Miloslav Zatřepálek
| Miloslav Zatřepálek | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. února 1908 Chotěboř,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. listopadu 1956 (ve věku 48 let) Praha,  Československo |
| Příčina úmrtí | průstřel srdce |
| Alma mater | Vojenská akademie v Hranicích, Vysoká škola válečná |
| Povolání | voják z povolání (důstojník) |
| Zaměstnavatel | československá armáda |
| Titul | plukovník generálního štábu (ve výslužbě) |
| Ocenění | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Miloslav Zatřepálek (7. února 1908, Chotěboř – 19. listopadu 1956, Praha)[1] byl zpravodajský důstojník prvorepublikové československé armády, který se za Protektorátu Čechy a Morava zapojil do domácího odboje v rámci ilegální vojenské organizace Obrana národa. Protiněmecké aktivity vykonával od září roku 1939 do března 1945, prožil 1 335 dní v ilegalitě, mnohokrát unikl před nástrahami gestapa, které jej nakonec zatklo těsně před koncem druhé světové války. Dožil se se ctí osvobození Československa, ale po únoru 1948 byl předčasně penzionován, s hodností plukovníka generálního štábu musel z československé armády odejít a za nejasných okolností byl v roce 1956 nalezen v Praze mrtev s průstřelem srdce.
Život
Mládí, studia, do druhé světové války
Miloslav Zatřepálek se narodil 7. února 1908 v Chotěboři[2] na Českomoravské vrchovině.[1] Po skončení středoškolského studia se rozhodl pro kariéru důstojníka československé armády[1] a nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě.[2][3] Po jejím absolvování (v roce 1928 s výborným prospěchem)[3] byl zařazen k dělostřelectvu[1] a sloužil (jako poručík dělostřelectva)[3] v několika posádkách.[2] Během plukovního cvičení v červnu 1930 zachytil Zatřepálka projíždějící motocykl a těžce jej zranil.[3] Na Vysokou školu válečnou v Praze byl přijat v roce 1935[3] a studium zde ukončil (s výtečným prospěchem)[3] po třech letech (v roce 1938).[2][1] S hodností kapitána generálního štábu byl jako zpravodajský důstojník vyššího štábu[3] převelen na Slovensko.[2]
V domácím odboji za protektorátu
Deaktivace
Po obsazení Čech a Moravy hitlerovským Německem a po nastolení protektorátu byla rozpuštěna prvorepubliková armáda a její důstojníci byli deaktivováni. Protektorátní režim je pak zařadil na různé pozice ve státní správě. Miloslav Zatřepálek byl takto zařazen v rámci civilní zprávy na úřednickou funkci na ministerstvu veřejných prací[2] a převeden na zemský úřad do Brna.[3]
Zapojení do odboje
V této době se (jako většina bývalých profesionálních vojáků, kteří po 15. březnu 1939 neodešli za hranice)[1] zapojil do ilegální práce ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa (ON), kde vykonával zpravodajskou činnost.[3] Získával strategické informace a z dalších zdrojů odboji dodávané zprávy (po jejich ověření) postupoval k odesílání do zahraničí.[1][p. 1] Od září 1939 operoval jako zpravodajec v Praze.[1] Myšlenku na opuštění protektorátu v roce 1940 a začlenění se do bojů v zahraničí Zatřepálkovi jeho nadřízení ilegálové z ON rozmluvili s tím, že tato cesta je primárně určena jen těm, kteří jsou přímo ohroženi zatčením gestapem.[1] Během své zpravodajské ilegální činnosti později spolupracoval (mimo jiné) i s třemi králi – podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem.[2] Na jaře roku 1941 zahájilo gestapo rozsáhlé zatýkání odbojářů. (Josef Balabán byl zatčen 22. dubna 1941 a Josef Mašín byl zatčen 13. května 1941 a gestapo posíleno předchozími úspěchy v boji se třemi králi stále hledalo unikajícího Václava Morávka.) V zatýkacích akcích gestapo pokračovalo i v létě 1941, kdy se jej poprvé pokusilo zatknout v jeho zaměstnání dne 24. července 1941, ale Zatřepálek zatčení unikl a přešel do ilegality,[1] v níž pak následně strávil celkem 1 335 dní.[2]
V ilegalitě
V Modřanech, kde se ukrýval od poloviny září 1941 do poloviny listopadu 1941, získal díky odbojové skupině Františka Kolmana falešné osobní doklady.[1] Zatřepálek unikl i další vlně zatýkání, která byla spojena s likvidací zbytku zpravodajsko-diverzí skupiny tří králů na jaře 1942.[p. 2] V pořadí již třetímu pokusu o zatčení (během druhé heydrichiády) unikl Zatřepálek také.[1]
Výsadkáři
Sovětský zpravodajský výsadek s názvem „Operace Lukaševič III. – Suliga“ čítal dvojici sovětských zpravodajců, kteří byli vysazeni do protektorátu v noci z 18. na 19. února 1945 v průhonické oboře. Jejich úkolem bylo spojit se s domácím odbojem (na předem dohodnutých záchytných adresách), převzít (či posílit) existující nebo zbudovat novou zpravodajskou síť a cestou radiových depeší předávat informace o dění v Praze a okolí do zpravodajského oddělení štábu 1. ukrajinského frontu.
