Miroslav Pangrác

Miroslav Pangrác
Miroslav Pangrác v roce 2009
Narození	16. října 1924 Rakovník Československo Československo
Úmrtí	19. června 2012 (ve věku 87 let) Rakovník, Česko Česko
Místo pohřbení	Rakovník městský hřbitov Rakovník
Národnost	česká
Povolání	sochař, malíř
Děti	Grác
Příbuzní	Otec: Jan Pangrác (1895–1959) Matka: Emilie Pangrácová, roz. Fialová (1899–1987) Manželka: Eleonora Pangrácová Bratr: František (1922–2009) Sestra: Anna (* 1940) Syn: Pangrác Miroslav ml. Dcera: Gabriela Kišová, roz. Pangrácová Vnučky: Klára Pangrácová a Julie Pangrácová Vnuk: Ladislav Kiš
Ocenění	Čestné občanství města Rakovníka
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Pangrác (16. října 1924 Rakovník – 19. června 2012 Rakovník) byl český akademický sochař a malíř, čestný občan královského města Rakovníka a Prahy 11.

Miroslavův talent rozpoznal učitel Mostecký, pořadatel školních malířských soutěží, které jeho žák vyhrával, a díky vyhraným cenám, temperovým barvám a čtvrtkám, měl dostatek materiálu pro malování. Prvním vzorem se stal akademický malíř Alois Kalvoda a Miroslav maloval podle pohlednic s jeho obrazy. Na půdě rodinného domu pořádal první výstavy, nejlepší díla vystavoval v oknech dílny svého otce, Pangrácova pohřebního ústavu, a některé z obrázků i prodával.

Roku 1941, po ukončení měšťanské školy, nastoupil do keramické dílny rakovnického sochaře Františka Nonfrieda, maloval ornamenty na hrnky a vázičky. Jeho dalším pracovním materiálem se stala hlína, začal modelovat své první plastiky a portréty. Přestože jeho chuť a talent přerušil v roce dvaačtyřicátém nucený nástup na důl Loužek nedaleko Lužné na Rakovnicku, byl v září přijat na keramickou školu v Bechyni a již zde se pro své zkušenosti stal uznávaným učněm. Němci ale roku 1944 školu zavřeli a Miroslav opět nastoupil do Nonfriedovy dílny.

S koncem druhé světové války se Miroslav Pangrác chystal vstoupit na Akademii výtvarných umění v Praze. Na školu byl přijat, ze solidarity k nepřijatému kamarádovi Jiřímu Kodymovi ale nástup o jeden rok odložil a společně se vrátili do Bechyně, kde získal absolventské vysvědčení. Ke studiu na akademii nastoupil pod vedením profesorů Jana Laudy a Karla Pokorného (žáka Josefa Myslbeka). Studium úspěšně po pěti letech ukončil s vyprofilovaným směrem – láskou k českému realistickému umění.

Stal se členem spolku Mánes, zázemí našel v ateliéru pražského hotelu Gráf. Mimo portrétování řady významných osobností kulturního života se Pangrácovou doménou staly dětské portréty. Mezi nejznámější patří „Dítě v šátečku – Víťánek“ (1955), Pangrácův syn z prvního manželství, a „Gábinka“ (1977), dcera z manželství druhého, vystavená na výstavě Grand Palais v Paříži. Později, v letech devadesátých, tvořil v ateliéru na pražském Újezdě, ale i v nově vybudovaném ateliéru v rodném domě v Rakovníku. V šedesátých letech byl osloven v soutěži o návrh pietního zdůraznění prostoru, který je v holandském Rotterdamu místem posledního odpočinku Františka Škroupa. Jeho dílo, soška dívky s názvem „Hudba“, soutěž bezkonkurenčně vyhrála a dodnes zdobí náhrobek autora české národní hymny.

Svým celoživotním dílem navazoval na odkaz Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy, který rozvíjel do vlastních osobitých poloh. Za svoji práci získal mnoho odborných ocenění a čestných uznání. V roce 1983 obdržel výroční cenu SČVU a ČVFU a byl jmenován zasloužilým umělcem. Pracovní nasazení vydrželo Miroslavu Pangrácovi do pozdního věku, i přes ubývající fyzickou sílu a zdravotní potíže. Ani tak se ale nenechával od práce odradit, a, nemohl-li vytvářet těžké sochy a bysty, maloval. A to jak obrazy v osobitém stylu, tak i malby abstraktní.

Zemřel 19. června 2012 v rodném domě v Rakovníku^[1] a byl pohřben v urnovém háji na zdejším městském hřbitově.

