Miroslav Prokop

Miroslav Prokop
Miroslav Prokop
Miroslav Prokop
Narození22. října 1922
Mezilesí v Kladsku, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí13. února 1942 (ve věku 19 let)
KT Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěPraha - Jinonice,
Řeporyjská 55/26
(Rübsticher Strasse Nr. 55),
(Rübichgasse Nr. 55)[1]
VzděláníObchodní gremiální škola v Praze na Smíchově
Povolánístudent
RodičeEmílie Prokopová (rozená Heroutová)[1],
Karel Prokop (1893 - 1943)
Příbuzníbabička: Františka Prokopová (rozená Dědinová),
dědeček: Albín Prokop[1],
strýc: Bohdan Prokop[2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Prokop (22. října 1922 v Mezilesí v Kladsku - 13. února 1942 v KT Mauthausen) byl synem inspektora I. třídy finanční stráže Karla Prokopa. Obdobně jako jeho otec se Miroslav za protektorátu začlenil do aktivit nekomunistického protiněmeckého domácího odboje. Pomáhal svému otci při zakládání ilegální odbojové skupiny sdružující obyvatele pražských čtvrtí Jinonice a Radlice.[3] Studující Miroslav Prokop distribuoval ilegální tisk a pomáhal při radiovém vysílání depeší Vojenské radiové ústředně u Londýna, které se uskutečňovaly z různých pražských lokalit ale také z jinonického akcízu, kde měla Prokopova rodina služební byt. Po přepadení jinonického akcízu gestapem se Karlu Prokopovi podařilo (jako jedinému) uniknout, ale jeho syn Miroslav jakož i jeho matka Emílie byli zatčeni. Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci. Byl vězněn, souzen a odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí.

Stručný životopis

Mládí a studia

Miroslav Prokop se narodil v Mezilesí v Kladsku. Jeho otec Karel Prokop tam v letech v 1920 až 1924 pracoval na celnici jako celník (Zollaufseher). Jeho matkou byla manželka Karla Prokopa - Emílie Prokopová (rozená Heroutová).[1] V letech 1924 až 1933 následoval Miroslav Prokop svoje rodiče do několika míst v pohraničí, kde jeho otec působil ve službách celní správy postupně na různých celních úřadech. V roce 1933 pak přesídlila rodina Prokopových do Prahy, kde Miroslavův otec získal funkci přednosty a inspektora Finančního úřadu potravní daně v Praze - Jinonicích.[1] Miroslav Prokop absolvoval v letech 1928 až 1933 pět tříd obecné školy. Po přestěhování do Prahy vychodil čtyřletou střední školu. Na sklonku roku 1940 měl již absolvovány dva ročníky obchodní gremiální školy na Smíchově (Praha XVI).[2] První leta protektorátu zastihla tedy Miroslava Prokopa v roli studenta obchodní školy. Zároveň byl také členem Skauta a Sokola. [p 1].

Odbojová činnost

Věrný pes

Spolu se svým otcem Karlem Prokopem založil Miroslav Prokop odbojovou skupinu složenou z obyvatel Jinonic a Radlic. V průběhu existence protektorátu byla většina členů této ilegální skupiny prozrazena a zatčena gestapem. [p 2] Před koncem války na činnost této odbojové organizace navázala povstalecká skupina Věrný pes.[5] Oba Prokopové jsou tedy právem uváděni jako její zakladatelé.[5]

Slovensko

Za rozšiřování letáků hrozilo Miroslavu Prokopovi zatčení a proto se přesunul na Slovensko. Na Slovensku byl sice zatčen, ale podařilo se mu uprchnout.[5] Přechod do ilegality byl pak zákonitě jedním z možných řešení.