Velitel paravýsadku Ivan Prokofjevič Kurilovič (krycí jméno plukovník Stefan/Richard Suliga) získal ilegální ubytování u Josefa Olivy - jednoho z odbojářů – členů ilegálního národního výboru na Točné.[1] S touto odbojovou buňkou úzce spolupracoval i modřanský ilegální národní výbor, v jehož čele stál stavitel František Kolman.[1] Jedním ze členů tohoto nelegálního uskupení byl lokální odbojář Ljubomír Seykora.[1] Modřanská odbojová skupina pak měla přes místního zkušeného rezidenta štábního kapitána Miloslava Zatřepálka napojení na pražskou Obranu národa.[1]
„Milada“
Dne 20. února 1945 došlo k setkání Ljubomíra Seykory a velitele paravýsadku Ivana Prokofjeviče Kuriloviče (alias plukovníka Suligy) v Seykorově domě číslo popisné 1372 v Modřanech na Komořansku.[1] Seykora poté informoval „o kontaktu“ patřičné odbojové struktury a 2. března 1945 se opět v jeho domě setkal Ivan Prokofjevič Kurilovič se štábním kapitánem Miloslavem Zatřepálkem a Františkem Kolmanem. Na tomto setkání došlo k vytvoření zpravodajské skupiny „Milada“.[1] Ta byla tvořena ilegálním národním výborem Modřany a Zatřepálkovou skupinou Obrany národa.[1]
„Milada“ se následně stala důležitým zdrojem zpravodajských informací, které putovaly přes Ljubomíra Seykoru na Točnou k „plukovníku Suligovi“ a odtud přes jeho radistu – československého nadporučíka Štefana Šahura (krycí jméno Ján Kolár) se dostávaly ke štábním zpravodajcům 1. ukrajinského frontu.[1]
Modřanské vysílačky
V březnu 1944 začal štábní kapitán Miloslav Zatřepálek usilovat o získání ilegálních vysílaček pro spojení s Londýnem.[1] V tomto úsilí jej podpořila i hlava modřanské odbojové skupiny František Kolman.[1] Úkol získat vysílačky (dle Zatřepálkova zadání) vyřešil Kolmanův ilegální národní výbor v Modřanech tak, že přístroje nakonec sestavili radioamatéři Václav Hodek a Jaromír Šenk z Modřan a Zdeněk Kaván z Braníka.[1] Pro tyto amatérské vysílačky ATA a BOB získal (kurýrem přes Švýcarsko) z Londýna Zatřepálek jak potřebný šifrovací klíč, tak i náležitá hesla. [1] Ilegální vysílačky byly ukryty u Františka Kolmana.[1] Vysílalo se z různých míst, kam se přístroje dočasně stěhovaly (nejčastěji to ale bylo z domu Ljubomíra Seykory).[1][p. 3] Od listopadu 1944 do poloviny března 1945 se s těmito pojítky pokoušel Zatřepálek (pod volacím znakem KEY resp. KEJ) navázat spojení s Londýnskou exilovou vládou, respektive s Vojenskou radiovou ústřednou ve Woldinghamu u Londýna, ale úspěšný nebyl ani v jednom z 11 případů.[2]
Zatčení
Dalším dvěma pokusům gestapa o jeho zatčení rovněž unikl.[1] Dne 20. března 1945 (během poslední velké razie gestapa proti českému odboji) na ulici na Vinohradech, kde byl na konspirační schůzce, obstoupila Zatřepálka trojice mužů, oslovila jej pravým jménem a zatkla jej.[2] Následoval zápas zatýkaného s gestapáky[1] a jeho pokus o útěk, který byl zmařen postřelením do nohy.[2] Projektil minul tepnu a uvízl v Zatřepálkově stydké kosti.[2][1] Zatřepálkovo zatčení nebylo náhodné, přibližně od 6. března 1945 jej již gestapo sledovalo.[1] Zatčení, výslechy a konfrontace pak německé vyšetřovatele dovedly i k modřanské ilegální skupině, kde se první zatčení odehrálo už 22. března 1945 (a další následovala).[1]
