau“ se objevuje až později a teprve v roce 1854 je určen úřední název Milhostov, a něm.Muellestau. A.PROFOUS vysvětluje původ názvu od osobního jména Milhost, Milgost a uvádí příklady výskytu tohoto jména z let 1120-1182. Ves stejného jména v Čechách neexistovala a až po 2. světové válce se objevil název Milhostov pro jinou obec na Chebsku.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273.[6] Historie obce je nejvíce spjata s historií její farnosti – Ovesnými Kladruby. Spolu s nimi pak patřila po 700 let pod premonstrátský klášter Teplá (1193–1848) s výjimkou dvou krátkých období v 16. století, kdy byla krátce v rukou Pluhů z Bečova a podruhé pánů Šliků, podobně, jako okolní vesnice. Mihostovští byli křtěni, ženili se a byli pochováváni v Ovesných Kladrubech, kam patřili farností.

Ovesné Kladruby byly místem, kam chodily děti do školy, kde bylo zprvu nádraží a kde byla policejní stanice. Zvláště v zimě byla cesta do školy pro metrové závěje velice obtížná. Nadané děti pokračovaly na měšťanské škole v Teplé a až do roku 1938 začaly chodit do Mariánských Lázní. Populární byla Landwirtschaftliche Volksbildungsschule ve Vlkovicích, která měla 2 zimní semestry.

Milhostov patřil mezi značně staré obce založené kolonizací Hroznaty, nebo jeho otce Sezimy a není vyloučen původ ještě starší. Šlo o typickou okrouhlici, se 14 dvory v uzavřeném kruhu. Vesnice ležela na svahu údolí Jilmového potoka a pouze starý mlýn na potoce ležel stranou (měl čp.15). Vhodná poloha se týkala i povětrnostních podmínek, kdy výšina na západě chránila obec před převládajícími větry. A.GNIRS psal, že ves se znovu osídlila v 15. stol., snad vymřela po černém moru r.1381. Podle GNIRSE se ves vyvíjela ze tří čtyřhranných svobodných dvorů, které stávaly na různých místech ve svahu. Z nich nejzachovalejší byl dvůr „U Hutererů“, který shořel 1943. Gnirsova domněnka o třech dvorech je sporná, protože ještě indikační skica Milhostovského katastru (1833) zachycuje zcela jednoznačně ves v podobě okrouhlice.

Milhostovské mofety

Jilmový potok u Milhostovských mofet

Asi 1 km jižně od Milhostova a 1 km severně od Martinova, nedaleko od soutoku Jilmového potoka a Kladrubského potoka se nachází v nadmořské výšce 620 m n. m. přírodní památka Milhostovské mofety. Jsou to malé krátery v zemi, do hloubky asi 50 cm, jimiž uniká z nitra země na povrch přírodní sirouhličitých plyn. Výstupní cesty plynu tvoří pukliny vzniklé pohybem starších zlomů a na ně kolmých zlomů vytvořených vulkanickou činností Podhorního vrchu.[7] Za deště se malé krátery naplní vodou, kterou plyn probublává. Vývěry lze pozorovat i v okolí u břehů Jilmového potoka. Plynné vývěry jsou obdobného charakteru jako u výskytu mofet na přírodní památce Sirňák, vzdálené přibližně 4 km. Mofety působí jako přírodní pasti, v mofetových kráterech jsou běžné nálezy uhynulých drobných hlodavců a brouků. Příčinou jejich smrti je oxid uhličitý, který je hlavní součástí plynu. [8] Místo je v terénu označeno informační tabulí.

Obyvatelstvo

Podle sčítání 1930 zde žilo v 27 domech 147 obyvatel. 147 obyvatel se hlásilo k německé národnosti. Žilo zde 147 římských katolíků.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů[10]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel15516315713516114814758412822191648
Počet domů2425242424262714.889915

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 270. 
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-04. 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 344. 
  7. PP Milhostovské mofety [online]. AOPK ČR [cit. 2015-06-02]. Dostupné online. 
  8. WIESNER, Stanislav. Milhostovské mofety. Časopis Arnika. 1990, čís. 26, s. 207–208. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 182. 
  10. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. 2015-12-21 [cit. 2016-04-13]. Dostupné online. 

Literatura

  • Ing. Richard Švandrlík, Mariánské Lázně 2005

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Milhostov (Zadub-Zavisin) train station 2010-09-18.jpg
Autor: Zipacna1, Licence: CC BY 3.0
Milhostov (Zádub-Závišín), okres Cheb, Česká republika; nádraží a šeltr
Jilmový potok u Milhostovských mofet (2).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Jilmový potok v místě u přírodní památky Milhostovské mofety, okres Cheb