Miloš Nedbal

Národní umělec Miloš Nedbal
Miloš Nedbal (před rokem 1939)
Narození	28. května 1906 Rožmitál pod Třemšínem Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	31. října 1982 (ve věku 76 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	Pražská konzervatoř (1926–1928)
Povolání	herec, pedagog, režisér, učitel a publicista
Ocenění	zasloužilý umělec (1958) Řád práce (1966) Medaile Jana Amose Komenského (1977) národní umělec (1981)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Nedbal (28. května 1906 Rožmitál pod Třemšínem^[1] – 31. října 1982 Praha) byl český herec a divadelní pedagog, režisér, dlouholetý profesor činoherního herectví na pražské DAMU.

Život

Jednalo se o velmi výrazného a osobitého herce, který od svých počátků hrával spíše vážné role důstojných a přísných mužů, obdařených velmi často velkou dávkou osobní autoritativnosti. K divadlu se dostal již v mládí zásluhou otce Václava Nedbala (1881–1953),^[2] který byl učitelem kreslení a loutkářem. Spolužák Jiřího Voskovce a Jana Wericha z gymnázia v Křemencové ulici v Praze (maturoval v roce 1926) pokračoval ve studiu na Právnické fakultě UK (přerušil však studia po dvou semestrech) a současně na dramatickém oddělení pražské konzervatoře (v letech 1926–1928) ve třídě prof. Jaroslava Hurta a Marie Laudové. Byl rovněž žákem Pivodovy pěvecké školy, nakonec se však rozhodl pro činoherní tvorbu.^[3] Svoji hereckou kariéru začínal v Umělecké besedě a v Osvobozeném divadle, kam nastoupil v roce 1927, ještě před ukončením konzervatoře.^[4][5] Zde se postupně vypracoval ve vynikajícího herce a jednu z hlavních opor Honzlových režií. V Osvobozeném divadle hrál s přerušením v sezóně 1929/1930 (rok byl členem Národního divadla v Brně) až do roku 1933. Posléze vystřídal celou řadu různých scén, hrál a režíroval mimo jiné také v Ostravě (1933–1936), v Brně (1936–1938) a v letech 1938–1942 a 1944–1945^[6] v Divadle na Vinohradech. Ve válečném období působil dva roky v pražské Uranii (1942–1944). Od roku 1945 až do roku 1976 působil jako člen činohry Národního divadla v Praze, s výjimkou let 1970–1972, kdy působil v Krejčově souboru Divadla za branou. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.^[7]

V letech 1942–1947 vyučoval jako středoškolský učitel herectví na Pražské konzervatoři, od roku 1947 prakticky až do své smrti vyučoval na pražské DAMU, kde pomohl vychovat celou řadu vynikajících českých herců a hereček.

Ve filmu si zahrál mnoho menších rolí, k jeho nejznámějším patří role středoškolského profesora Šedy z filmu Cesta do hlubin študákovy duše nebo hlavní role z filmu Svědomí. Byl ale také vyhledávaným televizním i rozhlasovým hercem, činný byl též v dabingu. Ke konci svého života si zahrál hned v několika pozoruhodných televizních rolích, mezi nejpozoruhodnější patřila postava nerudného důchodce Šantrocha z Hubačovy inscenace Nezralé maliny. Zahrál si ale i v několika televizních pohádkách i v několika známých televizních seriálech.

Rodinný život

Poprvé se oženil 27. září 1931 v Praze s Vladimírou Volnohovou (* 1907), se kterou měl syna Petra Nedbala a dceru Janu Nedbalovou, krátce po rozvodu se 19. září 1951 oženil podruhé, s Janou Moravcovou (* 1906), později, již jako vdovec, se oženil potřetí.

Citát

„Nedbalovo herectví se opíralo o jadrnou, zvonivou sílu hlasu - sytého, jenž jako by se vznášel do prostoru divadla, do všech jeho nejzazších koutů. Bylo prostě předurčeno pro úlohy rekovské, hrdinské, pro postavy, v nichž mohl uplatnit nejen svůj potlačovaný humor, ale i deklamační projev. Měl sympatie obecenstva, stejně jako nás všech v souboru. Jeho chování na jevišti i v zákulisí mělo zvláštní, někdy šibalský, jindy utlumený, vždycky však ohleduplný humor. Ať hrál hlavní role či figurky, vždycky s úplným zaujetím.“

František Filipovský^[8]

Ocenění

• 1958 – Zasloužilý umělec
• 1966 – Řád práce
• 1977 – Medaile J. A. Komenského za pedagogickou činnost
• 1981 – Národní umělec^[9]