Pražské květnové povstání
Bití, zostřené výslechy, konfrontace v Petschkově paláci a věznění na Pankráci[3] skončilo až 5. května 1945, kdy byl Zatřepálek v pankrácké věznici osvobozen.[2] Po vypuknutí pražského květnového povstání se Zatřepálek přesunul na Vojenské velitelství Velké Prahy Bartoš (do Bartolomějské ulice) a zde se aktivně zapojil do probíhajícího povstání.[3] V poledne 6. května 1945 odjel spolu s výsadkářem kapitánem Jaromírem Nechanským k Československé národní radě.[1] Zde byl zadržen a obviněn ze spolupráce s gestapem.[1][p. 4] Po pěti dnech týrání a ponižování byl nakonec (dne 11. května 1945)[1] bez omluvy Zatřepálek propuštěn na svobodu, protože se u něj žádná kolaborace s Němci neprokázala.[2]
Po druhé světové válce
Za odbojovou činnost v Protektorátu Čechy a Morava obdržel Zatřepálek řadu vyznamenání:[3]
Československý válečný kříž 1939 (vyznamenán v dubnu 1946);[1][6]
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem;[1]
Československá vojenská medaile Za zásluhy I. stupně.[1]
Po osvobození Československa nastoupil Zatřepálek zpět do armády a nějaký čas působil i v Londýně. Zde vykonával funkci zástupce československého vojenského a leteckého přidělence.[3] V roce 1946 byl povýšen (s platností od roku 1938) na štábního kapitána dělostřelectva,[7] od 1. září 1948 se stal plukovníkem generálního štábu.[8]
Po únoru 1948 byl z této funkce odvolán zpět do vlasti a krátce působil v Brně.[3] V roce 1951 byl předčasně penzionován[3] a musel armádu opustit.[2] V pondělí 19. listopadu 1956 byl v blízkosti Lichtenštejnského paláce v Praze nalezen mrtev s prostřeleným srdcem.[2][1] Nejasný případ smrti plukovníka generálního štábu ve výslužbě Miloslava Zatřepálka byl nezvykle rychle policií uzavřen jako sebevražda.[2][1]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Veškeré zprávy, které získala rozvědná síť tří králů, podléhaly před odesláním mimo protektorát zpravodajskému vyhodnocování, které prováděli štábní kapitán Miloslav Zatřepálek a plukovník generálního štábu Josef Churavý.[4] Takto zpracovaný informační materiál byl do zahraničí předáván kurýrní cestou (rozsáhlejší zprávy, mikrofilmy) nebo radiotelegrafickou cestou pomocí ilegálních vysílaček (aktuální informace urgentního charakteru).[4]
- ↑ Jan Karel byl zatčen 4. března 1942. Václav Morávek zahynul při přestřelce s gestapem na Prašném mostě v Praze 21. března 1942[5] a ve stejný den (21. března 1942) byli zatčeni i další důležití spolupracovníci tří králů a ON: Václav Řehák, Břetislav Schweizer (* 1915) a Jiří Zeman.[5] Další zatýkání proběhlo 23. března 1942, kdy byli zatčeni tito spolupracovníci tří králů a členové ON: knihkupec Karel Šváb a Zdena Schwarzová (* 1905). Gestapo pak Švábovo knihkupectví použilo jako léčku na další odbojáře. Dne 24. března 1942 v tomto knihkupectví zatklo redaktora Vincy Schwarze.[5] Čeští policisté František Kosík a Václav Ajšman byli zatčeni v březnu 1942. Josef Líkař byl zatčen 15. května 1942.
- ↑ Na verandě domu Ljubomíra Seykory byl nakonec trvale umístěn anténní přívod, který procházel oknem. Vlastní drátová anténa se pak nacházela na Seykorovic zahradě[1] (maskovaná coby šňůra na sušení prádla).
