Miroslav Maxon
Ing. Miroslav Maxon | |
---|---|
poslanec Slovenské národní rady | |
Ve funkci: 1990 – 1990 | |
poslanec Národní rady SR | |
Ve funkci: 1994 – 1998 | |
Ve funkci: 1998 – 2002 | |
Ve funkci: 2002 – 2006 | |
ministr financí SR | |
Ve funkci: 1998 – 1998 | |
Předchůdce | Sergej Kozlík |
Nástupce | Brigita Schmögnerová |
Stranická příslušnost | |
Členství | ZS (od 1989) NAS (do 1998) HZDS (1998-2005) HZD (2006-?) |
Narození | 16. května 1951 (73 let) Bratislava Československo |
Alma mater | VŠ zemědělská Nitra |
Profese | ekonom |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Miroslav Maxon (* 16. května 1951 Bratislava) je bývalý slovenský politik, v roce 1998 ministr financí ve třetí vládě Vladimíra Mečiara, v roce 1990 krátce poslanec Slovenské národní rady, od poloviny 90. let dlouholetý poslanec Národní rady SR, člen Rolnické strany Slovenska, později přejmenované na Novou agrární stranu, která se roku 1998 sloučila s Hnutím za demokratické Slovensko. Roku 2005 z HZDS vystoupil. Později neúspěšný volební lídr Hnutie za demokraciu (dnes Republika).
Biografie
Nedokončil studium na Vysoké škole veterinární v Košicích. V roce 1977 absolvoval Provozně-ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Nitře. V letech 1977–1992 pracoval v JZD Trenčín-Zámostie jako ekonom, později předseda družstva. Patřil mezi několik předsedů JZD na Slovensku, kteří nebyli členy Komunistické strany Slovenska.[1][2][3]
Po sametové revoluci se politicky angažoval. Již v prosinci 1989 vstoupil do Československé strany zemědělské. V roce 1990 byl kooptován do Slovenské národní rady, kde setrval do prvních svobodných voleb roku 1990.[3] V letech 1992–1994 byl ředitelem sekretariátu ministra a vedoucím úřadu ministra na Ministerstvu zemědělství Slovenské republiky. V slovenských parlamentních volbách roku 1994 byl zvolen do Národní rady SR za Rolnickou stranu Slovenska, která kandidovala v koalici s hnutím HZDS. V roce 1997 se stal místopředsedou pro ekonomiku v Nové agrární straně, která vznikla přejmenováním RSS.[1] Na podzim 1997 obvinil Národní banku Slovenska, že není ochotna pomoci financování zemědělství.[2]
V období leden–říjen 1998 zastával post ministra financí SR v třetí vládě Vladimíra Mečiara, přičemž od července byl členem HZDS (NAS se spojila s HZDS). Poslanecký mandát obhájil v parlamentních volbách roku 1998 a parlamentních volbách roku 2002. V červnu 2005 vystoupil z poslaneckého klubu HZDS a nadále působil jako nezařazený poslanec.[1][3] Vladimír Mečiar pak Maxona označil za duševně nemocného, přičemž Maxon se chtěl bránit soudně.[3]
Před parlamentními volbami roku 2006 se stal volebním lídrem formace Hnutie za demokraciu (dnes Republika), kterou několik let předtím založil další odpadlík z HZDS, Ivan Gašparovič, později prezident Slovenské republiky. Strana ovšem ve volbách roku 2006 získala jen 0,63 % hlasů a nedostala parlamentní zastoupení.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Ing. Miroslav Maxon [online]. osobnosti.sk [cit. 2012-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-07. (slovensky)
- ↑ a b Ing. Miroslav MAXON, minister financií SR [online]. etrend.sk [cit. 2012-06-27]. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d Rozhovor s Miroslavom Maxonom, volebným lídrom HZD [online]. sme.sk [cit. 2012-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-18. (slovensky)
- ↑ HZD povedie do volieb Miroslav Maxon [online]. spravy.pravda.sk [cit. 2012-06-27]. Dostupné online. (slovensky)
Externí odkazy
- (slovensky) Profil na portálu slovenské vlády
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“