Miloš Tůma
| Miloš Tůma Miloš Thuma | |
|---|---|
| Datum narození | 23. prosince 1908 |
| Místo narození | Vršovice[1] Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 20. října 1990 (ve věku 81 let) |
| Místo úmrtí | Praha Československo |
| Stát | Československo |
| Hmotnost | cca 85 kg (závodní) |
| Sportovní informace | |
| Klub / Dojo | Vysokoškolský sport Praha (1936-39) Národní sportovní klub Praha (1939-41) ČAK Vinohrady (1941-42) Radostně vpřed (1942-45) KTC Discos (1945-48) Sokol Praha VIII–Strašnice (1948-49) ZSJ Koh-i-noor Vršovice (1949-52) DSO/TJ Spartak Praha Koh-i-noor (1952-60) TJ Spartak Praha Vršovice (1960-69) TJ Praha Vršovice 1870 (1969-90) |
| Trenéři | František Pecháček (zač.) Dobó Fülöp (VSP) Pryce Leggett (Budokwai) |
| Technický stupeň | 7. Dan (ČSJJ) 6. Dan (ČSJu) |
| Kategorie | střední váha |
| Oblíbená technika | katame-waza |
| Účast na LOH | bez účasti |
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2023 | |
Miloš Tůma (Thuma) (23. prosince 1908 Vršovice[2] – 20. října 1990 Praha) byl český mistr bojových umění (7. Dan ČSJJ a 6. Dan ČSJu), jeden z průkopníku a popularizátorů sebeobrany jiu-jitsu a zápasu judo v bývalém Československu.
Sportovní a trenérská činnost
Cvičit začal v 6 letech Sokole ve Strašnicích – věnoval se přespolním běhům a v zimě běžkování.[3] Základní kurz sebeobrany (systémy džúdžucu) absolvoval po nástupu na vysokou školu v roce 1927 ve Strakově akademii pod vedením Františka Pecháčka. Pecháček byl instruktorem tělesné výchovy (bratr sokol) a sebeobranu vyučoval ve Vojenské tělocvičné škole a také ve Vysokoškolském sportu podle metodiky převzaté z francouzské vojenské školy v Joinville.[4][5] Po škole pracoval jako projektant měřících přístrojů.[3]
S judem se poprvé setkal jako vojín základní služby v polovině třicátých let dvacátého století na galapředstaveních v Radiopaláci nebo Lucerně, které ve spolupráci s japonskou ambasádou organizoval popularizátor juda v Československu maďarský občan Dobó Fülöp. Po návratu do civilu začal chodit na tréninky do Vysokoškolského sportu. V roce 1937 složil zkoušku na 5. Kyu pod britským zkušebním komisařem Pryce Leggettem. V roce 1940 byl již jeden ze tří prvních českých majitelů černého pásku (1. Dan) – prvním byl František Šíma v roce 1938.[6]
V roce 1940 se stal prvním držitelem mistrovského titulu v polotěžké váze.[7] Od roku 1944 trénoval v oddíle při spolku Radostně vpřed (později KTC Discos) a vedl kurzy sebeobrany jiu-jitsu v paláci Kotva. Pravděpodobně byl i jedním z členů Kuratoria (politické tabu po 2. světové válce v ČSR), protože jezdil na letní tábory v období protektorátu jako instruktor jiu-jitsu.
Po urychleném sjednocení tělovýchovy po únoru 1948 přešel s oddílem do TJ Sokolu Strašnice, kde však neměl optimální podmínky pro trénink. V roce 1949 přestoupil do ZSJ Koh-i-noor Vršovice (dnešní Judo Sokol Praha Vršovice), kde působil až do konce svého života v roce 1990.
V roce 1951 získal svůj poslední titul mistra republiky v 43 letech. Neuznával heslo "umět včas odejít". Jeho úspěchy v pokročilejším věku byly především zásluhou mimořádně dobrého boje na zemi (ne-waza), který se naučil od britského senseie Pryce Leggetta. Po nasazeném držení (osae-komi) uměl kontrolovat dech soupeře, přinutil ho zadržet dýchání, tím ho unavil a uspal.[3] Tyto zkušenosti později předával svým svěřencům. Pod jeho vedením vyrostla celé řada výborných judistů a trenérů: Jiří Mašín, Václav Bříza, Jiří Synek, později Pavel Vaněk nebo Zdeněk Kasík.
Výsledky
| Turnaj | 1940 | 1941 | 1942 | 1943 | 1944 | 1945 | 1946 | 1947 | 1948 | 1949 | 1950 | 1951 | 1952 | 1953 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | |
| střední váha | ||||||||||||||
| Mistrovství ČSR | 1.† | 1.† | 1.† | 3. | — | 1. | 1. | 1. | n/a | úč. | ||||
† – mistrovství Protektorátu Čechy a Morava
Citáty a fráze
| „ | V judu jsou rozhodující vůle a píle, těchto vlastností si moc vážím – jsou předpokladem úspěchu. | “ |
| — Československý sport, 26. 3. 1987 | ||
| „ | Judo učí chlapce (pozn. určitě myslel i děvčata) odvaze a poznání sama sebe – svých schopností. | “ |
| — Československý sport, 26. 3. 1987 | ||
| „ | Výborné je když se chlapec (pozn. určitě myslel i děvče) začne zajímat o své chyby, to jsem spokojen. | “ |
| — Československý sport, 26. 3. 1987 | ||
Odkazy
Reference
- ↑ http://digi.nacr.cz/prihlasky2/images/00000656-00000333.jpg
- ↑ Matrika VRŠ N14, sn. 63 [online]. AHMP [cit. 2023-12-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c Československý sport. 1969-3-6, s. 3. ISSN 0323-1224.
- ↑ https://la-rose-couverte.over-blog.com/pages/L_Ecole_Militaire_de_Joinville_18521939_Histoire-2844029.html
- ↑ Medek R., Bláha S.:Dvacet let československé armády v osvobozeném státě, Svaz čs. důstojnictva, 1938, str. 210
- ↑ Krákora B., Šíma F.: Džiu-džitsu, Jaroslav Tožička, 1944 str. 131
- ↑ Polední list. 1940-5-29, s. 4. ISSN 1804-8838.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“