Miloš Weingart

Prof. PhDr. Miloš Weingart
Prof. PhDr. Miloš Weingart
Narození	21. listopadu 1890 Praha-Nové Město Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. ledna 1939 (ve věku 48 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	vysokoškolský učitel, překladatel a jazykovědec
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Ocenění	Řád za občanské zásluhy
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Weingart (21. listopadu 1890 Praha-Nové Město^[1] – 12. ledna 1939 Praha) byl český jazykovědec, slavista, bohemista, bulharista, slovakista, byzantolog, literární historik, překladatel, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských památek a vysokoškolský pedagog.

V letech 1909–1913 vystudoval klasickou a slovanskou filologii a srovnávací jazykozpyt na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy,^[2] souběžně (1910–1914) pracoval jako knihovník Slovanského semináře FF UK, v závěru studia (1913) získal doktorát filozofie.

V letech 1914–1918 působil jako profesor reálného gymnázia v Praze–Smíchově, paralelně byl od roku 1915 až do 1918 vedoucím Kanceláře Slovníku jazyka českého ČAVU.^[3] Po habilitaci v roce 1919 byl jmenován soukromým docentem pro obor slovanské filologie na FF UK (1919–1921), v tomto období rovněž vykonával funkci sekretáře Extenze českých vysokých škol pražských a externě vyučoval na Státní konzervatoři v Praze.^[3] Po založení Univerzity Komenského v Bratislavě již jako řádný profesor slovanské filologie působil na tamní filozofické fakultě (1921–1926), ve funkčním období 1924–1925 stál v jejím čele jako děkan, v následujících letech se stal rektorem (1925–1926) a prorektorem (do 31. prosince 1926) bratislavské univerzity. Počátkem roku 1927 se vrátil jako řádný profesor srovnávacího jazykozpytu slovanského a staroslověnštiny na FF UK v Praze, kde přednášel až do své smrti v roce 1939. I zde vykonával akademické funkce, děkanem FF UK byl v letech 1930–1931, proděkanem 1931–1932.^[4] Patřil k zakládajícím členům Pražského lingvistického kroužku, v roce 1934 na své členství rezignoval.^[5]

V jeho rozsáhlé akademické, badatelské, publicistické, ediční a organizační činnosti zaujímaly nejdůležitější místo práce paleoslovenistické s akcenty mluvnickými, lexikologickými, literárně historickými a textologickými. Zabýval se rovněž srovnávacím slovanským jazykozpytem, studiem byzantsko-slovanských vztahů, zajímal se o zvukovou kulturu spisovného jazyka i hudební stránku mluvené řeči. Vedle řady studií z oblasti bohemistiky, slovakistiky a bulharistiky věnoval pozornost dějinám a organizaci slavistiky, k jejímž předním a výrazným osobnostem v období mezi dvěma světovými válkami patřil.

• Předseda odboru pro slovanskou filologii při Československé národní radě badatelské
• Předseda Slovenského odboru Československého státního ústavu pro lidovou píseň
• Předseda odboru Společnosti pro slovanský jazykozpyt v Praze
• Člen Comité international des études byzantines
• Člen The Philological Society
• Člen Učené společnosti Šafaříkovy
• Člen Pravopisné komise při České akademii věd a umění
• Člen Slovanského ústavu v Praze a dlouholetý předseda jeho duchovědného výboru
• Člen Klubu moderních filologů
• Člen Jednoty českých filologů
• Člen výboru Extenze českých vysokých škol v Praze
• Jednatel Komise pro vydávání spisů Josefa Dobrovského při Královské české společnosti nauk
• Redaktor Příručního slovníku jazyka českého, revue Byzantoslavica, Časopisu moderní filologie, Sborníků a Spisů FF Univerzity Komenského (v době jeho slovenského pobytu).

