Mimozemský život

Ilustrační představa živého Marsu
Sovětská známka představující kontakt s mimozemskou rasou

Mimozemský život je označení pro souhrn živých organismů, které vznikly a existují mimo planetu Zemi (tyto organismy jsou též nazývány mimozemské biologické entity). V současnosti se jedná o hypotetický termín, jelikož ve vesmíru nám není život znám nikde jinde než právě na Zemi.

Potenciální mimozemský život ve Sluneční soustavě

Předpokládá se, že by ve Sluneční soustavě mohl existovat na několika planetách nebo jejich družicích. Za kandidáty vesmírných těles Sluneční soustavy, která by mohla být nositeli mimozemského života, se považují:

Potenciální mimozemský život mimo Sluneční soustavu

To, že by mimozemský život mohl (ba dokonce měl) existovat i v jiných hvězdných systémech a jiných galaxiích, lze odvodit z tzv. Drakeovy rovnice, která stanovuje pravděpodobnost pro inteligentní mimozemský život. U exoplanet je jejich zkoumání a pozorování teprve v začátcích a v podstatě jen na základě nepřímých projevů. Současnými technologiemi totiž není možno přímo pozorovat exoplanety, tím spíše pak potenciální projevy mimozemského života na nich. Lze pouze odhadnout, zdali ta která dosud objevená exoplaneta má potenciální podmínky pro uchycení života, tedy zejména přítomnost vody v tekutém stavu (z dlouhodobého hlediska).

Současné pohledy na mimozemský život

Lidské poznání vesmíru ale sahá pouze do jeho nejbližšího okolí a tak definitivně vyvrátit, nebo podpořit myšlenku mimozemského života prozatím není v technických možnostech lidstva.

Myšlenka existence mimozemského života rozděluje společnost na dva tábory, kde proti sobě zpravidla stojí představitelé vědecké obce jako jeho zastánci (ale ani vědecká obec není názorově jednotná) a na straně druhé náboženští představitelé, kteří věří v jedinečnost pozemského života. Odborníci nyní již většinou nezavrhují možnost existence mimozemského života, ale spíše jsou přesvědčeni o tom, že ho lidstvo zatím nenašlo a že toto je otázkou času.

Většina vědců předpokládá, že mimozemský život na jiné planetě by byl potenciálně rozdílný od toho pozemského, jelikož by se vyvíjel vlastní cestou evoluce a za rozdílných podmínek, které by na organismy působily. Předpokládá se ale na základě hypotézy panspermie, že život i jinde ve vesmíru by měl vycházet z podobných stavebních bloků a z podobných principů, a tak by měl být částečně podobný tomu, co známe zde na Zemi.[5]

Vědecký přístup ke zkoumání mimozemského života

Vědní disciplíny, které se zabývají zkoumáním mimozemského života, se nazývají astrobiologie či xenobiologie. Vzhledem k tomu, že se do současnosti nepodařilo objevit žádnou mimozemskou formu života, ať už ve formě bakterie, či vyššího živočicha, tak se jedná pouze o teoretické vědní disciplíny, které jsou založeny na studiích pozemských organismů, pozorování vesmíru, předpokladech a spekulacích. V roce 2014 Seth Shostak a Dan Werthimer předložili výboru kongresu USA pro vědu, vesmír a technologie prohlášení, že mimozemský život je možné objevit do 20 let, pokud k tomu bude dostatek finančních prostředků.[6]

Hledání života

Europa - těleso, u kterého je největší pravděpodobnost mimozemského života ve Sluneční soustavě
Disk nesený na sondách Voyager, které byly vyslány k cizím světům

Vědci hledají mimozemský život již po desetiletí, co jim to moderní technika umožňuje. Dnes se jejich hledání dělí na dvě hlavní větve.

Základní organické sloučeniny

Pozornost vědců se obrací i k hledání látek, o kterých se předpokládá, že jsou nutné pro vznik života. Ať už se jedná o kyslík, vodík, sloučeniny vody, tak i organické sloučeniny. V roce 2008 se podařilo učinit objev první organické molekuly mimo sluneční soustavu, který naznačuje, že i v jiných částech vesmíru je tedy organický materiál přítomen. Touto sloučeninou byla molekula metanu.[7]

Přímé hledání

Přímé hledání vychází z aktivní účasti na hledání životních forem a obsahuje vysílání sond na jiné světy a jejich průzkum. Pozorování okolních hvězd a hledání potenciálních planet, na kterých by život mohl existovat. Snahu o porozumění procesů, které vedly zde na Zemi ke vzniku života, jež by se pak daly využít na jiných planetách při jeho hledání.

