Miloslav Mečíř

Miloslav Mečíř
Miloslav Mečíř slaví titul na Dutch Open 1987
Přezdívka	Velká kočka
Stát	Československo Československo
Datum narození	19. května 1964 (60 let)
Místo narození	Bojnice, Československo
Bydliště	Bratislava, Slovensko
Výška	190 cm
Hmotnost	81 kg
Profesionál od	1982
Ukončení kariéry	1990
Držení rakety	pravou rukou, obouručný bekhend
Výdělek	2 632 538 USD
Tenisová raketa	Snauwaert
Dvouhra
Poměr zápasů	262–122
Tituly	11
Nejvyšší umístění	4. místo (22. února 1988)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	finále (1989)
French Open	semifinále (1987)
Wimbledon	semifinále (1988)
US Open	finále (1986)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	zlato (Soul – 1988)
Čtyřhra
Poměr zápasů	100–53
Tituly	9
Nejvyšší umístění	4. místo (7. března 1988)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (1987)
French Open	4. kolo (1989)
Wimbledon	3. kolo (1987, 1989)
US Open	4. kolo (1987, 1988)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů	vítěz (1987)
Olympijské hry	bronz (Soul – 1988)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 22. listopadu 2010 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
zlato	1988 Soul	dvouhra mužů
bronz	1988 Soul	čtyřhra mužů

Miloslav Mečíř (* 19. května 1964 Bojnice) je bývalý profesionální československý tenista, který se na okruzích pohyboval v letech 1982–1990. Na profesionálních okruzích vyhrál jedenáct turnajů ve dvouhře, včetně tří událostí Grand Prix, a devět turnajů ve čtyřhře.

Na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu, kde se tenis po 64 letech vrátil do rodiny olympijských sportů, se stal olympijským vítězem v singlové soutěži. Spolu s Milanem Šrejbrem na nich také získali bronzovou medaili ve čtyřhře. V roce 1987 triumfoval na závěrečném turnaji World Championship Tennis pro nejlepší hráče sezóny v hodnocení WCT. V singlu se probojoval do dvou grandslamových finále – US Open 1986 a Australian Open 1989, v nichž pokaždé podlehl krajanu Ivanu Lendlovi ve třech setech.

V sezóně 1987 byl nejdříve oporou reprezentačního týmu, který zvítězil na mistrovství světa družstev a v závěru roku spolu s Tomášem Šmídem triumfoval na Turnaji mistrů ve čtyřhře. S Helenou Sukovou vyhrál v roce 1989 pro Československo premiérový ročník Hopmanova poháru.

V letech 1983–1990 pravidelně nastupoval za československý tým v Davis Cupu, dvakrát se s ním probojoval do semifinále Světové skupiny (1985, 1986). Celkově 23 zápasů vyhrál a 9 prohrál, z toho s poměrem 18–8 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře. Na žebříčku ATP byl ve dvouhře i čtyřhře nejvýše klasifikován na 4. místě (1988).

Aktivní profesionální kariéru ukončil již ve dvaceti šesti letech, v červenci 1990, pro protrahované poranění zad, které jej omezovalo při hře. K roku 2010 působil jako předseda tenisového klubu Slovan Bratislava a nehrající kapitán daviscupového týmu Slovenska. Je také tenisovým trenérem, v letech 1997–2001 byl jeho svěřencem hráč první světové desítky Karol Kučera. Jeho syn Miloslav Mečíř, ml. (nar. 1988) je bývalý profesionální tenista.^[1]

V minulosti působil jako nehrajícího kapitán slovenského daviscupového týmu.

V rámci slovenské ankety Sportovec roku se v roce 2021 stal sportovní legendou.^[2]

Narodil se ve slovenském městě Bojnice. Jeho otec, který jej přivedl k tenisu, pochází ze Zlína. Jeho prvním klubem byl Baník Prievidza, ze kterého v roce 1978 přestoupil do Slovanu CHZJD a střediska vrcholového sportu v Bratislavě. Roku 1980 vyhrál mistrovství ČSSR v dorostu do osmnácti let a juniorské mistrovství ČSSR do dvaceti jedna let.