Odchod do ilegality

"Ponor" Miroslava Prokopa do ilegality byl výsledkem promyšlených kroků:

  • Z dochované dokumentace[2] vyplývá, že dne 28. dubna 1941 písemně souhlasili jeho rodiče s tím, aby jejich syn - Miroslav Prokop odjel "na praksi" do Německa. (Pro koho bylo toto "svolení" určeno není jasné.)
  • Prakticky tak od 29. dubna 1941 zmizel Miroslav Prokop v ilegalitě.[5].
  • Hned následující den (30. dubna 1941) ale oznámil Karel Prokop (inspektor I. třídy finanční stráže) do protokolu o hledané osobě, že jeho syn "odešel 29. dubna 1941 do školy a více se nevrátil. Vyzvedl si 200 K a pravděpodobně trucuje nebo hodlá do Německa za prací". Jako důvod zmizení uvedl "školní prospěch".[2]

Zátah na jinonický akcíz

Budova jinonického akcízu
Foto: Zdeněk Novotný

V přízemí jinonického akcízu se nacházela kancelář finanční stráže, v prvním poschodí byt velitele stanice Karla Prokopa, ve kterém bydlel se svou manželkou Emilií a synem Miroslavem. Při zátahu gestapa na Jinonický akcíz (v noci z 3. na 4. října 1941) byl Miroslav Prokop doma ve služebním bytě Prokopových. Pro případ zátahu gestapa měl M. Prokop předem připravený úkryt, do něhož se mu podařilo se včas uchýlit. V úkrytu setrval i po skončení zátahu, ale objevil jej příliš horlivý protektorátní policista Kraus až skoro k ránu schovaného na půdě ve výklenku za komínem.[6] (Člen finanční stráže Stanislav Medřík později tvrdil, že se mladý Prokop schoval pod necky). Kraus Prokopa okamžitě vydal gestapu a to jej odvezlo na Pankrác do samovazby. Spolu s devatenáctiletým Miroslavem Prokopem byl při zátahu na akcíz zajat ještě šestadvacetiletý Antonín Němeček. Gestapáci oba mladíky při výslechu zmlátili do krve.[5] Zmučení mladíci zakrátko prozradili i hlubočepský domek manželů Springerových.[5] Zmučený Antonín Němeček navíc prozradil bratry Linhartovy. Zdeňku Linhartovi se sice podařilo uniknout, ale zanedlouho byl dopaden.[5]

Výslechy, věznění, odsouzení, ...

Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci.[7] Byl odvezen do Terezína, pak do Mauthausenu odkud se již nevrátil. Byl odsouzen k trestu smrti a v pátek 13. února 1942 (v 15.25)[8] popraven (spolu s dalšími deseti Čechy) v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí (vpíchnutou do srdeční krajiny).[9] [p 3].

  • Miroslav Prokop, jeho matka Emilie a jeho otec Karel
  • Miroslav Prokop (uprostřed) s kamarády na dobové fotografii[2]
    Miroslav Prokop (uprostřed) s kamarády na dobové fotografii[2]
  • Emilie Prokopová
    Emilie Prokopová
  • Karel Prokop - inspektor I. třídy finanční stráže[1]
    Karel Prokop - inspektor I. třídy finanční stráže[1]

Pamětní desky

Původní pamětní deska z jinonického akcízu

Pamětní deska z jinonického akcízu

Jména Karla Prokopa a jeho syna Miroslava Prokopa jsou uvedena na původní pamětní desce věnované hrdinům z jinonického akcízu. Deska se v současnosti (2016) nachází v předsíni budovy TJ Sokola Jinonice (Butovická 33/100, Praha 5 – Jinonice).[10][11]

Nový památník hrdinům z jinonického akcízu

Text se jmény hrdinů
(pamětní deska: Praha, 2014)

Jména Karla Prokopa a jeho syna Miroslava Prokopa jsou uvedena i na bronzové pamětní desce umístěné na pískovcovém pomníku z dílny akademického sochaře Milana Váchy odhaleném 3. října 2014, který se nachází na veřejném prostranství (bulváru)[p 4] poblíž stanice metra Nové Butovice v Praze 13.[12]

