Miroslav Kůra

Miroslav Kůra
Narození26. května 1924
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. listopadu 2023 (ve věku 99 let)
Praha
Povolánítanečník, choreograf a baletní tanečník
OceněníStátní cena Klementa Gottwalda (1954)
zasloužilý umělec (1958)
Řád práce (1963)
národní umělec (1968)
Cena Thálie (1994)
ChoťJarmila Manšingrová (od 1956)
Eliška Slancová
DětiJana Kůrová[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Kůra (26. května 1924 Brno11. listopadu 2023[2]) byl český tanečník a choreograf.

Životopis

Studoval taneční techniku v Brně v baletní škole Ivo Váni Psoty, kterou vedla Psotova sestra L. Kvasnicová a dále Obchodní akademii. Již v roce 1939 se stal členem baletního souboru ve Státním divadle v Brně, angažmá získal v sezóně 1940/1941. Další dva roky působil v německém divadle v Katovicích a sezónu 1943/1944 v Norimberku, kde byl totálně nasazen[3]. Roku 1945 byl jmenován sólistou. Spolupracoval s choreografem I. V. Psotou.

Roku 1949 se stal předním sólistou baletního souboru Národního divadla v Praze. Významný český choreograf Saša Machov vytvořil pro něho mnoho baletních inscenací.

Roku 1951 v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro zařadilo Národní divadlo do program baletní koncert, ve kterém hostoval také pár tehdejšího leningradského Kirovova divadla opery a baletu (dnes Mariinské divadlo v Petrohradu). Saša Machov doplnil do koncertu výstupy Prince Siegfrieda z baletu Labutí jezero v čele s Miroslavem Kůrou. Nejúspěšnější bylo předposlední sólové vystoupení Kůry. Po skončení si diváci vynutili přídavek. Tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý to považoval za protisovětskou provokaci a svolal na druhý den schůzi. Výsledkem bylo rozhodnutí, že Miroslav Kůra měl s okamžitou platností zakázáno účinkování v Národním divadle a byl přeložen na Slovensko.

Následně v letech 19511953 působil jako sólista a choreograf v Košicích a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.

V sezóně 1955/1956 studoval na Baletní akademii Agrippiny Vaganové v Petrohradě (pod vedením věhlasného pedagoga Alexandra Puškina).

Do Národního divadla v Praze se vrátil jako první sólista roku 1954 a pracuje zde až do roku 1964.

V sezóně 1966/1967 byl šéfem baletu ve Skopji (SR Makedonie, Jugoslávie).

Jako choreograf se vrátil v roce 1973 a od následujícího roku zde působil jako šéf baletu. Na svoji žádost končí šéfování v roce 1978 a působil dále v Národním divadle jako choreograf až do roku 1991.

Byl jedním z nejvýznamnějších tanečníků v celé dosavadní historii českého baletu. V době své vrcholné výkonnosti patřil k světové interpretační špičce. V roce 1992 obdržel od slavného amerického vydavatelství The Marquis (MacMillan Directory Division) čestné uznání za jeho tvůrčí činnost, úspěšné baletní inscenace a za přispění k celosvětové choreografii. V tvorbě ho ovlivnil hlavně Saša Machov, který akcentoval dramatickou složku interpretace, psychologickou věrnost a dramatickou propracovanost rolí. Miroslav Kůra k tomu ještě připojil vlastní talent a jedinečnou tvůrčí osobnost. Nikdy neměl vymezený svůj obor. Vedle klasických rolí, v jejichž náročných variacích uplatňoval kultivovanou a virtuózní techniku, ztělesňoval úspěšně také charakterní role s osobitými hereckými konturami i vynikajícím způsobem interpretoval burleskní a komediální postavy. Všechny jeho role měly vzácnou přesvědčivost, pravdivost, lidský a estetický rozměr.

