Mirko Očadlík

Mirko Očadlík
Narození1. března 1904
Holešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. června 1964 (ve věku 60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Národnostčeská
VzděláníUniverzita Karlova
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípedagog, muzikolog, hudební historik, hudební teoretik, hudební kritik a spisovatel literatury faktu
Znám jakohudební vědec, kritik a pedagog
OceněníŘád práce (1964)
ChoťVěra Očadlíková (roz. Balejová)
Anna Hostomská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mirko Očadlík (1. března 1904 Holešov[1] – 26. června 1964 Praha) byl český hudební vědec, kritik a pedagog. Jeho první manželka, Věra Očadlíková, roz. Balejová, původně právnička, se zabývala překlady klasických ruských autorů. Jeho druhá manželka Anna Hostomská byla známá hudební redaktorka a spisovatelka. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.[2]

Vzdělání

Roku 1923 odmaturoval na smíchovském reálném gymnáziu.[3] V letech 1923–1928 studoval na Právnické fakultě UK. Po studiu hry na klavír a hudební teorie ve Vídni, kde v mládí žil, vystudoval v roce 1932 hudební vědu, historii a estetiku na Filosofické fakultě UK (disertační prace : Smetanova Libuše).[4]

Kariéra

V letech 1927–1934 byl pracovníkem Spolku pro moderní hudbu, během německé okupace v letech 1939–1945 byl vedoucím hudebního nakladatelství Melantrich, v letech 1928–1950 pracoval v rozhlase na různých pozicích: jako tajemník hudebního oddělení, vedoucí hudebního vysílání, referent gramofonového archivu (1941–1945) a v letech 1945–1950 jako programový ředitel.[4]

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.[5] Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[6] Později podepsal (jako hudební kritik) prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[7] V dubnu 1948 byl jmenován ministrem informací do funkce náměstka Divadelní a propagační komise. Tato funkce byla placená, předsedou komise byl Jan Kopecký.[8][9] V Sovětském svazu pobýval v roce 1949, ale poprvé tam byl už v roce 1936.[4] Na I. sjezdu Svazu československých skladatelů, konaném ve dnech 14.–15. května 1949 v Praze, byl zvolen do Ústředního výboru české sekce tohoto svazu.[10] Funkci vykonával do roku 1955. V roce 1957 seděl v redakční radě čtrnáctideníku Divadelní noviny.[11] V letech 1961–1967 byl členem Ústředního výboru Svazu československých divadelních a filmových umělců (tam byl zvolen na II. sjezdu SČSDFU).[10] V roce 1964 byl komunistickým režimem oceněn Řádem práce.

Pedagog

V roce 1951 byl vedoucím teoretické katedry na AMU, poté vedoucím katedry hudební vědy na Filosofické fakultě UK (1952–1959), kde také zastával v letech 1954–1958 funkci děkana. V roce 1959 zřídil při FF UK Ústav dějin hudby.[4] Byl členem řady vědeckých ústavů a v roce 1957 také předsedou Divadelního ústavu.

Dílo

Je autorem mnoha článků, statí a knih o klasické hudbě (zejména Bedřich Smetana), ale také o hudební moderně. Podílel se na popularizačních pořadech s hudební tematikou (např. Polka jede a Vzpoura gramofonových desek).

  • Libuše, vznik Smetanovy opery (1939)
  • Ženy v životě Bedřicha Smetany (1941)
  • Svět orchestru I. (Klasikové a romantikové,1942, 1956)
  • Tvůrce české národní hudby Bedřich Smetana (1945)
  • Svět orchestru II. (České orchestrální skladby 1946)
  • Smetanovi libretisté (1948)
  • Život a dílo Zdeňka Fibicha (1950)
  • Rok Bedřicha Smetany (1950)
  • Národní divadlo a česká opera (1954)
  • Co dalo Švédsko Bedřichu Smetanovi (1956)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Holešov
  2. ↑ hrob Mirko Očadlíka na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-27. 
  3. ↑ Nyní škola existuje pod názvem Gymnázium Na Zatlance.
  4. ↑ a b c d KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 180–181. 
  5. ↑ Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1
  6. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175. 
  7. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-27-11]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  8. ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948 - 1950. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 359 s. (Otazníky našich dějin). ISBN 978-80-7277-212-4. S. 43. 
  9. ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. Kapitola Divadelní a propagační komise, s. 257. 
  10. ↑ a b KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. S. 1140, 1151. 
  11. ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. Kapitola Divadelní noviny, s. 255. 

Literatura

  • Aubrecht, Radek a kol. autorů: 130 let a osobností smíchovského gymnázia (1883-2013) , Gymnázium Na Zatlance, Praha 2014, ISBN 978-80-260-6169-4, s. 33.
  • Berkovec, J.: K padesátinám Mirko Očadlíka, Hudební rozhledy, 1954, č. 5, s. 112-113. Krejčí, I.: Odešel Mirko Očadlík, Hudební rozhledy, 1964, č. 14, s. 593.
  • Dějiny české hudební kultury, 2. díl, Praha 1972, s. 131-132.
  • Smolka, J.: Vzpomínka na Mirko Očadlíka. In: Živá hudba 2008, Praha 2008, s. 145-167.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“