Miroslav Prokop

Miroslav Prokop
Miroslav Prokop[1]
Miroslav Prokop[1]
Narození22. října 1922
Mezilesí v Kladsku, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí13. února 1942[2]
KT Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěPraha - Jinonice,
Řeporyjská 55/26
(Rübsticher Strasse Nr. 55),
(Rübichgasse Nr. 55)[3]
VzděláníObchodní gremiální škola v Praze na Smíchově
Povolánístudent
RodičeEmílie Prokopová (rozená Heroutová)[3],
Karel Prokop (1893 - 1943)
Příbuzníbabička: Františka Prokopová (rozená Dědinová),
dědeček: Albín Prokop[3],
strýc: Bohdan Prokop[4]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Prokop (22. října 1922 v Mezilesí v Kladsku - 13. února 1942 v KT Mauthausen) byl synem inspektora I. třídy finanční stráže Karla Prokopa. Obdobně jako jeho otec se Miroslav za protektorátu začlenil do aktivit nekomunistického protiněmeckého domácího odboje. Pomáhal svému otci při zakládání ilegální odbojové skupiny sdružující obyvatele pražských čtvrtí Jinonice a Radlice.[1] Studující Miroslav Prokop distribuoval ilegální tisk a pomáhal při radiovém vysílání depeší Vojenské radiové ústředně u Londýna, které se uskutečňovaly z různých pražských lokalit ale také z jinonického akcízu, kde měla Prokopova rodina služební byt. Po přepadení jinonického akcízu gestapem se Karlu Prokopovi podařilo (jako jedinému) uniknout, ale jeho syn Miroslav jakož i jeho matka Emílie byli zatčeni. Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci. Byl vězněn, souzen a odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí.

Stručný životopis

Mládí a studia

Miroslav Prokop se narodil v Mezilesí v Kladsku. Jeho otec Karel Prokop tam v letech v 1920 až 1924 pracoval na celnici jako celník (Zollaufseher). Jeho matkou byla manželka Karla Prokopa - Emílie Prokopová (rozená Heroutová).[3] V letech 1924 až 1933 následoval Miroslav Prokop svoje rodiče do několika míst v pohraničí, kde jeho otec působil ve službách celní správy postupně na různých celních úřadech. V roce 1933 pak přesídlila rodina Prokopových do Prahy, kde Miroslavův otec získal funkci přednosty a inspektora Finančního úřadu potravní daně v Praze - Jinonicích.[3] Miroslav Prokop absolvoval v letech 1928 až 1933 pět tříd obecné školy. Po přestěhování do Prahy vychodil čtyřletou střední školu. Na sklonku roku 1940 měl již absolvovány dva ročníky obchodní gremiální školy na Smíchově (Praha XVI).[4] První leta protektorátu zastihla tedy Miroslava Prokopa v roli studenta obchodní školy. Zároveň byl také členem Skauta a Sokola. [p 1].

Odbojová činnost

Věrný pes

Spolu se svým otcem Karlem Prokopem založil Miroslav Prokop odbojovou skupinu složenou z obyvatel Jinonic a Radlic. V průběhu existence protektorátu byla většina členů této ilegální skupiny prozrazena a zatčena gestapem. [p 2] Před koncem války na činnost této odbojové organizace navázala povstalecká skupina Věrný pes.[6] Oba Prokopové jsou tedy právem uváděni jako její zakladatelé.[6]

Slovensko

Za rozšiřování letáků hrozilo Miroslavu Prokopovi zatčení a proto se přesunul na Slovensko. Na Slovensku byl sice zatčen, ale podařilo se mu uprchnout.[6] Přechod do ilegality byl pak zákonitě jedním z možných řešení.

