Miroslav J. Černý

Miroslav J. Černý
autor
Narození	15. února 1935 Horní Slivno, Československo Československo
Úmrtí	7. června 2007 (ve věku 72 let) Lysá nad Labem, Česko Česko
Národnost	česká
Vzdělání	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř, grafik, sochař
Hnutí	Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Tvůrčí skupina SČVU Říjen
Významná díla	Lidská Solidarita, Dělník, Památník padlých
Citát Kritériem hodnoty pro mne není líbivost, ale schopnost tlumočit bez újmy na umělecké kvalitě tvrdou životní pravdu.
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Josef Černý (15. února 1935, Horní Slivno – 7. června 2007, Lysá nad Labem) byl český akademický malíř, grafik a sochař.

Po ukončení měšťanky se měl stát ševcem. Tento záměr však nakonec jeho otci rozmluvil Černého učitel kreslení, který v něm rozeznal mimořádný talent.

Otec nakonec souhlasil a syn šel v roce 1950 studovat Střední grafickou školu do Prahy. Otec stále doufal, že ho udrží u řemesla. Po maturitě, až se ve škole naučí navrhovat boty, rozšíří obuvnickou dílnu a společně budou konkurovat Baťovi. Syn ho však zklamal. Rovnou z druhého ročníku, v 17 letech a bez maturity, složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění, do Grafické školy Vladimíra Silovského (se kterým ho pak pojilo celoživotní přátelství, až do Silovského smrti v roce 1974). Touha po změně ho však po třech letech studia na Grafické škole přivedla do Malířské školy Vlastimila Rady. To vše v období, kdy na Akademii působili umělci a pedagogové zvučných jmen: Antonín Pelc, Vratislav Nechleba, Vlastimil Rada, Karel Souček, Vladimír Sychra.

Studium zakončil v roce 1958. Následovala roční leningradská stáž, při které v Ermitáži maloval kopie, např. Rembrandtova Návratu ztraceného syna. Aspiranturu absolvoval (k velkému Radovu zklamání) již opět na grafice. V roce 1964 se stal asistentem Antonína Pelce, po jeho smrti nastoupil jako odborný asistent Grafické speciálky u Ladislava Čepeláka. V roce 1987 mu byla na doporučení Františka Buranta umožněna habilitace a stal se docentem a pedagogem Grafické speciálky. A to i přesto, že nikdy nebyl členem ani kandidátem komunistické strany.

Od poloviny šedesátých let se věnoval plastice. Sochařské realizace najdeme v Praze, Mostě, Teplicích, Ústí nad Labem, Unhošti, Bílině a Kladně.

Vystavoval na mnoha samostatných i společných výstavách v Čechách i v zahraničí (Brusel, Antverpy, Varšava, Milán, Turín). Jeho díla jsou součástí soukromých i galerijních sbírek.

Pedagogickou činnost ukončil na vlastní žádost, výstava „Antiknížák“, v r. 1990.

„Jeho práce nesou v sobě všechny prvky silného expresivního zanícení se smyslem pro celek. V jeho kompozičním i výrazovém pojetí jsou patrny vlivy Muncha, Kolwitz, Rivery i raného van Gogha.“ František Burant

„Zdá se, že jeho široké, rozmáchlé až robustně pojaté grafické práci svědčí technika dřevořezu. Velké světlé a tmavé plochy může uplatnit ve vzrušující kompozici. Rád nechává pracovat strukturu dřeva s částečnou škálou šrafů a přechodů mezi bílou a černou. Vnitřní dramatizaci scény studoval u Rembrandta, ale je zřejmé, že přesvědčivost jeho grafických listů nevyplývá jen ze studia výtvarných vzorů, k nimž bychom museli přičíst i raného van Gogha, malíře a sochaře belgických venkovanů Constanta Permeke, Kathe Kolwitz, či Diega Riveru, ale z palčivých vzpomínek na těžký život svých rodičů.“ Václav Turek

„Stejně jako v grafice jde Černý i ve svém sochařském díle za robustním a pádným výrazem. Právě tyto rysy, doplněné sochařskou vůlí po maximálním výrazovém a prostorovém účinku díla, můžeme sledovat např. na jeho monumentální „Lidské solidaritě“. Jiří Dolejš