Geografická poznámka

Poblíž místa, kde ještě v roce 2001 stával v Praze jinonický akcíz se nyní (2016) nachází ulice "Prokopových". Ta nese svůj název od roku 2008 jako vzpomínku na velitele akcízu Karla Prokopa a jeho syna Miroslava Prokopa. (Ulice "Prokopových" je zalomena do pravého úhlu a spojuje delší cestou dvojici ulic "Řeporyjská" a "Radlická". Obdobnou, ale mnohem kratší spojnicí týchž ulic pak tvoří ulice sousední - "Stará Stodůlecká".)[13]

Historický dovětek

V pátek dne 13. února 1942 bylo v KT Mauthausen popraveno celkem jedenáct Čechů. Jednalo se o vůbec první takovouto hromadnou popravu Čechů v tomto koncentračním táboře.[5] Všech jedenáct obětí bylo (za značných bolestí) přesně v tříminutových intervalech postupně usmrcováno vpichem benzinové injekce do srdeční krajiny.[8] Jejich těla byla následně zpopelněna v krematoriu uvnitř koncentračního tábora. Jejich popel byl poté vynesen v sudech a nepietně vysypán z náspu do prostoru mimo koncentrační tábor.[8]

Zde je chronologický seznam popravených Čechů:[8][5]

  • 15.10: Radiotelegrafista František Chyba (ve věku 27 let) z Prahy - Radotína; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 101); (vězeňské registrační číslo 5812)
  • 15.13: Radiotelegrafista Jindřich Fröde (ve věku 41 let) z Přelouče; (vězeňské registrační číslo 5792)
  • 15.16: Otakar Batlička (ve věku 46 let); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 103); (vězeňské registrační číslo 5817)
  • 15.19: Zahradník Jaroslav Toufar (ve věku 38 let); (vězeňské registrační číslo 5811)
  • 15.22: Klempíř Josef Rozum (ve věku 67 let) z Prahy-Bubenče; (ukrýval profesora Vladimíra Krajinu a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 105)
  • 15.25: Student Miroslav Prokop (ve věku 21 let) z Prahy - Jinonic; (vězeňské registrační číslo 5798)[3]
  • 15.28: Radiotelegrafista Jiří Řanda (ve věku 27 let) z Prahy - Holešovic; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 107)
  • 15.31: Ing. Jaroslav Kleiner (ve věku 37 let); (vězeňské registrační číslo 5805)
  • 15.34: Antonín Springer (ve věku 31 let) - čalounický mistr v dílnách barrandovských filmových ateliérů; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 109)
  • 15.37: Ludvík Stříbrský (ve věku 35 let); (vězeňské registrační číslo 5797)
  • 15.40: Univerzitní profesor Radim Nováček (ve věku 36 let); (spolu s profesorem Vladimírem Krajinou vybudoval první fungující radiové spojení s Londýnem); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 111); (vězeňské registrační číslo 5809).

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Kuriozita: V dochované dokumentaci[2] je i protokol o zadržení Miroslava Prokopa ve stavu opilosti v Praze na Smíchově dne 7. prosince 1940 v jednu hodinu po půlnoci na třídě Jana Štursy a doslova se zde uvádí: "Prokop byl dne 7. prosince 1940 o jedné hodině nalezen stráží v třídě Jana Štursy ležící v opilém stavu na chodníku. Jelikož nebyl další chůze schopen byl stráží za pomocí chodců odnesen na policejní stanici v Plzeňské třídě na Smíchově, kde byl ponechán do vystřízlivění v separaci. Týž byl o 5. hodině po dotazu na oddělení IV. (zjištění bydliště) propuštěn. (zapsal policejní praporčík František Lízner)"
  2. ↑ Jinonická ilegální skupina (kromě vedoucího Karla Prokopa) sestávala z následující osob: Josef Paur, Josef Hanyk, Stanislav Medřík, Antonín Springer, Alois Šimoníček, Alfréd Vít a farář Osvald Novák. Všichni dříve vyjmenovaní (kromě Karla Prokopa a Osvalda Nováka) zahynuli v KT Mauthausen. Jediný, kdo zůstal z jinonické odbojové skupiny neprozrazen byl farář Osvald Novák. Za protekotrátu ukrýval zbraně v kostelíku na Prokopské skále, odboji poskytoval křestní listy, razítka apod. Po válce se Osvald Novák stal profesorem a metropolitním kanovníkem v chrámu svatého Víta. Na jinonickou ilegální skupinu později navázala povstalecká skupina Věrný pes.[4]
  3. ↑ Úřední tečka: Asi tři měsíce po popravě (8. května 1942) přišla na policejní ředitelství v Praze oficiální žádost od okresního civilního soudu pro Prahu-západ o zjištění, kdy a kam se přestěhoval Miroslav Prokop z poslední známé adresy (Jinonice č.p. 55). Soud tuto informaci postrádal a potřeboval sepsat úmrtní zápis. Jako odpověď bylo zasláno konstatování, že jeho rodiče - manželé Prokopovi na uvedené adrese již nebydlí. (Tou dobou se Karel Prokop již sedmým měsícem skrýval v ilegalitě; Emílie Prokopová pak byla v té době vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.) Dále bylo sděleno, že strýc Miroslava Prokopa - Bohdan Prokop bydlí v Nerudově ulici v Pardubicích.[2]
  4. ↑ GPS souřadnice 50°03′03″ s. š., 14°21′01″ v. d.

