Miloš Nesvadba

Miloš Nesvadba
Miloš Nesvadba v roli Paola ve hře Miloslava Stehlíka Loď dobré naděje, uvedené v Národním divadle v roce 1948 v režii Františka Salzera
Narození	17. dubna 1925 Praha Československo Československo
Úmrtí	22. července 2020 (ve věku 95 let) Česko Česko
Povolání	herec, spisovatel, malíř, scénograf, karikaturista a ilustrátor
Manžel(ka)	Jaroslava Nesvadbová
Děti	Michal Nesvadba
Ocenění	zasloužilý umělec
Citát Rád se směju[1]
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Nesvadba (17. dubna 1925 Praha – 22. července 2020^[2][3]) byl český herec, spisovatel, ilustrátor, výtvarník, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze známý svými kresbičkami a malůvkami pro děti, působil také jako komiksový kreslíř, karikaturista, divadelní a televizní scénograf. Jeho syn Michal Nesvadba je známý herec, bavič a mim.

Život

Vyrůstal se starším bratrem Jiřím, který se stal scénografem a divadelním režisérem. Odmaturoval na reálném gymnáziu (1944) a přihlásil se na Státní konzervatoř v Praze. Jeho studia však přerušila druhá světová válka a po válce se na konzervatoř již nevrátil. Hereckou průpravu získal v Souboru mladých Jindřicha Honzla (později Studia Národního divadla). V roce 1948 byl angažován do činohry Národního divadla, kde ztvárnil desítky rolí. Poslední představení, derniéru Revizora zde odehrál spolu s Lubou Skořepovou dne 18. června 2014.^[4]

Na filmovém platně se objevil ve více než 30 filmech, většinou v drobných rolích. Debutoval v historické komedii Miroslava Cikána Alena v roce 1947. Nejvíce filmových rolí ztvárnil v průběhu 50. let, později se objevoval na filmovém plátně celkem zřídka. Jednu z mála hlavních rolí dostal v budovatelském filmu Zítra se bude tančit všude (1952). Nezapomenutelnou roli prince ze Země zacházejícího slunce si zahrál v pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna (1952). Příležitostně se objevoval i v televizních seriálech a inscenacích. Velkou oblibu si také získal svými hereckými a kreslířskými výstupy v pořadech pro děti. V roce 1977 podepsal tzv. antichartu a jeho jméno díky podpisu bylo na druhé stránce Rudého práva.

Vedle herectví od mládí projevoval neobyčejné výtvarné nadání, díky kterému proslul také jako kreslíř karikatur a vtipů, ilustrátor knih, z nichž některé sám napsal. Kreslil do novin a časopisů, jako výtvarník stál i u zrodu časopisu Dikobraz. Svou práci převážně zasvětil dětem a jeho jméno je také úzce spjato s dvěma dětskými časopisy Mateřídouška a Sluníčko, ve kterých hojně publikoval svoje kresby i literární díla.

V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize.^[5]

Se svou ženou, kostýmní výtvarnicí Jaroslavou měl dva syny. Prvorozený syn Michal je herec a mim, stejně jako jeho otec se věnuje převážně dětem. Mladší syn Martin je vydavatelem časopisu a provozuje malou cestovní kancelář. Miloš Nesvadba byl i dědem (měl čtyři vnoučata) a pradědem.

