Miroslav Štěpán

Ing. Miroslav Štěpán, CSc.
1. generální tajemník SČK / KSČ
Ve funkci: 22. dubna 1995 – 23. března 2014
Nástupce	Jiří Vábr
Poslanec České národní rady
Ve funkci: 23. října 1976 – 5. června 1981
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 7. června 1981 – 22. května 1986
Ve funkci: 24. května 1986 – 13. prosince 1989
Stranická příslušnost
Členství	KSČ SČK/KSČ (1995–2014)
Narození	5. srpna 1945 Louny Československo Československo
Úmrtí	23. března 2014 (ve věku 68 let) Praha Česko Česko
Příčina úmrtí	rakovina
Profese	politik a inženýr
Commons	Miroslav Štěpán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Štěpán (5. srpna 1945 Louny – 23. března 2014 Praha) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze a poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Během sametové revoluce byl jedním ze symbolů normalizačního režimu. Po roce 1989 byl generálním tajemníkem ultralevicové Strany československých komunistů.

Původním povoláním byl zemědělský inženýr. Za normalizace v letech 1974 až 1977 působil jako tajemník Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze. Od roku 1977 do roku 1986 vykonával funkci předsedy prorežimní organizace s názvem Mezinárodní svaz studentstva. Od roku 1986 pracoval jako tajemník a od dubna 1988 coby vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze. Působil též jako náčelník pražských Lidových milicí.^[1][2][3]

Dne 9. dubna 1988 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období duben–říjen 1988 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ a od října 1988 do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ.^[4]

Ve volbách roku 1976 byl zvolen do České národní rady.^[5] Zasedal pak v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1981 usedl za KSČ do Sněmovny lidu (volební obvod č. 8 – Praha 6-jihozápad, hlavní město Praha). Mandát získal i ve volbách roku 1986 (obvod Praha 2-Praha 4). Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.^[6][7][8]

Ve funkci vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze se profiloval jako dynamický, reformně orientovaný politik ovlivněný sovětskou perestrojkou, zároveň byl zastáncem ostrého kurzu proti politické opozici. Jsou mu připisována rozhodnutí, která vedla k brutálnímu potlačování občanských demonstrací v roce 1988 až 1989, včetně posledního ze dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze.^[9] Pro českou veřejnost se stal symbolem násilnického způsobu vlády KSČ před listopadem 1989.^[1] První prohlášení, které hned po svém vzniku 19. listopadu 1989 přijalo Občanské fórum, obsahovalo v jednom z bodů požadavek odchodu zkompromitovaných politiků a výslovně zmiňovalo Miroslava Štěpána.^[10]

Během sametové revoluce se ještě zpočátku pokoušel o politické manévrování. 23. listopadu 1989 navštívil továrnu ČKD v Praze a před zaměstnanci vystoupil s projevem, v němž mimo jiné prohlásil: „v žádné zemi, ani v rozvojové ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo“. Posluchači ovšem jeho projev přerušovali skandováním a výkřiky: „my nejsme děti“. Projev musel být po necelých třech minutách ukončen.^[1][11]

Koncem listopadu 1989 byl v důsledku politických změn donucen složit všechny své stranické funkce. Dne 7. prosince^[10] 1989 byl vyloučen z KSČ. Dne 22. prosince roku 1989 byl zatčen a posléze obviněn z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se dopustil tím, že v průběhu Palachova týdne nařídil použít proti demonstrantům vodní děla a slzný plyn. Odsouzen byl ke čtyřem letům vězení, tento trest mu byl později snížen na dva a půl roku.^[12] V říjnu 1991 byl z vězení podmínečně propuštěn na svobodu.

V roce 1993 se vrátil do české politiky tím, že založil extrémní levicové uskupení Lidová unie národní a sociální záchrany. V roce 1995 se stal generálním tajemníkem ultralevicové extrémistické Strany československých komunistů (v roce 2000 přejmenované na Komunistickou stranu Československa), která se stále hlásí k ideám marxismu, leninismu a stalinismu. V letech 1996 a 1998 neúspěšně kandidoval do senátu na Bruntálsku.^[13][14]

Zemřel ve věku 68 let na rakovinu v pražské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.^[15]

• 1991 Zpověď vězně sametové revoluce
• 2013 Můj život v sametu aneb Zrada přichází z Kremlu

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Štěpán
• Osoba Miroslav Štěpán ve Wikicitátech
• Autor Miroslav Štěpán ve Wikizdrojích
• Miroslav Štěpán v parlamentu
• Miroslav Štěpán na serveru Totalita.cz
• Rozhovor s Miroslavem Štěpánem Archivováno 5. 5. 2009 na Wayback Machine.
• Republiku si rozvracet nenecháme! Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o zákulisí politického vzestupu Miroslava Štěpána, o jeho roli v listopadu 1989 i o jeho pozdější politické činnosti
• Mukařovsko – článek z Lidových novin
• Pořad Českého rozhlasu Plus „Je jiná situace, soudruzi!“, obsahuje množství málo známých archivních zvukových ukázek z listopadu 1989 z vysílání Československého rozhlasu a Rádia Svobodná Evropa včetně projevů Miroslava Štěpána