Reference

  1. ↑ a b c d e f Výslechové protokoly Karla Prokopa, pořízené gestapem za protektorátu. Ve volně přístupných archivech České republiky vyhledal, ofotografoval a laskavě dal k dispozici badatel Jiří Košař.
  2. ↑ a b c d e f g Národní archiv; Značka fondu: PŘ 1941 - 1951; Fond: Policejní ředitelství Praha II - všeobecná spisovna 1941 - 1950; Karton: 9160; Signatura: P 3840 Prokop Miroslav 1922; Vyhledal, ofotografoval a laskavě dal k dispozici badatel Jiří Košař.
  3. ↑ a b ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Miroslav Prokop). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 298. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  4. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola Tristan, Parsifal, Jízda Valkýr, s. 20, 77, 166. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
  5. ↑ a b c d e f g h i ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  6. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Miroslav Prokop), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 543. 
  7. ↑ FABINI, Pavel. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d POLÁK, Ladislav (OK1AD); LITOMISKÝ, Jan (OK1XU). Radioamatéři, oběti okupace v letech 1939 až 1945 (historický sborník) [online]. 2015-09-08 [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-29. 
  9. ↑ Zbytečné demolice – Jinonický Akcíz. Jinonický Kurýr. Srpen 2013, ročník 1, číslo 2, s. 1,4. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-06. MK ČR E 21243.  Archivováno 6. 5. 2014 na Wayback Machine.
  10. ↑ Sekce: Jinonice; Název: 5 obětí akcízu [online]. Praha: Městská část Praha 5 [cit. 2014-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-20. 
  11. ↑ Pamětní desky Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s. (vets.cz) [cit. 2014-06-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ 1941: Jediné radiové spojení s Londýnem zajišťovali odbojáři z Jinonic [online]. Česká televize, ČT24, Regiony, Praha: www.ceskatelevize.cz, 2014-10-03 [cit. 2014-10-05]. Dostupné online. 
  13. ↑ Osobnosti v názvech ulic [online]. Klub přátel starého Smíchova, 2008-11-14 [cit. 2016-04-22]. Převzato z knihy: Augusta, Pavel. Zdeňková, Marie. Ilustrovaná encyklopedie osobností v názvech pražských ulic a náměstí. Praha: Milpo Media, 2006. Magistrát hl. m. Prahy.. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Prokop na Wikimedia Commons
  • FABINI, Pavel. Od poslední depeše z Jinonic letos uplyne osmdesát let. Kapitola Historie (protinacistický odboj), s. 26, 27. Pětka (Měsíčník MČ Praha 5) [online]. Radnice MČ Praha 5 (www.ipetka.cz), 06. 2021 [cit. 2021-06-10]. S. 26, 27. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

