Mineralogické muzeum

Mineralogické muzeum
Údaje o muzeu
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
AdresaAlbertov 6/2038, 128 00 Nové Město
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mineralogické muzeum Přírodovědecké fakulty UK vystavuje přes dva tisíce vybraných exponátů, zejména z domácích nalezišť. Sídlí v budově fakulty, Praha 2, Albertov 6. Mimo vysokoškolské prázdniny je přístupné i pro veřejnost po předchozí domluvě.

Historie

Muzeum vzniklo už roku 1775 jako kabinet přírodnin (Musaeum naturae Pragense), a to jako první v celé monarchii. Císařovna Marie Terezie zvláštním výnosem nařídila majitelům všech rudných dolů, aby pozoruhodné exempláře minerálů posílali tomuto kabinetu. Původní sbírka vznikla z darů české šlechty, mezi níž byla řada přírodovědců, a ze sbírky zrušeného jezuitského řádu. Byla umístěna v přízemí Klementina a správcem muzea byla lékařská fakulta. Roku 1820 byl profesorem přírodopisu na lékařské fakultě jmenován mladý Jan Svatopluk Presl (1791–1849), který se sbírce velmi věnoval a sestavil i přesný inventář 4 316 ukázek minerálů, 700 ukázek hornin, 2 000 sádrových modelů krystalů a 1 250 zkamenělin.

Při reformě univerzity v roce 1848 přešly přírodní vědy na filozofickou fakultu a s nimi i mineralogický kabinet. Roku 1880 se sbírka konečně přestěhovala do větších prostor nově postavené budovy v Praze 2, Viničná 7, kde zůstala až do roku 1945. Jenže roku 1882 byla pražská univerzita rozdělena na německou a českou a budova ve Viničné i s mineralogickou sbírkou připadla německé univerzitě. Budováním nové katedry i mineralogické sbírky české univerzity byl pověřen profesor mineralogie Karel Vrba. Mineralogie sídlila v najatých prostorách ve Spálené ulici, až se roku 1914 přestěhovala do nové budovy v Praze 2, Albertov 6, kde sídlí dodnes. V roce 1896 měla nová sbírka 4 561 inventárních čísel, a když ji Karel Vrba roku 1916 předával v nových prostorách svému nástupci Františku Slavíkovi, bylo jich přes 6 600. Sbírka pak utrpěla při zavření českých vysokých škol nacisty, když byla vystěhována na chodby obchodní školy v Horské ulici, a v roce 1945 se řada exponátů ztratila.

Když se František Slavík vrátil z koncentračního tábora, pustil se do obnovy původní instalace, ale teprve roku 1951 mohl sbírku otevřít. Za jeho nástupců sbírka rostla a po velké revizi, zatřídění sbírky německé univerzity a vyřazení nepotřebného materiálu, jímž byl pověřen mineralog Karel Tuček (1906–1990), měla v roce 1982 více než 21 tisíc položek. Na jaře roku 2023s sbírku tvořilo více než 22 tisíc kusů, z nichž přes 2 000 je vystaveno v prvním patře budovy Albertov 6.[1]

Přístup

Nejbližší zastávka MHD je tramvajová Albertov, odkud je na opačný konec stejnojmenné ulice asi 300 metrů. Mineralogické muzeum přírodovědecké fakulty UK je přístupné zdarma i pro veřejnost, nemá však pevné otevírací hodiny a návštěvu je třeba předem objednat a domluvit.[2]

Odkazy

Reference

  1. Historie muzea — Přírodovědecká fakulta UK. www.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 
  2. Domluvte si návštěvu — Přírodovědecká fakulta UK. www.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • KAŠPAR, Pavel. Mineralogické muzeum Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Forum. Březen 2010, čís. 1, s. 49–50. Dostupné online. ISSN 1211-1724. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Albertov 6 děkanát PřF UK.jpg
Autor: OVV PrFUK, Licence: CC BY-SA 4.0
Budova děkanátu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, která se nachází v Praze na Albertově. Je také sídlem geografické a geologické sekce.