Dne 26. května 2014 se ve Státní opeře v Praze pořádal koncert s názvem Miroslav Kůra Gala. Toto představení bylo uvedeno na jeho počest k devadesátým narozeninám. [4]

Repertoár

Vystupoval v dílech jak klasického odkazu v originální verzi, tak i v dílech současných: Labutí jezero, Spící krasavice, Raymonda, Giselle, Romeo a Julie, Spartakus, Othello, Dafnis a Chloe, Petruška, Legenda o lásce, Bachčisarajská fontána, Bolero a mnoho dalších.

Choreografie

Svoji choreografickou dráhu nastoupil v roce 1948. Triptych: Rapsódie v modrém, Bolero, Petruška (první choreografie). Miroslav Kůra nastudoval přes 100 titulů. Výrazně přispěl k rozvoji baletu v naší republice. Jako první u nás uvedl baletní představení Giselle v originální verzi podle Mariuse Petipy ve Státním divadle v Brně. Vytvořil mnoho baletních inscenací, tvořil choreografie i pro operní, operetní a činoherní představení. Dále spolupracoval na televizních a filmových dílech jako například Ze života umělce, Víly (filmová adaptace baletu Giselle), Pas de Quatre (filmová adaptace baletu Labutí jezero) a mnoho dalších.

Mezi jeho choreografická díla patří: Labutí jezero, Giselle, Spící krasavice, Louskáček, Karneval, Petruška, Coppélia, Popelka, Bolero, Stvoření světa, Radúz a Mahulena, Vášeň, Romeo a Julie, Sedm krasavic, Špalíček, Ur, The Birds a mnoho dalších.

V roce 1958 se podílel na programu Laterny magiky při světové výstavě EXPO 58 a spolupracoval s Alfrédem Radokem.

Jako odborný poradce a choreograf se podílel také na úspěšných filmech Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny.

Vystupoval a choreografie vytvářel v různých zemích: Španělsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Belgie, Polsko, Kolumbie, Japonsko a mnoho dalších.

Osobní život

Dva roky byl manželem tanečnice Elišky Slancové (1921–1999) a roku 1956 se stal manželem sólistky baletu, později pedagožky a baletní mistryně ND Jarmily Manšingrové (1934–2020), se kterou měl dceru Janu Kůrovou (* 1959).

Ocenění

  • 1969 Medaile d'Or, cena Vincenta Escudero – Španělsko, za nejlepší inscenaci Labutího jezera
  • 1972 Grand Prix, d'Italia of RAI – Itálie, za televizní inscenaci Romeo a Julie (choreografie)
  • 1974 ocenění Zasloužilý člen ND
  • 1978 Choreography Prize – Japonsko, za choreografii k baletu The Birds
  • 1986 State Prize of The World Doctor Society – Itálie za představení Louskáček
  • 1994 Cena Thálie za celoživotní dílo

Baletní role (výběr)

  • 1948 P. I .Čajkovskij: Šípková Růženka (balet), Princ, Národní divadlo, choreografie Saša Machov
  • 1951 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero (balet), Princ, Národní divadlo, choreografie Saša Machov
  • 1957 Aram Chačaturjan: Spartakus (balet), titul. role, Smetanovo divadlo, choreografie Jiří Blažek
  • 1958 Jarmil Burghauser: Sluha dvou pánů (balet), Truffaldino, Tylovo divadlo, choreografie Jiří Němeček
  • 1959 Jan Hanuš: Othello (balet), Jago, Národní divadlo, choreografie Jiří Němeček
  • 1962 Sergej Prokofjev: Romeo a Julie (balet), Merkucio, Národní divadlo, choreografie Jiří Němeček

Choreografie (výběr)

Odkazy

Reference

  1. Dostupné online.
  2. Zemřel choreograf a tanečník Kůra. Držitel Ceny Thálie ztvárnil více než 50 divadelních rolí. CNN Prima News [online]. 2023-11-12 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. 
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 263
  4. ČIŽMÁRIKOVÁ, Monika. Miroslav Kůra Gala. Opera Plus [online]. 27.5.2017 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Miroslav Kůra ND1985.jpg
Autor: J.Broukal, Licence: CC BY-SA 4.0
Miroslav Kůra ND1985 (Q12037893)