Hlavní pozornost se v současnosti věnuje Sluneční soustavě, jelikož je přímo v dosahu technické úrovně lidstva. K jejímu zkoumání se využívají jak meteority, tak kosmické sondy a v případě Měsíce i lidské posádky.

Podle některých získaných údajů je možné, že jednoduché formy života existovaly na Marsu. Během experimentu na palubě sondy Viking byla zaznamenána emise plynu po zahřátí vzorku horniny, které by mohly odpovídat mikrobiálnímu životu.[8] V roce 1984 byl objeven meteorit ALH84001, který podle propočtů pochází z Marsu, ve kterém se podle analýzy mohou nacházet fosilní pozůstatky mikroorganismů.[9]

Nepřímé hledání

Je myšlenka založena na předpokladu, že technicky vyspělá civilizace vysílá podobně jako lidstvo do svého okolí rádiové signály, které se šíří od svého zdroje radiálně do všech stran. Lidstvo se tak pomocí „poslouchání oblohy“ snaží zachytit pravidelně se opakující signál, který by byl známkou mimozemské inteligence. Nejznámějším projektem je projekt SETI, který využívá největší radioteleskop na planetě. Oponenti této myšlenky ale namítají, že se mimozemšťané mohou dorozumívat například laserovým paprskem, který by bylo skoro nemožné zachytit.

V populární kultuře

Hledání a výzkum mimozemského života a setkávání se s jeho inteligentními formami (s mimozemšťany), se stalo předmětem celého odvětví literatury, a to sci-fi (z anglického science fiction), které zažilo rozmach v průběhu 50. let, a další během „vesmírného soupeření“ Spojených států amerických a Sovětského svazu, v průběhu Studené války.

Tento směr nezůstal pouze u literatury, do dnešních dnů se zrodilo např. několik úspěšných seriálů (např. Star Trek, Hvězdná brána, Futurama aj.) a mnoho filmů.

Odkazy

Reference

  1. Archivovaná kopie. mars.jpl.nasa.gov [online]. [cit. 2007-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-15. 
  2. Archivovaná kopie. www.distantworlds.wz.cz [online]. [cit. 2007-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-29. 
  3. Archivovaná kopie. www.resa.net [online]. [cit. 2007-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-08. 
  4. Archivovaná kopie. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2007-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-01-31. 
  5. Antropický princip aneb kosmický Bůh. astronuklfyzika.cz [online]. [cit. 2022-03-25]. Dostupné online. 
  6. VAŠÍČEK, Petr (Ereb). Když bude dostatek finančních prostředků, objevíme mimozemský život do 20 let. cdr.cz [online]. 27. 5. 2014. Dostupné online. ISSN 1213-2225. 
  7. Naděje na život mimo sluneční soustavu stoupla [online]. Aktualne.cz [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  8. KÉHAR, HTML code: Ota. Astronomia - astronomický server fakulty pedagogické ZČU. planety.astro.cz [online]. 2006-01-01 [cit. 2022-03-25]. Dostupné online. 
  9. Horké novinky (archiv). spaceprobes.kosmo.cz [online]. [cit. 2022-03-25]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

1967 CPA 3549.jpg
Science fiction.
Satellite of Extraterrestrial Civilization by Andrey Sokolov (1931–2007). Paper, tempera. 1965–1966[1].
The stamp of the Soviet Union, 16 kopecks, 20 October 1967, CPA Catalogue No 3549, Michel No 3407, Scott No 3386, Yvert No 3286. Coated paper. Offset printing. Perforation: comb 12×12½. Size of the stamp: 32×40 mm. Print run: 3,000,000.
PIA01130 Interior of Europa.jpg
*Interior of Europa
  • original description: Cutaway view of the possible internal structure of Europa The surface of the satellite is a mosaic of images obtained in 1979 by NASA's Voyager spacecraft. The interior characteristics are inferred from gravity field and magnetic field measurements by NASA's Galileo spacecraft. Europa's radius is 1565 km, not too much smaller than our Moon's radius. Europa has a metallic (iron, nickel) core (shown in gray) drawn to the correct relative size. The core is surrounded by a rock shell (shown in brown). The rock layer of Europa (drawn to correct relative scale) is in turn surrounded by a shell of water in ice or liquid form (shown in blue and white and drawn to the correct relative scale). The surface layer of Europa is shown as white to indicate that it may differ from the underlying layers. Galileo images of Europa suggest that a liquid water ocean might now underlie a surface ice layer several to ten kilometers thick. However, this evidence is also consistent with the existence of a liquid water ocean in the past. It is not certain if there is a liquid water ocean on Europa at present.