V sezóně 1981 získal na juniorském okruhu tři mezinárodní tituly a jednu finálovou účast. Na juniorském světovém žebříčku ITF byl klasifikován na 7. místě. V roce 1983 se poprvé stal seniorským mistrem Československa, vyhrál také jako první československý hráč titul amatérského mistra Evropy a debutoval v daviscupovém družstvu proti Sovětskému svazu.^[3]

Na okruhu ATP se dvakrát dostal do finále událostí Grand prix v Adelaide a Palermu. Roku 1984 opět získal titul mistra republiky, když ve finále přehrál Tomáše Šmída a stal se oporou reprezentačních týmů, které zvítězily v Galeově poháru a Kings Cupu.

Sezónu začal výhrou nad Jimmy Connorsem v semifinále turnaje ve Filadelfii, kde ve finále nestačil na světovou jedničku Johna McEnroa. V Rotterdamu získal svůj premiérový titul na profesionálním okruhu a rok zakončil těsně za první desítkou žebříčku ATP.

Daný rok se již zařadil stabilně mezi nejlepší hráče mužského profesionálního okruhu. Ve Wimbledonu zdolal ve třech setech Švéda Stefana Edberga, ale ve čtvrtfinále podlehl obhájci titulu Borisi Beckerovi. Na posledním grandslamu sezóny US Open ve Flushing Meadows prošel do prvního velkého finále, v němž nestačil na světového hráče číslo jedna a krajana Ivana Lendla. Tento turnaj se stal pro Československo výjimečný tím, že se do dvou singlových finále probojovali čtyři v něm narození hráči – Mečíř a Lendl mezi muži a Helena Suková s Martinou Navrátilovou v ženské soutěži. Lendl jej porazil hladce po setech 6–4, 6–2, 6–0. Mečíř zde odehrál turnaj s dřevěnou raketou Snauwaert a je tak dosud posledním hráčem, který s ní nastoupil ke grandslamovému finále.

V sezóně triumfoval na šesti turnajích ve dvouhře a dalších šesti ve čtyřhře. Nejdůležitější titul si připsal v Dallasu na finále World Championship Tennis, kde zdolal McEnroea ve čtyřech setech. V závěrečných kolech se opět třikrát potkal s Lendlem. Porazil jej ve finále turnaje Masters na události Lipton International Players Championships ve floridském Key Biscayne, další dvě utkání prohrál, a to ve finále dalšího Masters German Open v Hamburku, a poté také v semifinále French Open.

V dané sezóně hrál ve své nejlepší formě. Ve Wimbledonu přešel ve čtvrtfinále přes Švéda Matse Wilandera, čímž mu překazil plány na zisk čistého Grand Slamu. Byl jediný, kdo jej v aktuálním roce porazil na událostech grandslamu. Wilander vyhrál zbývající tři velké turnaje Australian Open, French Open i US Open, ale na nejslavnější tenisové události světa podlehl Mečířovi hladce 6–3, 6–1, 6–3. V semifinále narazil na dalšího Švéda Edberga. Vedl již 2–0 na sety, poté co seveřan poměr sad vyrovnal, měl v rozhodujícím dějství na své straně brejk. Přesto zápas ztratil a Edberg celý turnaj vyhrál finálovým triumfem nad Beckerem.

Největší úspěch kariéry zaznamenal na Letních olympijských hrách 1988 v Soulu, kde tenis zažil obnovenou premiéru. Naposledy se v tomto sportu bojovalo o medaile v roce 1924 v Paříži. V semifinále soulského turnaje oplatil wimbledonskou porážku prvnímu nasazenému Edbergovi. Po boji jej zdolal v pěti setech 3–6, 6–0, 1–6, 6–4, 6–2. Ve finále se pak utkal s Američanem Timem Mayottem, kterého porazil po sadách 3–6, 6–2, 6–4, 6–2 a stal se olympijským vítězem. Spolu s Milanem Šrejbrem vybojovali bronzové medaile ve čtyřhře, když v semifinále nepřešli přes pozdější olympijské vítěze Američany Kena Flacha a Roberta Segusa.