Divadelní role, výběr

• 1927 – V+W: Vest Pocket Revue, Blažej Jossek, Osvobozené divadlo
• 1928 – V+W: Gorila ex machina čili Leon Clinton čili Tajemství Clintonova kladívka, Norman Kerry, Osvobozené divadlo
• 1929 – V+W: Kostky jsou vrženy, Obža Bohunkus, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1929 – V+W: Premiéra skafandr, rekvizitář Arnošt, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1930 – V+W: Sever proti Jihu, major Warton, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1931 – V+W: Don Juan a Comp., don Gonzalo de Ulloa, Osvobozené divadlo, režie V+W
• 1931 – V+W: Golem, císař Rudolf II, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1931 – Marcel Pagnol: Malajský šíp, Panisse, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák
• 1932 – V+W: Caesar, titul. role, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1932 – V+W: Robin Zbojník, lord Broadcasting, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1933 – V+W: Svět za mřížemi, Wu-Fang, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1938 – Emanuel Bozděch: Generál bez vojska, Napoleon, Divadlo na Vinohradech, režie Gabriel Hart, 10 repríz
• 1938 – J. K. Tyl: Jan Hus, Páleč, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 15 repríz
• 1939 – Friedrich Schiller: Panna Orleánská, Talbot, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer, 22 repríz
• 1941 – William Shakespeare: Hamlet, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
• 1945 – Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Stavovské divadlo, režie Aleš Podhorský
• 1945 – Karel Čapek: Matka, otec, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1946 – Bratři Čapkové: Ze života hmyzu, Viktor, 1.inženýr–diktátor, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1946 – J. J. Kolár: Pražský žid, Jan Mydlář, Stavovské divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1947 – William Shakespeare: Jak se vám líbí, Jacques, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
• 1950 – Alois Jirásek: Jan Žižka, Kněz Jan Rokycana, Národní divadlo, režie Antonín Dvořák
• 1951 – William Shakespeare: Othello, Brabanzio, Tylovo divadlo, režie Jan Škoda
• 1952 – Anatolij Surov: Zelená ulice, Drozdov, Tylovo divadlo, režie František Salzer
• 1953 – Jan Drda: Hrátky s čertem, Solfernus, Národní divadlo, režie František Salzer
• 1954 – Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Pan Dulský, Tylovo divadlo, režie Miloš Nedbal
• 1955 – Hedda Zinnerová: Ďábelský kruh, Vilém Lühring, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
• 1957 – L. M. Leonov: Zlatý kočár, Nikolaj Stěpanovič Karejev, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
• 1958 – J. K. Tyl: Strakonický dudák, Adamir, Mikuli, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
• 1961 – William Shakespeare: Král Lear, Hrabě z Glostru, Smetanovo divadlo, režie František Salzer
• 1962 – M. Stehlík, M. A. Šolochov: Rozrušená země, Korčžinskij, Národní divadlo, režie Jan Strejček
• 1963 – William Shakespeare: Romeo a Julie, Kapulet, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
• 1973 – J. K. Tyl: Paličova dcera, Radní Horina, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
• 1975 – N. V. Gogol, V. Hudeček, J. Lexa: Mrtvé duše, Pljuškin, Národní divadlo, režie Václav Hudeček
• 1981– Jiří Šotola: Pěší ptáci, Zouhar, Tylovo divadlo, režie František Laurin

Divadelní režie, výběr

• 1933 – Cecil Chesterton, Ralph Neal: Kouzlo domova, Národní divadlo moravsko-slezské (NDMS) Ostrava
• 1933 – Samson Raphaelson: Mladá láska, NDMS
• 1933 – René Fauchois: Pozor, čerstvě natřeno, NDMS
• 1934 – Robert E. Sherwood: Londýnský most, NDMS
• 1934 – Ernest Enderline: Londýnský most, NDMS
• 1934 – Olga Scheinpflugová: Houpačka, NDMS
• 1947 – Július Barč–Ivan: Máti, Stavovské divadlo
• 1947 – Marcel Pagnol: Smraďoch, Mozarteum
• 1948 – L. M. Leonov: Jabloňové sady, Tylovo divadlo
• 1949 – L. N. Rachmanov: Neklidné stáří, Tylovo divadlo
• 1951 – Molière: Chudák manžel, Tylovo divadlo
• 1954 – Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Tylovo divadlo
• 1955 – V+W: Caesar, Divadlo satiry (režie j. h.)
• 1961 – Jindřich Honzl: Román lásky a cti, Národní divadlo

Filmografie (výběr)

Film

• Pudr a benzín
• Peníze nebo život
• Katakomby
• Pelikán má alibi
• Druhá směna
• Přijdu hned
• 1939 Cesta do hlubin študákovy duše - profesor francouzštiny Šeda
• Tanečnice
• Městečko na dlani
• Skalní plemeno
• Třináctý revír
• Dobrý voják Švejk - komisionální lékař
• Poslušně hlásím - generálmajor von Schwarzburg
• Jan Hus
• Jan Žižka
• Morálka paní Dulské
• Romeo, Julie a tma
• Němá barikáda
• Limonádový Joe aneb Koňská opera - Kolalok

