Miloš Nesvadba

Miloš Nesvadba
Miloš Nesvadba v roli Paola ve hře Miloslava Stehlíka Loď dobré naděje, uvedené v Národním divadle v roce 1948 v režii Františka Salzera
Narození	17. dubna 1925 Praha Československo Československo
Úmrtí	22. července 2020 (ve věku 95 let) Česko Česko
Povolání	herec, spisovatel, malíř, scénograf, karikaturista, ilustrátor, vedoucí výpravy, televizní herec, filmový herec, hlasový herec a animátor
Manžel(ka)	Jaroslava Nesvadbová
Děti	Michal Nesvadba
Příbuzní	Jiří Nesvadba (bratr)
Ocenění	zasloužilý umělec
Citát Rád se směju[1]
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Nesvadba (17. dubna 1925 Praha – 22. července 2020^[2][3]) byl český herec, spisovatel, ilustrátor, výtvarník, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze známý svými kresbičkami a malůvkami pro děti, působil také jako komiksový kreslíř, karikaturista, divadelní a televizní scénograf. Jeho syn Michal Nesvadba je známý herec, bavič a mim.

Vyrůstal se starším bratrem Jiřím, který se stal scénografem a divadelním režisérem. Odmaturoval na reálném gymnáziu (1944) a přihlásil se na Státní konzervatoř v Praze. Jeho studia však přerušila druhá světová válka a po válce se na konzervatoř již nevrátil. Hereckou průpravu získal v Souboru mladých Jindřicha Honzla (později Studia Národního divadla). V roce 1948 byl angažován do činohry Národního divadla, kde ztvárnil desítky rolí. Poslední představení, derniéru Revizora zde odehrál spolu s Lubou Skořepovou dne 18. června 2014.^[4]

Na filmovém platně se objevil ve více než 30 filmech, většinou v drobných rolích. Debutoval v historické komedii Miroslava Cikána Alena v roce 1947. Nejvíce filmových rolí ztvárnil v průběhu 50. let, později se objevoval na filmovém plátně celkem zřídka. Jednu z mála hlavních rolí dostal v budovatelském filmu Zítra se bude tančit všude (1952). Nezapomenutelnou roli prince ze Země zacházejícího slunce si zahrál v pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna (1952). Příležitostně se objevoval i v televizních seriálech a inscenacích. Velkou oblibu si také získal svými hereckými a kreslířskými výstupy v pořadech pro děti. V roce 1977 podepsal tzv. antichartu a jeho jméno díky podpisu bylo na druhé stránce Rudého práva.

Vedle herectví od mládí projevoval neobyčejné výtvarné nadání, díky kterému proslul také jako kreslíř karikatur a vtipů, ilustrátor knih, z nichž některé sám napsal. Kreslil do novin a časopisů, jako výtvarník stál i u zrodu časopisu Dikobraz. Svou práci převážně zasvětil dětem a jeho jméno je také úzce spjato s dvěma dětskými časopisy Mateřídouška a Sluníčko, ve kterých hojně publikoval svoje kresby i literární díla.

V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize.^[5]

Se svou ženou, kostýmní výtvarnicí Jaroslavou měl dva syny. Prvorozený syn Michal je herec a mim, stejně jako jeho otec se věnuje převážně dětem. Mladší syn Martin je vydavatelem časopisu a provozuje malou cestovní kancelář. Miloš Nesvadba byl i dědem (měl čtyři vnoučata) a pradědem.

