Miroslav Barvík

Miroslav Barvík
Narození	14. září 1919 Lužice u Hodonína, Morava Československo Československo
Úmrtí	2. března 1998 (ve věku 78 let) Brno Česko Česko
Alma mater	Konzervatoř Brno
Povolání	hudební skladatel, hudební kritik, muzikolog a divadelní ředitel
Choť	Sylvia Kodetová
Funkce	ředitel (od 1948) ředitel (od 1966)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Barvík (14. září 1919 Lužice u Hodonína – 2. března 1998 Brno) byl český hudební skladatel a kritik.

Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 1942–1944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého.

Pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě (1942–1945). Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy (např. práce o díle Vítězslavy Kaprálové a Leoše Janáčka) a popularizace vážné hudby (mimo jiné byl tvůrcem oblíbeného rozhlasového pořadu Hovory o hudbě) byl jednatelem Syndikátu českých skladatelů, stavovské organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od 20. února 1946.

V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně (dnes Janáčkovo divadlo). Po roce 1968, tedy po příchodu sovětských vojsk na naše území, byl vyloučen z komunistické strany, protože se proti okupaci vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu a byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně.

Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim ^[1], vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka ^[2].

• Poděkování Sovětskému svazu (text Stanislav Kostka Neumann - 1947)
• Pražské jaro (text Vítězslav Nezval - 1949)
• Ruky preč od Koreje (1950)
• Píseň o Sovětské zemi (1951)
• Volám vás na soud světa (1953)
• Pionýrská pohádka (1953)
• Staré pověsti české (dle Aloise Jiráska)

• Symfonietta pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo (1942)
• Serenáda pro smyčce (1941)
• Symfonie (1944)
• Tance ze Slovácka (1949)
• Dimitrov (rapsódie, 1952)
• Zverbovali šohajíčka (1957)
• Slavnostní předehra

• Lidice (sonáta pro klavír)
• 2 smyčcové kvartety
• Klavírní trio „Na památku Vítězslavy Kaprálové“ (1940)
• Sonáty a sonatiny pro klavír, violoncello, hoboj aj.

• Řada písní a sborů, velmi často s politickou tematikou.
• Hudba k filmu „Veliká příležitost“
• Scénická hudba (Dukla, Na jih od 38. rovnoběžky)

• Základy nauky o hudbě (1945)
• Chci umět modulovat (1947)
• Problém estetického hodnocení hudby (1948)
• Přehled hudební akustiky (1949)
• Hudebníkova cesta do Sovětského svazu (1954)
• Hovory o hudbě. O vzniku a vývoji hudebních slohů (1961)
• Poprvé v opeře, Praha, 1963

• Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Barvík
• Pamětní web
• Miroslav Barvík v Encyklopedii dějin města Brna