Miloš Vignati
Miloš Vignati | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 28. dubna 1897 Přerov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 9. listopadu 1966 (ve věku 69 let) Přerov Československo |
Povolání | hudební skladatel, pedagog, dirigent, učitel a sbormistr |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Miloš Vignati (28. dubna 1897, Přerov[1] – 9. listopadu 1966, tamtéž) byl český právník, dirigent, hudební skladatel a pedagog.
Život
Po maturitě na gymnáziu v Přerově musel narukovat do rakouské armády. Po vzniku Československa vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vedle toho navštěvoval přednášky Zdeňka Nejedlého z hudební vědy. Po získání doktorátu z práv studoval soukromě skladbu u Viléma Petrželky a krátce i u Josefa Bohuslava Foerstera.
Jako právník působil v rodném Přerově a významně se podílel na hudebním životě města. Založil pěvecké sdružení Tyrš a podílel se na vzniku Volného pěveckého sdružení ve Vyškově. V Přerově nastudoval i několik českých oper a organizoval pravidelné hudební besedy za účasti předních českých umělců. Po 2. světové válce se stále více věnoval hudbě. Byl v Přerově předsedou klubu Svazu československých skladatelů, krajským inspektorem pro hudbu, učil na Pedagogické škole v Přerově a později i na Vejvanovského konzervatoři v Kroměříži. Podílel se rovněž na založení Oblastního divadla Přerov. Svými kritickými a popularizačními články přispíval do novin a časopisů.
Jeho bratr Vilém Vignati (1915–1981) vystudoval medicínu, ale stejně jako bratr se celoživotně aktivně věnoval hudbě. Stal se odborným lékařem v lázních Luhačovice a ve své vědecké práci se zabýval léčebnými účinky hudby. Jeho bratr Jan Vignati (1899-1942) byl primářem patologie v Uherském Hradišti a odbojářem popraveným nacisty.
Dílo
Klavírní skladby
- Rozmarná suita op. 3
- Fantasia marittima op. 7
- Sonata revoluční op. 14
Komorní skladby
- Terzetto pro dvoje housle a violu op. 9
- Partita a 6 duet pro dvoje housle op. 13
- Dvě skladby pro violu a klavír (instrumentováno i pro orchestr)
- Sonata quasi ballata (housle sólo)
- Lidová suita pro violoncello op. 16
- Dechový kvintet op. 17
- Suita pro dvoje housle, sólový hlas, violoncello a klavír (1945)
- 1. smyčcový kvartet op. 20, „Rapsodie proletáře“
- 2. smyčcový kvartet op. 28, „Tři pastorely“
- Sonata pro housle a klavír op. 32
Orchestrální skladby
- Lidové tance op. 19
- Mladým pionýrům op. 24
- Bulharské fresky op. 24
Písně
- Čtyři písně na slova Rabíndranátha Thákura op. 2
- 10 písní na slova lidové poesie podkarpatské op. 4
- Vzkazuji milému pro soprán a orchestr op. 18
- Dojmy op. 27 (slova Marie Pujmanová)
- Písně vojenské a regrutské op. 30 a op. 39
- Písně milostné pro alt a klavír op. 31
- Důvěrná setkání pro soprán a smyčcový kvartet op. 31
Sbory
- Dva mužské sbory op. 15 (slova Jaroslav Seifert a Li Po)
- Čtyři moravské poemy op. 36
- Tři básně Vítězslava Nezvala op. 38
Kromě toho byl autorem četných dobových masových písní a příležitostných skladeb s politickou tematikou.
Odkazy
Literatura
- Československý hudební slovník II. (M–Ž), 1965, SHV, Praha
- Čeněk Gardavský a kol.: Skladatelé dneška, Panton, Praha, 1961
- Hudební rozhledy X. 1957, S. 348.
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Přerov
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Vignati
- východní Moravy Archivováno 8. 10. 2015 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“