Misofonie

Misofonie (nenávist vůči zvuku nebo také selective sound sensitivity syndrome) je forma snížené zvukové tolerance. Má se za to, že jde o neurologickou poruchu, která se projevuje pouze v případech výskytu specifických zvuků, nehledě na jejich hlasitost. Termín prvně definovali dva neurovědci, manželé Pawel (Polák^[1]) a Margaret (Američanka) Jastreboffovi.

Na rozdíl od hyperakuze je misofonie specifická jen pro určité zvuky, které ji mohou vyvolat. Anatomické umístění této fyziologické abnormality se udává v insulárním kortexu, který se podílí například na vnímání a má funkce souvisejícími s emocemi. Pacienti mají zesílené spojení mezi sluchovým a limbickým systémem^[2].

• 
  Insulární kortex

Častěji misofonií trpí ženy než muži.^[3]

Lidé trpící misofonií jsou nejběžněji podráždění nebo rozzuření kvůli každodenním opakujícím se zvukům z okolí. Nejčastěji se jedná o zvuky vydávané při zpracovávání potravy v ústní dutině, jmenovitě mlaskání, polykání a žvýkání. Dále se může jednat o zvuky spojené se stříháním nehtů, čistěním zubů, dýcháním, popotahováním nosu, mluvením, kýcháním, zíváním, chozením, chrápáním, pískáním nebo kašláním. Může se také jednat o vybrané souhlásky nebo stále se opakující zvuky.

Pacienti trpící misofonií často pociťují silný, náhlý vztek, úzkost, frustraci, paniku nebo například znechucení^[4][3]. Intenzivní úzkost a vyhýbavost se může dále vyvíjet, což v některých případech vede k částečné desocializaci. V závažnějších případech může dotyčný slovně či fyzicky napadnout osobu, která zvuky vytváří.^[5] Někteří lidé mohou cítit nutkání napodobovat zvuky, které slyší.

Příčiny nejsou jasné. První spouštěcí zvuk většinou bývá z úst člena rodiny. První příznaky misofonie se většinou objevují v dětství před pubertou (obvykle věk mezi 9-12). ^[3]

• TRT Terapie (Tinnitus Retraining Therapy) - neustálé vystavování specifickým zvukům v pozitivních situacích.^[6]
• Kognitivní behaviorální terapie
• Poradenství s odborníkem, mluvení

Dále může stav zlepšít zdravý životní styl; pravidelné cvičení, dostatek spánku a zvládání stresu.^[3]

Prevalence misofonie je v současnosti neznámá. Vyskytuje se ale často mezi skupinou osob trpící šelestem v uších (tinnitus). Z globálního hlediska se tak jedná o 4–5% z celkové lidské populace. Některé studie uvádějí prevalenci 60% z celkového počtu osob s ušním šelestem, zatímco v roce 2010 to bylo 10%. Vyšší výskyt misofonie je pozorován také u lidí trpících obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD), úzkostnými poruchami nebo Tourettovým syndromem^[3].