Mirza Bašić
Mirza Bašić | |
---|---|
![]() Mirza Bašić v kvalifikaci Wimbledonu 2015 | |
Stát | ![]() |
Datum narození | 12. července 1991 (32 let)[1] |
Místo narození | Sarajevo, Jugoslávie[1] |
Bydliště | Sarajevo, Bosna a Hercegovina[1] |
Výška | 188 cm[1] |
Hmotnost | 88 kg[1] |
Profesionál od | 2012[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 151 014 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 31–36 |
Tituly | 1 ATP, 2 challengery, 7 ITF |
Nejvyšší umístění | 74. místo (19. února 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2016) |
French Open | 1. kolo (2018) |
Wimbledon | 1. kolo (2018) |
US Open | 1. kolo (2018) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 13–13 |
Tituly | 0 ATP, 1 challenger, 2 ITF |
Nejvyšší umístění | 203. místo (28. ledna 2019) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2019) |
French Open | 2. kolo (2018) |
Wimbledon | 2. kolo (2018) |
US Open | 1. kolo (2018) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 6. listopadu 2021
Mirza Bašić (* 12. července 1991 Sarajevo) je bosenský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový turnaj, když ovládl halový Sofia Open 2018. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2018 na 74. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2019 na 203. místě. Připravuje se v Sarajevu a belgické akademii Hope and Spirit. Trénují ho bratr Damir Bašić a Daniel Meyers.[3][1]
V daviscupovém týmu Bosny a Hercegoviny debutoval v roce 2007 základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Moldavsku, v němž vyhrál se Zlatanem Kadričem čtyřhru. Moldavané zvítězili 2:1 na zápasy. Do dubna 2021 v soutěži nastoupil k dvaceti sedmi mezistátním utkáním s bilancí 12–12 ve dvouhře a 18–7 ve čtyřhře.[4]
Bosnu a Hercegovinu reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře startoval na pozvání Tripartitní komise. V úvodním kole však nestačil na Argentince Juana Mónaca.
Tenisová kariéra
V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2007, když na turnaji v italské Mantově s dotací 50 tisíc dolarů podlehl v úvodním kole Argentinci Horaciu Zeballosovi z třetí světové stovky.[2][5] Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěru přehrál Inda Saketha Myneniho. V úvodním kole melbournské dvouhry pak zdolal Nizozemce Robina Haaseho ze sedmé desítky žebříčku, než jej vyřadila česká světová šestka Tomáš Berdych.[5]
První čtvrtfinále a semifinále na okruhu ATP Tour odehrál na moskevském Kremlin Cupu 2017, do něhož zasáhl z pozice kvalifikanta. Po výhře nad Rusem Daniilem Medveděvem jej mezi poslední čtveřicí hráčů vyřadil krajan Damir Džumhur.[5][2] Do premiérového finále na túře ATP se probojoval na únorovém Diema Xtra Sofia Open 2018. V semifinále poprvé v kariéře porazil člena elitní světové dvacítky, patnáctého v pořadí Stana Wawrinku. Ve finále zdolal Rumuna Mariuse Copila po dramatickém třísetovém průběhu a připsal si první trofej. Bodový zisk jej na žebříčku ATP debutově posunul do elitní světové stovky na 77. příčku.[6] V sérii ATP Masters sedmkrát neprošel kvalifikačním sítem, než do hlavních soutěží postoupil na Miami Open 2018, Monte-Carlo Rolex Masters 2018 a torontském Rogers Cupu 2018, kde vypadl vždy jako šťastný poražený v prvních kolech dvouhry.[5]
Finále na okruhu ATP Tour
|
Dvouhra: 1 (1–0)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 11. února 2018 | Sofie, Bulharsko | tvrdý (h) | ![]() | 7–6(8–6), 6–7(4–7), 6–4 |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Legenda |
---|
Challengery (2 D; 1 Č) |
ITF (7 D; 2 Č) |
Dvouhra (9 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | června 2010 | Kiseljak, Bosna a Hercegovina | antuka | ![]() | 6–3, 6–0 |
2. | září 2011 | Novi Sad, Srbsko | antuka | ![]() | 7–6(8–6), 6–3 |
3. | října 2012 | Antalya, Turecko | tvrdý | ![]() | 6–4, 6–4 |
4. | března 2013 | Trento, Itálie | koberec (h) | ![]() | 7–6(7–4), 1–6, 6–2 |
5. | dubna 2013 | Ajaccio, Francie | antuka | ![]() | 6–4, 6–4 |
6. | prosince 2013 | Antalya, Turecko | tvrdý | ![]() | 7–5, 6–4 |
7. | června 2014 | Kiseljak, Bosna a Hercegovina | antuka | ![]() | 7–5, 6–4 |
1. | červenec 2015 | Recanati, Itálie | tvrdý | ![]() | 6–4, 3–6, 7–6(7–4) |
2. | březen 2017 | Guadalajara, Mexiko | tvrdý | ![]() | 6–4, 6–4 |
Čtyřhra (3 tituly)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | srpna 2012 | Appiano, Itálie | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–7(5–7), [10–6] |
2. | březen 2013 | Sarajevo, Bosna a Hercegovina | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 7–5 |
3. | srpna 2014 | Appiano, Itálie (2) | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–4 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mirza Bašić na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Mirza Bašić na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 11. dubna 2021
- ↑ a b c Mirza Bašić na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 11. dubna 2021
- ↑ Mirza Basic | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mirza Bašić na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 11. dubna 2021
- ↑ a b c d Mirza Basic | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Bosňan Bašič v Sofii proměnil své první finále v titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-02-11 [cit. 2018-02-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mirza Bašić na Wikimedia Commons
- Mirza Bašić na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Mirza Bašić na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Mirza Bašić na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Mirza Bašić v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.