Miloslav Šimek

Miloslav Šimek
M. Šimek (vlevo) a L. Sobota na obálce jedné ze svých knih
M. Šimek (vlevo) a L. Sobota na obálce jedné ze svých knih
Narození7. března 1940
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí16. února 2004 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtíleukemie
Povoláníherec, spisovatel, dramatik, básník, humorista a scenárista
PříbuzníMartin Šimek (bratr)
Josef Šimek (bratranec)
Jiří Štěpnička (bratranec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Šimek (7. března 1940 Praha – 16. února 2004 Praha) byl český komik, humorista, satirik a spisovatel, který se proslavil v divadle Semafor ve tvůrčí dvojici s Jiřím Grossmannem (Š+G).

Do povědomí široké veřejnosti se dostal koncem 60. let, když Československá televize pod režijním vedením Jána Roháče začala uvádět jejich semaforské pořady a hudební vydavatelství Panton začalo vydávat jejich gramofonové desky. Po Grossmannově předčasné smrti (1971) vystupoval s Luďkem Sobotou (a Petrem Nárožným), později s Jiřím Krampolem a nakonec se Zuzanou Bubílkovou. Až do své smrti patřil k čelným postavám české politické satiry.

Život a kariéra

Narodil se 7. března 1940. Vystudoval Pedagogický institut a stal se učitelem s aprobací dějepis, čeština a výtvarná výchova. Na právnickou fakultu, kam se nejprve hlásil, nebyl přijat kvůli špatnému kádrovému profilu. Po maturitě proto pracoval v účtárně státního podniku Stavoinvest, poté jako skladník ve skladu sanitární keramiky.

Na vysoké škole se setkal s Jiřím Grossmannem, s nímž založil humoristickou dvojici, která posléze vystupovala v divadle Semafor.[1] Během vojenské základní služby spoluzaložil divadelní soubor Vojenské jeviště. Po jejím skončení se vrátil ke spolupráci s Grossmannem.

Jejich pořady, zvané Návštěvní dny, byly pásmy komických dialogů a scének prokládaných písněmi populárních interpretů z jejich semaforské družiny (Naďa Urbánková, Miluše Voborníková, Pavel Bobek, Jiří Helekal, duo Paleček a Janík, Zuzana Burianová a další). Jedinečnou a esenciální složkou Návštěvních dnů bylo čtení krátkých povídek nabitých absurdním humorem, které Šimek s Grossmannem společně psali v pražské kavárně Slavia. Nejostřejší satiru provozovali v tzv. „Pupácích“ – dialozích spisovatele Dušana M. Pupáka (Grossmann) a jeho přítele Čendy Krchova (Šimek), které probíhaly jako poloveřejná vystoupení na závěr večera (v televizi se nevysílaly, dochovaly se jen zvukové nahrávky).

Po předčasné smrti Jiřího Grossmanna spolupracoval Šimek v 70. letech s Luďkem Sobotou a Petrem Nárožným. V roce 1977 jako většina umělců podepsal tzv. antichartu, aby mohl pokračovat v činnosti.[2] V 80. letech začal vystupovat s Jiřím Krampolem, s nímž se také vrátil ke psaní povídek.

Během normalizace se Šimkův humor dostal na úroveň estrádních pořadů a z toho pramenily neshody s Jiřím Suchým, které ukončila až výpověď z divadla Semafor na počátku 90. let. Po odchodu ze Semaforu Šimek založil své vlastní Divadlo Jiřího Grossmanna, kde působil spolu se Zuzanou Bubílkovou až do své smrti.

Přestože vyznával zdravý životní styl, nekouřil a sportoval (byl vášnivým tenistou), po 60. roce věku vážně onemocněl rakovinou. Nepřestal ale vystupovat ani když podstupoval chemoterapie. Zemřel 16. února 2004 na mnohočetný myelom zmutovaný do akutní leukemie; šlo o velmi netypický průběh této nemoci.[3][4] Je pohřben v Roztokách u Prahy.[5]

Rodina

Oba jeho rodiče pocházeli ze Strakonic, jeho otcem byl literát a publicista dr. Rudolf G. Šimek.[6] Přes matku, roz. Samcovou, byl příbuzný s hercem Jiřím Štěpničkou.[7]

Byl ženatý. S manželkou Magdalenou měl tři dcery – Evu, Magdalenu a Hanu.[8]

Jeho mladší bratr Martin Šimek roku 1968 emigroval do Nizozemska, kde se stal úspěšným televizním moderátorem a tenisovým trenérem.[9]

Knihy

Vystupování

Své divadelní působení zahájil s Jiřím Grossmannem, jejich vystoupení v divadle Semafor měla velký úspěch; kromě toho společně vystupovali ještě v divadélku Sluníčko, kde vznikl základ jejich pozdějších Návštěvních dnů. Vyjma hlavní divadelní činnosti se podílel na založení a organizaci několika zábavných mládežnických klubů. Spolupodílel se také na tvorbě kabaretních pořadů (první se jmenoval Polotrapno), s Jiřím Grossmannem napsal desítky povídek a (nerealizovaný) filmový scénář Až přijde Komenská.

