Miroslav Hák

Miroslav Hák
Narození9. května 1911
Nová Paka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. června 1978 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífotograf
RodičeFrantišek Hák
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Hák (9. května 1911 Nová Paka[1]29. června 1978 Praha[2]) byl významným českým fotografem. Byl členem sdružení umělců Skupiny 42 a jednou z nejvýraznějších postav v dějinách české moderní fotografie. Zařadil se mezi plodné a plně uznané, i když nikdy docela poznané osobnosti umění.[3]

Život a dílo

Vyučil se u svého otce, fotografa Františka Háka. Mezi lety 1925 a 1931 pracoval jako fotograf v Praze a v Bratislavě.

Od svých 20 let aktivně obesílal různé soutěže a umělecké salóny. Jako neznámý autor byl doceněn již na Mezinárodní výstavě fotografií v Praze v roce 1936; jeho snímky vzbudily pozornost a okamžitě ho přiřadily k významným osobnostem české avantgardy. Vystavoval společně s takovými autory jako byli John Heartfield, Man Ray, László Moholy-Nagy, Brett Weston či Alexandr Rodčenko.[4] Od roku 1937 pracoval jako fotograf pro divadlo E. F. Buriana („Déčko“). Od roku 1940 pracoval ve filmovém průmyslu. V letech 19421944 působil v obrazové redakci Věstníku fotografů. Byl přizván do Skupiny 42, která spojovala české avantgardní umělce. V rámci této skupiny vytvářel spolu se svými přáteli Ladislavem Zívrem a Františkem Hudečkem takzvanou "novopackou část" skupiny.[5] O rok později vyšly jeho snímky v portfoliu Moderní česká fotografie. Koncem války převzal po otci fotografickou živnost v Nové Pace. Od roku 1954 působil jako fotograf v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd.

K dominantním motivům jeho fotografií patřily divadlo, akty, experimenty, krajiny a lyrické snímky.

Moje věci se mi nelíbí. Jsou to samé pokusy. Vydal jsem dvě knihy pokusnictví.[4]
— Miroslav Hák

Výstavy

  • 2022 Dokumentace umění / umění dokumentu: Fotografická práce Miroslava Háka pro Akademii věd, Window Gallery, Ústav dějin umění Akademie věd ČR, Praha 1 - Staré Město, ulice Na Perštýně / Husova, 9. únor - 18. září 2022[5]

Odkazy

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1902-1913 v Nové Pace , sign.113-6224, ukn.6708, str.212. Dostupné online
  2. Miroslav Hák, umělecký fotograf: Osobnosti Nové Paky: Nová Paka. www.munovapaka.cz [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. 
  3. http://www.photo-vision.narod.ru/hak_eng.htm
  4. a b http://life.ihned.cz/umeni-a-design/c1-53224330-fotograf-hak-prisel-o-zenu-v-koncentracnim-tabore-i-ji-pripomina-aktualni-vystava
  5. a b Dokumentace umění / umění dokumentu. www.udu.cas.cz [online]. Ústav dějin umění Akademie věd ČR, v. v. i. [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. 

Literatura

  • Miroslav Hák: Očima. Svět kolem nás, Československé filmové nakladatelství, Praha, 1947
  • Jiří Kolář: Miroslav Hák, fotografie z let 1940-1958, edice Umělecká fotografie, SNKLHU, Praha, 1959
  • Jaroslav Boček: Hovoří Miroslav Hák. Československá fotografie XIV, 1963, č. 1, s. 8
  • Jan Kříž: Miroslav Hák, Pressfoto, Praha 1981. Evid. číslo: 31238-6257

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austria-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“