Miloš Vignati

Miloš Vignati
Základní informace
Narození28. dubna 1897
Přerov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. listopadu 1966 (ve věku 69 let)
Přerov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníhudební skladatel, pedagog, dirigent, učitel a sbormistr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Vignati (28. dubna 1897, Přerov[1]9. listopadu 1966, tamtéž) byl český právník, dirigent, hudební skladatel a pedagog.

Život

Po maturitě na gymnáziu v Přerově musel narukovat do rakouské armády. Po vzniku Československa vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vedle toho navštěvoval přednášky Zdeňka Nejedlého z hudební vědy. Po získání doktorátu z práv studoval soukromě skladbu u Viléma Petrželky a krátce i u Josefa Bohuslava Foerstera.

Jako právník působil v rodném Přerově a významně se podílel na hudebním životě města. Založil pěvecké sdružení Tyrš a podílel se na vzniku Volného pěveckého sdružení ve Vyškově. V Přerově nastudoval i několik českých oper a organizoval pravidelné hudební besedy za účasti předních českých umělců. Po 2. světové válce se stále více věnoval hudbě. Byl v Přerově předsedou klubu Svazu československých skladatelů, krajským inspektorem pro hudbu, učil na Pedagogické škole v Přerově a později i na Vejvanovského konzervatoři v Kroměříži. Podílel se rovněž na založení Oblastního divadla Přerov. Svými kritickými a popularizačními články přispíval do novin a časopisů.

Jeho bratr Vilém Vignati (19151981) vystudoval medicínu, ale stejně jako bratr se celoživotně aktivně věnoval hudbě. Stal se odborným lékařem v lázních Luhačovice a ve své vědecké práci se zabýval léčebnými účinky hudby. Jeho bratr Jan Vignati (1899-1942) byl primářem patologie v Uherském Hradišti a odbojářem popraveným nacisty.

Dílo

Klavírní skladby

  • Rozmarná suita op. 3
  • Fantasia marittima op. 7
  • Sonata revoluční op. 14

Komorní skladby

  • Terzetto pro dvoje housle a violu op. 9
  • Partita a 6 duet pro dvoje housle op. 13
  • Dvě skladby pro violu a klavír (instrumentováno i pro orchestr)
  • Sonata quasi ballata (housle sólo)
  • Lidová suita pro violoncello op. 16
  • Dechový kvintet op. 17
  • Suita pro dvoje housle, sólový hlas, violoncello a klavír (1945)
  • 1. smyčcový kvartet op. 20, „Rapsodie proletáře“
  • 2. smyčcový kvartet op. 28, „Tři pastorely“
  • Sonata pro housle a klavír op. 32

Orchestrální skladby

  • Lidové tance op. 19
  • Mladým pionýrům op. 24
  • Bulharské fresky op. 24

Písně

  • Čtyři písně na slova Rabíndranátha Thákura op. 2
  • 10 písní na slova lidové poesie podkarpatské op. 4
  • Vzkazuji milému pro soprán a orchestr op. 18
  • Dojmy op. 27 (slova Marie Pujmanová)
  • Písně vojenské a regrutské op. 30 a op. 39
  • Písně milostné pro alt a klavír op. 31
  • Důvěrná setkání pro soprán a smyčcový kvartet op. 31

Sbory

Kromě toho byl autorem četných dobových masových písní a příležitostných skladeb s politickou tematikou.

Odkazy

Literatura

  • Československý hudební slovník II. (M–Ž), 1965, SHV, Praha
  • Čeněk Gardavský a kol.: Skladatelé dneška, Panton, Praha, 1961
  • Hudební rozhledy X. 1957, S. 348.

Reference

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“