Odchod do ilegality

"Ponor" Miroslava Prokopa do ilegality byl výsledkem promyšlených kroků:

  • Z dochované dokumentace[4] vyplývá, že dne 28. dubna 1941 písemně souhlasili jeho rodiče s tím, aby jejich syn - Miroslav Prokop odjel "na praksi" do Německa. (Pro koho bylo toto "svolení" určeno není jasné.)
  • Prakticky tak od 29. dubna 1941 zmizel Miroslav Prokop v ilegalitě.[6].
  • Hned následující den (30. dubna 1941) ale oznámil Karel Prokop (inspektor I. třídy finanční stráže) do protokolu o hledané osobě, že jeho syn "odešel 29. dubna 1941 do školy a více se nevrátil. Vyzvedl si 200 K a pravděpodobně trucuje nebo hodlá do Německa za prací". Jako důvod zmizení uvedl "školní prospěch".[4]

Zátah na jinonický akcíz

Budova jinonického akcízu
Foto: Zdeněk Novotný

V přízemí jinonického akcízu se nacházela kancelář finanční stráže, v prvním poschodí byt velitele stanice Karla Prokopa, ve kterém bydlel se svou manželkou Emilií a synem Miroslavem. Při zátahu gestapa na Jinonický akcíz (v noci z 3. na 4. října 1941) byl Miroslav Prokop doma ve služebním bytě Prokopových. Pro případ zátahu gestapa měl M. Prokop předem připravený úkryt, do něhož se mu podařilo se včas uchýlit. V úkrytu setrval i po skončení zátahu, ale objevil jej příliš horlivý protektorátní policista Kraus až skoro k ránu schovaného na půdě ve výklenku za komínem.[7] (Člen finanční stráže Stanislav Medřík později tvrdil, že se mladý Prokop schoval pod necky). Kraus Prokopa okamžitě vydal gestapu a to jej odvezlo na Pankrác do samovazby. Spolu s devatenáctiletým Miroslavem Prokopem byl při zátahu na akcíz zajat ještě šestadvacetiletý Antonín Němeček. Gestapáci oba mladíky při výslechu zmlátili do krve.[6] Zmučení mladíci zakrátko prozradili i hlubočepský domek manželů Springerových.[6] Zmučený Antonín Němeček navíc prozradil bratry Linhartovy. Zdeňku Linhartovi se sice podařilo uniknout, ale zanedlouho byl dopaden.[6]

Výslechy, věznění, odsouzení, ...

Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci.[2] Byl odvezen do Terezína, pak do Mauthausenu odkud se již nevrátil. Byl odsouzen k trestu smrti a v pátek 13. února 1942 (v 15.25)[8] popraven (spolu s dalšími deseti Čechy) v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí (vpíchnutou do srdeční krajiny).[9] [p 3].

  • Miroslav Prokop a jeho otec Karel Prokop
  • Miroslav Prokop (uprostřed) s kamarády na dobové fotografii[4]
    Miroslav Prokop (uprostřed) s kamarády na dobové fotografii[4]
  • Odznak povstalecké skupiny Věrný pes
    Odznak povstalecké skupiny Věrný pes
  • Karel Prokop - inspektor I. třídy finanční stráže[3]
    Karel Prokop - inspektor I. třídy finanční stráže[3]

Pamětní desky

Původní pamětní deska z jinonického akcízu

Pamětní deska z jinonického akcízu

Jména Karla Prokopa a jeho syna Miroslava Prokopa jsou uvedena na původní pamětní desce věnované hrdinům z jinonického akcízu. Deska se v současnosti (2016) nachází v předsíni budovy TJ Sokola Jinonice (Butovická 33/100, Praha 5 – Jinonice).[10][11]

Nový památník hrdinům z jinonického akcízu

Text se jmény hrdinů
(pamětní deska: Praha, 2014)

Jména Karla Prokopa a jeho syna Miroslava Prokopa jsou uvedena i na bronzové pamětní desce umístěné na pískovcovém pomníku z dílny akademického sochaře Milana Váchy odhaleném 3. října 2014, který se nachází na veřejném prostranství (bulváru)[p 4] poblíž stanice metra Nové Butovice v Praze 13.[12]

