Miloslav Uličný
doc. PhDr. Miloslav Uličný | |
---|---|
Narození | 18. července 1942 Pravčice, Protektorát Čechy a Morava |
Úmrtí | 5. června 2023 (ve věku 80 let) |
Povolání | romanista, vysokoškolský pedagog, básník, překladatel |
Národnost | česká |
Stát | Československo Česko |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Témata | španělština, italština, překlad, translatologie, překlady ze španělštiny, poezie, hispanistika a romanistika |
Ocenění | Cena Josefa Jungmanna (2006) komtur řádu za občanské zásluhy |
Příbuzní | Oldřich Uličný (sourozenec) |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Miloslav Uličný (18. července 1942, Pravčice – 5. června 2023[1]) byl český romanista, vysokoškolský pedagog, básník a překladatel ze španělštiny, italštiny, angličtiny, portugalštiny a katalánštiny.[2]
Život
Roku 1959 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Kroměříži[3] a pak pracoval rok jako soustružník v podniku Pal Magneton. V letech 1960–1965 vystudoval španělštinu a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jako třetí obor portugalštinu. Studoval také katalánštinu a postgraduálně v letech 1966–1968 estetiku. Roku 1982 získal titul doktora filozofie.[2]
Roku 1965 pracoval v Československé tiskové kanceláři, v letech 1966–1971 byl zaměstnán jako překladatel v Československém rozhlasu, v letech 1971–1973 působil v Díle, podniku Českého fondu výtvarných umění a pak do roku 1980 v Orientálním ústavu Akademie věd Československé republiky. Mezi lety 1981–1993 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání.[2]
Roku 1993 začal pracovat jako odborný asistent Ústavu translatologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel dějiny španělské a hispanoamerické literatury a vedl semináře uměleckého překladu. Roku 2006 se stal v oboru translatologie docentem. Absolvoval také řadu zahraničních stáží a zúčastnil se mnoha mezinárodních konferencí. Byl rovněž vedoucím Klubu kultury překladu, kde od roku 1994 organizoval veřejné přednášky, zaměřené na problematiku překladatelské práce. Roku 2012 odešel do důchodu a v Ústavu translatologie FF UK působil jako externista.[4]
Je autorem řady odborných statí a článků, publikovaných v českých i zahraničních časopisech, dále více než dvaceti předmluv a doslovů k vlastním překladům a také několika desítek recenzí. Těžištěm jeho překladatelské činnosti jsou překlady krásné literatury, především španělské, ale přeložil také přes 300 filmů, televizních inscenací a seriálů z různých jazyků pro dabing nebo pro podtitulkování a vytvořil také titulky k dvanácti televizním inscenacím italských oper. Vydal také devět sbírek vlastních básní a jednu knihu povídek. Psal rovněž fejetony a úvahy a pro rozhlas připravuje literární pořady.[4]
Zemřel nad ránem 5. června 2023 v necelých 81 letech.
Ocenění
- 1991: Medaile Centra hispanistických básnických studií v Madridu („za šíření poezie španělského jazyka“).[2]
- 1992: Překladatelská prémie Ceny Josefa Jungmanna za titul Stín ráje, tisíc let španělské poezie.[5]
- 1994: Překladatelská prémie Ceny Josefa Jungmanna za titul Píseň o Cidovi.[5]
- 2001: Tvůrčí odměna Ceny Josefa Jungmanna za titul Španělské romance.[5]
- 2004: Krameriův vinš Obce překladatelů za vedení Klubu kultury překladu.[6]
- 2006: Mimořádná tvůrčí odměna Ceny Josefa Jungmanna za titul Heroldové jasu.[5]
- 2009: Nakladatelská cena za nejlepší překlad, vydaný v Mladé frontě roku 2008 (za titul Ráj a peklo lásky).[2]
- 2012: Udělení čestného členství Jednotou tlumočníků a překladatelů za celoživotní přínos překladu literatury hispánské oblasti, dlouholetou pedagogickou činnost a organizaci i moderování více než šedesáti pořadů Klubu kultury překladu.[7]
- 2015: Řád za občanské zásluhy s hodností komtura udělený španělským králem Filipem VI.[2]
- 2018: Mimořádná tvůrčí odměna Ceny Josefa Jungmanna za titul Pražské romancero.[5]
Dílo
Básnické sbírky
- První brázda (1977).