Na Australian Open v Melbourne dosáhl druhé grandslamové finálové účasti v kariéře. Opět v ní nestačil na Lendla, kterému podlehl po setech 6–2, 6–2, 6–2. Uhrál stejný počet šesti gamů, jako v předešlém finálovém zápase. Po zisku titulu se Lendl vrátil na první místo žebříčku ATP, kde vystřídal Wilandera. Poslední turnaj ve dvouhře vyhrál na Masters v Indian Wells, kde ve finále zdolal Francouze Yannicka Noaha. Závěrečný deblový triumf slavil v Rotterdamu.

Po celou kariéru hrál s dřevěnou raketou, čímž byl mezi profesionály výjimečný. Silným úderem byl obouručný bekhend, doplněný výborným pohybem přirovnávaným ke kočce, z něhož vzešla přezdívka „Velká kočka“. Na pražské exhibici hrané v roce 2009 se Edberg, Becker a Wilander shodli, že nejhorším soupeřem byl pro ně Mečíř.^[4] Herní styl na soupeře působil často uspávacím dojmem, z něho náhle přecházel do útoku. Poté, co na turnaji v Hamburku 1985 vyřadil tři Švédy v řadě – ve čtvrtfinále Nyströma, v semifinále Wilandera a ve finále Sundströma, zůstala mu přezdívka „zabiják Švédů“.^[5]

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Soupeř ve finále	Výsledek
Finalista	1986	US Open	tvrdý	Ivan Lendl	4–6, 2–6, 0–6
Finalista	1989	Australian Open	tvrdý	Ivan Lendl	2–6, 2–6, 2–6

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Soupeř ve finále	Výsledek
Zlato	1988	Soul, Jižní Korea	tvrdý	Tim Mayotte	3–6, 6–2, 6–4, 6–2

Č.	Datum	Turnaj	Povrch	Finalista	Výsledek
1.	18. března 1985	Rotterdam, Nizozemsko	koberec	Jakob Hlasek	6–1, 6–2
2.	29. dubna 1985	Hamburk, Německo	antuka	Henrik Sundström	6–4, 6–1, 6–4
3.	4. dubna 1986	Kitzbühel, Rakousko	antuka	Andrés Gómez	6–4, 4–6, 6–1, 2–6, 6–3
4.	4. srpna 1986	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Michiel Schapers	6–2, 6–3, 6–4
5.	26. ledna 1987	Sydney	tvrdý	Peter Doohan	6–2, 6–4
6.	23. února 1987	Miami, Spojené státy	tvrdý	Ivan Lendl	7–5, 6–2, 7–5
7.	7. dubna 1987	Dallas – WCT Finals, Spojené státy	koberec	John McEnroe	6–0, 3–6, 6–2, 6–2
8.	13. července 1987	Stuttgart, Německo	antuka	Jan Gunnarsson	6–0, 6–2
9.	27. července 1987	Hilversum, Nizozemsko	antuka	Guillermo Pérez Roldán	6–4, 1–6, 6–3, 6–2
10.	20. září 1988	LOH – Soul, Jižní Korea	tvrdý	Tim Mayotte	3–6, 6–2, 6–4, 6–2
11.	13. března 1989	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Yannick Noah	3–6, 2–6, 6–1, 6–2, 6–3

• Od roku 1990 v rámci ATP jako turnaje ATP World Tour Masters 1000.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miloslav Mečíř na anglické Wikipedii.

• Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia, s. 171

• Československo na letních olympijských hrách

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloslav Mečíř na Wikimedia Commons
• Miloslav Mečíř na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Miloslav Mečíř na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Miloslav Mečíř na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• (česky) Miloslav Mečíř na Olympics.cz
• Miloslav Mečíř v databázi Olympedia (anglicky)