Miluše Roubíčková

Miluše Roubíčková
Miluše Roubíčková v roce 2003
Rodné jméno	Miluše Kytková
Narození	22. července 1922 Praha, Československo
Úmrtí	21. srpna 2015 (ve věku 93 let) [1][2] Kamenický Šenov, Česko [1][2]
Národnost	česká
Vzdělání	Uměleckoprůmyslová škola v Praze (UPŠ) Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (VŠUP)
Povolání	sklářská výtvarnice
Manžel(ka)	René Roubíček
Děti	Michaela Lesařová-Roubíčková
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miluše Roubíčková (22. července 1922, Praha – 21. srpna 2015, Kamenický Šenov ^[1][2]), rozená Kytková, byla česká výtvarnice a designérka patřící mezi přední postavy českého uměleckého sklářství. Vyhraněná umělecká osobnost s vlastním svébytným pojetím skleněné plastiky a objektů, které (ač velmi různé) v celku vytvářejí charakteristický homogenní dojem. Její dílo možno chápat nejen jako poctu české sklářské dovednosti, ale i jako objevnou poctu kráse každodennosti v její banalitě i naivitě.

Svůj aktivní život dělila mezi průkopnickou výtvarnou práci se sklem a mezi rodinu.^{[p 1][3][4][5][p 2]} Byla členkou výtvarného odboru Umělecké besedy a tvůrčí skupiny užitého umění BILANCE.^{[p 3]}

Umělecký vývoj

Po studiu na klasickém gymnáziu (latina, řečtina, základy veškerých humanitních věd) nemohla pokračovat v záměru studovat dále na Akademii umění, neboť tato (spolu s ostatními vysokými školami) byla nacisty v tehdejší době uzavřena. A tak ji její umělecké vlohy (kreslířské nadání) nasměrovaly ve 40. létech dvacátého století ke studiu výtvarného umění na pražských průmyslových školách.

Po ukončení studií se patnáct let věnovala náročnému designu, který realizovala v prototypech mnohdy určených i pro sériovou výrobu.

Volné autorské tvorbě se začala věnovat po roce 1965. V ní se projevuje několik souběžně působících momentů, které jsou pro její tvorbu zásadní:

• smysl pro specifiku práce se sklem
• využívání kvalit skla k dosažení uměleckých záměrů
• povahová jemnost, málomluvnost, zdrženlivost až uzavřenost
• bystrý smysl pro humor
• důraz na soukromí, vzpomínky (jako zdroj uměleckých témat)
• otevřenost ke každodennosti, všednosti
• ovlivnění přírodou

Miláno 1957

Důležitým mezníkem, který vyplynul z tehdejšího jejího zaměření na design pitného skla byla stříbrná medaile získaná v roce 1957 na XI. milánském trienále za ušlechtilý likérový soubor. Také její soubor nápojového skla pro Expo ´58 se vyznačoval netradičním přístupem. V dalších letech se věnovala také sklu foukanému do optických forem.^[7]

Talíře a mísy

Plastické cítění demonstrovala v letech 1957 až 1958 několika talíři a hluboce broušenými mísami z olovnatého křišťálu s asymetrickou kompozicí velkých čirých čočkovitých brusů. Do techniky brusu zapracovávala i přírodní motivy (např. kukuřičné klasy). Novátorství této její tvorby spočívalo v mistrném použití továrních postupů (broušení čirého jasného křišťálu je i dnes pozoruhodná průmyslová metoda opracování skla) vedoucích ke vzniku plně funkčních objektů (talíře, mísy) určených nejen k ukládání předmětů ale i k estetickému zážitku při pohledu "skrz" ně, když jsou prázdné.

Volná tvorba

V následujícím období se zaměřila na experimenty s pozapomenutými levnými technikami oživení povrchu nádob reliéfními rastry a to i pomocí kombinací sklovin jasných živých barev. Tradiční sklářské techniky využívala nekonvenčním a vtipným způsobem.

Kytice pro Expo 67

Přechodem ke koncepci skleněné plastiky pak byla její pozoruhodná instalace pestře zbarvených kytic (s poupaty a květy) na vrcholcích protáhlých stonků (zasazených do váz) vystavená na Expu 67 v Kanadě.

Inspirace běžnými věcmi

Další motivy k novým skleněným plastikám čerpala z každodenního života (zahrada kolem domu, provoz kuchyně) a ztvárňovala je za pomoci průhledného a zářivého, jemně barevného skla. Její svébytné skleněné plastiky obracely nostalgicky pohled do doby šťastného dětství. V rámci volné tvorby navrhovala poeticky až naivně působící plastiky v duchu pop-artu, které pro ni tvarovali mistři skláři jako Josef Rozinek, Petr Novotný nebo Jiří Pačinek.^[7] Mezi nejznámější patří např.:

• Vznosné podnosy s ovocem nebo s dorty
• Do skla převedené moučníky nebo bábovky
• Mísa s bábovkami (pocta českému malíři Vladimíru Komárkovi)
• Kytice růží ve váze (pocta Botticellimu)

Špacírky

V 70. létech dvacátého století byl patrný příklon autorky k vertikálním motivům. Na květy a strohá poupata s vysokými stonky vertikálně umísťovanými do nádob navázala neobvyklým objektem: nádobou naplněnou pánskými vycházkovými holemi (špacírkami) ze skleněné tyčoviny.

