Miroslav Štěpán

Ing. Miroslav Štěpán, CSc.
1. generální tajemník SČK / KSČ
Ve funkci: 22. dubna 1995 – 23. března 2014
Nástupce	Jiří Vábr
Poslanec České národní rady
Ve funkci: 23. října 1976 – 5. června 1981
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 7. června 1981 – 22. května 1986
Ve funkci: 24. května 1986 – 13. prosince 1989
Stranická příslušnost
Členství	KSČ SČK/KSČ (1995–2014)
Narození	5. srpna 1945 Louny Československo Československo
Úmrtí	23. března 2014 (ve věku 68 let) Praha Česko Česko
Příčina úmrtí	rakovina
Profese	politik a inženýr
Commons	Miroslav Štěpán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Štěpán (5. srpna 1945 Louny – 23. března 2014 Praha) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze a poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Během sametové revoluce byl jedním ze symbolů normalizačního režimu. Po roce 1989 byl generálním tajemníkem ultralevicové Strany československých komunistů.

Život

Původním povoláním byl zemědělský inženýr. Za normalizace v letech 1974 až 1977 působil jako tajemník Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze. Od roku 1977 do roku 1986 vykonával funkci předsedy prorežimní organizace s názvem Mezinárodní svaz studentstva. Od roku 1986 pracoval jako tajemník a od dubna 1988 coby vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze. Působil též jako náčelník pražských Lidových milicí.^[1][2][3]

Dne 9. dubna 1988 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období duben–říjen 1988 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ a od října 1988 do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ.^[4]

Ve volbách roku 1976 byl zvolen do České národní rady.^[5] Zasedal pak v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1981 usedl za KSČ do Sněmovny lidu (volební obvod č. 8 – Praha 6-jihozápad, hlavní město Praha). Mandát získal i ve volbách roku 1986 (obvod Praha 2-Praha 4). Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.^[6][7][8]

Ve funkci vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze se profiloval jako dynamický, reformně orientovaný politik ovlivněný sovětskou perestrojkou, zároveň byl zastáncem ostrého kurzu proti politické opozici. Jsou mu připisována rozhodnutí, která vedla k brutálnímu potlačování občanských demonstrací v roce 1988 až 1989, včetně posledního ze dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze.^[9] Pro českou veřejnost se stal symbolem násilnického způsobu vlády KSČ před listopadem 1989.^[1] První prohlášení, které hned po svém vzniku 19. listopadu 1989 přijalo Občanské fórum, obsahovalo v jednom z bodů požadavek odchodu zkompromitovaných politiků a výslovně zmiňovalo Miroslava Štěpána.^[10]

Během sametové revoluce se ještě zpočátku pokoušel o politické manévrování. 23. listopadu 1989 navštívil továrnu ČKD v Praze a před zaměstnanci vystoupil s projevem, v němž mimo jiné prohlásil: „v žádné zemi, ani v rozvojové ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo“. Posluchači ovšem jeho projev přerušovali skandováním a výkřiky: „my nejsme děti“. Projev musel být po necelých třech minutách ukončen.^[1][11]

Koncem listopadu 1989 byl v důsledku politických změn donucen složit všechny své stranické funkce. Dne 7. prosince^[10] 1989 byl vyloučen z KSČ. Dne 22. prosince roku 1989 byl zatčen a posléze obviněn z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se dopustil tím, že v průběhu Palachova týdne nařídil použít proti demonstrantům vodní děla a slzný plyn. Odsouzen byl ke čtyřem letům vězení, tento trest mu byl později snížen na dva a půl roku.^[12] V říjnu 1991 byl z vězení podmínečně propuštěn na svobodu.

V roce 1993 se vrátil do české politiky tím, že založil extrémní levicové uskupení Lidová unie národní a sociální záchrany. V roce 1995 se stal generálním tajemníkem ultralevicové extrémistické Strany československých komunistů (v roce 2000 přejmenované na Komunistickou stranu Československa), která se stále hlásí k ideám marxismu, leninismu a stalinismu. V letech 1996 a 1998 neúspěšně kandidoval do senátu na Bruntálsku.^[13][14]

Zemřel ve věku 68 let na rakovinu v pražské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.^[15]

Spisy

• 1991 Zpověď vězně sametové revoluce
• 2013 Můj život v sametu aneb Zrada přichází z Kremlu

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Štěpán
• Osoba Miroslav Štěpán ve Wikicitátech
• Autor Miroslav Štěpán ve Wikizdrojích
• Miroslav Štěpán v parlamentu
• Miroslav Štěpán na serveru Totalita.cz
• Rozhovor s Miroslavem Štěpánem
• Republiku si rozvracet nenecháme! Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o zákulisí politického vzestupu Miroslava Štěpána, o jeho roli v listopadu 1989 i o jeho pozdější politické činnosti
• Mukařovsko – článek z Lidových novin
• Pořad Českého rozhlasu Plus „Je jiná situace, soudruzi!“, obsahuje množství málo známých archivních zvukových ukázek z listopadu 1989 z vysílání Československého rozhlasu a Rádia Svobodná Evropa včetně projevů Miroslava Štěpána