• Josef Kopřiva (1948) (Rabasova galerie v Rakovníku)
• Ředitel, archivář a spisovatel Jan Renner (1949) (Muzeum TGM Rakovník)
• Vystěhovalci (1949) (Klauzurní práce na AVU)
• Pionýrka (1951) (Lomnice nad Popelkou)
• Podobizna otce (1951) (Národní galerie v Praze)
• Herečka Otýlie Beníšková, národní umělkyně, (1954) (Tylovo divadlo v Rakovníku, Divadlo na Vinohradech Praha)
• Král Jiří z Poděbrad (1954) (Obřadní síň Poděbrady)
• Lidická žena (1957–1959) (Památník Terezín)
• Hudba (1961) (Náhrobek Františka Škroupa v Rotterdamu)
• Novinář Karel Havlíček Borovský (1962)m bronzɒ poprsí, osazeno 1964 (Panteon Národního muzea v Praze)^[2]
• Herečka Julie Charvátová, zasloužilá umělkyně, (1964) (Lyra Pragensis)
• Houslista Ladislav Štibor (1966) (Galerie moderního umění Roudnice nad Labem, hřbitov Rakovník)
• Dívka s jablkem (1967) (Nadace Český fond umění)
• Akademický malíř Arnošt Folprecht (1970) (autor)
• Lidická žena (1973) (Rabasova galerie v Rakovníku)
• Pomník Gustava Klimenta (1974) (Město Třebíč), v současné době v depozitáři Muzea Vysočiny Třebíč
• Emil Burian (1976) pamětní deska na pěvcově rodném domě (Nová výstavní síň Rabasovy galerie v Rakovníku)
• Herec Stanislav Neumann (1977) (Národní galerie v Praze)
• Gábinka (1977) (Francie, USA)
• Malíř František Ženíšek (1979) (Národní divadlo v Praze)
• Spisovatelé Eduard Bass a Jan Drda (1985) (pamětní deska, Jiráskovo náměstí v Praze)
• Pomník Klementa Gottwalda (1985) Rakovník (nezvěstný)
• Architekt Josef Zítek (1986) (Karlovy Vary – Mlýnská kolonáda)
• Pomník armádního generála Ludvíka Svobody (1988) (Město Třebíč)
• Marie Sklodowská – Curie, Pierre Curie (1990) (Elektrárna Temelín)
• Malíř Antonín Pelc (1990) (Lišany)
• Akademická malířka Julie Bérová (1991) (Galerie Zirc, Maďarsko)
• Architekt Bohumil Ullrich (1993) (autor)
• Pomník Tomáše Garrigue Masaryka (1997) (Čermákovy sady v Rakovníku, město Slaný)
• Spisovatel a novinář Karel Čapek (1998) (Panteon Národního muzea v Praze)
• Malíř Antonín Slavíček, spisovatel Karel Václav Rais (2002) (Kameničky)
• Malíř a grafik Vladimír Komárek (2003) (Muzeum TGM Rakovník, Lomnice nad Popelkou, Semily)
• Skladatel Antonín Dvořák (2004) (Čermákovy sady v Rakovníku)
• Dramatik a novinář Josef Kajetán Tyl (2010) (Tylovo divadlo v Rakovníku)
• Spisovatel Miloslav Švandrlík (2010) (Chodov, Praha 4)
• Pamětní deska generála Karla Klapálka (2010) (Praha 11)
• Milan Kotál (2011) (Zimní stadion TJ HC Rakovník)
• Modrý kříž (2003) (Loucký klášter, Znojmo)

• Účast na výstavách: na členských výstavách Mánesa, na všech přehlídkách československého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu od roku 1951 a na všech tematických výstavách SČVU, dále společné výstavy s Vilmou Vrbovou-Kotrbovou a svým synem Miroslavem Pangrácem (1967), tvořícím pod pseudonymem Grác.
• 1959 Moskva – SSSR
• 1975 Havana – Kuba
• 1977 Káhira, Alexandria – Egypt
• 1970 Gostynin – Polsko (s malířkou Blankou Velovou)
• 1970 Budapešť – Maďarsko (se sochařkou Zinou Koulovou, grafikem Jiřím Mádlem a malířkou Helenou Slavíkovou)
• 1972 Dzintari – Lotyšsko
• 1975 Budapešť – Maďarsko
• 1976 Sofia – Bulharsko
• 1977 Budapešť – Maďarsko
• 1982 Bukurešť – Rumunsko (s malířkou Blankou Velovou)
• 1983 Berlín – NDR (Dny československé kultury)
• 1986 Wismar – NDR (s výtvarnicí Květou Hamsíkovou)
• 1986 Praha – Zasloužilý umělec Miroslav Pangrác, výběr z tvorby (vystaveno 95 sochařských děl a 99 obrazů)
• 1988 Paříž – Francie (společně s ostatními umělci ČSSR)
• 1999 Rakovník (u příležitosti 75. narozenin)
• 2004 Rakovník (u příležitosti 80. narozenin)
• 2009 Rakovník – Malující sochař Miroslav Pangrác (u příležitosti 85. narozenin)

• 
  Národní umělkyně Otýlie Beníšková (1954)
• 
  Víťánek (1955)
• 
  Gábinka (1977)
• 
  Hudba (1961)
• 
  Generál Klapálek (2010)

• Miroslav Pangrác – PhDr. Vlastimil Vinter, CSc., Miroslav Pangrác, Ivo Mička, Václav Zoubek (Rabasova galerie Rakovník, 2004)
• Být sochařem – o životě a práci s Miroslavem Pangrácem (Ivo Mička, 2000)
• Malující sochař Miroslav Pangrác (Ivo Mička, 2009)
• Slovník výtvarníků z Rakovníka a okolí (Ivo Mička, 2010)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Pangrác na Wikimedia Commons
• Miroslav Pangrác v informačním systému abART
• Miroslav Pangrác v databázi Středočeské vědecké knihovny
• Barvy života, Česká televize
• Věnováno otci, Miroslav Pangrác ml.