Misaki Doiová

Misaki Doiová
Misaki Doiová na French Open 2021
Stát	Japonsko Japonsko
Datum narození	29. dubna 1991 (33 let)
Místo narození	Jokohama, Japonsko
Bydliště	Čiba, Japonsko
Výška	159 cm
Profesionál od	2006
Ukončení kariéry	září 2023
Držení rakety	levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	3 946 733 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	385–364
Tituly	1 WTA, 2 WTA 125, 7 ITF
Nejvyšší umístění	30. místo (10. října 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2013)
French Open	2. kolo (2015)
Wimbledon	4. kolo (2016)
US Open	2. kolo (2015, 2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	144–117
Tituly	2 WTA, 4 WTA 125, 6 ITF
Nejvyšší umístění	77. místo (24. května 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2020)
French Open	3. kolo (2022)
Wimbledon	2. kolo (2017, 2021)
US Open	2. kolo (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230929a29. září 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Misaki Doiová (japonsky 土居 美咲, Doi Misaki; * 29. dubna 1991 Jokohama) je bývalá japonská tenistka hrající levou rukou, která se na profesionálních okruzích pohybovala v letech 2006–2023. Kariéru ukončila ve 32 letech na Pan Pacific Open 2023.^[1][2] Na okruhu WTA Tour vyhrála jeden singlový a dva deblové turnaje. V sérii WTA 125 triumfovala dvakrát ve dvouhře a čtyřkrát ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.^[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2016 na 30. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2021 na 77. místě. V závěrečné fázi kariéry ji trénoval Australan Christian Zahalka. Předtím tuto roli plnil jeho krajan Simon Walsh.^[4]

V japonském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2011 základním blokem 1. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Kazachstánu, v němž prohrála dvouhru se Zarinou Dijasovou. Japonky přesto vyhrály 2:1 na zápasy. Mezi roky 2011–2022 v soutěži nastoupila do dvaceti mezistátních utkání s bilancí 10–10 ve dvouhře a 1–2 ve čtyřhře.^[5]

Japonsko reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde v ženské dvouhře vypadla ve druhém kole s pozdější olympijskou vítězkou Belindou Bencicovou.

První ženský turnaj na okruhu ITF odehrála v prosinci 2008 jako sedmnáctiletá. Premiérovou událostí na okruhu WTA Tour se stala kvalifikace ósackého HP Open 2009, v níž vypadla ve druhém kole s Američankou Abigail Spearsovou. Na nejvyšší grandslamové úrovni debutovala kvalifikačním turnajem Australian Open 2010.^[4]

Premiérový titul na okruhu WTA Tour získala na červencovém Istanbul Cupu 2014, když s Ukrajinkou Elinou Svitolinovou ovládly deblovou soutěž. Ve finálovém duelu porazily pár Oxana Kalašnikovová a Paula Kaniová po dvousetovém průběhu. Deblovou trofej také vybojovala ze série WTA 125K, v níž vyhrála s Číňankou Sü I-fan čtyřhru na nankingském Ladies Open 2013 po finálovém vítězství nad Švedovovou a Čang Šuaj.

První singlový titul dosáhla na říjnovém BGL Luxembourg Open 2015, hraném v Lucemburku. V rozhodujícím zápase přehrála Němku Monu Barthelovou. V následné klasifikaci WTA se posunula na kariérní maximum, když jí patřilo 60. místo.^[4]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Vítězka	1.	25. října 2015	Lucemburk, Lucembursko	tvrdý (h)	Mona Barthelová	6–4, 6–7(7–9), 6–0
Finalistka	2.	14. února 2016	Kao-siung, Tchaj-wan	tvrdý	Venus Williamsová	4–6, 2–6
Finalistka	2.	15. září 2019	Hirošima, Japonsko	tvrdý	Nao Hibinová	6–3, 6–2

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	2.	20. července 2014	Istanbul, Turecko	tvrdý	Elina Svitolinová	Oxana Kalašnikovová Paula Kaniová	6–4, 6–0
Finalistka	1.	19. září 2015	Tokio, Japonsko	tvrdý	Kurumi Naraová	Čan Jung-žan Čan Chao-čching	1–6, 2–6
Vítězka	2	15. září 2019	Hirošima, Japonsko	tvrdý	Nao Hibinová	Christina McHaleová Valeria Savinychová	3–6, 6–4, [10–4]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Finalistka	1.	22. listopadu 2015	Tchaj-pej, Tchaj-wan	koberec (h)	Tímea Babosová	5–7, 3–6
Vítězka	1.	19. března 2016	San Antonio, Spojené státy	tvrdý	Anna-Lena Friedsamová	6–4, 6–4
Vítězka	2.	13. července 2019	Båstad, Švédsko	antuka	Danka Kovinićová	6–4, 6–4
Finalistka	2.	8. března 2020	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Irina-Camelia Beguová	3–6, 3–6

