Miroslav Brabec
| Reverendus Dominus Miroslav Brabec | |
|---|---|
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 6. června 1943 Libáň |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 26. října 1919 |
| Místo narození | Dolní Počernice |
| Datum úmrtí | 17. dubna 1998 (ve věku 78 let) |
| Místo úmrtí | Stará Boleslav |
| Místo pohřbení | Stará Boleslav |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
R.D. Miroslav Brabec (26. října 1919[1] Dolní Počernice[2] – 17. dubna 1998[1] Stará Boleslav[3]) byl český římskokatolický kněz,[1] osobní arciděkan[3] a osoba pronásledovaná komunistickým režimem.[1]
Život
Na kněze byl vysvěcen 6. června 1943[4] v Libáni. Působil v celé řadě farností litoměřické diecéze. Nejdříve to bylo ve farnostech Lysá nad Labem a Všejany, které spadaly do Nymburského vikariátu.[3] Po roce 1945 byl členem ČSL. V roce 1949 četl v kostele 1. pastýřský list čsl. biskupů namířený proti postupujícímu náboženskému útlaku.[1] Stalo se tak po 1. červenci 1948 kdy byl duchovním správcem děkanství v Doksech[5] a také spravoval od 23. července 1948 farnost Kruh. Na ONV v Doksech mu za to byla vyměřena pokuta tři tisíc korun československých. V březnu 1951 byl z Doks přeložen do Frýdlantského výběžku.[1] Od 1. března 1951 působil v Raspenavě a od 1. července 1952 v Novém Městě pod Smrkem.[3] 24. září 1952 byl zatčen orgány KS StB Liberec. Za vinu se mu kladlo, že vyzýval snoubence, aby po sňatku na MNV uzavírali i církevní sňatek. Dále, že vedl mládež k „americkému způsobu života“ tzn., že dával dětem na hraní indiánské čelenky a pistolky; rozbíjel pionýrské kroužky tím, že požadoval na ministrantech, aby se účastnili ministrantských cvičení na úkor akcí pořádaných Pionýrskou organizací a podobné záležitosti. Navíc jej kostelník z Raspenavy (člen KSČ, kterému Brabec nedůvěřoval pro jeho opilství) křivě obvinil z krádeže kostelního prádla. Lidovým soudem ve Frýdlantu byl dne 13. října 1953 odsouzen pro trestné činy krádeže a zneužití náboženské funkce na 2,5 roku odnětí svobody nepodmíněně. U odvolacího řízení mu byl nakonec trest snížen na 1,5 roku odnětí svobody. Křivé obvinění z krádeže se totiž podařilo vyvrátit. Z vězení byl propuštěn dne 21. prosince 1953.[1] Od 30. prosince 1953 do 29. prosince 1956 byl duchovním správcem ve Mcelích. V letech 1956 až 1979 působil ve farnosti Rejšice. Dále ve farnosti Luštěnice a na závěr působil v období kolem sametové revoluce jako výpomocný duchovní ve farnosti Loučeň. Svůj život dožil v Kněžském domově ve Staré Boleslavi, kde ve věku nežitých 79 let zemřel. Pohřben byl po zádušní mši svaté 24. dubna 1998 ve Staré Boleslavi.[3]
Reference
- ↑ a b c d e f g FORMÁNKOVÁ, Pavlína; KREMLIČKOVÁ, Ladislava. Securitas imperii 11. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-05. ISBN 80-86621-16-2. Kapitola 424, s. 72–73. Archivováno 5. 6. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ Přehled kněží působicích v mcelské farnosti) [online]. Římskokatolická farnost Mcely [cit. 2019-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10.
- ↑ a b c d e Personalia. ACEL. 1998, čís. 5, s. 29.
- ↑ Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s.
- ↑ Litoměřice: Archiv biskupství litoměřického, 2017.