• Mimořádný člen České akademie věd a umění (od 26. listopadu 1924)^[3][6]
• Mimořádný člen Královské české společnosti nauk (od 1926, dopisujícím členem zvolen 7. 1. 1925)^[3]
• Komandér bulharského řádu Za narodna zasluga^[4]

• Počátky bogomilství, prvního opravného hnutí u Slovanů (Praha 1913)
• Slovník jazyka českého (Praha 1916) Dostupné online
• Vývoj českého jazyka (Praha 1918, 1920)
• Srovnávací mluvnice jazyků slovanských (Praha 1919, 1923)
• Přehled literatury bulharské (Praha 1919)
• Jaroslav Vrchlický (Praha 1920)
• Staroslověnské časování (Praha 1921, 1928)
• Byzantské kroniky v literatuře církevněslovanské I.–II. (Bratislava 1922, 1923)
• Problémy a methody české literární historie (Bratislava; Turčiansky Svätý Martin, 1922)
• Příspěvky ku studiu slovenštiny (Bratislava 1923)
• Příspěvky ke studiu staroslovenštiny (Bratislava 1923)
• Dobrovského Institutiones I.–II. (Bratislava 1923, 1925)
• Slavjanskoto edinstvo (Sofie, 1924)
• O podstatě slovanské filologie (Bratislava 1924)
• Sto knih slavistových : bibliograficko-informační přehled o dnešním stavu slavistiky (Bratislava 1924)
• Slovanská vzájemnost (Bratislava 1926)
• Časování staroslověnské s výkladem slovesných kmenů a tvarů praslovanských I.–II. (Praha 1927, 1928, souborně 1930)
• Skloňování jazyka staroslověnského s úvodem do staroslověnské mluvnice (Praha 1927)
• O slovníku jazyka staroslověnského (Krakov 1927)
• Slovanská filologie na Karlově universitě v letech 1918–1929 (Praha 1929)
• Výklad praslovanského skloňování doplňkem k přednáškám o skloňování staroslověnském (Praha 1930, 1932)
• Slovanské stati (Praha 1932)
• Spisovná čeština a jazyková kultura (s Bohuslavem Havránkem, Praha 1932)
• Český jazyk v přítomnosti (Praha 1934)
• První česko-církevněslovanská legenda o svatém Václavu : rozbor filologický (Praha 1934)
• Analyse philologique des legendes slaves de Constantin et de Méthode (Sofie 1935)
• Rukověť jazyka staroslovanského I.–II. (Praha 1937, 1938)
• Slovanské spisovné jazyky (Praha 1937)
• Nejstarší slovanská legenda o svatém Václavu (Praha 1940)
• Texty ke studiu jazyka a písemnictví staroslověnského (Praha 1938, 1949)
• Československý typ cirkevnej slovančiny : jeho pamiatky a význam (Bratislava 1949)

• ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 710–712. 
• Encyklopédia Slovenska. Zv. 6 : T–Ž. Bratislava : Veda, 1982. 774 s. S. 470.
• Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 967.
• KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 223. 
• KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 21–23, 137–138. 
• KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 511–513. 
• KURZ, Josef. Práce prof. M. Weingarta z církevní slovanštiny a ze slovanského jazykozpytu. Časopis pro moderní filologii. roč. 25, č. 3–4 (květen 1939), s. 225–249.
• MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1586–1589. 
• Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
• ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 334. 
• ŠMILAUER, Vladimír. Miloš Weingart. Naše věda. 1942, čís. 21, s. 184–187.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 518. 
• VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 315–316. 

• český jazyk
• Dějiny Univerzity Karlovy (1918–1945)
• Počátky české literatury
• Příruční slovník jazyka českého
• Staroslověnština
• Starší česká literatura
• Václavská hagiografie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Weingart na Wikimedia Commons
• Osoba Miloš Weingart ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Weingart
• Digitalizovaná díla Miloše Weingarta v Národní digitální knihovně.
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, rodina Antonína Weingarta 1851
• Miloš Weingart v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Miloš Weingart na stránkách FF UK^{[nedostupný zdroj]}
• Miloš Weingart ve Slovníku osobností jazykovědné bohemistiky Archivováno 15. 9. 2013 na Wayback Machine.
• Miloš Weingart v databázi Archivu Národního divadla
• Miloš Weingart na stránkách Českého rozhlasu
• Miloš Weingart na portálu Langhans
• Nekrolog na stránkách časopisu Naše řeč
• Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 182