• Vertikální motivy
• 
  Růže
• 
  Láhve

Hlavy a figury

Když její manžel René Roubíček v 80. létech dvacátého století začal pracovat na své sérii "Hlav" pojednala toto téma svým způsobem: sérií ženských hlav (se zdůrazněnými účesy, klobouky, stužkami, ...) jako vyjádření ženských charakterů a ženského pohledu na svět. Jen ta jediná mužská hlava byla pojata jako imaginární portrét a pocta malíři Josefu Čapkovi.^{[p 5]}

• Hlavy a figury
• 
  Hlavy
• 
  Hlavy
• 
  Hlavy

Skleněné plastiky

Následovaly další skleněné plastiky na náměty provozu domácnosti a zahrady ztvárňované v čirém ale i pestrobarevném skle. Známé jsou například:

• hlávky zelí,
• zavařovací sklenice,
• různé krabice a krabičky,
• hrsti skleněných bonbonů,
• barevné igelitové pytlíčky, pytle, sáčky a tašky

• Skleněné plastiky
• 
  Hlávky zelí
• 
  Zavařovací sklenice
• 
  Nákupní tašky
• 
  Klubíčka
• 
  Pytlíky
• 
  Pytle

Odložené pytle

V letech 1983 a 1984 se zúčastnila sklářských sympozií v Hergiswilu (ve švýcarském Luzernu), která se konala v renesanční budově bývalé sýpky. Neobvyklé místo inspirovalo autorku k vytvoření objektu – sestavy s názvem "Odložené pytle" (tvarované do drátěných sítí). Sklárna Hergiswiler Glassi od těch dob vyrábí upomínkové předměty – malé pytlíčky s drobnými předměty uvnitř.^[8]

Zdi a křoví

Úvahy o odcizení mezilidských vztahů a překážek v soužití lidí ji přivedly k symbolickému ztvárnění betonových zdí osazených skleněnými střepy (jako ostraha majetku a obrana proti vstupu nežádoucího). Do bloků hrubých betonových kvádrů (evokujících dojem zdi) (mnohdy obohacených přírodninami (např. mušle)) zapouštěla (většinou na jejich horní hraně) rozbité ručně tvarované lahve z barevného skla (Zeď, 1993-1996). Z tohoto období pochází velká instalace: reliéf pro dům v Mirsdorfu u Coburgu. Na obdobném principu jako "zdi" zpracovala i téma "křoví" (houština skel vetknutá do popraskané betonové základny).

Motivy konce 80. let - 2003

Koncem 80. let dvacátého století se Miluše Roubíčková vrací k přírodním motivům ("život v zahradním keři") a k velkým kyticím. Dále pak objevovala a zpracovala téma uzlíků, které si naši předkové vázali z barevných šátků. Její foukané a ručně tvarované skleněné plastiky zdobené proužky barevných skel (Klubíčka) pocházejí ze závěru její sklářské tvorby z let 2000-2003.^[9]

Porovnání charakteru tvorby manželů Roubíčkových

René Roubíček přistupuje ke své tvorbě svobodně. Je znám nejen rozměrnými monumenty a světelnými kompozicemi, ale i komornějšími objekty, které i v malých rozměrech působí monumentálním dojmem. Pracuje povětšinou s průhledným sklem. Klade důraz na prostor, světlo, optické efekty a rafinované hry světla.^{[10] [11]}

Miluše Roubíčková volila pro svoji tvorbu povětšinou neprůhledné sklo s využitím pestrých barev. Vytvářela objekty a plastiky spíše komorního rázu. Její tvorba byla oslavou prostých věcí kolem nás; působí intimním dojmem; navozuje spíše pocit domova. Pohybuje se mezi světem reality a světem fantazie – mezi všedností a poezií. V jejím svérázném pojetí pop-artu se tak spojoval český humor s ženskou poetičností.^{[10] [11]}

• Manželé Roubíčkovi
• 
  Miluše Roubíčková (2003)
• 
  René Roubíček (2016)

Chronologický přehled ocenění, sympozií, výstav, ...