„Jsem přesvědčen, že se má mluvit krátce a tedy i zřetelně. Přes všechnu toleranci k druhým. K tomuto jsem se cítil disponován a této zásady jsem se i držel. Nechtěl jsem obsahem bavit a nechtěl jsem zaměňovat formu za formulku, ani ztrácet čas opisováním od sousedů. Může se zdát, že má svědectví jsou málo úsměvná. Pak podotýkám, že i život sám je někdy málo úsměvný, a že i autor má právo být takový! Autobiografičnost mé práce je nejspíš příliš zjevná, nikomu ji nevnucuji - je to součást mého soukromí. To profese si žádá, čas od času, vydat svědectví svého konání.“ Miroslav J. Černý

• 
  Blázen, dřevo, 1975
• 
  Lidice, dřevo, 2,5 m, 1969
• 
  z cyklu Lidé a země, dřevoryt, 1962
• 
  z cyklu Práce, dřevoryt, 1965
• 
  Pieta

• Lidská Solidarita, dřevo, 2,5 m, 1985
• Dělník keramika, 2 m, 1995
• Blázen, dřevo, 1975
• Lidice (původní název „1968“), dřevo, 1968
• Gravidita, polychromované dřevo, 1993 Archivováno 21. 3. 2007 na Wayback Machine.
• Pohřeb, olej, 1960
• Lidská Solidarita, olej, 1983
• Pohled z okna, olej, 2000
• Práce, olej, 2000
• Z cyklu Čtyři roční období, dřevořez, 1964
• Pohřeb, dřevořez, 1962
• Z cyklu Lidé a země, dřevořez, 1964

• Národní galerie v Praze
• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• Muzeum umění Olomouc
• Moravská galerie v Brně
• Středočeského kraje^{[nedostupný zdroj]}

• Miroslav J. Černý – Galerie Grafiků, Praha 1960
• Miroslav J. Černý – Grafika-kresby, Galerie Fronta, Praha 1964
• Miroslav J. Černý – Kresby, grafika, zámek Březnice, 1982
• Miroslav J. Černý – Galerie D, Praha 1982
• Miroslav J. Černý – Grafika a sochy, Severočeská galerie Litoměřice, 1987
• Miroslav J. Černý – Antiknížák, Malá říčka - ateliér autora, Stromovka, Praha 1990
• Miroslav J. Černý – Kunst uberwindet Grenzen, Bunde, Německo 1994
• Miroslav J. Černý – Galerie Zelený dům, Újezd nad Lesy 1995
• Miroslav J. Černý – Galerie České spořitelny, Praha 2000
• Miroslav J. Černý – Galerie v Lysé nad Labem, 2002

• Obrazy a grafika – (M. Černý, Z. Veselý) Teplice, 1958
• K. Bořecký, M. Černý, M. Raboch, Z. Veselý, Teplice 1958
• Výstava stipendistů – Galerie Mladých (Alšova síň v Besední), Praha 1960
• 1. Pražský festival mladé grafiky – UPM Praha, 1961
• Grafika v Hollaru, 1962
• Přehlídka našeho výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu, 1963
• Říjen v říjnu – Nová Síň, 1963
• Spirála – Okresní knihovna, Brandýs nad Labem, 1964
• Gli incisori di Praga, Torino, Itálie, 1969
• Otec a dcera (s O. Francovou) v Galerie Zelený dům, Újezd nad Lesy, 1997

• Miroslav J. Černý : kresby a grafika : Fronta, 75. výstava, autorský katalog, text: Vladimír Silovský, Praha : Mladá fronta, 1964.^[1]
• Miroslav J. Černý : grafika, plastika : Galerie d, autorský katalog, text: Miloslav Racek, Praha 1976.^[1]
• Miroslav J. Černý : Kresby, grafika, autorský katalog, text: Miroslav Kudrna, Městská obrazárna v Březnici 1982.
• Miroslav J. Černý : Grafika, sochy, autorský katalog, text: Miroslav Josef Černý, Svaz českých výtvarných umělců, Praha 1985.
• Miroslav J. Černý, autorský katalog, text: Miroslav Josef Černý, Jiří Dolejš, Litoměřice : Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, 1986.^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav J. Černý na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav J. Černý
• Miroslav J. Černý v databázi Středočeské vědecké knihovny
• Miroslav J. Černý v informačním systému abART
• Miroslav J. Černý v informačním systému Sochy a města
• Miroslav J. Černý v informačním systému Vetřelci a volavky