Věnoval se také ilustrátorské činnosti, zejména knížek pro děti. V roce 1989 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Zemřel dne 22. července 2020 ve věku 95 let.^[3][6] Poslední rozloučení, kterého se zúčastnila jeho rodina, kolegové i příznivci jeho díla, se konalo 6. srpna 2020 ve vinohradském chrámu Nejsvětějšího srdce Páně. Pietní akt se v kostele odehrával po tom, co se rodina nedohodla s vedením pražského Národního divadla na obřadu v budově divadla; podle ředitele Jana Buriana bylo rozloučení v Národním divadle neuskutečnitelné z důvodu jeho rekonstrukce.^[7]

• 1945 Aristofanés: Bohatství, Kairon, Studio ND (hráno v býv. Velké operetě), režie Stanislav Vyskočil^[8]
• 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Chrobák, Slepý mravenec, Novinář, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1949 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Nespokojenec, První básník, Tylovo divadlo, režie František Salzer
• 1949 Alois Jirásek: Lucerna, Michal, Národní divadlo, režie Josef Pehr
• 1961 William Shakespeare: Král Lear, Herold, Smetanovo divadlo, režie František Salzer
• 1974 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Brissaille, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
• 1982 Jan Drda: Hrátky s čertem, Karborund, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček
• 1997 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Filostrates, Národní divadlo, režie Jan Kačer
• 2002 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Pan divák, Národní divadlo, režie Michal Dočekal
• 2006 N. V. Gogol: Revizor, Kupec, Stavovské divadlo, režie Michal Dočekal

• 1952 Zítra se bude tančit všude
• 1952 Pyšná princezna – role: princ ze země zacházejícího slunce

• 1971 Růže a prsten – role: princ Bulka

• Ondra a 3 Marťánkové – 1963
• Evička a Monoklíček

Knihy pro děti s ilustracemi Miloše Nesvadby z posledních let:

• Michal maluje s tátou – září 2007
• Michal doma s mámou – září 2008
• Krok za krokem celým rokem – září 2008
• Knížka pro malé čarodějky – září 2008

• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1985. 383 s. (Klub čtenářů). S. 172, 263.
• František Černý. Pozdravy za divadelní rampu. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1971, 216 s. S. 56.
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnost 1945-1955. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007. 526 s. ISBN 978-80-200-1502-0. S. 81, 164, 272, 458.
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 178, 475, 476.
• Vlasta Fabianová a Ladislav Daneš. Jsem to já?. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1993. 470 s. (Klub čtenářů; sv. 670). ISBN 80-207-0419-1. S. 262.
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 654 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 294–295.
• Petr Hořec. Úsměvy paní Thálie: herci o sobě, o divadle a filmu. Vyd. 1. Praha: Daniel, 1992. 279 s. ISBN 80-900128-2-5. S. 62–6.
• Petr Hořec, Olga Nytrová. Jak slavívali a slaví slavní. Vyd. 1. V Praze: Euromedia Group - Knižní klub, 1999. 206 s. ISBN 80-242-0120-8. S. 94–107.
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl. Faustovské srdce Karla Högera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994. 468 s. ISBN 80-204-0493-7. S. 183.
• Michael Třeštík, ed. Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 449. 
• Kolektiv autorů. Kniha o Národním divadle 1883-1963: [Sborník]. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964. 168 s. S. 136.
• Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdcii: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 335.
• Hana Konečná a kol. Čtení o Národním divadle. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. 412 s. Klub čtenářů; Sv. 513. S. 386.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Nesvadba na Wikimedia Commons
• Osoba Miloš Nesvadba ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Nesvadba
• Miloš Nesvadba v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Miloš Nesvadba v databázi Archivu Národního divadla
• Miloš Nesvadba v archivu Národního divadla Brno
• Miloš Nesvadba ve Filmovém přehledu
• Miloš Nesvadba v Česko-Slovenské filmové databázi
• Miloš Nesvadba ve Filmové databázi
• Miloš Nesvadba na Kinoboxu
• Miloš Nesvadba v Internet Movie Database (anglicky)
• Miloš Nesvadba na stránkách Národního divadla
• Miloš Nesvadba na comicsDB
• Evidenční záznamy archivu bezpečnostních složek
• Kreslené vtipy Miloše Nesvadby v Dikobraze Archivováno 2. 6. 2021 na Wayback Machine.