Ming Jü-čen

Ming Jü-čen
císař říše Velká Sia
Doba vlády13621366
Éra vládyTchien-tchung (天統) 1362–1366
Úplné jménoMing Jü-čen (明玉珍)
Chrámové jménoTchaj-cu (太祖)
Posmrtné jménoČchin-wen čao-wu chuang-ti (钦文昭武皇帝)
Titulykrál Lung-šu (隴蜀王, 1360–1362)
Narození1331
Úmrtí1366
NástupceMing Šeng
PotomciMing Šeng
RodMing
DynastieSia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ming Jü-čen (čínsky pchin-jinem Míng Yùzhēn, znaky 明玉珍; 1329/13311366) byl jedním z vůdců povstání rudých turbanů. Narozen jako obyčejný statkář, vypracoval se na generála říše Sung (Tchien-wan), přičemž vládl v S’-čchuanu. Po pádu tchienwanského režimu se roku 1360 prohlásil za krále Lung-šu a po dvou letech za císaře vlastní říše Sia, ale už o čtyři roky později zemřel. Trůn převzal jeho nedospělý syn, který formálně vládl pouze pět let – roku 1371 byla říše Sia dobyta říší Ming.

Život

Ming Jü-čen[pozn. 1] pocházel ze vsi Mej-čchiou (梅丘) z okresu Suej (v moderní provincii Chu-pej), narodil se roku 1329 v rodině statkáře.[3][pozn. 2] Nějakou dobu sloužil jako důstojník místní domobrany, „velitel místních hlídkujících lučištníků“ (巡司弓兵牌子頭, sün-s’ kung-ping pchaj-c’-tchou), po vypuknutí povstání rudých turbanů byl vesnickou radou pověřen ochranou rodné vsi.[3] Snad roku 1352 přešel na stranu povstalců, v „rudé armádě“ povstaleckého státu Sung (historiky nazývaného Tchien-wan) se ovědčil jako schopný vojevůdce a rychle postupoval,[1] byl jmenován „velkým maršálem sil bojujících proti barbarům“ (統兵征虜大元帥, tchung-ping čeng-lu ta jüan-šuaj), přičemž sloužil pod generálem Ni Wen-ťünem.

Roku 1357 dostal rozkaz získat v S’-čchuanu zásoby potravin pro rudou armádu. V čele sungské (tchienwanské) flotily vyplul z I-lingu proti proudu Jang-c’-ťiang a snadno dobyl Čchung-čching, důležité město na jihu S’-čchuanu. Obrana města byla slabá, protože velitel jüanské posádky města Jang Chan se znepřátelil s guvernérem provincie Öldžejtuem. Po dobytí Čchung-čchingu ho sungský (tchienwanský) císař Sü Šou-chuej jmenoval guvernérem S’-čchuanu.[3] Zprvu ale ovládal pouze část provincie, boje s jüanskými vojsky vedenými guvernérem Öldžejtuem a generály Nanggijatajem a Čao C’em a opírajícími se o města Le-šan a Čcheng-tu se protáhly až do roku 1360.[4] Současně s bojem proti jüanským silám se Ming Jü-čen roku 1358[5] ubránil i vpádu „armády zelených turbanů“ vedené generálem Li Si-sim do S’-čchuanu se severu, ze Šen-si.[pozn. 3]

Zatímco Ming Jü-čen dobýval S’-čchuan, v říši Sung (Tchien-wan) vypukl boj o moc mezi jejími předními generály. Čchen Jou-liang zavraždil Ni Wen-ťüna s odůvodněním, že ten chtěl svrhnout císaře Sü Šou-chueje. Ming Jü-čen poslal Sü Šou-chuejovi varování před Čchen Jou-liangem, načež se ubránil neúspěšnému pokusu o atentát.[6] Čchen Jou-liang se poté roku 1359 prohlásil králem z Chan a zadržel u sebe Sü Šou-chueje. Následující rok zahájil válku proti Ču Jüan-čangovi ovládajícímu z Nankingu velký region na dolním toku Jang-c’-ťiang (Ťiang-nan). Vzápětí Čchen Jou-liang zabil Sü Šou-chueje, prohlásil se císařem a zabral většinu území státu Sung (Tchien-wan). Předtím v souvislosti s válkou s Ču Jüan-čangem přikázal, jménem Sü Šou-chueje, Ming Jü-čenovi poslat vojáky, Ming Jü-čen je zprvu vyslal, ale povolal je zpět poté, co se dozvěděl o vraždě Sü Šou-chueje.[6]

Ming Jü-čen ovládal S’-čchuan od počátku prakticky nezávisle, nicméně zůstával loajální k Sü Šou-chuejovi.[7] Čchen Jou-liangovu uzurpaci odmítl, přerušil s ním veškeré styky a sám se roku 1360 prohlásil králem Lung-šu (隴蜀王, Lung-šu wang; Šu je označení pro S’-čchuan, Lung je obvyklá zkratka pro provincii Kan-su, v titulu jsou míněny nároky na jižní Šen-si). Roku 1362 se, pod vlivem svého nejvýznamnějšího ministra Liou Čena (劉楨) prohlásil císařem říše Velká Sia.[8]