Geografická poznámka

Poblíž místa, kde ještě v roce 2001 stával v Praze jinonický akcíz se nyní (2016) nachází ulice "Prokopových". Ta nese svůj název od roku 2008 jako vzpomínku na velitele akcízu Karla Prokopa a jeho syna Miroslava Prokopa. (Ulice "Prokopových" je zalomena do pravého úhlu a spojuje delší cestou dvojici ulic "Řeporyjská" a "Radlická". Obdobnou, ale mnohem kratší spojnicí týchž ulic pak tvoří ulice sousední - "Stará Stodůlecká".)[13]

Historický dovětek

V pátek dne 13. února 1942 bylo v KT Mauthausen popraveno celkem jedenáct Čechů. Jednalo se o vůbec první takovouto hromadnou popravu Čechů v tomto koncentračním táboře.[6] Všech jedenáct obětí bylo (za značných bolestí) přesně v tříminutových intervalech postupně usmrcováno vpichem benzinové injekce do srdeční krajiny.[8] Jejich těla byla následně zpopelněna v krematoriu uvnitř koncentračního tábora. Jejich popel byl poté vynesen v sudech a nepietně vysypán z náspu do prostoru mimo koncentrační tábor.[8]

Zde je chronologický seznam popravených Čechů:[8][6]

  • 15.10: Radiotelegrafista František Chyba (ve věku 27 let) z Prahy - Radotína; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 101); (vězeňské registrační číslo 5812)
  • 15.13: Radiotelegrafista Jindřich Fröde (ve věku 41 let) z Přelouče; (vězeňské registrační číslo 5792)
  • 15.16: Otakar Batlička (ve věku 46 let); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 103); (vězeňské registrační číslo 5817)
  • 15.19: Zahradník Jaroslav Toufar (ve věku 38 let); (vězeňské registrační číslo 5811)
  • 15.22: Klempíř Josef Rozum (ve věku 67 let) z Prahy-Bubenče; (ukrýval profesora Vladimíra Krajinu a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 105)
  • 15.25: Student Miroslav Prokop (ve věku 21 let) z Prahy - Jinonic; (vězeňské registrační číslo 5798)[1]
  • 15.28: Radiotelegrafista Jiří Řanda (ve věku 27 let) z Prahy - Holešovic; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 107)
  • 15.31: Ing. Jaroslav Kleiner (ve věku 37 let); (vězeňské registrační číslo 5805)
  • 15.34: Antonín Springer (ve věku 31 let) - čalounický mistr v dílnách barrandovských filmových ateliérů; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 109)
  • 15.37: Ludvík Stříbrský (ve věku 35 let); (vězeňské registrační číslo 5797)
  • 15.40: Univerzitní profesor Radim Nováček (ve věku 36 let); (spolu s profesorem Vladimírem Krajinou vybudoval první fungující radiové spojení s Londýnem); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 111); (vězeňské registrační číslo 5809)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Kuriozita: V dochované dokumentaci[4] je i protokol o zadržení Miroslava Prokopa ve stavu opilosti v Praze na Smíchově dne 7. prosince 1940 v jednu hodinu po půlnoci na třídě Jana Štursy a doslova se zde uvádí: "Prokop byl dne 7. prosince 1940 o jedné hodině nalezen stráží v třídě Jana Štursy ležící v opilém stavu na chodníku. Jelikož nebyl další chůze schopen byl stráží za pomocí chodců odnesen na policejní stanici v Plzeňské třídě na Smíchově, kde byl ponechán do vystřízlivění v separaci. Týž byl o 5. hodině po dotazu na oddělení IV. (zjištění bydliště) propuštěn. (zapsal policejní praporčík František Lízner)"
  2. ↑ Jinonická ilegální skupina (kromě vedoucího Karla Prokopa) sestávala z následující osob: Josef Paur, Josef Hanyk, Stanislav Medřík, Antonín Springer, Alois Šimoníček, Alfréd Vít a farář Osvald Novák. Všichni dříve vyjmenovaní (kromě Karla Prokopa a Osvalda Nováka) zahynuli v KT Mauthausen. Jediný, kdo zůstal z jinonické odbojové skupiny neprozrazen byl farář Osvald Novák. Za protekotrátu ukrýval zbraně v kostelíku na Prokopské skále, odboji poskytoval křestní listy, razítka apod. Po válce se Osvald Novák stal profesorem a metropolitním kanovníkem v chrámu svatého Víta. Na jinonickou ilegální skupinu později navázala povstalecká skupina Věrný pes.[5]
  3. ↑ Úřední tečka: Asi tři měsíce po popravě (8. května 1942) přišla na policejní ředitelství v Praze oficiální žádost od okresního civilního soudu pro Prahu-západ o zjištění, kdy a kam se přestěhoval Miroslav Prokop z poslední známé adresy (Jinonice č.p. 55). Soud tuto informaci postrádal a potřeboval sepsat úmrtní zápis. Jako odpověď bylo zasláno konstatování, že jeho rodiče - manželé Prokopovi na uvedené adrese již nebydlí. (Tou dobou se Karel Prokop již sedmým měsícem skrýval v ilegalitě; Emílie Prokopová pak byla v té době vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.) Dále bylo sděleno, že strýc Miroslava Prokopa - Bohdan Prokop bydlí v Nerudově ulici v Pardubicích.[4]
  4. ↑ GPS souřadnice 50°03′03″ s. š., 14°21′01″ v. d.

