Miroslav Ponc
| Miroslav Ponc | |
|---|---|
 Miroslav Ponc | |
| Základní informace | |
| Narození | 2. prosince 1902 Vysoké Mýto |
| Úmrtí | 1. dubna 1976 (ve věku 73 let) Praha |
| Povolání | hudební skladatel, dirigent, malíř a kreslíř |
| Ocenění | zasloužilý umělec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Miroslav Ponc (2. prosince 1902, Vysoké Mýto – 1. dubna 1976, Praha) byl český hudební skladatel a dirigent.
Život
Vystudoval reálné gymnázium, dvouletou obchodní a hudební školu v Pardubicích a v letech 1920 až 1922 studoval na varhanickém oddělení Konzervatoře Praha. Od roku 1922 pokračoval ve studie v Berlíně na Sternově konzervatoři – obor varhany a klavír a v roce 1923 pokračoval na Vysoké hudební škole a univerzitě v Berlíně. Kompozici studoval u Aloise Háby v Berlíně 1923/1924 a v Praze 1925 až 1927. Klavír studoval u E. Schulhoffa (1926 až 1929) a v roce 1930 absolvoval kompoziční oddělení Mistrovské školy u Josefa Suka. Dirigování studoval v Benátkách a Terstu u H. Scherchena[1].
Byl členem brněnského Devětsilu a zapojil se do hnutí české levicové avantgardy. Na výstavě Devětsilu v Praze 1926 a na divadelní výstavě v Magdeburgu v roce 1927 vystavoval model „barevné hudby“, umožňující mechanické spojení hudby, slova, světel a barev[1].
Od roku 1926 spolupracoval s Osvobozeným divadlem, v roce 1929 se stal po E. F. Burianovi hudebním dramaturgem Moderního studia. V období září 1931 až září 1934 byl angažován v Národním divadle v Praze pro obor scénické hudby a zvukové spolupráce v činohře. Mezi lety 1934 až 1942 spolupracoval s činohrou ND externě a působil zde jako hostující dirigent. Od října 1942 až do konce roku 1970 byl v Národním divadle znovu v angažmá jako skladatel a dirigent a v letech 1951 až 1970 byl současně i šéfem činoherního orchestru ND[2].
Scénické hudbě se začal věnovat od roku 1929 a za svůj život vytvořil více než 250 partitur pro různá divadla. Skládal hudbu rovněž pro rozhlas a film. Během svého působení v Národním divadle ustanovil v roce 1945 poprvé samostatný a stálý orchestr činohry[3].
Jeho manželkou byla herečka Ludmila Skleničková.
Citát
| „ | Ponc, který v průběhu okupace vystřídal A. Podaševského jak v úloze hlavního tvůrce hudeb pro činoherní inscenace Národního divadla, tak za dirigentským pultem činoherního orchestru tohoto divadla byl ze všech tehdejších skladatelů zabývajících se komponováním scénických hudeb skladatelem nejplodnějším. V letech 1939–1944 vytvořil 35 scénických hudeb pro Národní divadlo a 12 pro Městská divadla pražská. | “ |
| — Bořivoj Srba[4] | ||
Ocenění
- 1966 titul zasloužilý umělec
Výběr z díla
Scénická hudba
- 1929 Arnošt Dvořák: Nová Oresteia, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1930 Lev Blatný: Černá noc, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka
- 1935 J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer
- 1937 Pierre Corneille: Cid, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1939 William Shakespeare: Macbeth, Národní divadlo, režie Jan Bor
- 1940 František Kožík: Shakespeare, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1941 William Shakespeare: Jak se vám líbí, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer
- 1945 Molière: Misantrop, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal
- 1950 J.K.Tyl: Jiříkovo vidění, Divadlo československé armády, režie Aleš Podhorský
- 1953 Jan Drda: Hrátky s čertem, Národní divadlo, režie František Salzer
- 1961 William Shakespeare: Král Lear, Smetanovo divadlo, režie František Salzer
- 1974 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček
Filmová hudba
- 1937 Kříž u potoka, režie Miroslav Jareš
Dirigent
- 1932 Josef Čapek: Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové, Národní divadlo, režie Jiří Frejka
- 1945 J. K. Tyl: Jan Hus, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl
- 1950 J. K. Tyl: Strakonický dudák, Tylovo divadlo, režie František Salzer
- 1958 Jarmil Burghauser: Sluha dvou pánů (balet), Tylovo divadlo, režie Jiří Němeček
- 1964 Alois Jirásek: Lucerna, Tylovo divadlo, režie Zdeněk Štěpánek
- 1968 Jerry Bock: Šumař na střeše, Tylovo divadlo, režie Václav Špidla
- 1969 Karel Čapek: Loupežník, Národní divadlo, režie Rudolf Hrušínský
Ostatní tvorba
- 1935 balet Osudy (uvedeno v Národním divadle v roce 1935)
Odkazy
Reference
- ↑ a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 386
- ↑ Národní divadlo: http://archiv.narodni-divadlo.cz/
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 387
- ↑ Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 143–4
Literatura
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 207, 456, ISBN 978-80-200-1502-0
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 391
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 87, ISBN 80-204-0493-7
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 98–9, 189, 212, 219, 224, 249, 271, 365, 373, 418, 473, 478, 512–3, 571, 598, 607, 615–6, 625–7
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 386–7
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 23–5, 67, 178, 183–4, 205, 277
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 173, 175–180, ISBN 978-80-239-9604-3
- Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 136–8, 143–7, 151, 160, 171–2, 217
- Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 302, ISBN 80-207-0485-X
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Ponc
- Miroslav Ponc v databázi Archivu Národního divadla
Média použitá na této stránce
Autor: Archiv Národního divadla, Licence: CC BY-SA 4.0
Miroslav Ponc, český hudební skladatel a dirigent