Věnoval se také ilustrátorské činnosti, zejména knížek pro děti. V roce 1989 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Zemřel dne 22. července 2020 ve věku 95 let.^[3][6] Poslední rozloučení, kterého se zúčastnila jeho rodina, kolegové i příznivci jeho díla, se konalo 6. srpna 2020 ve vinohradském chrámu Nejsvětějšího srdce Páně. Pietní akt se v kostele odehrával po tom, co se rodina nedohodla s vedením pražského Národního divadla na obřadu v budově divadla; podle ředitele Jana Buriana bylo rozloučení v Národním divadle neuskutečnitelné z důvodu jeho rekonstrukce.^[7]

Divadelní role, výběr

• 1945 Aristofanés: Bohatství, Kairon, Studio ND (hráno v býv. Velké operetě), režie Stanislav Vyskočil^[8]
• 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Chrobák, Slepý mravenec, Novinář, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
• 1949 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Nespokojenec, První básník, Tylovo divadlo, režie František Salzer
• 1949 Alois Jirásek: Lucerna, Michal, Národní divadlo, režie Josef Pehr
• 1961 William Shakespeare: Král Lear, Herold, Smetanovo divadlo, režie František Salzer
• 1974 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Brissaille, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
• 1982 Jan Drda: Hrátky s čertem, Karborund, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček
• 1997 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Filostrates, Národní divadlo, režie Jan Kačer
• 2002 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Pan divák, Národní divadlo, režie Michal Dočekal
• 2006 N. V. Gogol: Revizor, Kupec, Stavovské divadlo, režie Michal Dočekal

Film

• 1952 Zítra se bude tančit všude
• 1952 Pyšná princezna – role: princ ze země zacházejícího slunce

Televize

• 1971 Růže a prsten (TV pohádka) – role: princ Bulka

Knihy pro děti (výběr)

• Ondra a 3 Marťánkové – 1963
• Evička a Monoklíček

Knihy pro děti s ilustracemi Miloše Nesvadby z posledních let:

• Michal maluje s tátou – září 2007
• Michal doma s mámou – září 2008
• Krok za krokem celým rokem – září 2008
• Knížka pro malé čarodějky – září 2008

Odkazy

Reference

Literatura

• B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1985. 383 s. (Klub čtenářů). S. 172, 263.
• František Černý. Pozdravy za divadelní rampu. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1971, 216 s. S. 56.
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnost 1945-1955. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007. 526 s. ISBN 978-80-200-1502-0. S. 81, 164, 272, 458.
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 178, 475, 476.
• Vlasta Fabianová a Ladislav Daneš. Jsem to já?. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1993. 470 s. (Klub čtenářů; sv. 670). ISBN 80-207-0419-1. S. 262.
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 654 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 294–295.
• Petr Hořec. Úsměvy paní Thálie: herci o sobě, o divadle a filmu. Vyd. 1. Praha: Daniel, 1992. 279 s. ISBN 80-900128-2-5. S. 62–6.
• Petr Hořec, Olga Nytrová. Jak slavívali a slaví slavní. Vyd. 1. V Praze: Euromedia Group - Knižní klub, 1999. 206 s. ISBN 80-242-0120-8. S. 94–107.
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl. Faustovské srdce Karla Högera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994. 468 s. ISBN 80-204-0493-7. S. 183.
• Michael Třeštík, ed. Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 449. 
• Kolektiv autorů. Kniha o Národním divadle 1883-1963: [Sborník]. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964. 168 s. S. 136.
• Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdcii: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 335.
• Hana Konečná a kol. Čtení o Národním divadle. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. 412 s. Klub čtenářů; Sv. 513. S. 386.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Nesvadba na Wikimedia Commons
• Osoba Miloš Nesvadba ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Nesvadba
• Miloš Nesvadba v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Miloš Nesvadba v databázi Archivu Národního divadla
• Miloš Nesvadba v archivu Národního divadla Brno
• Miloš Nesvadba v Česko-Slovenské filmové databázi
• Miloš Nesvadba ve Filmové databázi
• Miloš Nesvadba na Kinoboxu
• Miloš Nesvadba v Internet Movie Database (anglicky)
• Miloš Nesvadba na stránkách Národního divadla
• Miloš Nesvadba na comicsDB
• Evidenční záznamy archivu bezpečnostních složek
• Kreslené vtipy Miloše Nesvadby v Dikobraze Archivováno 2. 6. 2021 na Wayback Machine.