Misa Egučiová
Misa Egučiová 江口 実沙 | |
---|---|
![]() Misa Egučiová v kvalifikaci Wimbledonu 2016 | |
Stát | ![]() |
Datum narození | 18. dubna 1992 (31 let) |
Místo narození | Ogōri, Japonsko[1] |
Výška | 173 cm |
Profesionál od | 2008 |
Držení rakety | pravou rukou; bekhend obouruč |
Výdělek | 291 933 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 235–208 |
Tituly | 0 WTA, 6 ITF |
Nejvyšší umístění | 109. místo (12. září 2016) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo kvalifikace (2015) |
French Open | 1. kolo kvalifikace (2012, 2014, 2015, 2016) |
Wimbledon | 2. kolo kvalifikace (2014, 2016) |
US Open | 3. kolo kvalifikace (2014, 2015) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 106–118 |
Tituly | 0 WTA, 5 ITF |
Nejvyšší umístění | 185. místo (17. listopadu 2014) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 25. února 2017
Misa Egučiová, japonsky: 江口 実沙, (* 18. dubna 1992 Ogóri (小郡), Fukuoka) je japonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala do března 2017 šest titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2016 na 109. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2014 na 185. místě.[1]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v květnu 2008, když na turnaj v Naganu s dotací 25 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla krajance Mari Tanakové, když na ni uhrála jen dva gamy.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během dubna 2013 na bangkocké události s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Číňanku Lu Ťia-ťing.[2]
V singlu okruhu WTA Tour debutovala na zářijovém Toray Pan Pacific Open 2011 v Tokiu. Na úvod kvalifikace podlehla krajance Erice Semaové.[1] Hlavní soutěž dvouhry si pak poprvé zahrála na červencovém Baku Cupu 2014, kde po zvládnuté kvalifikaci postoupila do čtvrtfinále. Na její raketě zůstaly třetí nasazená Magdaléna Rybáriková a poté Urszula Radwańská. Mezi poslední osmičkou hráček ji vyřadila Srbka Bojana Jovanovská.[1]
Debut v kvalifikační soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v singlu Australian Open 2012. V prvním kole nenašla recept na italskou hráčku Annu Florisovou po třísetovém průběhu.[1][2]
V rámci série WTA 125 odešla v sezóně sezóně 2016 jako poražená finalistka z dvouhry Dalian Women's Tennis Open v čínském Ta-lienu. V závěrečném střetnutí turnaje skrečovala během třetí sady Kristýně Plíškové. Již v roce 2014 prohrála v páru Eri Hozumiové finále čtyřhry čínské události Suzhou Ladies Open v Su-čou. V soutěži zvítězila tchajwanská dvojice Čan Ťin-wej a Čuang Ťia-žung.[2]
Na Asijských hrách 2014 získala pro Japonsko dvě bronzové medaile, jako členka týmové soutěže a z dvouhry, kde ji v semifinále zastavila pozdější vítězka Wang Čchiang.
Finále na okruhu WTA Tour
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
WTA 125 (0–1 D; 0–1 Č) |
Dvouhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 11. září 2016 | Ta-lien, ČLR | tvrdý | ![]() | 5–7, 6–4, 5–2 |
Čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 1. září 2014 | Su-čou, ČLR | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 1–6, 6–3, [7–10] |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 11 (6–5)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 25. dubna 2011 | Bangkok, Thajsko | tvrdý | ![]() | 6–1, 6–1 |
Vítězka | 2. | 16. května 2011 | Karuizawa, Japonsko | koberec | ![]() | 6–3, 6–3 |
Finalistka | 1. | 6. června 2011 | Tokio, Japonsko | tvrdý | ![]() | 3–6, 4–6 |
Finalistka | 2. | 5. září 2011 | Noto, Japonsko | koberec | ![]() | 6–7(4–7), 1–6 |
Finalistka | 3. | 3. září 2012 | Noto, Japonsko | tráva | ![]() | 2–6, 4–6 |
Finalistka | 4. | 25. února 2013 | Sydney, Austrálie | tvrdý | ![]() | 2–6, 0–6 |
Vítězka | 3. | 27. ledna 2014 | Burnie, Austrálie | tvrdý | ![]() | 4–6, 6–2, 6–3 |
Vítězka | 4. | 24. února 2014 | Port Pirie, Austrálie | tvrdý | ![]() | 6–1, 6–2 |
Finalistka | 5. | 21. dubna 2014 | Soul, Jižní Korea | tvrdý | ![]() | 1–6, 6–7(3–7) |
Vítězka | 5. | 12. října 2015 | Toowoomba, Austrálie | tvrdý | ![]() | 7–6(8–6), 7–5 |
Vítězka | 6. | 9. listopadu 2015 | Bendigo, Austrálie | tvrdý | ![]() | 7–6(7–5), 6–3 |
Čtyřhra: 8 (5–3)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 27. června 2011 | Pattaya, Thajsko | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 3–6, 4–6 |
Finalistka | 2. | 7. května 2012 | Fukuoka, Japonsko | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 4–6, 4–6 |
Vítězka | 1. | 25. února 2013 | Sydney, Austrálie | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 4–6, 7–5, [10–8] |
Finalistka | 3. | 1. července 2013 | Waterloo, Kanada | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–7(6–8), 3–6 |
Vítězka | 2. | 30. prosince 2013 | Hongkong, ČLR | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–2 |
Vítězka | 3. | 17. února 2014 | Salisbury, Austrálie | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 6–2 |
Vítězka | 4. | 12. října 2015 | Toowoomba, Austrálie | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 4–6, 7–5, [10–5] |
Vítězka | 5. | 2. listopadu 2015 | Canberra, Austrálie | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(15–13), 1–6, [14–12] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Misa Eguchi na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Misa Egučiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 25. února 2017
- ↑ a b c d e Misa Egučiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 25. února 2017
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Misa Egučiová na Wikimedia Commons
- Misa Egučiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Misa Egučiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.