Miranka

Miranka
Usedlost Miranka a taneční divadlo Ponec
Usedlost Miranka a taneční divadlo Ponec
Základní informace
Slohklasicismus
Výstavba16. století
Přestavba19. století
Další majiteléVáclav Mirany, Josef Halla, firma Rudolf Stabenow, kovové zboží
Poloha
Adresapůvodní č.p. 3, 4, Praha 3 - Žižkov, ČeskoČesko Česko
UliceHusitská
Souřadnice50°5′12,98″ s. š., 14°26′33,92″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky101600 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miranka (Bontámka, Miřanka, Halovka) je usedlost v Praze 3 –Žižkově v ulici Husitská 70/24.[1][2] Spolu s objektem výrobní haly s loggií kina Ponec a komínem z režného zdiva je od roku 2005 chráněna jako kulturní památka ČR.[3]

Historie

Vinice je na území mezi Trocnovskou ulicí a Kostnickým náměstím doložena již v 16. století. Roku 1843 zde byl poplužní dvůr s vinicí, který měl více čísel popisných (čp. 3, čp. 4, čp. 40, čp. 70). Původně tyto objekty vlastnili různí majitelé, kteří je i různě užívali. Miranka na své západní straně sousedila s pozemky Krenovky, na východní hranici vznikly později ulice Jeronýmova a Blahníkova, severní hranicí byla silnice Horská (Husitská), přes kterou ve své východní části sousedila s usedlostí Velká Proutková, a na její jižní straně vznikla později ulice Seifertova.[4]

V 18. století držel usedlost Václav Mirany. Ještě v polovině 19. století zde vinohrad existoval a údajně plodil „dobré sladké hrozny“.

Rozsáhlou usedlost tvořila obytná budova, stáje, kolna pro koláře, kovárna, továrna na řepkový olej a velká zahrada. Patrová obytná budova na obdélném půdorysu měla šindelovou střechu z 18. století. V jejím přízemí byly byty pro koláře, nožíře a pekaře, v prvním patře byty pro letní hosty. Sklep na mléko se nacházel v místech železničního viaduktu. Ve velké zahradě v místech Kostnického náměstí stál gloriet, na vinici pak viniční dům.

Průmyslová historie

Roku 1832 koupil usedlost Josef Halla a zřídil zde továrnu na výrobu náhražky kávy a řepkového oleje.[4] V 2. polovoně 19. století získala továrnu firma Rudolf Stabenow, kovové zboží, která vyráběla zařízení pro cukrovary a pivovary. Tato firma byla založena v Praze již roku 1860 jako mědikovectví (Metallwaren). Stabenow nechal původní továrnu odstranit a roku 1887 postavil továrnu novou. Miranku tak obklopily budovy projektantů Beneše a Sakaře, samotnou usedlost projektanti upravili pro administrativní potřeby. Výrobna ukončila činnost roku 1905 a následující rok se přestěhovala do Čelákovic. Roku 1909 pozemky s budovami zakoupilo Město Žižkov.[4]

  • Část továrny byla zbourána a uvolněné místo posloužilo jako stavební parcela pro čtyři kubistické domy – čp. 753 (původní čp. továrny), čp. 1249, čp. 1251 a čp. 1253.[4]
  • V další části provozoval od roku 1910 František Ponec svůj biograf. Pro tyto účely přestavěl pravděpodobně architekt Karel Mašek tovární halu, před kterou představil trojdílné průčelí. Jednalo se tak o raný příklad přeměny továrny ke kulturním účelům. Kino zrekonstruoval roku 1999 architekt Michael Klang pro taneční divadlo Ponec.[4]

Z původního dvora se dochovala pouze klasicistní obytná budova čp. 70, z továrny kromě přestavěné výrobní haly ještě komín.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice), CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. II. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
  2. ↑ Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online Archivováno 4. 9. 2017 na Wayback Machine..
  3. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-11-28]. Identifikátor záznamu 163361 : venkovská usedlost Miranka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. ↑ a b c d e MVDr. Bronislava Svejkovská: Z historie Žižkova. In: Žižkovské listy. Časopis Klubu přátel Žižkova. XVII. ročník, č. 56. S. 8, 15. Dostupné online Archivováno 24. 3. 2017 na Wayback Machine..

Literatura

  • BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 5-Karlín, Žižkov, č. 152, s. 120 – 121.
  • Dvořák, Tomáš a kol. Žižkov: svéráz pavlačí a strmých ulic. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, ©2012. 139 s. ISBN 978-80-85394-90-0.
  • LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 192 – 193.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“