Misa Egučiová

Misa Egučiová
江口 実沙
Misa Egučiová v kvalifikaci Wimbledonu 2016
StátJaponskoJaponsko Japonsko
Datum narození18. dubna 1992 (31 let)
Místo narozeníOgōri, Japonsko[1]
Výška173 cm
Profesionál od2008
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek291 933 USD
Dvouhra
Poměr zápasů235–208
Tituly0 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění109. místo (12. září 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2015)
French Open1. kolo kvalifikace (2012, 2014, 2015, 2016)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2014, 2016)
US Open3. kolo kvalifikace (2014, 2015)
Čtyřhra
Poměr zápasů106–118
Tituly0 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění185. místo (17. listopadu 2014)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20170225a25. února 2017
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Misa Egučiová, japonsky: 江口 実沙, (* 18. dubna 1992 Ogóri (小郡), Fukuoka) je japonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala do března 2017 šest titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2016 na 109. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2014 na 185. místě.[1]

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v květnu 2008, když na turnaj v Naganu s dotací 25 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla krajance Mari Tanakové, když na ni uhrála jen dva gamy.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během dubna 2013 na bangkocké události s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Číňanku Lu Ťia-ťing.[2]

V singlu okruhu WTA Tour debutovala na zářijovém Toray Pan Pacific Open 2011 v Tokiu. Na úvod kvalifikace podlehla krajance Erice Semaové.[1] Hlavní soutěž dvouhry si pak poprvé zahrála na červencovém Baku Cupu 2014, kde po zvládnuté kvalifikaci postoupila do čtvrtfinále. Na její raketě zůstaly třetí nasazená Magdaléna Rybáriková a poté Urszula Radwańská. Mezi poslední osmičkou hráček ji vyřadila Srbka Bojana Jovanovská.[1]

Debut v kvalifikační soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v singlu Australian Open 2012. V prvním kole nenašla recept na italskou hráčku Annu Florisovou po třísetovém průběhu.[1][2]

V rámci série WTA 125 odešla v sezóně sezóně 2016 jako poražená finalistka z dvouhry Dalian Women's Tennis Open v čínském Ta-lienu. V závěrečném střetnutí turnaje skrečovala během třetí sady Kristýně Plíškové. Již v roce 2014 prohrála v páru Eri Hozumiové finále čtyřhry čínské události Suzhou Ladies Open v Su-čou. V soutěži zvítězila tchajwanská dvojice Čan Ťin-wej a Čuang Ťia-žung.[2]

Na Asijských hrách 2014 získala pro Japonsko dvě bronzové medaile, jako členka týmové soutěže a z dvouhry, kde ji v semifinále zastavila pozdější vítězka Wang Čchiang.

Finále na okruhu WTA Tour

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–1 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 1 (0–1)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.11. září 2016Ta-lien, ČLRtvrdýČesko Kristýna Plíšková5–7, 6–4, 5–2

Čtyřhra: 1 (0–1)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.1. září 2014Su-čou, ČLRtvrdýJaponsko Eri HozumiováČínská Tchaj-pej Čan Ťin-wej
Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
1–6, 6–3, [7–10]

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 11 (6–5)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.25. dubna 2011Bangkok, ThajskotvrdýČína Lu Ťia-ťing6–1, 6–1
Vítězka2.16. května 2011Karuizawa, JaponskokoberecJaponsko Rika Fudžiwarová6–3, 6–3
Finalistka1.6. června 2011Tokio, JaponskotvrdýJaponsko Akiko Omaeová3–6, 4–6
Finalistka2.5. září 2011Noto, JaponskokoberecBelgie Tamaryn Hendlerová6–7(4–7), 1–6
Finalistka3.3. září 2012Noto, JaponskotrávaJaponsko Kazusa Itóová2–6, 4–6
Finalistka4.25. února 2013Sydney, AustrálietvrdýČína Wang Ja-fan2–6, 0–6
Vítězka3.27. ledna 2014Burnie, AustrálietvrdýRusko Jelizaveta Kuličkovová4–6, 6–2, 6–3
Vítězka4.24. února 2014Port Pirie, AustrálietvrdýJaponsko Hiroko Kuwatová6–1, 6–2
Finalistka5.21. dubna 2014Soul, Jižní KoreatvrdýJaponsko Misaki Doiová1–6, 6–7(3–7)
Vítězka5.12. října 2015Toowoomba, AustrálietvrdýŠvédsko Susanne Celiková7–6(8–6), 7–5
Vítězka6.9. listopadu 2015Bendigo, AustrálietvrdýJaponsko Hiroko Kuwatová7–6(7–5), 6–3

Čtyřhra: 8 (5–3)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.27. června 2011Pattaya, ThajskotvrdýJaponsko Akiko OmaeováČína Liang Čchen
Čína Čao I-ťing
3–6, 4–6
Finalistka2.7. května 2012Fukuoka, JaponskotrávaJaponsko Akiko OmaeováAustrálie Monique Adamczaková
Austrálie Stephanie Bengsonová
4–6, 4–6
Vítězka1.25. února 2013Sydney, AustrálietvrdýJaponsko Mari TanakováSrbsko Tamara Čurovićová
Čína Wang Ja-fan
4–6, 7–5, [10–8]
Finalistka3.1. července 2013Waterloo, KanadaantukaJaponsko Eri HozumiováKanada Gabriela Dabrowská
Kanada Sharon Fichmanová
6–7(6–8), 3–6
Vítězka2.30. prosince 2013Hongkong, ČLRtvrdýJaponsko Eri HozumiováKazachstán Zarina Dijasová
Hongkong Čang Ling
6–4, 6–2
Vítězka3.17. února 2014Salisbury, AustrálietvrdýJaponsko Miki MijamurováJižní Korea Jang Su-jeong
Jižní Korea Lee So-ra
6–2, 6–2
Vítězka4.12. října 2015Toowoomba, AustrálietvrdýJaponsko Eri HozumiováUSA Veronica Corningová
USA Jessica Wacniková
4–6, 7–5, [10–5]
Vítězka5.2. listopadu 2015Canberra, AustrálietvrdýJaponsko Eri HozumiováUSA Lauren Embreeová
USA Asia Muhammadová
7–6(15–13), 1–6, [14–12]


Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Misa Eguchi na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Misa Egučiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20170225a25. února 2017
  2. a b c d e Misa Egučiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20170225a25. února 2017

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.