Minggadari
| Minggadari | |
|---|---|
| Posmrtné jméno | Min-kuo (敏果) |
| Úmrtí | 1669 |
| Tituly a úřady | |
| kapitán roty mongolské bílé korouhve | |
| Období | od 1627 |
| Panovník | Chuang Tchaj-ťi, Šun-č’, Kchang-si |
| velitel mongolské bílé korouhve | |
| Období | od 1648 |
| Panovník | Šun-č’ |
| ministr vojenství | |
| Období | 1650–1653 |
| Panovník | Šun-č’ |
| člen rady princů a ministrů | |
| Období | od 1652 |
| Panovník | Šun-č’, Kchang-si |
| ministr závislých držav | |
| Období | 1656–1659 a 1660–1661 |
| Panovník | Šun-č’ |
| ministr vojenství | |
| Období | 1661–1667 |
| Panovník | Kchang-si |
| vikomt 2. stupně | |
| Období | od 1652 |
| Národnost | mongolská |
| Země | říše Čching |
| Povolání | vojevůdce, politik |
| Rod | Sirut |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Minggadari či Minggandari (mandžusky, čínsky v českém přepisu Ming-an-ta-li, pchin-jinem Míngāndálǐ, znaky zjednodušené 明安达礼, tradiční 明安達禮; † 1669) byl mongolský generál v říši Čching za vlády císaře Kchang-si.
Život
Minggadari pocházel z mongolského rodu Sirut, jeho otec Bobotu († 1627) byl kapitánem roty v mongolské bílé korouhvi v říši Čching.[1]
Minggadari zdědil otcovo postavení, roku 1638 se účastnil výpravy mandžuského vojevůdce Jota přes čínskou zeď na jih Č’-li, 1642 byl účastníkem další invaze pod velením Abataje. Roku 1644, když čchingská armáda překročila Velkou zeď a dobyla Peking, byl pověřen pronásledováním čínského vojevůdce a protimingského povstalce Li C’-čchenga v němž uspěl a 1646 ho proto povýšili na náměstka ministra vojenství.[1]
Poté dostal za úkol potlačit povstání mongolského kmene Sunidů, což se podařilo roku 1648. Po návratu byl jmenován velitelem mongolské bílé korouhve. Roku 1650 se stal ministrem vojenství a od roku 1652 členem rady princů a ministrů a současně vikomtem 2. stupně. Následujícího roku však o ministerský úřad přišel.[1]
Byl vyslán do Ninguty a na jaře 1655 vytáhl proti ruským kozákům, kteří přezimovali v Kumarsku na Amuru. Obléhání jejich pevnosti však bylo neúspěšné a Minggadariho armáda se musela stáhnout.[2] Přesto byl roku 1656 jmenován ministrem závislých držav. Roku 1659 byl vyslán do boje proti Čeng Čcheng-kungovi.[1] Roku 1660 se vrátil na ministerstvo závislých držav a následující rok se opět stal ministrem vojenství.
Podruhé ministerskou funkci vykonával šest let, dokud roku 1667 nerezignoval na své funkce. O dva roky později zemřel. Jeho zásluhy o čchingskou říši císař Kchang-si ocenil udělením posmrtného jména Min-kuo (čínsky pchin-jinem Mǐnguǒ, znaky 敏果).[1]
Reference
- ↑ a b c d e HUMMEL, Arthur William. Eminent Chinese of the Ch'ing period (1644-1912). Svazek 1. Washington: Library of Congress. Orientalia Division, 1943. Heslo Minggadari, s. 576. (anglicky)
- ↑ ЛЕОНТЬЕВА, Г. А. Землепроходец Ерофей Павлович Хабаров. М: Просвещение, 1991. 144 s. ISBN 5-09-001904-5. S. 107–112. (rusky)