Mirek Elpl

Ing. Mirek Elpl
Rodné jménoEduard František Elpl
Narození16. listopadu 1905
Líšeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. února 1960 (ve věku 54 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníbáňský inženýr, spisovatel
RodičeEduard Elpl, Marie Štěpánková
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mirek Elpl, vlastním jménem Eduard Elpl (16. listopadu 1905 Líšeň[1] – 7. února 1960 Brno)[2], byl moravský spisovatel a básník, povoláním báňský inženýr.

Život

Narodil se v rodině Eduarda Elpla (1871–1959), učitele v Líšni a spisovatele, a jeho manželky Marie, rozené Štěpánkové (1882–1947). Měl sestru Marii Pelikánovou (1902–1968).

V roce 1923 maturoval na reálce v Brně, poté absolvoval Vysokou školu báňskou v Příbrami, studia úspěšně dokončil v roce 1931. V době krize nemohl najít ve svém oboru zaměstnání, proto v letech 1932–1938 pracoval jako úředník záložny.

Jako báňský inženýr se uplatnil od roku 1938 v rosicko–oslavanském revíru. V době německé okupace pracoval na dole Kukla, včetně období, kdy zde byl židovský tábor (a v něm umístěna i jeho manželka Anna). V listopadu 1944 byl Mirek Elpl zatčen a vězně nejprve v Kounicových kolejích, poté v koncentračním táboře Klettendorf (dnes Wroclaw – Klecina). Tábor byl počátkem roku 1945 rozpuštěn před blížící se Rudou armádou a Elpl se pěšky dostal do Ivančic. Tam byl léčen v místní nemocnici a před dalším transportem ho zachránil lékař, který ho odeslal do sanatoria s nálezem TBC. V sanatoriu se dočkal konce války.[3] V letech 1945–1953 byl ředitelem dolu Julius a poté pracoval na ředitelství Rosických uhelných dolů.

Byl členem Moravského kola spisovatelů (1935–1948). Za nejznámější díla Mirka Elpla jsou považovány romány Marco Polo o středověkém cestovateli a Důl U veselého rytířstva ze středověké Příbrami.[2]

Spolu se svou ženou je pochován na brněnském Ústředním hřbitově (odd. H5, hrob 392).[4]

Rodinný život

Dne 29. prosince 1932 se v Praze oženil s Annou Rosenzweigovou (1909–2001).[5][6] Manželka byla Židovka, v letech 1943–1945 pracovala v kuchyni židovského tábora při dolu Kukla v Oslavanech. Mirek Elpl pracoval na tomto dole jako báňský inženýr. V srpnu 1944 byla Anna Elplová přemístěna do pražského Hagiboru a odsud v únoru 1945 do Terezína.

Anna Elplová byla jediná přeživší ze své rodiny – otec Hugo Rosenzweig (1880–1942), matka Hedvika (1879–1942) a bratr Emil (1914–1942, JUDr.), byli zavražděni v průběhu holocaustu.[7]

Posmrtná pocta

Po Mirkovi Elplovi a jeho otci Eduardu Elplovi byla pojmenována ulice Elplova v Líšni.[8]

Dílo

  • Domova hlas (Staré Podlesí, Edice Druza, 1928)
  • Bílý statek (verše; Příbram, Antonín Pelz; 1929)
  • Jinovatka (verše; Příbram, A. Pelz, 1929)
  • Vlak v mlze (verše; Brno, Arnošt Píša, 1932)
  • Stín (kniha epiky; Brno, A. Černovský, 1934)
  • Města na pobřeží (Brno, Družstvo Moravského kola spisovatelů (MKS), 1935)
  • Vteřina (Sedm básní; Brno, Družstvo MKS, 1936
  • Hrdinské bolesti (dvě italské tragédie, rozhlasové hry, autoři Mirek Elpl a Rajmund Habřina; Brno, MKS, 1937)
  • Marco Polo – člověk a doba (úvod Arne Novák]; Praha, Melantrich 1937; Brno, Družstvo MKS,1944; Brno, Blok 1975 (ilustrace Petr Dillinger)
  • Vteřina (verše; Brno, Družstvo MKS, 1937)
  • Objevil jsem nebe (triptych o hvězdářích, obálka a grafická úprava František Bílkovský; Brno, MKS, 1938)
  • Tři zlaté poháry (graficky vyzdobil Miloš Navrátil; Brno, MKS, 1940 a 1947)
  • Důl u Veselého rytířstva (kronika ze starých časů; Moravská Ostrava, Praha, Josef Lukasík, 1943, Brno, Blok 1969)
  • Don Quijote před kostelem (báseň; Brno, Družstvo MKS, 1944
  • Česká rapsodie (M. Ostrava, Praha, J. Lukasík, 1945)
  • Svítání (dřevoryt Miloš Navrátil; Ivančice, Miloš Navrátil, 1945)
  • Jaro v Jevíčku (obálka, kresby a úprava Václav Mašek; Brno, Družstvo MKS, 1946)
  • Příběh o věrné lásce Nala a Damajantí (dramatická báseň z Mahábháraty; Praha, ČDLJ, 1957)
  • Hvězdy nehasnou v popelu (ilustrace Milan Zezula; Brno, Krajské nakladatelství, 1959)
  • Černí andělé (havířské novely, doslov Jaromír Tomeček; Praha, Československý spisovatel, 1960
  • Nevěsta pod kamenem (ilustrace Ferdyš Duša; Brno, Blok, 1973)

Překlady

  • Krev a zlato (básně Endre Adyho, přebásnil; Brno, MKS, 1935)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matrika narozených Líšeň, 1900-1912, snímek 133, Záznam o narození a křtu [online]. Moravský zemský archiv Brno [cit. 2022-10-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b VLAŠÍN, Štěpán. Mirek Elpl. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 659–660.
  3. ↑ Co napsala Anna Elplová o svém manželovi v době německé okupace. OKNO (Oslavanské kuriozity, novinky, oznámení). 4/2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-24.  Archivováno 24. 10. 2019 na Wayback Machine.
  4. ↑ Památkový katalog: Náhrobek Mirka Elpla [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ Matrika oddaných, Příbram okr. úřad, 1929–1935, snímek 123 [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ Internetová encyklopedie dějin Brna: Ing. Eduard (Mirek) Elpl [online]. Muzeum města Brna [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ Databáze obětí holocaustu (vyhledávání Rosenzweig) [online]. Institut Terezínské iniciativy [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ Brno Líšeň: Historie líšeňských ulic [online]. Městský úřad Líšeň [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Mirek Elpl.jpg
člen Moravského kola spisovatelů