Miloslav Švandrlík

Miloslav Švandrlík
Busta spisovatele na pražském Chodově
(c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Busta spisovatele na pražském Chodově
Narození10. srpna 1932
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí26. října 2009 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníKutná Hora
PseudonymRoman Kefalín
Povoláníspisovatel, autor sci-fi a humorista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Švandrlík (10. srpna 1932 Praha26. října 2009 Praha[1]) byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné.

Život

Miloslav Švandrlík v 80. letech 20. století

Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze.[2] Po roce 1950 maturoval (jednalo se o kurz umožňující získat maturitu bez středoškolského vzdělání, který byl určen pro dělníky). V letech 1951–1953 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal.

Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení v roce 1955 byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem.

Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru.

Spolupracoval i s celou řadou časopisů (Dikobraz) a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech, které kreslil Jiří Winter Neprakta.[3] Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů.

V letech 1990 až 1997 vystupoval na besedách a doprovodných pořadech k výstavám Masarykova demokratického hnutí.

M. Švandrlík zemřel v Praze, ale je pohřben v Kutné Hoře na hřbitově u Nejsvětější Trojice.[4]

Dílo

Vydáno za života autora

  • Z chlévů i bulvárů aneb Smrt je moje východisko (1960)
  • Krvavý Bill a viola (1961)
  • Od Šumavy k Popokatepetlu (1962)
  • Každý na svém koni (kabaret, 1963)
  • Kovbojská romance (pásmo, 1964)
  • Volno, zelená (estrádní pásmo, 1966, s J. Kratochvílem a dalšími)
  • Pražská strašidla (1968; 1970 rozšíř. s tit. Praha plná strašidel)
  • Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1969, líčí zde osudy příslušníků PTP. Román byl napsán v období pražského jara, po tomto období se nesměl krátce publikovat. Druhé doplněné vydání této knihy bylo umožněno až v r. 1990. Tento román byl zfilmován a na jeho základě vznikl i televizní seriál; 2. díl s tit. Černí baroni, Curych 1975, pod pseud. Rudolf Kefalín; oba díly společně 1990)[pozn. 1]
  • Sek a Zula (1969-1971, kreslené příběhy z pravěku pro děti)
  • Draculův švagr (1970, povídková sbírka, řazená dříve do sci-fi[6], dnes mezi horory)
  • Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem (1970)
  • Hrdinové a jiní podivíni (1972)
  • Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka (1973; 1991 přeprac. a zkrác. vyd.; 1999–2000 rozšíř. na 4 díly, první dva díly obsahují kapitoly z pův. vyd.)
  • Honorace z pastoušky (1975)
  • Doktor od Jezera hrochů (1980)
  • 99 národních specialit sovětské kuchyně (1981, s A. Vlčkovou; 1986 rozšíř. s tit. 3x 99 národních specialit sovětské kuchyně, s A. Vlčkovou a O. Dufkem)
  • Rodiče se zbláznili! (1982)
  • Nejkrásnější dívka ve střední Evropě (1982)
  • Dívka na vdávání (1983; 2000 s tit. Nemravná dívka na vdávání)
  • Muž, který se topil (1985)
  • Starosti korunovaných hlav (1986)
  • Šance jako hrom (1989)
  • Příšerná smrt krásné dívky (1990)
  • Vražda mlsného humoristy (1990)
  • Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1990, dramatizace)
  • Černí baroni (1990, text-appeal, s J. Somešem a J. Bauerem)
  • Ještě máme, co jsme chtěli (1991, 1999 s tit. Kam to kráčíš, Kefalíne? aneb Ještě máme, co jsme chtěli)
  • Lásky černého barona. Příběhy Romana Kefalína z let 1947 až 1952 (1991)
  • Říkali mu Terazky aneb Šest půllitrů u Jelínků (Černí baroni II. díl - 1991)