Televize

• 1965 – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (TV film) – role: rabín z Lodže Dajem (TV film)
• 1966 – Sedm koní a vavříny (TV film) – role: trenér jezdců
• 1970 – F. L. Věk (TV seriál) – role: vrchní na Opočnu
• 1973 – O doktoru Vševědovi (TV pohádka) – role: kníže
• 1975 – Nebezpečí smyku (TV seriál) – role: učitel hudby
• 1975 – Údržbáři (TV komedie) – role: emeritní profesor přírodních věd a mineralogie Dalibor Drozd RNDr.
• Sňatky z rozumu (TV seriál) – role: doktor Vácha
• Byl jednou jeden dům – role: domácí Nerudný
• Prokop Diviš
• O chudém královstvíčku
• O statečné princezně Janě
• Nemocnice na kraji města
• Nezralé maliny – role: Šána
• Třicet případů majora Zemana – díly: Klauni; Štvanice (role: profesor Braun)
• Dobrá Voda (TV seriál)

Rozhlasové role

• 1964 – William Shakespeare: Richard III., rozhlasová adaptace, překlad: Zdeněk Urbánek, rozhlasová úprava a režie: Josef Červinka, dramaturgie: Jaromír Ptáček, hudba: Marek Kopele. Hrají: král Richard III. (Jiří Adamíra), král Edvard IV. (Miloš Nedbal), vévoda z Clarence (Otakar Brousek), královna Alžběta (Vlasta Chramostová), lady Anna (Jaroslava Adamová), vévodkyně z Yorku (Leopolda Dostalová), vévoda z Richmondu (Luděk Munzar), vévoda z Buckinghamu (Čestmír Řanda), lord Stanley (Josef Větrovec), lord Hastings (Jaromír Spal), hrabě Rivers (Oldřich Janovský), Catesby (Bohumil Křížek), Radcliff (Bohumil Švarc), Brakenburry (Jiří Suk), londýnský starosta (Ladislav Kulhánek), měšťan a písař (Josef Patočka), vypravěč (Josef Červinka) a další.^[10]

Odkazy

Reference

Literatura

• Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 19. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2005. 160 s. ISBN 80-7368-098-X. S. 75–76.
• Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146
• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 15, 26
• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 58, 62, 135, 139, 141, 158, 161, 201, 281
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 15, 18, 32, 117, 197, 257, 260–1, 263–5, 267, 270–1, 273, 305
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 309, 333
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 178, 190, 200, 239, 253–5, 274
• František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 141, 202
• František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 72
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 40, 81, 83, 115, 161, 209, 210, 246, 290, 307, 339, 412, 456, 458, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 46, 114, 154, 156, 325, 326, 354, 382, 475, 505, 520.
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 49, 72, 182, 244, 258, 368, 430, ISBN 80-207-0419-1
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 275–279.
• Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 78
• Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 48
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 219–220
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 434
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 175, ISBN 80-204-0493-7
• Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 31, 33, 35, 49
• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 93, 151, 224, 226, 369, 387, 478, 480, 502, 515–6, 525, 626, 644, 650, 656, 665
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 330–1
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 204, 256–7, 299, 300
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 8, 19, 46, 55, 76, 80–82, 90, 98–9, 224–7, 232
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 97–8, 120, 122, 210–4
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2 Blíže in: [1]
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 265
• Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 387–392.
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, Divadelní ústav, Praha, 1977, str. 175, 186
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 53, 56–7, 60–1, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 25, ISBN 80-903399-5-6
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 46
• Josef Tomeš a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 431.
• Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 102–3, 117–9, 166, 208, 315
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 104, ISBN 978-80-7388-552-6
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 72, 124, 134, 140, 148, 264, 294, 311, 354, ISBN 80-207-0485-X
• Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 138, ISBN 80-7243-121-8
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 137, 190, ISBN 80-85625-19-9
• Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 79, ISBN 80-7309-351-0
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 127, 172, ISBN 978-80-239-9603-6

Související články

• Osvobozené divadlo neznámé

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Nedbal na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Nedbal
• Miloš Nedbal v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Miloš Nedbal v databázi Archivu Národního divadla
• Miloš Nedbal v archivu Národního divadla Brno
• Miloš Nedbal na Kinoboxu
• Miloš Nedbal v Česko-Slovenské filmové databázi
• Miloš Nedbal ve Filmové databázi
• Miloš Nedbal v Internet Movie Database (anglicky)
• Miloš Nedbal na Dabingforum.cz
• http://www.volny.cz/czfilm/Osobnosti/Nedbal.htm
• Miloš Nedbal v Síni slávy Národního divadla Brno
• Miloš Nedbal v cyklu České televize Příběhy slavných