Miroslav Drofa

Miroslav Drofa
Narození	25. října 1908 Všehrdy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. května 1984 (ve věku 75 let) Gottwaldov Československo Československo
Místo pohřbení	Lesní hřbitov ve Zlíně
Vzdělání	Vyšší průmyslová škola stavební Plzeň
Povolání	Architekt
Ocenění	Řád za zásluhy o výstavbu (1960) Řád práce za celoživotní dílo a činnost v oblasti architektonické tvorby (1968)
Choť	Vlasta Drofová rozená Šmejcová
Děti	Jiří Drofa, Miroslav Drofa
Rodiče	Emilie Drofová rozená Gschwindová, Matěj Drofa
Příbuzní	Hedvika, Milada, Ladislav (sourozenci)
Web	www.drofa.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Drofa (25. října 1908 Všehrdy – 1. května 1984 Gottwaldov) byl český architekt, který výrazně přispěl k urbanistickému rozvoji Zlína a okolí, zejména ve spolupráci s firmou Baťa. Ačkoliv nebyl formálně vzdělán jako architekt, jeho technická preciznost, všestrannost a důraz na funkcionalistický přístup ho rychle zařadily mezi klíčové osobnosti československé architektury. Drofa se podílel na přechodu od tradičních baťovských domků k výstavbě výškových obytných budov a hrál důležitou roli při zrodu typizace bytové výstavby v Československu. Vedle bytových projektů se výrazně angažoval v oblasti průmyslových staveb, zejména pro textilní, sklářský, keramický a polygrafický průmysl. Svým přístupem, který kombinoval funkčnost, úspornost a estetiku, ovlivnil mnoho projektů v Československu i zahraničí.^[1][2][3]

Do svých dvaceti let žil na Plzeňsku. Po ukončení studií na Vyšší průmyslové škole stavební v Plzni odešel pracovat k firmě Baťa a natrvalo přesídlil do Zlína. Od roku 1928 byl pracovníkem stavebního oddělení. Navrhl různé druhy budov ve Zlíně, Zruči nad Sázavou, Partizánském, Svitu apod. Byl také v týmu realizujícím projekty baťových obchodních domů v Praze na Václavském náměstí, v Husově - dnes Husitské ulici, v Celetné, v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Kroměříži, Mělníku,^[4] Olomouci, Lučenci a Užhorodu.^[1]

V letech 1940–1942 působil ve Zruči nad Sázavou jako vedoucí návrhového oddělení firmy Baťa, kde ve spolupráci s architektem Vladimírem Karfíkem navrhl řadu budov. K těm patří továrna, centrála tepla, škola, tři svobodárny, společenský dům, rodinné domy pro zaměstnance a vila ředitele kožedělného závodu.^[5]

Drofa se jako člen týmu podílel také na zahraničních projektech firmy Baťa ve městech Borovo v Jugoslávii, Möhlinu ve Švýcarsku, Hellcourtu ve Francii, Chelneku v Polsku a Batanagaru v Indii.^[6]

Po druhé světové válce bylo stavební oddělení firmy Baťa zestátněno. Ze Zlína odešli oba tvůrci podoby města, architekti Gahura a Karfík. Název znárodněné Baťovy firmy se ustálil na jméně „Projektová a inženýrská organizace Centroprojekt“. Projekční ústav úspěšně pokračoval v Baťových stopách a byl ministerstvem průmyslu postupně pověřen funkcí generálního projektanta textilního, kožedělného, gumárenského a polygrafického průmyslu. Navíc se zde řešily i výhledové studie rozsáhlých průmyslových výrobních celků. Většina z nich vznikla v pracovní skupině Miroslava Drofy.^[7]

Období Drofovy architektonické tvorby se datuje mezi léty 1937 až 1981. Projektoval občanskou, veřejnou, dopravní a průmyslovou oblast. Vycházel ze studia zahraničního odborného tisku a trendů architektury v USA a Evropě. U Baťů se naučil dbát zejména na účelnost a cenu stavby.^[2]

Architekt Drofa uskutečnil se svými spolupracovníky ve Zlíně zásadní přeměnu bydlení od původních Baťových domků k výstavbě výškových obytných budov.^[8] Byl jedním z projektantů, kteří byli u zrodu typizační činnosti v bytové výstavbě v Československu. Do nově koncipovaných typů bytů přenesl podmínky, umožňující hromadnou výstavbu. Jeho tehdejší projekty se staly vzorem pro typové podklady nebo jejich vznik silně ovlivňovaly.^[3]

První rodinný dům podle svého projektu postavil architekta Drofa ve Zlíně v roce 1937. V době velkého rozmachu firmy Baťa ve třicátých letech, navrhl Drofa několik nových typů zlínských domků označených autorovým jménem (Drofa I, II, III) určených pro zaměstnance firmy Baťa.^[9]

• 
  První typový jednodomek s garáží, 1937
• 
  Rodinný dvojdomek s rovnou střechou, 1938
• 
  Rodinný dvojdomek se šikmou střechou, 1938
• 
  Vzorový domek typu DROFA II, 1940

Spolu s Hynkem Adamcem, Bohumírem Kulou, Vladimírem Kubečkou a Jiřím Voženílkem se podílel na vývoji technologie montovaných rodinných domů, která se stala základem pro pozdější vznik panelových bytových domů řady „G“.^[10] V roce 1946 navrhl pro obytnou čtvrť Podvesná několik čtyřdomků a dva osmidomky. Tím éra baťovského typu zástavby skončila.