  • Žáci Kopyto a Mňouk, postrach Posázaví (1991)
  • Tlustý muž pod Jižním křížem (1991)
  • Rakev do domu (1991)
  • Sexbomba na doplňkovou půjčku (1991)
  • Poručíme větru, dešti… aneb V bouři kulturní revoluce (1991, s tit. Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti…1999)
  • Šlo mi o krk, pánové(1991)
  • Zazvoňte mi umíráčkem! (1992)
  • Žáci Kopyto a Mňouk na stopě (1992)
  • Unesli Mňouka, Baskerville! (1992)
  • Na nebožku vypadáte skvěle! (1992)
  • Černý baron od Botiče (vzpomínky, b. d., 1993; 2007 rozšíř. s tit. Zrovna teď musíš čůrat?)
  • Pět sekyr poručíka Hamáčka (Černí baroni III. díl - 1993)
  • Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují (1993)
  • Kopyto, Mňouk a černá magie (1995)
  • Kopyto, Mňouk a mimozemšťané (1995)
  • Válka skřetů (1996)
  • Kdo se bojí, nesmí na hřbitov (1996)
  • Jak byli vyhubeni draci v Čechách (1996)
  • Příliš tlustý dobrodruh (1996, rozšířené vydání obsahující Tlustého muže pod Jižním křížem (1991) a nově druhou část nazvanou Tlustý muž opět na cestách)
  • Kopyto, Mňouk a lesní netvor (1996)
  • Kopyto, Mňouk a maharadžova pomsta (1996)
  • Kopyto, Mňouk a tajemství džungle (1997)
  • Kopyto, Mňouk a vesmírná brána (1997)
  • Kopyto, Mňouk a divá Elvíra (1997)
  • Draculův zlověstný doušek (1997)
  • Kopyto, Mňouk a ohnivý myslivec (1998)
  • Kopyto, Mňouk a Indiáni (1998)
  • Černí baroni po čtyřiceti letech (Černí baroni VII. díl, 1998)
  • Černí baroni těsně před kremací (1999)
  • Kopyto, Mňouk a Ryšavý upír (1999)
  • Kopyto, Mňouk a akta X (1999)
  • Kopyto, Mňouk a únos policajtovy ženy (1999)
  • Kam kráčíš Kefalíne? (Černí baroni V. díl - 1999)
  • Růžové sny pilného hňupa, anebo Poručíme větru, dešti (Černí baroni VI. díl - 1999)
  • Pokušení z vesmíru (2000)
  • Stoletý major Terazky (2000)
  • Dejte napít Babinskému (2001)
  • Děs čiší z minulosti aneb Reinkarnace (2001)
  • Zubatá za krkem (2001)
  • Kopyto, Mňouk a konec světa (2001)
  • Tatínek je úchyl, Tajemství ohnivých koulí (2002)
  • Terazky na Hrad (2002)
  • Terazkyho poslední džob (2002)
  • Pozor! Zlý pavouk (2002)
  • Kopyto, Mňouk a keltští duchové (2002)
  • Antikuchařka aneb Žvanec – náš nepřítel (2003)
  • Abychom úplně nezpustli (2003, humorný průvodce etiketou)
  • Terazky v tunelu doktora Moodyho (2003)
  • Nesmiřitelný Terazky (2003)
  • Černí baroni útočí na obrazovku (vzpomínky, 2003)
  • Draculův temný stín (2003)
  • Kopyto, Mňouk a hromada zlata (2003)
  • Kopyto, Mňouk a Stříbrňáci (2003)
  • Z archívů krále humoru 2 (2003)
  • Kopyto, Mňouk a náměsíčníci (2004)
  • Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách (2004)
  • Blanka, oběť sexuálního harašení (2004)
  • To v pohádkách nebylo! (2004)
  • Kostlivec v kredenci (2004, + J. Kos a Š. Zavadil)
  • 100 nejlepších hororů (2004)
  • Lásky Černého barona (Černí baroni IV. díl - 2004)
  • Stoletý major Terazky (Černí baroni IX. díl - 2004)
  • Proč se to říká? (2005, přísloví a rčení; původně na pokrač. v čas. Dikobraz 1975–77)
  • Jak to, že jsme tady? (2005, původně na pokrač. v čas. Dikobraz 1977–81)
  • Markýz de Sádlo (2005)
  • Stařec a moře piva (2005)
  • Kopyto, Mňouk, sumo a čáry (2005)
  • Kopyto, Mňouk a zaživa pohřbený fakír (2005)
  • Hajlující upír (2006)
  • Harry Fotr (2006)
  • Přesýpací strejda (2006)
  • NEPRAKTYcká historie (2006)
  • Kopyto a Mňouk honí superhvězdu (2007)
  • S Nepraktou za zvířenou (2007)
  • S Nepraktou in flagranti (2008)
  • S Nepraktou u výprasku (2008)
  • S Nepraktou v mokrém živlu (2008)
  • Hrdinové a nebojsové (2008)
  • Lásky komické a tragické (2008)
  • Vodník Fanda (2009)