Reference

  1. ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Miroslav Prokop). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 298. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  2. ↑ a b FABINI, Pavel. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f Výslechové protokoly Karla Prokopa, pořízené gestapem za protektorátu. Ve volně přístupných archivech České republiky vyhledal, ofotografoval a laskavě dal k dispozici badatel Jiří Košař.
  4. ↑ a b c d e f g Národní archiv; Značka fondu: PŘ 1941 - 1951; Fond: Policejní ředitelství Praha II - všeobecná spisovna 1941 - 1950; Karton: 9160; Signatura: P 3840 Prokop Miroslav 1922; Vyhledal, ofotografoval a laskavě dal k dispozici badatel Jiří Košař.
  5. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  6. ↑ a b c d e f g h i ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  7. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Miroslav Prokop), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 543. 
  8. ↑ a b c d POLÁK, Ladislav (OK1AD); LITOMISKÝ, Jan (OK1XU). Radioamatéři, oběti okupace v letech 1939 až 1945 (historický sborník) [online]. 2015-09-08 [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-29. 
  9. ↑ Zbytečné demolice – Jinonický Akcíz. Jinonický Kurýr. Srpen 2013, ročník 1, číslo 2, s. 1,4. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-06. MK ČR E 21243.  Archivováno 6. 5. 2014 na Wayback Machine.
  10. ↑ Sekce: Jinonice; Název: 5 obětí akcízu [online]. Praha: Městská část Praha 5 [cit. 2014-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-20. 
  11. ↑ Pamětní desky Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s. (vets.cz) [cit. 2014-06-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ 1941: Jediné radiové spojení s Londýnem zajišťovali odbojáři z Jinonic [online]. Česká televize, ČT24, Regiony, Praha: www.ceskatelevize.cz, 2014-10-03 [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. 
  13. ↑ Osobnosti v názvech ulic [online]. Klub přátel starého Smíchova, 2008-11-14 [cit. 2016-04-22]. Převzato z knihy: Augusta, Pavel. Zdeňková, Marie. Ilustrovaná encyklopedie osobností v názvech pražských ulic a náměstí. Praha: Milpo Media, 2006. Magistrát hl. m. Prahy.. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Prokop na Wikimedia Commons
  • FABINI, Pavel. Od poslední depeše z Jinonic letos uplyne osmdesát let. Kapitola Historie (protinacistický odboj), s. 26, 27. Pětka (Měsíčník MČ Praha 5) [online]. Radnice MČ Praha 5 (www.ipetka.cz), 06. 2021 [cit. 2021-06-10]. S. 26, 27. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of Germany (1867–1919).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of Germany (1867–1918).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
PametniDeskaJinonickehoAkcizu.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 3.0
Pamětní deska na počest gestapem zavražděných a umučených hrdinů z jinonického akcízu během protektorátu
Miroslav Prokop 1922 1942.jpg