- ↑ Příkaz k zadržení Miloslava Zatřepálka vydal předtím Josef Smrkovský. Ten byl v době pražského květnového povstání členem České národní rady (ČNR) za KSČ. Za příkazem k zajištění zřejmě bylo zmanipulované nařčení, že Zatřepálek je konfidentem gestapa.[2]
Reference
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an MUNZAR, Zdeněk, Mgr.; KMOCH, Pavel, Mgr. zastavení číslo 18. „Voláme Londýn“ [online]. web: Praha 12, 2020-03-12, rev. 2020-03-12 [cit. 2022-04-10]. Projekt: Stezka svobody. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r MAREK, Jindřich. 1 335 dní v ilegalitě. Miroslav Zatřepálek zemřel na průstřel srdce u Lichtenštejnského paláce [online]. web: Lidovky cz, 2021-05-09 [cit. 2022-04-10]. Seriál „Kalendář“ (ve spolupráci s VHÚ Praha). Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o ŠKODOVÁ, Miluše. Miloslav Zatřepálek (* 7. 2. 1908, Chotěboř (okres Havlíčkův Brod) – 19. 11. 1956, Praha) [online]. web: Osobnosti regionu cz [cit. 2022-04-10]. Voják z povolání (2. sv. válka) a odbojář. Dostupné online.
- ↑ a b KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 83, 173. Ve jmenném rejstříku uváděn jako „Miroslav“ Zatřepálek.
- ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Březen 1942, s. 361, 362.
- ↑ Vyznamenaní čs. válečným křížem 1939. S. 408. Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany [online]. MNO, 1946-04-13. Čís. 36, s. 408. Dostupné online.
- ↑ Povýšení na štábní kapitány dělostřelectva. S. 1115. Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany [online]. MNO. Roč. 1946, s. 1115. Dostupné online.
- ↑ Povýšení na plukovníky generálního štábu. S. 736. Osobní věstník čs. ministerstva národní obrany [online]. 1948-10-23. S. 736. Dostupné online.
Literatura
- Hana Pecová. Kdo byl Miloslav Zatřepálek IN: Chotěbořské Echo, ročník 6., číslo 8, (1996), strany 8 a 9 (Městská knihovna Chotěboř)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloslav Zatřepálek na Wikimedia Commons - „Poslední z nich padl při přestřelce s gestapem 21. 3. 1942.“ Svatí tři králové, legendární odbojáři na YouTube – Datum: 21. března 2022 (17. března 2022); Autor: knihovnavaclavahavla; Stopáž: 1 hodina 32 minut a 27 sekund
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Československý válečný kříž 1939.
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Budova Ministerstva obrany v Praze - Na Valech. Ve třetím poschodí budovy, kde dnes (2018) sídlí Ministerstvo obrany České republiky, byla v meziválečném období umístěna Vysoká škola válečná a Kurs pro vyšší velitele. V roce 1921 v budově sídlila nově založená Válečná škola (VŠ), po roce 1934 přejmenovaná na Vysokou školu válečnou (VŠV). Ta fungovala až do rokou 1938/1939. Po druhé světové válce byla její činnost nakrátko obnovena (od 1. října 1945 do 1. října 1948) a poté byla nahrazena (v období od 1. října 1948 do 15. srpna 1951) Vysokou vojenskou akademií.
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Dům na adrese: Revoluce 1372/1, 143 00 Praha 12 - Modřany, Česko
Miloslav Zatřepálek (* 7. února 1908, Chotěboř – 19. listopadu 1956, Praha) byl zpravodajský důstojník prvorepublikové československé armády, který se za Protektorátu Čechy a Morava zapojil do domácího odboje v rámci ilegální vojenské organizace Obrana národa. Protiněmecké aktivity vykonával od září roku 1939 do března 1945, prožil 1 335 dní v ilegalitě, mnohokrát unikl před nástrahami gestapa, které jej nakonec zatklo těsně před koncem druhé světové války. Dožil se se ctí osvobození Československa, ale po únoru 1948 byl předčasně penzionován, s hodností plukovníka generálního štábu musel z československé armády odejít a za nejasných okolností byl v roce 1956 nalezen v Praze mrtev s průstřelem srdce.
Stužka: Československá vojenská medaile "Za zásluhy" druhého stupně.
Stužka: Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem – Československo.
Amatérská vysílačka modřanské ilegální organizace, která měla sloužit ke konci druhé světové války (na přelomu let 1944 a 1945) ke spojení s Londýnem.
Amatérský krátkovlnný přijímač (2 kusy) modřanské ilegální organizace vybavený sluchátky byl schopen přijímat vysílání londýnského rozhlasu, kterým byla předávána hesla určená k radiovému provozu pro československý domácí odboj za druhé světové války v Protektorátu Čechy a Morava