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	3. listopadu 2013	Nan-king, Čína	tvrdý	Sü I-fan	Čang Šuaj Jaroslava Švedovová	6–1, 6–4
Vítězka	2.	27. ledna 2018	Newport Beach, Spojené státy	tvrdý	Jil Teichmannová	Jamie Loebová Rebecca Petersonová	7–6(7–4), 1–6, [10–8]
Vítězka	3.	13. července 2019	Båstad, Švédsko	antuka	Natalja Vichljancevová	Alexa Guarachiová Danka Kovinićová	7–5, 6–7(4–7), [10–7]
Vítězka	4.	červenec 2022	Båstad, Švédsko (2)	antuka	Rebecca Petersonová	Mihaela Buzărnescuová   Irina Chromačovová	bez boje
Finalistka	1.	říjen 2022	Rouen, Francie	tvrdý (h)	Oxana Kalašnikovová	Natela Dzalamidzeová   Kamilla Rachimovová	2–6, 5–7

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Vítězka	1.	28. března 2009	Kófu, Japonsko	tvrdý	Erika Semová	7–5, 6–2
Vítězka	2.	2. srpna 2009	Tokio, Japonsko	koberec	Sačie Išizuová	6–1, 6–4
Finalistka	1.	25. září 2009	Makinohara, Japonsko	koberec	Sie Šu-wej	6–2, 5–7, 6–7(4)
Finalistka	2.	4. října 2009	Hamanato, Japonsko	koberec	Tomoko Jonemurová	4–6, 6–7(3)
Finalistka	3.	2. března 2010	Irapuato, Mexiko	tvrdý	Monique Adamczaková	6–7(5), 6–2, 2–6
Vítězka	3.	28. listopadu 2010	Tojota, Japonsko	koberec	Džunri Namigatová	7–5, 6–2
Vítězka	4.	21. dubna 2014	Soul, Jižní Korea	tvrdý	Misa Egučiová	6–1, 7–6(7–3)
Vítězka	5.	10. ledna 2015	Hongkong, Hongkong	tvrdý	Čang Kchaj-lin	6–3, 6–3
Vítězka	6.	20. srpna 2018	Vancouver, Kanada	tvrdý	Heather Watsonová	6–7(4), 6–1, 6–4
Vítězka	7.	říjen 2021	Tyler, Spojené státy	tvrdý	Harriet Dartová	7–6(5), 6–2
Finalistka	4.	březen 2023	Bengalúr, Indie	tvrdý	Misaki Macudová	5–7, 6–4, 6–7(6)
Finalistka	5.	červen 2023	Říčany, Česko	antuka	Elvina Kalievová	6–7(2), 0–6

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	20. července 2008	Mijazaki, Japonsko	koberec	Kurumi Naraová	Kimiko Dateová Tomoko Jonemurová	4–6, 6–3, [10–7]
Finalistka	1.	3. května 2009	Gifu, Japonsko	koberec	Kurumi Naraová	Sophie Fergusonová Aiko Nakamurová	2–6, 1–6
Finalistka	2.	10. dubna 2010	Inčchon, Jižní Korea	tvrdý	Džunri Namigatová	Irina-Camelia Beguová Erika Semaová	2–6, 1–6
Finalistka	3.	17. dubna 2010	Kimhe, Jižní Korea	tvrdý	Džunri Namigatová	Kyung-Mi Chang Jin-A Lee	6–1, 4–6, [8–10]
Finalistka	4.	24. dubna 2010	Čchangwon, Jižní Korea	tvrdý	Džunri Namigatová	Kyung-Mi Chang Jin-A Lee	7–5, 3–6, [8–10]
Vítězka	2.	9. května 2010	Fukuoka, Japonsko	koberec	Kotomi Takahatová	Marina Erakovicová Alexandra Panovová	6–4, 6–4
Finalistka	5.	8. července 2013	Peking, Čína	tvrdý	Miki Mijamurová	Liou Čang Čou I-miao	6–7, 4–6
Vítězka	3.	24. listopadu 2013	Tojota, Japonsko	koberec (h)	Šúko Aojamová	Eri Hozumiová Makato Ninomijová	7–6(7–1), 2–6, 11–9
Finalistka	6.	28. dubna 2014	Gifu, Japonsko	tvrdý	Sie Jü-ťie	Jarmila Gajdošová Arina Rodionovová	3–6, 3–6
Vítězka	4.	únor 2018	Surprise, Spojené státy	tvrdý	Yanina Wickmayerová	Jacqueline Caková Caitlin Whoriskeyová	2–6, 6–3, [10–8]
Vítězka	5.	únor 2018	Kófu, Japan	tvrdý	Misa Egučiová	Megumi Nišimotová Kotomi Takahatová	6–3, 6–7(2), [10–8]
Vítězka	6.	říjen 2018	Su-čou, Čína	tvrdý	Nao Hibinová	Luksika Kumkhumová Peangtarn Plipuečová	6–2, 6–3
Finalistka	7.	říjen 2021	Tyler, Spojené státy	tvrdý	Katarzyna Kawaová	Giuliana Olmosová Marcela Zacaríasová	5–7, 6–1, [5–10]
Finalistka	8.	říjen 2022	Les Franqueses del Vallès, Španělsko	tvrdý	Beatrice Gumulyová	Aliona Bolsovová Rebeka Masárová	5–7, 6–1, [3–10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Misaki Doi na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Misaki Doiová na Wikimedia Commons
• Misaki Doiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Misaki Doiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Misaki Doiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Misaki Doiová v databázi Olympedia (anglicky)
• Misaki Doiová na X (dříve Twitteru)
• Misaki Doiová na Instagramu