Miroslav Prokop (1922–1942) byl za protektorátu aktivní v protiněmeckém odboji. Spolu se svým otcem Karlem Prokopem (1893 - 1943) založil ilegální organizaci „Věrný pes“. V nekomunistickém odboji Miroslav Prokop distribuoval ilegální tisk a pomáhal při radiovém vysílání depeší do Londýna. Po přepadení jinonického akcízu gestapem se Karlu Prokopovi podařilo uniknout, ale jeho syn Miroslav a manželka Emílie byli zatčeni. Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci. Byl vězněn, souzen a odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí.
Karel.Prokop.(1893-1943).rok.1941.jpg
Karel Prokop (1893 - 1943) - za první světové války příslušník československých legií v Rusku; za protektorátu přednosta a inspektor Finančního úřadu potravní daně a zároveň vedoucí odbojové skupiny v Praze Jinonicích jakož i zástupce velitele ilegální skupiny Vašek-Čeněk. Po zátahu gestapa na jinonický akcíz (4. října 1941) přešel do ilegality a ukrýval se na plzeňsku, kde používal falešné doklady na jméno "Karel Kropáček". Zatčen gestapem 4. července 1942 v Plzni - Skvrňanech. Popraven dne 8. září 1943 ve věznici v Berlíně-Plötzensee. Fotografie z roku 1941: Karel Prokop alias Karel Kropáček.
Odznak.Odbojove.Skupiny.Verny.Pes.1939-1945.gif
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Odznak odbojové (povstalecké) skupiny "Věrný pes" (1939 - 1945), která byla složená z nekomunisticky orientovaných převážně mladých obyvatel pražských čtvrtí Jinonice a Radlice. Během pražského květnového povstání v roce 1945 bojovali příslušnící Věrného psa na barikádách. Skupina Věrný pes zasáhla výraznou měrou do bojů o křižovatku "U Bulhara" jakož i do bojů v těsném okolí budovy Právnické fakulty UK a poblíž mostu Svatopluka Čecha v Praze.
Detail.Pomnik.UVOD.JmenaHrdinu.JPG
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Nový památník (z roku 2014) na počest gestapem zavražděných a umučených hrdinů z jinonického akcízu během protektorátu. Horní část pamětní desky se jmény.
Miroslav Prokop 1922 1942 Se 2 Kamarady.jpg
Miroslav Prokop (1922–1942) byl za protektorátu aktivní v protiněmeckém odboji. Spolu se svým otcem Karlem Prokopem (1893–1943) založil ilegální organizaci "Věrný pes". V nekomunistickém odboji Miroslav Prokop distribuoval ilegální tisk a pomáhal při radiovém vysílání depeší do Londýna. Po přepadení jinonického akcízu gestapem se Karlu Prokopovi podařilo uniknout, ale jeho syn Miroslav a manželka Emílie byli zatčeni. Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci. Byl vězněn, souzen a odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí. Na fotografii (uprostřed) spolu se svými kamarády.
Jinonicky.Akciz.Praha5.Reporyjska.55.26.jpg
Autor: Zdeněk Novotný (* 1961), Licence: CC BY-SA 3.0
Unikátní fotografie bývalé budovy celnice na potravní čáře v Praze Jinonice. Za Protektorátu Čechy a Morava, v období od 1. srpna 1941 do 4.října 1941, odtud vysílala nelegální vysílačka Sparta šifrované zprávy čs. exilové vládě do Londýna.