Miloš Suchomel

Miloš Suchomel
Miloš Suchomel (2011), foto PhDr. Viktor Kovařík
Narození	5. ledna 1930 Libochovice
Úmrtí	12. ledna 2014 (ve věku 84 let) Praha
Vzdělání	FF UK Praha
Povolání	historik umění
Děti	Filip Suchomel, japanolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Suchomel (5. ledna 1930, Libochovice – 12. ledna 2014, Praha) byl historik umění se zaměřením na barokní sochařství, teoretik památkové péče a restaurátorství, restaurátor. Byl prvním ředitelem Středočeské galerie v roce 1964.

Studium na reálném gymnáziu v Praze na Strossmayerově náměstí (1941–1946) po válce dokončil na reálném gymnáziu v Křemencově ulici (1946-1949). Jeho přihláška ke studiu umění na FF UK byla roku 1949 zamítnuta. O rok později se přihlásil na dějiny umění na FF UP v Olomouci, ale komise ho přeřadila na tamní Pedagogickou fakultu a Suchomel studium odmítl. V letech 1950–1954 pracoval jako pomocná technická síla Stavební správy ČSD v Praze a v letech 1952–1954 absolvoval povinnou vojenskou službu. Roku 1954 byl přijat ke studiu dějin umění na Filozofické fakultě UK v Praze, kde roku 1959 obhájil diplomovou práci.^[1]

Po ukončení studia pracoval jeden rok v KDO Prahy 5 a od roku 1960 byl odborným pracovníkem Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje (SSPPOPSK). Zároveň připravil založení Středočeské galerie a spolu se svými spolupracovníky realizoval řadu výstavních projektů v kulturních domech. Na jeho popud Středočeský kraj vyčlenil Středočeskou galerii z SSPPOPSK jako samostatnou instituci a Suchomel byl v lednu 1964 jmenován jejím ředitelem. Kvůli připravované výstavě Roberta Piesena, jehož obrazy se zdály tiskovému dozoru a poté schvalujícímu orgánu (Odbor školství a kultury SKNV) "příliš abstraktní a nesrozumitelné",^[2] byl v červenci téhož roku po sedmi měsících působení ve funkci odvolán a výstava zakázána.

Suchomel nadále působil v Středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje (SSPPOPSK) jako samostatný odborný pracovník, v letech 1973–1974 jako vedoucí odboru památkové péče, v letech 1983–1988 jako vedoucí oddělení architektury a uměleckých děl. Roku 1966 připravil otevření středočeského lapidária v Mnichově Hradišti, kde jsou soustředěny barokní sochy Josefa Jiřího Jelínka a jeho rodinné dílny.^[3] Během působení v SSPPOPSK a později SÚPP v Praze absolvoval dvě resortní odborné atestace a roku 1989 mu byl přiznán 1. vědeckotechnický kvalifikační stupeň.

Od roku 1988 působil jako samostatný výzkumný pracovník, od roku 1999 jako člen vědecké rady Státního ústavu památkové péče, od roku 2003 v ústředním pracovišti Národního památkového ústavu v Praze.

Miloš Suchomel na počátku 60. let vytvořil koncepci budoucí Středočeské galerie. V době, kdy se v oficiálním hodnocení výtvarného umění stále uplatňovaly direktivní teze z 50. let,^[4] bylo obtížné obhájit nákup nejen moderního nefigurativního umění, ale i české předválečné moderny. Suchomel se svou kolegyní Olgou Preisnerovou navštěvoval ateliéry neoficiálních a pro komunistický režim nežádoucích umělců (Piesen, Boštík, Istler, Janošek, Balcar, Fremund, Valenta, Veselý, Koblasa, aj.) a za pomoci Miroslava Lamače, který byl v letech 1961–1962 předsedou nákupní komise, prosadil nákupy některých děl. Zároveň se mu podařilo ze soukromých sbírek zakoupit díla Emila Filly, Josefa Čapka, V. Špály, R. Kremličky, F. Muziky, P. Kotíka, F. Grosse, aj.).^[5]

Po založení Středočeské galerie se stal od ledna jejím prvním ředitelem a v březnu 1964 sem bylo převedeno 2825 děl ze Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje (SSPPOPSK). V předchozím roce byl příkazem MK vyčleněn soubor děl z Národní galerie, vesměs autorů, které komunistický režim považoval z různých důvodů za politicky či jinak nevyhovující, ze kterých se podařilo pro Středočeskou galerii získat řadu kvalitních děl.

