Milonice (okres Vyškov)

Milonice
Kostel sv. Petra a Pavla
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Bučovice
Obec s rozšířenou působností	Bučovice (správní obvod)
Okres	Vyškov
Kraj	Jihomoravský
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°9′34″ s. š., 17°4′16″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	356 (2024)[1]
Rozloha	4,98 km²[2]
Katastrální území	Milonice
Nadmořská výška	250 m n. m.
PSČ	683 33
Počet domů	149 (2021)[3]
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	2
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Milonice 118 683 33 Nesovice ou@milonice.cz
Starostka	Veronika Škeříková
Oficiální web: www.milonice.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Milonice
Další údaje
Kód obce	593338
Kód části obce	95044
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Milonice (německy: Pflaumendörfl) se nachází v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji asi 2 km severně od Nesovic. Žije zde 356^[1] obyvatel.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Název vznikl odvozením od jména jejího zakladatele vladyky Miloně. V roce 1360 se uvádí, že zde byl již dvůr, lázně a tvrz, která stála údajně na místě pozdější školní zahrady, obklopená vodním příkopem. Dalšími významnými držiteli osady ve středověku byli páni z Ojnic / 1447, 1466 /. V roce 1780 koupil Milonice kníže František z Lichtenštejna a připojil je k panství Bučovskému.

K obci patřily také osady Reska Lhota, která v polovině 16. století zanikla, a Rošťoutky, kde se zachoval dvůr, mlýn a hospoda až do pozdějších let.

Doba vzniku kostela v obci nebyla přesně zjištěna. Zmínka o faře se však objevuje již v r. 1397, v 16. století přešla pod majetek podobojí. Obnovení katolické farnosti bylo v r. 1654. Patřily k ní obce Milonice, Uhřice, Dobročkovice, Nesovice a Nové Zámky. Do r. 1786 sem patřily i Šardičky.

Původní kostel stál v nynější farské zahradě a hřbitov kolem něj sahal až k silnici.

V letech 1805 – 1807, za panování knížete Jana I. Josefa z Lichtenštejna byl ve vsi náhradou za starý kostel postaven nový, zasvěcený sv. Petru a Pavlovi. První farář v něm se jmenoval Antonín Kašparides.

Dobu výstavby kostela dodnes připomíná velký lichtenštejnský erb, zavěšený nad vchodem do chrámu. Z něj také vychází společně s obecní pečetí z r. 1688 znak obce Milonice, navržený heraldikem Miroslavem Pavlů. Motiv jetelového trojlístku symbolizuje zemědělský charakter obce, orlí křídlo z rodového erbu Lichtenštejnů v původních barvách, atributy patronů Milonického kostela sv. Petra a Pavla na modrém podkladě, znázorňujícím protékající Milonický potok.

Znak obce i obecní prapor byly slavnostně uděleny představitelům obce předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Václavem Klausem dne 19.11.2001 a vysvěceny u příležitosti Petropavlovských hodů v červnu 2002.

První školu v obci založili Čeští bratři v 16. století. Po jejich vypuzení škola zanikla a nově se připomíná až v 18. století. Navštěvovalo ji až 300 žáků z širokého okolí.

Od roku 1996 je škola pro nedostatek dětí zrušena.

Elektrifikace obce je datována do r. 1922. V obci byla četnická stanice, spořitelní a záloženský spolek „Raifaisenka“. Ještě ve 30. letech stálo v obci několik domků s doškovými střechami, lidé jim říkali Betlém.

Rozsáhlou činnost zaznamenávala tělovýchovná jednota SOKOL, spolek dobrovolných hasičů vznikl v r. 1896.

Poštovní úřad byl zřízen r. 1893 a úřadovalo se v něm do r. 1926. Roku 1948 byla pošta v obci zrušena. Nově byla zřízena až r. 1994 v nově vybudované víceúčelové budově.

V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 362 obyvatel. Z nich bylo 193 mužů a 169 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 43,4 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů, provedeného v roce 2011, žilo v obci 348 lidí. Nejvíce z nich bylo (15,8 %) obyvatel ve věku od 30 do 39 let. Děti do 14 let věku tvořily 12,4 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 8,9 %. Z celkem 305 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 42,6 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 6,2 % a bez vzdělání bylo naopak 0,3 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 173 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 90,8 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 76,9 % patřilo mezi zaměstnance, 0 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 48 % občanů nebylo ekonomicky aktivních (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.^[4] Úhrnem 112 obyvatel obce (což je 32,2 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 106 obyvatel bylo Moravanů a 3 Slováků. Celých 134 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.^[4] Ke dni 31. prosince 2010 zde žilo 353 obyvatel, z toho 188 mužů a 165 žen.^[5]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.^[6]

• Farní kostel sv. Petra a Pavla

• 
  Celkový pohled
• 
  Hasičská zbrojnice
• 
  Hostinec Pod Lipou
• 
  Obecní úřad

V katastru obce se nacházejí tato chráněná území: Evropsky významné lokality: Černecký a Milonický hájek

• Římskokatolická farnost Milonice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Milonice na Wikimedia Commons
• Milonice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)