Ceny, ocenění, vyznamenání

• 1948 Cena ministerstva spotřebního průmyslu (stříbrná medaile),^[12]
• 1957 Stříbrná medaile na XI. trienále, (Miláno),
• 1958 Velká cena (Grand Prix) (Světová výstava Expo 58, Brusel),^{[p 6]}
• 1958 čestné uznání (Světová výstava Expo 58, Brusel)^[12]
• 1967 Světová výstava Expo 67, (Montreal), čestné uznání (diplom),
• 1977 Diplom na 1. Coburger Glaspreis, (Coburg),
• 1984 Mezinárodní výstava uměleckých řemesel, (Bratislava), Diplom,^{[p 3]}
• 1997 Cena Masarykovy Akademie umění, Praha, zvláštní cena člena poroty^[12]
• 2004 Mezinárodní výstava skla v Kanazawě (Japonsko)^[12]
• 2015 uvedena in memoriam do Síně slávy Mezinárodního sklářského sympozia IGS Nový Bor

Účast na tuzemských a zahraničních sklářských sympoziích

• 1982 Mezinárodní sklářské sympozium (IGS) v Novém Boru,
• 1982 Frauenau v Bavorsku, (Německo),
• 1983 Luzern, (Švýcarsko),^{[p 4]}
• 1984 Luzern, (Švýcarsko),^{[p 4]}
• 1985 Immenhausen v Hesensku, (Německo)
• 1985 Mezinárodní sklářské sympozium (IGS) v Novém Boru,
• 1988 Mezinárodní sklářské sympozium (IGS) v Novém Boru,
• 1991 Mezinárodní sklářské sympozium (IGS) v Novém Boru,

Samostatné výstavy

• 1961 Praha, Umělecká beseda
• 1965 Praha, Galerie Československý spisovatel
• 1967 Brno, Moravská galerie
• 1967 Ústí nad Labem, Galerie Dílo
• 1968 Kamenický Šenov, Sklářské muzeum
• 1968 Poznaň
• 1972 Kutná Hora, Muzeum Na hrádku
• 1975 Liberec, Severočeské muzeum
• 1976 Frýdek-Místek, Státní zámek
• 1977 Praha, fotoateliér K. Kalivody (soukromá výstava)
• 1980 Moravská Třebová, radnice
• 1982 Jičín, Okresní muzeum a galerie
• 1982 Luzern, Glasgalerie – Hergiswiler Glasi
• 1985 Praha, Atrium (společně s René Roubíčkem a grafikem Vladimírem Nagajem)
• 1987 Düsseldorf, Galerie Ingrid Mensendiek
• 1987 Frankfurt nad Mohanem, Galerie Gottschalk – Betz
• 1989 Vídeň, J. & L. Lobmeyr
• 1992 Jablonec nad Nisou, Muzeum skla a bižutérie
• 1994 Wiesloch, Kunsthauszentrum Palatin
• 1995 Frankfurt nad Mohanem, Galerie Vetro
• 1995 Mariánské Lázně, Kulturní středisko a Městské divadlo
• 1996 Würzburg, Barockhäuser, Joseph – Griesing Saal
• 1996 Sommerhausen nad Mohanem, Galerie beim "Roten Turm" Schweinfurt
• 1996 Galerie am Schrotturm
• 1997 Praha, Galerie Fronta
• 1997 Praha, Galerie Na Jánském vršku
• 1997 Hamburk, Glasgalerie Hittfeld
• 1999 Východočeská galerie v Pardubicích
• 2000 Londýn, The Studio Glass Gallery^[12]
• 2002 Luxemburg, Galerie Chapelott ("Sklo – umění dneška")^[12]
• 2002 Drážďany, Galerie F^[12]
• 2003 Praha (27. 6. 2003 až 21. 9. 2003), Uměleckoprůmyslové museum v Praze (Mistři evropského sklářství: Miluše a René Roubíčkovi, sklo / retrospektiva 1944–2003)^[12]
• 2012 Praha, Praha City Center ("Miluše Roubíčková – 50 let pop-artu ve skle")^[12]
• 2012–2013 Praha, Museum Kampa (SKLO – A PROČ NE II.!)^[5]
• 2015 – "Miluše a René Roubíčkovi – Sklo", muzeum města Brno, hrad Špilberk, královská kaple (8.7.2015 až 6.9.2015) ^[10]

Účast na světových výstavách Expo

Kromě vlastních samostatných výstav se Miluše Roubíčková účastnila také všech významných mezinárodních přehlídek a symposií ateliérového skla. Mezi nejdůležitější pak patřily expozice na světových výstavách:

• Expo 58 v Bruselu, (Belgie)
• Expo 67 v Montrealu, (Kanada)
• Expo 70 v Osace, (Japonsko)

Účast na dalších zahraničních výstavách (výběr)

