Miloslava Holubová

doc. PhDr. Miloslava Holubová
Narození19. února 1913
Skrchov
Úmrtí3. listopadu 2001 (ve věku 88 let)
Praha
VzděláníFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorička umění, spisovatelka, vysokoškolská pedagožka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miloslava Holubová (19. února 1913 Skrchov – 3. listopadu 2001 Praha) byla historička umění, vysokoškolská pedagožka, spisovatelka. Od roku 1954 přítelkyně Jana Patočky, signatářka Charty 77.

Život a dílo

Pochází z rodiny továrníků Jeřábkových, její otec Ing. Bohumír Jeřábek založil roku 1910 první českou továrnu na výrobu práškových barev v budově starého mlýna ze 17. století ve Skrchově. Jejím bratrem je inženýr chemie Miloslav Jeřábek. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně studovala v letech 1932–1937 na Právnické fakultě a 1945–1950 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění (prof. A. Matějček, J. Květ, J. Cibulka, J. Pešina) a klasickou archeologii (prof. R. Vacková, J. Čadík). Nástup komunistů v roce 1948 přiměl otce k emigraci. V roce 1950 byla továrna znárodněna a začleněna pod národní podnik Spojené továrny na barvy a laky Praha.

V letech 1950–1951 byla osmnáct měsíců vazebně stíhána v akci Státní bezpečnosti proti třicetičlenné skupině „intelektuálů a profesorů“ pro trestné činy velezrady, špionáže a sdružování proti státu. Ve vazbě zřejmě podepsala spolupráci s StB.[1] Její jedenáctiletý syn Martin byl v té době chovancem internátní chlapecké školy v Poděbradech, kde s ním též pobýval i Václav Havel.[2] Miloslava Holubová byla zproštěna obžaloby v plném rozsahu a po propuštění z vazby studia dokončila v letech 1951–1953 a obhájila doktorskou disertaci Dílo Huga Orlika (PhDr., 1953)

V letech 1952–1954 spolupracovala na smlouvu o dílo s Památníkem národního písemnictví,[3] po roce 1955 byla zaměstnána v historicko-archeologickém oddělení Národního muzea v Praze. V letech 1954–1973 přednášela dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a roku 1961 se zde habilitovala (Gottfried Semper a teorie užitého umění, doc., 1961). Byla členkou SČVU.

Její syn Martin vystudoval architekturu a roku 1967 odjel na studijní pobyt do Londýna, kde nakonec kvůli sovětské invazi v srpnu 1968 setrval do roku 1969 (jeho první manželka byla Eva Jiřičná). V roce 1970 emigroval do USA a i z tohoto důvodu byla Miloslava Holubová roku 1973 propuštěna ze zaměstnání. Patřila k prvním signatářům Charty 77.

Zabývala se užitým uměním 20. století a jeho teorií a publikovala články v časopisech Výtvarné umění, Výtvarná práce, Kultura, Tvar, Český časopis historický. Svoji literární tvorbu publikovala již od roku 1958, její eseje a povídky vycházely v 70. letech v samizdatu i v exilovém časopise Listy. Její spisovatelské dílo mohlo vyjít v Československu až po roce 1989. Miloslava Holubová zemřela 3. listopadu 2001 v Praze.[4]

Odborné publikace (výběr)

  • Gobelíny (Valašské meziříčí), Výtvarná práce, 7, 1, 1959/01/31, s. 7
  • Ludvika Smrčková, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1961
  • Skupina 7 a textilní umění, Výtvarné umění 15, 1965, s. 190–196
  • Z deníků Paula Kleea, Tvář, 2, 10, 1965, 14–20 (překlad)
  • Art Protis v Praze, Výtvarná práce, 14, 2, 1966/02/03, s. 7
  • Minulost keramiky v Bourges, Umění a řemesla 1968, s. 217–221

Próza

  • Život posmrtný, Opus bonum, ve spolupráci s časopisem Svědectví Pavla Tigrida, Mnichov 1986
  • Víc než jeden život, Melantrich, Praha 1994
  • Necestou cestou, Torst, Praha 1998
  • Miloslava Holubová, Alex Zucker, L. Coffin, Zdenka Brodská, More Than One Life, Northwestern University Press, Evanston, Ill., 1999

Reference

  1. ↑ Vodrážka M, Prototyp zakazovaného umění: akce Mazalové, 2019, s. 73
  2. ↑ Loď byla bílá a moře černé… Osudy Martina Holuba, ČRo Vltava, 28.6.2019
  3. ↑ Slovník zakázaných autorů 1948-1980, s. 147
  4. ↑ Karel Synek: Historička umění Miloslava Holubová, rodačka ze Skrchova, Region Press, 17.09.2013

Literatura

  • Mirek Vodrážka, Výtvarné umění a jeho subverzní role v období normalizace, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, z.s., Praha 2019, ISBN 978-80-270-5668-2
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 460, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Martina Pachmanová, Milena Bartlová, Artemis a Dr. Faust: Ženy v českých a slovenských dějinách umění, Academia, Praha 2008, ISBN 978-80-200-1607-2
  • Jiří Brabec a kol., Slovník zakázaných autorů 1948–1980, Státní pedagogické nakladatelství, n.p., Praha 1991 (s. 146–147), ISBN 80-04-25417-9

Externí odkazy