Minerální voda

Minerální voda

Minerální voda, zkráceně minerálka, je běžné označení pro pitnou vodu z minerálního pramene, která má zvýšený přirozený obsah minerálů.

Termín „minerální voda“ je obecně chápán podle historických zvyklostí v konkrétních regionech. V Evropě po staletí splýval s pojmem lázeňský pramen a rámci České republiky byl tento termín užíván v souladu s normou ČSN 86 8000 pro přírodní vody s vyšším obsahem rozpuštěných látek, vody proplyněné, vody s vyšší teplotou či s vyšší radioaktivitou než je u běžných vod v jejich okolí běžné apod. Problém vznikl při přejímání cizího slova "minerální", které se ujalo lépe než obtížněji vyslovitelné slovo "mineralizovaná voda".

V roce 2001 byla terminologie sjednocena a za (přírodní) minerální vodu může být prohlášena prakticky každá podzemní voda, která má "původní čistotu", je stabilní a její zdroj je dobře chráněn. Bez ohledu na to, zda má minerálních látek moc nebo málo. Musí ovšem pocházet z chráněného podzemního zdroje přírodní minerální vody schváleného Ministerstvem zdravotnictví.[1]

V některých zahraničních oblastech může být použití termínu minerální voda poměrně problematické. Zvlášť v oblastech s aktivní sopečnou činností je minerální voda (jak ji chápeme dle měřítek ČSN 86 8000) zcela běžnou záležitostí a mineralizace kolem 1 g/l nepředstavuje nic nezvyklého.[1]

Minerální vody v České republice

Historická (dnes již neplatná) norma ČSN 86 8000 O minerálních vodách

Do roku 2001 byla v souladu s normou ČSN jako minerální voda chápána taková, která splňovala alespoň jedno z následujících sedmi kritérií:[1]

  • mineralizace minimálně 1 gram / litr
  • obsah CO2 minimálně 1 gram / litr
  • obsah H2S minimálně 1 gram / litr
  • obsah Fe2+ minimálně 10 miligramů na litr
  • zvýšené množství pro zdraví významného chemického prvku (I, F, S, H2SiO3 aj.)
  • teplota vývěru přesahuje 20 °C
  • vykazuje radioaktivitu 1500 Bq/l způsobenou radonem (222Rn)

Zákon č. 164/2001 Sb. a vyhláška 423/2001 Sb.

V souvislosti se sjednocením právního systému po vstupu České republiky do Evropské unie došlo ke změně legislativy a původní normu ČSN nahradil zmíněný lázeňský zákon[2] a vyhláška o zdrojích a lázních[3], podle jejíž přílohy č. 1 (kritéria pro hodnocení minerálních vod, plynů a peloidů) je minerální voda přirozeně se vyskytující podzemní voda původní čistoty, stálého složení a vlastností, která má z hlediska výživy fyziologické účinky dané obsahem minerálních látek, stopových prvků nebo jiných součástí, které umožňují její použití jako potraviny a k výrobě balených minerálních vod. To je prakticky každá voda vytěžená z podzemí bez ohledu na úroveň mineralizace.[1]

Má-li být nějaká minerální voda oficiálně lázeňsky a léčebně využívána, pak konkrétní pramen (vrt) musí být osvědčen rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví jako přírodní léčivý zdroj. Stejně tak musí být rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví osvědčen i zdroj přírodní minerální vody, která se používá na výrobu balených minerálních vod.[1]

Výrobce přírodní minerální vody musí splnit požadavky „lázeňského zákona“, tzn. např. prokázat, že podzemní voda s obsahem minerálních látek nižším než 1 gram na litr má prokazatelné příznivé fyziologické účinky na lidský organismus. Fyziologický účinek znamená, že přírodní minerální voda obsahuje nějaký prvek, který organismus potřebuje ke svému zdárnému vývoji.[2][4]

Odlišnou skupinou minerálních vod jsou minerální vody léčivé, tedy vody s prokazatelnými léčivými účinky. Podle původní klasifikace v podobném významovém rozsahu byly tyto vody dříve značené jako minerální[1]. Dnešní léčivé vody musejí splňovat alespoň jedno z následujících pěti kritérií:

  • mineralizace minimálně 1 gram / litr
  • obsah CO2 minimálně 1 gram / litr
  • obsah pro zdraví významného chemického prvku
  • teplota vývěru přesahuje 20 °C
  • radioaktivita přes 1500 bq/l

Dělení minerálních vod

Na základě legislativy z roku 2001 jsou minerální vody dělené:[1]