• 1966 VIII. Biennale São Paulo
• 1973 Intersymposium, Bellrive Museum, Zürich
• 1977 Le Forme del Vetro, Biennale v Benátkách
• 1981 The Corning Museum of Glass
• 1985 I.-II. Coburger Glaspreis, Coburg
• 1986 Expressions en Verre, Musée des arts décoratifs, Lausanne
• 1989 Musée des Arts Décoratifs, Paříž
• 1990 Neues Glas in Europe; 50 Künstler – 50 Konzepte, Kunstmuseum v Düsseldorfu
• 1990–1991 Kanazava / Japonsko
• 1996 Venezia Aperto Vetro, Benátky
• 2000–2001 Light Transfigurated Contemporary Czech Glass, Hyda Takayama Museum of Art (Toyama City), Japonsko^[13]
• 2000–2001 Hiroshima City Museum of Contemporary Art (Hiroshima)^[13]

Realizace v architektuře

• 1973 Květinový lustr z hutně tvarovaného skla v hale Městského divadla v Pelhřimově; (architekt Miroslav Řepa)
• 1978 Lustr z hutně tvarovaného skla na Československém velvyslanectví v Berlíně

Zastoupení děl ve sbírkách

Díla Miluše Roubíčkové jsou hojně zastoupena v soukromých sbírkách, dále pak v domácích a zahraničních sbírkách skla a moderního umění:

• Slovenská národní galerie v Bratislavě
• Moravská galerie v Brně
• Muzeum skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou
• Severočeské muzeum v Liberci
• Sklářské muzeum v Kamenickém Šenově
• Sklářské muzeum v Novém Boru
• Východočeské muzeum v Pardubicích
• Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
• Kunstsammlungen der Veste Coburg v Coburgu
• Glasmuseum Hentrich im Ehrenhof v Düsseldorfu
• Glasmuseum Ebeltoft v Ebeltoftu
• Stedelijk Museum De Lakenhal v Leidenu
• Glasgalerie – Hergiswil Glasi v Luzernu

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Milan Hlaveš a kolektiv (Jiří Pospíšil, Helena Koenigsmarková, Miroslav Klivar, Meda Mládková), 7 + 1 Mistři českého skla. Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha 2016, 94 stran; ISBN 978-80-87344-32-3.

Související články

• René Roubíček
• Václav Dragoun
• Jaroslava Brychtová
• Stanislav Libenský
• Jiří Harcuba
• Václav Cigler
• Vladimír Kopecký
• Věra Lišková

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miluše Roubíčková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miluše Roubíčková
• Výtvarníci sklárny Moser - Roubíčková Miluše [online]. Moser [cit. 2015-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-11. 
• KŘEN, Ivo. Objevování krásy všedních věcí - sklo Miluše Roubíčkové [online]. (www.glassrevue.com) Portréty - vydání 14/2001, 2001-01-01 [cit. 2015-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
• KOVÁČ, Peter. Půl stoletím tvorby průkopníků českého skla. Novinky.cz [online]. Praha: Borgis, 2003-08-05 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
• PODHRÁZSKÁ DUŠKOVÁ, Lucie. 50 let pop-artu ve skle, Cukrový tvar a barevnost ve skle Miluše Roubíčkové [online]. Nekultura.cz, foto: Martin Fryč, 2012-05-26 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
• Fotogalerie EPD Praha City Centre, vernisáž výstavy "50 let pop-artu ve skle" (22. května 2012 až 30. září 2012) [online]. 2012-05-22 [cit. 2012-09-30]. Dostupné online. 
• OUJEZDSKÝ, Karel. Miluše Roubíčková: 50 let pop-artu ve skle [online]. www.rozhlas.cz; Pořad: Mozaika; Stanice: ČRo Vltava, 2012-05-24 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
• TŘEŠŇÁKOVÁ, Marie. Tak krásné sklo, až k sežrání [online]. Česká televize, 2012-12-15 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
• KOVÁČ, Peter, PhDr. René Roubíček a Miluše Roubíčková v Muzeu Kampa aneb stáří nemá nic společného se stavem ducha [online]. Stavitelé katedrál, 2012-01-01 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 

Videa na YouTube

• JEAN CLAUDE CHAPELOTTE. Miluse Roubikova glass contemporary (GLASS GALLERY EXPO LUXEMBOURG 2002) [online]. YouTube, 2010-08-07 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
• CHURAVÝ, Mojmír. Krátké video z výstavy "Sklo a proč ne? II", část 1 ze 2 (2012 / 2013); Exhibition: Glass and why not? II, (work of Miluše Roubíčková), part 1 of 2 [online]. YouTube, 2014-03-18 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online. 
• CHURAVÝ, Mojmír. Krátké video z výstavy "Sklo a proč ne? II", část 2 ze 2 (2012 / 2013); Exhibition: Glass and why not? II, (work of Miluše Roubíčková), part 2 of 2 [online]. YouTube, 2014-03-18 [cit. 2015-06-07]. Dostupné online.