No portrait cs.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího (mužského) portrétu v češtině
Flag of Germany (1867–1919).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of Germany (1867–1918).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
PametniDeskaJinonickehoAkcizu.jpg
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 3.0
Pamětní deska na počest gestapem zavražděných a umučených hrdinů z jinonického akcízu během protektorátu
Miroslav Prokop 1922 1942.jpg
Miroslav Prokop (1922–1942) byl za protektorátu aktivní v protiněmeckém odboji. Spolu se svým otcem Karlem Prokopem (1893 - 1943) založil ilegální organizaci „Věrný pes“. V nekomunistickém odboji Miroslav Prokop distribuoval ilegální tisk a pomáhal při radiovém vysílání depeší do Londýna. Po přepadení jinonického akcízu gestapem se Karlu Prokopovi podařilo uniknout, ale jeho syn Miroslav a manželka Emílie byli zatčeni. Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci. Byl vězněn, souzen a odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí.
Jaroslav Toufar (1903 1942).jpg
Jaroslav Toufar (* 21. dubna 1903 Stareč, okres Třebíč – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava zahradníkem v pražské nemocnici Pod Petřínem. Se svou manželkou Růženou Toufarovou, rozenou Kratochvílovou, bydlel v Praze III Vlašská 344/25. V domácím protiněmeckém odboji spolupracoval Jaroslav Toufar s Otakarem Batličkou (1895–1942). Společně s Ludvíkem Stříbrským (1906–1942) ukrýval materiály tajně vyvezené z Památníku odboje, které byly uskladněny v podzemních štolách pod pražským vrchem Petřín. S Ludvíkem Stříbrským (1906–1942) údajně plánoval pumový atentát na ministra Emanuela Moravce (1893–1945). Jaroslav Toufar byl zatčen 19. října 1941, do malé pevnosti Terezín byl deportován 15. listopadu 1941 a nakonec byl usmrcen v koncentračním táboře Mauthausen v pátek 13. února 1942.
Karel.Prokop.(1893-1943).rok.1941.jpg
Karel Prokop (1893–1943) - za první světové války příslušník československých legií v Rusku; za protektorátu přednosta a inspektor Finančního úřadu potravní daně a zároveň vedoucí odbojové skupiny v Praze Jinonicích jakož i zástupce velitele ilegální skupiny Vašek-Čeněk. Po zátahu gestapa na jinonický akcíz (4. října 1941) přešel do ilegality a ukrýval se na plzeňsku, kde používal falešné doklady na jméno "Karel Kropáček". Zatčen gestapem 4. července 1942 v Plzni - Skvrňanech. Popraven dne 8. září 1943 ve věznici v Berlíně-Plötzensee. Fotografie z roku 1941: Karel Prokop alias Karel Kropáček.
Jiri Randa (1914 1942).jpg
Jiří Řanda (* 24. dubna 1914 Praha - 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním elektrotechnik, za Protektorátu Čechy a Morava aktivní v protiněmeckém domácím odboji. Patřil do skupiny příslušníků domácího odboje zajišťujících agenturní rádiové spojení s Londýnem a Moskvou.
Jindrich Frode (1900 1942).jpg
Jindřich Fröde (* 24. prosince 1900 Žamberk – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním hodinář a radiotechnik. Od roku 1924 bydlel v Přelouči, kde byl též zaměstnán u místní firmy Radiotechna Přelouč. Členem ilegální skupiny Julek, která se vytvořila kolem sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličky (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha), se Jindřich Fröde stal začátkem roku 1941. Ilegální skupina Julek byla napojena na Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Jindřich Fröde byl opravářem poškozených radiostanic a také se účastnil vysílání Jedličkovy ilegální stanice Magda. Josef Jedlička byl zatčen gestapem v sobotu 9. října 1941. V souvislosti s jeho zatčením byl 13. října 1941 zatčen i Jindřich Fröde, který byl vězněn zprvu v Kolíně, pak v Praze. Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl 15. listopadu 1941 přemístěn do věznice v Malé pevnosti Terezín a odtud pak do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl usmrcen v pátek 13. února 1942.