  • Podle celkové mineralizace
    • velmi slabě mineralizované - do 50 mg/l
    • slabě mineralizované - 50 - 500 mg/l (např. Dobrá voda - 146 mg/l)
    • středně mineralizované - 500 - 1500 mg/l (např. Ondrášovka - 740 mg/l)
    • silně mineralizované - 1500 - 5000 mg/l (např. Poděbradka)
    • velmi silně mineralizované - přes 5000 mg/l (např. Šaratica - 12785 mg/l)
  • Podle rozpuštěných plynů a obsahu významných složek
    • uhličité - obsah CO2 minimálně 1000 mg/l
    • sirné - obsah titrovatelné síry nad 2 mg/l
    • jodidové - obsah jodidů nad 5 mg/l
    • ostatní (např.:)
      • se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité (nad 70 mg/l)
      • se zvýšeným obsahem fluoridů (nad 2 mg/l)
  • Podle pH pouze tehdy, jde-li o vody:
    • silně kyselé - pH pod 3,5
    • silně alkalické - pH nad 8,5
  • Podle radioaktivity
    • radonové - radioaktivita nad 1500 Bq/l způsobená radonem 222Rn
  • Podle přirozené teploty u vývěru
    • studené - do 20 °C
    • termální
      • vlažné - do 35 °C
      • teplé - do 42 °C
      • horké - nad 42 °C
  • Podle osmotického tlaku
    • hypotonické - <710 kPa (280 mOsm)
    • isotonické - 710 - 760 kPa (280-300 mOsm)
    • hypertonické - >760 kPa (300 mOsm)
  • Podle hlavních složek – podle složek, které jsou v součtu součinů látkové koncentrace a nábojového čísla všech aniontů (nebo kationtů) zastoupeny alespoň 20 %. Charakterizuje se v pořadí od nejvíce zastoupených složek (nejprve pro anionty, poté pro kationty)
  • Podle využitelnosti jako léčivé, pokud jsou na základě odborného posudku použitelné k léčebným účelům.
  • Podle vlastností jako stabilní, pokud splňuje následující podmínky:
    • teplota, mineralizace a obsah CO2 kolísá jen v rámci přirozených výkyvů max. ±20 %
    • typ vody stanovený podle hlavních složek (viz kapitola výše) se nemění
    • obsah léčivých látek (např. I, F atp.) či radioaktivita nekolísá o více než ±30 % - pokud je na základě jejich obsahu voda klasifikována jako léčivá
    • minimální hodnoty neklesají pod stanovená kritéria

Další definice a související termíny

I přes novou legislativu z roku 2001 se v hydrogeologické praxi stále užívá termín minerální voda v rozsahu normy ČSN 86 8000.[1] Pokud mluvíme o minerální vodě, je proto důležité specifikovat, jaký význam máme na mysli.

  • prostá voda - neobsahuje významné množství rozpuštěných látek; dříve nesplňovala limity normy ČSN 86 8000; voda běžně používaná k pití[1]
  • mineralizovaná voda - obsahuje zvýšené množství minerálních látek, ale není přírodního původu[1]
  • důlní voda - nejčastější případ mineralizované vody, definuje ji zákon č. 44 / 1988[1]
  • kyselka - minerální voda s obsahem CO2 minimálně 1 gram / litr
  • lázeňský pramen - pramen se specifickým složením užívaný v evropském lázeňství k vnitřnímu užití pitím či ke koupelím či inhalacím.
  • zřídlo - obecně místo, z něhož jsou získávány přírodní zdroje, ve vztahu k minerální vodě pramen (přírodní) či vrt (umělý)[1]

Zdravotní účinky

Přírodní minerální voda má prokazatelné fyziologické účinky na lidský organismus. Osvědčení fyziologických účinků je jedním ze zásadních rozdílů mezi minerální vodou a pramenitou vodou, nikoliv tedy stupeň mineralizace. Ale pozor, přírodní minerální vody mají „blahodárné“ účinky, nikoliv „léčebné“. Jsou potravinou určenou ke každodenní spotřebě na rozdíl od zcela odlišných přírodních léčivých vod s prokazatelnými léčivými účinky, Ty se zpravidla používají při léčebné pitné kůře v českém i evropském lázeňství a většinou jsou to zdroje silně mineralizované.[5][6].

Častá otázka, zda je nutné přírodní minerální vody při běžné konzumaci střídat: záleží na mineralizaci. Nutné tedy nikoliv, ale je dobré je čas od času obměnit. Ideálně pak volit podle chuti, věku, činnosti a zdravotních potřeb konkrétní osoby.[6]

Známé značky minerálních vod

Česká republika

Města

Související články

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0. Kapitola Co je to minerální voda, s. 10–13. 
  2. ↑ a b http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb01164&cd=76&typ=r
  3. ↑ http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?sn=y&hledany=423%2F2001&zdroj=sb01423&cd=76&typ=r
  4. ↑ HAVLÍK, Bořivoj, RNDr., DrSc. Průvodce spotřebitele, svazek č. 8 - Pijeme zdravě?. Praha: Sdružení českých spotřebitelů, 2006. 32 s. ISBN 80-239-7677-X. Kapitola Co pijeme, s. 19. 
  5. ↑ https://svaz-mv.cz/wp-content/uploads/2018/07/Pr%CC%8Ci%CC%81rodni%CC%81-le%CC%81c%CC%8Cive%CC%81-zdroje.pdf
  6. ↑ a b https://www.fzv.cz/wp-content/uploads/2015/05/Rozd%C4%9Blen%C3%AD-vod-legislativa.pdf

Externí odkazy

Média použitá na této stránce