Jejich semaforské pořady měly stálé hudební hosty a spolupracovníky, jako Pavel Bobek, F. R. Čech s kapelou, Country Beat Jiřího Brabce, Paleček & Janík, Jiří Helekal, Naďa Urbánková, Miluše Voborníková, Valérie Čižmárová...Vystupovali zde i Eva Olmerová nebo Karel Kryl.

Divadelní představení

  • 2019 Zajíc v pytli – spoluautor
  • 2014 Návštěvní den u Miloslava Šimka – spoluautor
  • 2000 Politické harašení
  • 1998 Politická inventura
  • 1997 Pohoda Vánoc
  • 1996 Pohoda všedního dne
  • 1996 Mimořádný den v Kavárně u Uršuly
  • 1995 Kavárna u Uršuly II. aneb číšník a dítě
  • 1995 S politiky netančím
  • 1995 Muž se třemi ženami
  • 1993 Kavárna u Uršuly
  • 1993 Černá hodinka a půl
  • 1993 Návštěvní den č.8
  • 1992 Měsíčník Divadla Jiřího Grossmanna
  • 1992 Pohoda 92
  • 1991 Čichám, čichám Ameriku
  • 1990 Telefony aneb křížový výslech
  • 1990 Jedeme do Evropy
  • 1988 Nešlo odolat aneb besídka mimořádná – zahradní
  • 1986 Besídka bývalých žáků zvláštní školy
  • 1984 Záviš kontra Březinová
  • 1984 Pohoda Vánoc
  • 1983 Pohoda Vánoc
  • 1980 Návštěvní den č.7
  • 1978 Celaskon a cyankali
  • 1977 Dva pestré týdny v oblastním muzeu
  • 1976 Robinson Kreutznauer potom a Šípková Růženka napřed
  • 1975 Návštěvní den č.6
  • 1973 Jemný mrav
  • 1973 Třetí nejlepší představení na světě aneb zázrak
  • 1972 Zavěste, prosím, volá Semafor
  • 1971 Návštěvní den č.5
  • 1971 Besídka divadelní aneb staříček Hamuša ožil
  • 1970 Návštěvní den č. 3
  • 1970 Othello odpadá aneb večer u kulečníku
  • 1968 Besídka v rašeliništi
  • 1968 Návštěvní den č. 2
  • 1968 Večer pro otrlé aneb pět Pupáků
  • 1967 Návštěvní den č. 1
  • 1967 Besídka zvláštní školy

Televize

Související informace naleznete také v článku Seznam televizních záznamů divadelních představení Miloslava Šimka.

Filmografie

Záznamy na DVD

  • Síň slávy televizní zábavy: Miloslav Šimek a jeho herečtí partneři, 2013
  • Miloslav Šimek & Petr Nárožný & Luděk Sobota: Nejslavnější scénky, 2005 (natočeno 1973)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Michal Bystrov: Šimek + Grossmann: Málo známé pozadí zrodu populární dvojice. Co za tím stálo?
  2. ↑ Seznamy otiskovalo Rudé právo dva týdny. Lidové noviny. 2002-01-24, s. 15. Dostupné online. 
  3. ↑ Miloslav Šimek (†64): Vdova poprvé o léčbě jeho rakoviny - Doktoři ho srazili na kolena!. Ahaonline.cz [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Šimka nezabila leukémie!. Blesk.cz [online]. [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. S. 65. 
  6. ↑ Rudolf Gustav Šimek | Město Strakonice. www.strakonice.eu [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ Utajené rodinné klany v českém showbyznysu! - AHA.cz. Ahaonline.cz [online]. [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Miloslav Šimek: učitel, který zběhl k divadlu. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ PLAVCOVÁ, Alena. Martin Šimek: Sopka, schopná zasypat sama sebe. Lidovky [online]. czsk.net [cit. 2021-07-21]. Dostupné online. 

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 947. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 690. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 264. 
  • WÁGNER, Milan. Co vy Pražáci víte o životě, aneb, Miloslav Šimek jak ho znám já : kronika fotografa Milana Wágnera. Praha : Šulc a spol., 2001. 131 s. ISBN 80-7244-071-3.
  • WÁGNER, Milan. Miloslav Šimek : pro někoho šoumen, pro mě kamarád Slávek. Praha : Brána : Knižní klub, 2004. 218 s. ISBN 80-7243-225-7.
  • Fousek Josef, Miloslav Šimek,(foto Wágner Milan): Putování s oslem

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jak vyrobit bumerang.jpg
Autor: Petr Chytil, Licence: CC BY-SA 3.0
Obal knihy z nakladatelství XYZ, kterou doprovázel Petr Chytil svými ilustracemi.