Posmrtně vydaná díla

  • Nové příběhy Seka a Zuly (2010)
  • Draculův poslední doušek (2011)
  • Kouzelný míč - kreativní komiks (2016)
  • Přátelé z pravěku – Pravěk ve slavném komiksu pro děti (2016)
  • Šumavský upír - 3x 100 hororů - I. díl (2017)
  • Čertova bažina - 3x 100 hororů - II. díl (2017)
  • Koktavé strašidlo - 3x 100 hororů - III. (2017)
  • Tajemství ohnivých koulí (2018)
  • Zlatá vydra (2019)
  • Půlnoční jezdec (poslední rukopis nalezený v půzůstalosti autora, 2022)

Hororové povídky

Seznam 307 Švandrlíkových hororových povídek (včetně údajů o devatenácti knihách, v nichž byly tyto povídky vydány) se nachází v článku Seznam hororových povídek Miloslava Švandrlíka.

Ocenění

(c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
  • Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11.[7]
  • Dne 21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května.[8]
  • Na Švandrlíkově náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miroslava Pangráce.[9]

Odkazy

Poznámky

  1. Autorem 3. dílu podepsaného rovněž Rudolf Kefalín a vydaného v Curychu 1981 není M. Š., ale údajně Miloš Miltner[5])

Reference

  1. ČTK: Zemřel Miloslav Švandrlík, autor Černých baronů, ČeskéNoviny.cz, 26. 10. 2009
  2. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Švandrlík, Miloslav, s. 221. 
  3. Kreslené vtipy Neprakta - Švandrlík a román na pokračování Černí baroni v Dikobraze / Novém Dikobraze. dikobraz.cz [online]. [cit. 2021-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-08. 
  4. Karel Kýr: Miloslav Švandrlík vypráví. ePub. Martin Koláček, 2014. ISBN 978-80-87976-91-3.
  5. Slovník české literatury po r. 1945: Švandrlík, Miloslav [online]. ÚČL AV ČR [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. 
  6. Adamovič, str. 221
  7. Čestná občanství, ceny Prahy 11 a jiná ocenění
  8. Švandrlíkovo náměstí
  9. Slavnostní odhalení busty Miloslava Švandrlíka

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 987. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 666. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 714. 
  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. – Soft, 2003. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 329–330. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Švandrlíkovo náměstí P3256107.jpg
(c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Prostranství na pražském Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května bylo 21. dubna 2010[1] pojmenováno Švandrlíkovo náměstí po zesnulém českém spisovateli Miloslavu Švandrlíkovi, který na Chodově až do smrti (26. října 2009) bydlel a byl čestným občanem MČ Praha 11
Miloslav Svandrlik.jpg
Autor: Pavel Rak, Licence: CC BY-SA 4.0
Humorista, spisovatel Miloslav Švandrlík na akci časopisu Dikobraz, do kterého psal povídky, básně a dodával kreslené vtipy s karikaturistou Jiřím Winterem Nepraktou.
Švandrlíkova busta detail P3266125.jpg
(c) Luděk Kovář, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Busta spisovatele Miloslava Švandrlíka na pražském Chodově, odhalena 14. října 2010,[1] autor Miroslav Pangrác; místo bylo nově pojmenováno Švandrlíkovo náměstí nedlouho předtím, 21. dubna 2010[2]