• 
  Čtyřdomky na Podvesné, 1946
• 
  Osmidomek na Podvesné, 1947

Definitivní přechod k výškové bytové výstavbě byl dokumentován regulačním plánem z roku 1947. K tomu se vymezila nová obytná zóna. Drofa pro ni navrhl dva osmipodlažní chodbové Morýsovy domy^[11][12] a pět Věžových domů.^[13][14][15] Projekt navazuje na baťovské výrazové prvky v podobě neomítaného spárovaného zdiva a železobetonových sloupů. Fasádu doplnil o předsazené perforované balkony vyrobené z betonových prefabrikátů, jejichž design byl později uplatněn i na dalších bytových domech ve Zlíně. Růstem staveb do výšky se vytvořilo nové panorama města,^[16] navýšily se ubytovací kapacity a město získalo jak úsporu stavebního prostoru, tak i finanční úspory.

• 
  Morýsovy domy, 1947
• 
  Věžové domy, 1950

Drofovy výškové obytné domy se spolu s třípodlažními Karfíkovými domy zasloužily ve Zlíně v období tzv. „dvouletky“ o vysokou kvalitu bydlení. Byty charakterizují přehledný a účelný půdorys, doplněný o moderní bytové doplňky. Dosažená úroveň převyšovala tehdejší obvyklý bytový standard v Československu. Drofovo pojetí výškových bytových domů a přechod k vícepodlažní bytové zástavbě ve Zlíně úspěšně navázalo na tvorbu architektů Gahury a Karfíka. Tímto vkladem ovlivnil zásadní a rozhodující panorama města. Vytvořil pro něj charakteristické přehledné páteřní řazení jednoduchých hmot. V roce 1960 převzal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu a v roce 1968 jej vyznamenal prezident republiky Ludvík Svoboda Řádem práce za celoživotní dílo a činnost v oblasti architektonické tvorby.^[17]

• 
  Experimentální chodbový dům hotelového typu Drofa, 1963^[18]

Šestnáctitřídní a pětadvacetitřídní základní školy na ulici Dřevnická ve Zlíně byly samostatnými školskými zařízeními. Oba subjekty byly koncipovány tak, aby se využila blízkost jejich vzájemné polohy. Ta umožňovala vybudovat a využívat společné stravovací zařízení včetně kuchyně. Společný byl i sál s jevištěm pro zájmové školní akce.^[19]

• 
  Šestnácti třídní škola, 1952
• 
  Pětadvaceti třídní škola, 1958
• 
  Dobová fotografie komplexu obou budov pětadvacetitřídní školy
• 
  Kresba školy od akademického malíře Františka Peňáze

Podle Drofova návrhu, na kterém spolupracoval s architektkou Lewisovou, byla v roce 1953 postavena budova 21. pavilonu Nemocnice T. Bati.^[1]

V roce 1952 pracoval společně se stavitelem Karlem Kárníkem na projektu Okresního zdravotnického střediska v Gottwaldově. Projekt vznikal v době prosazování socialistického realismu, jehož uplatnění se stalo pro architekty i urbanisty v podstatě povinným. Posuzoval se ideově správný postoj tvůrců k podobě vznikající architektury v sovětském bloku. Drofa, formovaný obdobím funkcionalismu, se snažil co nejvíce prvky socialistického realismu v návrhu budovy potlačit. K tomu využil i jednu ze zásad uplatnění socialistického realismu. Architekti měli při tvorbě díla vzít v potaz místní tvář architektury a zakomponovat ji do projektu. V souladu s touto podmínkou aplikoval na fasádě budovy tradiční baťovské spárované zdivo. Tím částečně zmírnil celkový vjem prvků socialistického realismu a potlačil jen na únosnou míru.^[20]

• 
  Pavilon č. 21 nemocnice T. Bati ve Zlíně, 1953
• 
  Poliklinika, 1954
• 
  Průčelí budovy Polikliniky, 1954

Na konci 50. let vznikla podle Drofova návrhu Tramvajová vozovna v Ostravě-Porubě.^[21]

Architekt Drofa se významně podílel na projektech zejména v oblasti textilního, sklářského, keramického a polygrafického průmyslu v Československu. Současně byl tvůrcem rozvojových studií průmyslových závodů.^[1]

Keramické závody Bechyně (1958) Bechyně – Závod byl určen pro výrobu užitkové sanitární keramiky.^[22]

Jablonex (1959) Jablonec nad Nisou – Jablonex byl sklářským podnikem zahraničního obchodu. Probíhaly zde obchodní kontakty se zahraničními zákazníky. Akce byly spojeny s prezentací firmy a tomu měla odpovídat i stavební stránka a vybavenost budov vč. interiérů. Byly důležité pro podporu pozitivního vnímání obchodních partnerů a pohled na úroveň českého sklářství.^[22]

Závod na kovovou bižuterii (1960) Jablonec nad Nisou – Závod byl svého času ve střední Evropě největším výrobcem kovové bižuterie. Na plášti administrativní budovy a výrobních budov tehdy byly jako novinka použity sklobetonové výplně z celoskleněných příček Copilit z NDR.^[22]

Rekonstrukce sklárny Řetenice (1960)^[22]

Tiskárna Zlín Louky (1972) – Dříve Moravské tiskařské závody Gottwaldov.^[22]

Pletařský kombinát Košice (1976) – Vyprojektován ve spolupráci s Ing. arch. Jaroslavem Hoškem.^[22]

Architekt Drofa je pohřben na Lesním hřbitově ve Zlíně. Je jmenovitě uveden spolu s Tomášem Baťou, architektem Františkem L. Gahurou a filmaři Hermínou Týrlovou a Karlem Zemanem na orientačním plánu lesního hřbitova.^[23]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Drofa na Wikimedia Commons
• Architekt Drofa - životopis a přehled realizací
• Zlínský architektonický manuál - Miroslav Drofa
• Baťovská Zruč - Miroslav Drofa