Ludvik Stribrsky (1906 1942).jpg
Ludvík Stříbrský (* 9. září 1906 Kněževes – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) bydlel za Protektorátu Čechy a Morava na adrese Praha 3, Maisnerova 8. V roce 1939 se podílel na odvozu tajných materiálů z Památníku odboje na Žižkově. Tyto materiály byly následně ukryty v podzemních štolách pod pražským vrchem Petřín. S Jaroslavem Toufarem (* 21. dubna 1903 Starec, okres Třebíč – 13. února 1942 v 15.19 hodin koncentrační tábor Mauthausen) údajně plánoval pumový atentát na protektorátního ministra Emanuela Moravce (* 17. dubna 1893 Praha – 5. května 1945 Praha). Ludvík Stříbrský byl zatčen 19. října 1941. Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl 15. listopadu 1941 deportován do Malé pevnosti Terezín a odtud pak byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl usmrcen v pátek 13. února 1942.
Otakar Batlicka (1895 1942).jpg
Otakar Batlička (* 12. března 1895 Královské Vinohrady, Praha – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava zapojen do protiněmeckého odporu jako spolupracovník sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličku (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha). Koncem června 1941 zahájil Josef Jedlička provoz dvou ilegálních radiových stanic s krycím označením Jack a Magda. Právě při zajišťování obsluhy radiostanice Magda se od července 1941 střídal Otakar Batlička s Františkem Chybou (* 20. února 1914 – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) a Bohumilem Bachurou (* 20. prosince 1894, Lom – 27. ledna 1945, Malá pevnost Terezín). Josef Jedlička byl zatčen gestapem v sobotu 9. října 1941. V souvislosti s jeho zatčením byl 14. října 1941 zatčen i Otakar Batlička. V koncentračním táboře Mauthausen, kam byl nakonec deportován, byl v pátek 13. února 1942 Batlička usmrcen benzínovou injekcí vpíchnutou do srdce.
Josef Rozum (1874 1942).jpg
Josef Rozum (* 31. března 1874 Rychnov nad Kněžnou – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním klempíř. Se svojí manželkou Kateřinou Rozumovou (rozenou Karfreitagovou) bydlel na adrese: Praha 7, Nad Královskou oborou 147/25. Josef Rozum od konce dubna 1941 ukrýval docenta Vladimíra Krajinu (1905–1993) a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku (1897–1942). Josef Rozum byl zatčen ve večerních hodinách dne 8. října 1941. Dne 19. ledna 1942 byl v nepřítomnosti odsouzen německým stanným soudem v Praze na Pankráci k trestu smrti. Z policejní věznice v Malé pevnosti Terezín byl 6. února 1942 deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl zavražděn v pátek 13. února 1942.
Detail.Pomnik.UVOD.JmenaHrdinu.JPG
Autor: Mojmir Churavy, Licence: CC BY-SA 4.0
Nový památník (z roku 2014) na počest gestapem zavražděných a umučených hrdinů z jinonického akcízu během protektorátu. Horní část pamětní desky se jmény.
Antonin Springer (1909 1942).jpg
Antonín Springer (* 1909–1942) byl za protektorátu členem jinonické odbojové skupiny. Pomáhal radiotelegrafistům z jinonického akcízu při přemisťování ilegální radiostanice Sparta a poskytl několikrát svůj domek v pražských Hlubočepích jako místo pro navázání nelegálního radiového spojení s československou exilovou vládou v Londýně. Snímek pořízen před jeho zatčením 4. října 1941.
Miroslav Prokop 1922 1942 Se 2 Kamarady.jpg
