Miloslav Ištvan

Miloslav Ištvan
Základní informace
Narození	2. září 1928 Olomouc, Morava Československo Československo
Úmrtí	20. ledna 1990 (ve věku 61 let) nebo 26. ledna 1990 (ve věku 61 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Žánry	klasická hudba
Povolání	hudební skladatel, hudební pedagog, klavírista a vysokoškolský učitel
Nástroje	klavír
Členem skupiny	Svaz československých skladatelů
Ocenění	Cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (1982)
Sídla	Gorkého (1948) Orlí (1955–1968) Jindřichova (od 1968)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Ištvan (2. září 1928 Olomouc – 26. ledna 1990 Brno)^[1] byl český hudební skladatel a klavírista. Byl významným funkcionářem ČSM a od roku 1948 členem KSČ. V roce 1969 ze strany vystoupil, a byl za to v době tzv. normalizace perzekvován. Již od roku 1950 byl sekretářem brněnské odbočky SČS (Svaz československých skladatelů).

Soukromě studoval u pedagogů Františka Maxiána, Františka Suchého a Viléma Petrželky. Na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) v Brně studoval u Jaroslava Kvapila kompozici,^[1] absolvoval v roce 1952.^[2] Jeho ženou byla Věra Ištvanová-Roznanyi(ová). Má dva syny, staršího Miloslava a mladšího Radomíra, který je učitelem hudebně teoretických předmětů na konzervatoři v Brně. Sám Miloslav Ištvan vyučoval na JAMU. Zemřel na mozkovou mrtvici v noci před volbou rektora JAMU, ve které byl jedním z kandidátů.

Miloslav Ištvan je jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů druhé poloviny 20. století a je spoluzakladatelem současné brněnské kompoziční školy. Jeho skladatelské počátky byly ovlivněny neoklasicismem a neofolklorismem (Bartók, Janáček), od nichž se záhy odkláněl k technikám tzv. Nové hudby. Ty se však brzy staly pro Ištvanův temperament příliš technicistními a také na základě hudebně-teoretických podnětů tehdejších členů katedry kompozice JAMU (Ctirad Kohoutek, Jan Kapr) vypracoval Ištvan svůj vlastní kompoziční systém, který shrnul v publikaci Metoda montáže izolovaných prvků v hudbě. Ištvan vytváří své hudební motivy (obdobně jako skladatelé píšící technikou multiseriality) na prosetí hudebního materiálu několika vrstvami jednoduchých matematických operací, které dávají tvar základním hudebním atributům (rytmus, tónová výška, dynamika atp.). S těmito pak pracuje na způsob filmového střihu - prolínáním, montáží, koláží. Nutno zdůraznit, že tyto techniky u Ištvana slouží pouze k ozvláštnění vlastní invence a jeho hudba zůstává většinou velmi živelná, melodická, modální, s osobitým a snadno rozpoznatelným charakterem. Miloslav Ištvan se často inspiroval "nonartificiální" hudbou, popem, jazzem, případně starou hudbou. Jeho dílo tak představuje jeden z prvních příspěvků české hudby k paradigmatu kulturní postmoderny. Ištvan se rád nechával ke svému stavebnicovému způsobu kompozic inspirovat tehdejšími novinkami z jiných odvětví kultury - ze stavebnictví například panelovou výstavbou.

Ištvan během svého působení na JAMU odchoval celou řadu vynikajících českých skladatelů, mezi něž patří například Pavel Slezák anebo Miloš Štědroň.

• Improptus (1956)
• Sonáta pro klavír č. 2 (1959)
• Dodekameron, 12 skladeb pro 12 hráčů (1964)
• Smuténka na texty Jana Skácela (1970)

• Balada o Jihu (1960)
• In memoriam Josefa Berga (1972)
• Tempus irae (1983)

• Zaklínání času (1967)
• Já, Jákob (1968)
• Kráska a zvíře (1974)
• Hardblues (1980)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloslav Ištvan
• Miloslav Ištvan v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Miloslav Ištvan v Encyklopedii dějin města Brna