- Druhý pokus (1981).
- Třetí možnost (1990).
- Nervy v kýblu (1990).
- Čtvrtá třetina (1991).
- Nultá série (1992).
- Achillova pátá (1995).
- Šesté prokázání (2008).
- Sedmé (po)zastavení (2017).
Próza
- Příhody a nehody Jaroše Konečníka (2017), povídky.
Odborné knihy
- Historia de las traducciones checas de literaturas de España e Hispanoamérica, Praha: Karolinum 2005.
- České verze Cervantesova Dona Quijota (1864-2015), Praha: Nová vlna 2016.
Překlady
Překlady z angličtiny
Překlady z italštiny
- Francesco Petrarca: Sedm sonetů, časopisecky, Literární noviny, 26. 7. 2004.
Překlady z katalánštiny
- Joan Salvat-Papasseit: Malý vůz, Praha: Ivo Železný 1999
- V Barceloně, velkém městě, sto katalánských romancí, Praha: Nová vlna 2015.
Překlady z portugalštiny
- Prstýnek od přítele, Medailon a verše galicijských trubadúrů, Literární příloha deníku Telegraf, 31. 7. 1993.
Překlady ze španělštiny
- Pablo Neruda: Sídlo na zemi, Praha: Odeon 1976.
- Obrys mušle, poezie španělské avantgardy, Praha: Československý spisovatel 1979.
- Federico García Lorca: Uzavřený ráj, Praha: Odeon 1983.
- Osmdesátý poledník, kubánská poezie 20. století, Praha: Melantrich 1984.
- Gustavo Adolfo Bécquer, výbor z veršů, Ztichlá harfa, Praha: Odeon 1986.
- Meč i růže, španělské romance o hrdinství a lásce, Praha: Mladá fronta 1986.
- Federico García Lorca: Hry a hříčky, spolupřekladatel Antonín Přidal, Praha: Odeon 1986.
- Sluneční hodiny, sto let mexické poezie, Praha: Práce 1988.
- Federico García Lorca: Krev noci, Praha: Mladá fronta 1991.
- Stín ráje, tisíc let španělské poezie, .Praha: Práce 1992.
- Luis de Góngora y Argote: Plody Tantalovy, Praha: Mladá fronta 1994.
- Píseň o Cidovi, Praha: Práce 1994.
- Jorge Manrique: Naše životy jsou řeky, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 1996.
- Gustavo Adolfo Bécquer, Sloky, Praha: Mladá fronta 1998.
- Romance o Cidovi, Praha: Ivo Železný 1999.
- Španělské romancero, Praha: Ivo Železný 2001.
- Ďábel Svět, poezie španělského romantismu, Praha: Ivo Železný 2004.
- Heroldové jasu, španělští básníci 18. století. Praha: Ivo Železný 2006.
- Federico García Lorca: Cikánské romance, Praha: Triton 2007.
- Ráj a peklo lásky ve španělských zpěvnících z 15. století, Praha: Mladá fronta 2008.
- Federico García Lorca: Eseje, Praha: Triton 2009.
- Terezie od Ježíše: Sebe ve mně hledat musíš, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2015.
- Jan od Kříže: Toužím uhasit svou žízeň, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2016.
- Pražské romancero, sto španělských romancí, Praha: Argo 2018.
- Pětihvězdí španělských sonetistů, Praha: Nová vlna 2018.
- Nová kytice ze starých španělských romancí, Praha: Nová vlna 2019.
Odkazy
Reference
- ↑ Odešel náš milý člen, romanista Miloslav Uličný. penklubcz [online]. 2023-06-08 [cit. 2023-06-08]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Miloslav Uličný - Obec překladatelů
- ↑ 120 let českého gymnázia v Kroměříži. Redakce Zdeňka Malcherová. Kroměříž: Sdružení rodičů a přátel gymnázia Kroměříž, 2002. 126 s.
- ↑ a b Miloslav Uličný – Databáze českého uměleckého překladu
- ↑ a b c d e Cena Josefa Jungmanna - Obec překladatelů
- ↑ Krameriúv vinš - Obec překladatelů
- ↑ Čestní členové JTP. www.jtpunion.org [online]. [cit. 2020-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-12.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloslav Uličný
- Miloslav Uličný v Databázi knih
- (španělsky) Ulicny, Miloslav - Universidad de Alicante
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“