Navzdory neuznání legality Čchen Jou-liangova režimu se nezapojil do bojů s ním, místo toho se pokusil rozšířit své území na severu a jihu. Na severu zaútočil na jih provincie Šen-si (kterou tehdy ovládal jüanský generál Li S’-čchi), trvale (do roku 1371) se mu podařilo obsadit Ťie-čou (moderní prefektura Lung-nan na jihu Kan-su), útok na Chan-čung a další města v Šen-si ale neuspěl.[8] Na jihu se Ming Jü-čen roku 1363 pokusil dobýt Jün-nan, tehdy spravovaný mongolským guvernérem Boru Temürem. Ming Jü-čenova armáda vtrhla do Jün-nanu ve třech proudech a v prvním náporu dokonce generál Wan Šeng obsadil Čung-čching (dnes Kchun-ming), nicméně potom se jüanské armády vzchopily a siaské vojsko rozdrtily. Zbytky Ming Jü-čenových vojsk se stáhly do S’-čchuanu.[9]

Po porážce v Jün-nanu se Ming Jü-čen soustředil na posílení a stabilizaci své vlády nad S’-čchuanem. Reorganizoval vládu, totiž zprvu sestavil vládní úřady podle vzorů z Čou-li (díla o vládních úřadech zřejmě z období Válčících států), po roce 1363 zavedl systém odvozený od jüanského, v němž nejvyššími úřady státní správy byly ústřední sekretariát a vojenský výbor šu-mi-jüan. Místní administrativa zůstala v tradičním členění na okresy sien, kraje čou a prefektury fu.[10]

Používání symboliky lidového milenarismu (prohlásil se „Pánem světla“, Ming-ču) spojil s podporou konfucianismu,[11] získal tak důvěru lidu i podporu džentry.[12]

Ming Jü-čen zemřel po nemoci roku 1366 v 35 letech.[12] Na trůnu ho následoval devítiletý syn Ming Šeng.[1] O kontrolu dětského císaře a státu soupeřili ministři Wan Šeng a Taj Šou, uspěl Taj, zatímco Wan přišel o život; roku 1367 proti Tajovi povstal regionální úředník Wu Jou-žen s obviněním z vraždy Wana, Taj nebyl schopen ho vojensky porazit, a tak se s ním dohodl, přičemž nechal popravit Wanova vraha.[13] Vláda říše Sia poté ztratila silné vedení a pouze pasivně čekala na vývoj událostí. Nakonec byl S’-čchuan roku 1371 bez větších problémů dobyt říší Ming.[12]

Odkazy

Poznámky

  1. V literatuře je rozšířeno mínění, že se původně jmenoval Min Žuej (旻瑞, např. William Rowe v Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county, 2007).[1] Informace zřejmě původně pochází z Jie C’-čchiho práce Cchao-mu-c’ sestavené po roce 1378. Nicméně Jie C’-čchi v Če-ťiangu měl informace o Ming Jü-čenovi pouze z doslechu a jeho dílo není spolehlivé; navíc příjmení Min () není doloženo u někoho jiného a zřejmě vůbec neexistovalo.[2]
  2. Max Jakob Fölster v Legitimation of a ‘Marginal Dynasty’: The Great Xia in Sichuan 1362-1371 – A case study (2013) uvádí narození Ming Jü-čena roku 1329,[3] William Rowe v Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county (2007) a další však uvádějí rok 1331.[1]
  3. Rozbité zbytky armády zelených turbanů se přidaly k Ming Jü-čenově vojsku. Mimo jiné mezi nimi byl i Fu Jou-te, který se však u Ming Jü-čena citil nedoceněný a roku 1360 přešel k dalšímu povstaleckému vládci, Čchen Jou-liangovi a následující rok k Ču Jüan-čangovi.[5] U něj konečně dosáhl vynikající kariéry úspěšného generála, včetně dobytí s’čchuanského státu Ming Jü-čeova syna roku 1371.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 明玉珍 na čínské Wikipedii.

  1. a b c d ROWE, William T. Crimson rain: seven centuries of violence in a Chinese county. Stanford: Stanford University Press, 2007. 437 s. ISBN 0804754969, ISBN 9780804754965. S. 51. (anglicky) 
  2. FÖLSTER, Max Jakob. Legitimation of a ‘Marginal Dynasty’: The Great Xia in Sichuan 1362-1371 – A case study. Ming Qing Studies. 2013, čís. 1, s. 71–116, na s. 99. (anglicky) 
  3. a b c d Fölster, s. 77.
  4. a b Fölster, s. 78.
  5. a b GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 0231038011. Heslo Fu Yu-te, s. 466. (anglicky) Dále jen Goodrich]. 
  6. a b Fölster, s. 78–79.
  7. DREYER, Edward L. Military origins of Ming China. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 65. (anglicky)
  8. a b Fölster, s. 79.
  9. Fölster, s. 79–80.
  10. Fölster, s. 80.
  11. FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and early Ming legislation: the reordering of Chinese society following the era of Mongol rule. Leiden: Brill, 1995. 259 s. ISBN 9004103910, ISBN 9789004103917. S. 22. (anglicky) 
  12. a b c MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 42. (anglicky)
  13. Fölster, s. 80–81.

Externí odkazy

  • FÖLSTER, Max Jakob. Legitimation of a ‘Marginal Dynasty’: The Great Xia in Sichuan 1362-1371 – A case study. Ming Qing Studies. 2013, čís. 1, s. 71–116. (anglicky)