Po odvolání z funkce ředitele se Miloš Suchomel ve Středisku státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje (SSPPOPSK) věnoval teoretickým studiím z oboru restaurování. Podrobně se zabýval barokním sochařstvím a rodinnou dílnou Jelínků z Kosmonos nebo sochařským dílům Matyáše Bernarda Brauna v Kuksu. Podílel se na výzkumnému projektu Morové sloupy v českých zemích (1995–2010), jehož hlavním řešitelem byl Vratislav Nejedlý.^[6] Publikoval desítky odborných statí v časopisech Památková péče, Umění, Památky a příroda, Zprávy památkové péče, Ateliér, Kámen, Průzkumy památek a ve sbornících z konferencí. Byl autorem některých hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění.

• Miloš Suchomel, Kamenné barokní sochy ve středních Čechách, SSPPOPSK Praha 1967
• Miloš Suchomel, Obrazy flámských a holandských malířů z lobkovické zámecké obrazárny v Roudnici nad Labem, kat. výst., GVU Roudnice nad Labem 1968
• Miloš Suchomel, Restaurování uměleckých děl na území Středočeského kraje, kat. výst., GVU Roudnice nad Labem 1968
• Miloš Suchomel, Památková koncepce záchrany soch Matyáše Bernarda Brauna v Kuksu, in: Sborník příspěvků z pracovního semináře konaného k 300. výročí narození M. B. Brauna ve dnech 19.-20.9.1984 v Kuksu, Pardubice 1985, s. 62–74
• Miloš Suchomel, Záchrana kamenných soch I, Praha 1988
• Miloš Suchomel a kol., Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu, kat. výst., Národní galerie v Praze 1989
• Miloš Suchomel, Záchrana kamenných soch II, Praha 1990
• Miloš Suchomel et al., Die Dientzenhofer-Barocke Baukunst in Bayern und Böhmen, kat. výst., Rosenheim 1991
• Miloš Suchomel et al., Die Karlsbrücke, Galerie der Hauptstadt Prag, 1991
• Miloš Suchomel, Metamorfózy soch, in Karlův most, Praha 1991, s. 133–167
• Miloš Suchomel, Počátky Středočeské galerie, Ateliér 1995, č. 23, s. 2
• Miloš Suchomel, Řezbářská díla kosmonoských Jelínků v kostele sv. Maří Magdaleny v Sobotce. Barokní dílna Jelínků z Kosmonos, kat. výst., Národní galerie v Praze 1996 (s R. Hamsíkovou, M. Nečáskovou)
• Miloš Suchomel, Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Svitavy, Praha 1997
• Miloš Suchomel, Josef Jiří Jelínek (1697–1776): barokní sochařská dílna z Kosmonos. Praha: Národní galerie, 1997. 189 s. ISBN 80-7035-144-6. (s T. Hladíkem, R. Hamsíkovou)
• Miloš Suchomel, Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Ústí nad Orlicí, Praha 1998 (s. I. Maxovou, V. Nejedlým, P. Zahradníkem)
• Miloš Suchomel, Péče o kamenné sochařské a stavební památky, Praha 1998
• Miloš Suchomel, Proměny kamenosochařských uměleckých děl způsobované klimatickými zásahy (Tempus silices et adamanta terit), Průzkumy památek 12, 2005, č. 2, s. 191–208
• Miloš Suchomel, O ztrátách autentičnosti sochařských uměleckých památek, Průzkumy památek 14, 2007, č. 1, s. 139–159

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1384-1386, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Simona Mikšovská, Počátky Středočeské galerie v kontextu vzniku krajských galerií, bakalářská práce, Ústav archeologie a muzeologie, FF MUNI Brno 2015 on line
• Marie Bergmanová, Sbírka 1 2 3: Stopy historie v akvizicích / Collection 1 2 3: The Tracks of History in Acquisitions, Galerie Středočeského kraje 2010, ISBN 978-80-7056-161-4
• V. Nejedlý, Historik umění a památkář Miloš Suchomel pětasedmdesátiletý, Zprávy památkové péče 65, 2005, s. 141

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Suchomel
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Miloš Suchomel v informačním systému abART