Miroslav Prokop (1922–1942) byl za protektorátu aktivní v protiněmeckém odboji. Spolu se svým otcem Karlem Prokopem (1893–1943) založil ilegální organizaci "Věrný pes". V nekomunistickém odboji Miroslav Prokop distribuoval ilegální tisk a pomáhal při radiovém vysílání depeší do Londýna. Po přepadení jinonického akcízu gestapem se Karlu Prokopovi podařilo uniknout, ale jeho syn Miroslav a manželka Emílie byli zatčeni. Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci. Byl vězněn, souzen a odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí. Na fotografii (uprostřed) spolu se svými kamarády.
Jinonicky.Akciz.Praha5.Reporyjska.55.26.jpg
Autor: Zdeněk Novotný (* 1961), Licence: CC BY-SA 3.0
Unikátní fotografie bývalé budovy celnice na potravní čáře v Praze Jinonicích. Za Protektorátu Čechy a Morava, v období od 1. srpna 1941 do 4.října 1941, odtud vysílala nelegální vysílačka Sparta šifrované zprávy určené československé exilové vládě do Londýna.
Emilie Prokopova Vife of Karel Prokop.jpg
Emilie Prokopová – byla za Protektorátu Čechy a Morava manželkou velitele jinonického akcízu Karla Prokopa (1893–1943) a matkou jejich společného syna Miroslava Prokopa (1922-1942). Během zátahu gestapa na jinonický akcíz (v noci ze 3. na 4. října 1941) byla Emilie zatčena a podrobena ihned na místě výslechu. Význačnou depeši, kterou na akcíz dopravil před zátahem kurýr, ve zmatku německé zatýkací akce a tmě ale stačila paní Emilie Prokopová spolknout, na což ale gestapo nepřišlo. Následně byla Emilie Prokopová transportována i s dalšími ženami do koncentračního tábora Ravensbrück. Tam se poznala s paní Boženou Klečkovou (* 1920), manželkou telegrafisty Jindřicha Klečky (1913–4. října 1941). Obě ženy druhou světovou válku přežily a v koncentračním táboře Ravensbrück se dočkaly osvobození. Paní Emilie Prokopová si ale dlouhého poválečného života neužila. V Jinonicích mezi spoluobčany požívala sice jisté úcty, neboť byla manželkou odbojového hrdiny a same byla také hrdinkou, ale brzy po osvobození na následky předchozích útrap zemřela.
Jaroslav Kleiner (1904 1942).jpg
Ing. Jaroslav Kleiner (* 15. února 1904 Lužná u Rakovníka – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava povoláním a funkcí vedoucím technického provozu Českého rozhlasu. Se svojí manželkou Antonií Kleinerovou, rozenou Steinitzovou (Štainicovou) (* 23. března 1901 Praha – 23. srpna 1982 Praha) byl ženatý od roku 1927. Jaroslav Kleiner údajně disponoval informacemi o akci německého emigranta Ing. Rolfa Formise. Ten na přelomu let 1934/1935 ilegálně vysílal z hotelu Záhoří u Štěchovic a byl zavražděn Heydrichovými agenty. Za německé okupace Čech, Moravy a Slezska se Ing. Jaroslav Kleiner zapojil do řad protiněmeckého odboje jako vrcholný představitel Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD), také úzce spolupracoval s docentem Vladimírem Krajinou (1905–1993), JUDr. Rudolfem Marešem (1909–1944) a majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha). Jaroslav Kleiner byl zatčen gestapem 16. října 1941 a dne 19. ledna 1942 byl v nepřítomnosti odsouzen německým stanným soudem k trestu smrti. Do koncentračního tábora Mauthausen byl deportován 6. února 1942. Tam byl usmrcen v pátek 13. února 1942. Jeho manželka Antonie Kleinerová věznění v nacistických káznicích přežila a konce druhé světové války se dožila. Po komunistickém puči v Československu v únoru 1948 byla zatčena a v procesu s JUDr. Miladou Horákovou (1901–1950) byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Mineralog.Radim.Novacek.(1905-1942).gif
Radim Nováček (* 21. března 1905 v Ústí nad Orlicí – 13. února 1942 v KT Mauthausen) byl významným českým prvorepublikovým mineralogem, vysokoškolským pedagogem, publikujícím odborníkem a účastníkem protiněmeckého odboje za druhé světové války. Přispěl k širšímu uplatnění chemie ve výzkumu nerostů a hornin.