Mistři světa ITF
Mistři světa ITF (anglicky ITF World Champions) jsou každoročně vyhlašováni od roku 1978 Mezinárodní tenisovou federací (ITF)[1] na základě dosažených výsledků v uplyné sezóně včetně výkonů na Grand Slamu,[2] turnajích mistrů a mistryň, stejně jako v týmových soutěžích – Davis Cupu a Billie Jean King Cupu.[3][4] Někdy jsou vítězové označováni jako „Hráč a hráčka roku ITF“ (ITF Player of the Year) v souvislosti s obdobnými výročními cenami ATP a WTA.[5]
Mistři světa mužů, žen, juniorů a juniorek ve dvouhře jsou vyhlašováni od roku 1978, kategorie juniorských čtyřher byly doplněny v roce 1982, vozíčkáři pak v roce 1991 a konečně mužská a ženská čtyřhra se vyhlašuje od roku 1996.[6] Juniorské singlové a deblové kategorie byly v roce 2003 sjednoceny do jediné.[7]
Slavnostní ceremoniál večeře mistrů světa ITF každoročně probíhá v Paříži během druhého majoru sezóny French Open, kde jsou oceněni světoví šampioni uplynulého roku,[8] za obdržení trofejí, ovšem bez finančního ohodnocení.[9]
V roce 2020 nebyli mistři vyhlášeni pro pandemii covidu-19, která přerušila mužský i ženský okruh na pět měsíců. V letech 2020 a 2021 neproběhla pařížská slavnostní večeře kvůli pandemickým omezením.[10]
Mužská dvouhra
Mezinárodní tenisová federace se při výběru mistra světa ve většině případů shodla s všeobecným názorem fanoušků a odborných médií. K rozkolu došlo v roce 1990, kdy byla ITF silně kritizována za volbu Ivana Lendla, protože podle kritiků poškodila Stefana Edberga kvůli jeho kritice Grand Slam Cupu.[11] Daný rok získal Edberg titul hráče roku od Asociace tenisových profesionálů (ATP), což korespondovalo s konečným pořadím světového žebříčku a pořadím francouzského periodika Tennis Magazine, kde v obou případech na prvním místě figuroval Edberg, před druhým Agassim a třetím Lendlem. Další rozdílné, již méně kontroverzní, výsledky organizací ITF a ATP přinesly roky 1978 (Jimmy Connors, 1 .místo v konečném žebříčku), 1982 (John McEnroe), 1989 (Lendl), 2013 (Rafael Nadal) a 2022 (Carlos Alcaraz)
Mistři světa ve dvouhře
Vícenásobní vítězové
Ženská dvouhra
ITF zvolila mistryní světa jinou tenistku, než konečnou světovou jedničku na žebříčku WTA v následujících letech: 1978 (nezvolená světová jednička: Martina Navrátilová), 1994 (Steffi Grafová), 2001 (Lindsay Davenportová), 2004 (Lindsay Davenportová), 2005 (Lindsay Davenportová), 2011 (Caroline Wozniacká), 2012 (Viktoria Azarenková), 2017 (Simona Halepová) a 2023 (Iga Świąteková).[12]
Mistryně světa ve dvouhře
Vícenásobné vítězky
Mužská čtyřhra
Ženská čtyřhra
Junioři
Dvouhra juniorů (1978–2003)
Rok | Tenista | Stát |
1978 | Ivan Lendl | Československo |
1979 | Raúl Viver | Ekvádor |
1980 | Thierry Tulasne | Francie |
1981 | Pat Cash | Austrálie |
1982 | Guy Forget | Francie |
1983 | Stefan Edberg | Švédsko |
1984 | Mark Kratzmann | Austrálie |
1985 | Claudio Pistolesi | Itálie |
1986 | Javier Sánchez | Španělsko |
1987 | Jason Stoltenberg | Austrálie |
1988 | Nicolas Pereira | Venezuela |
1989 | Nicklas Kulti | Švédsko |
1990 | Andrea Gaudenzi | Itálie |
1991 | Thomas Enqvist | Švédsko |
1992 | Brian Dunn | Spojené státy |
1993 | Marcelo Ríos | Chile |
1994 | Federico Browne | Argentina |
1995 | Mariano Zabaleta | Argentina |
1996 | Sébastien Grosjean | Francie |
1997 | Arnaud Di Pasquale | Francie |
1998 | Roger Federer | Švýcarsko |
1999 | Kristian Pless | Dánsko |
2000 | Andy Roddick | Spojené státy |
2001 | Gilles Müller | Lucembursko |
2002 | Richard Gasquet | Francie |
2003 | Marcos Baghdatis | Kypr |
Čtyřhra juniorů (1982–2003)
Rok | Tenisté | Státy |
1982 | Fernando Pérez | Mexiko |
1983 | Mark Kratzmann | Austrálie |
1984 | Agustín Moreno | Mexiko |
1985 | Petr Korda Cyril Suk | Československo Československo |
1986 | Tomás Carbonell | Španělsko |
1987 | Jason Stoltenberg | Austrálie |
1988 | David Rikl Tomáš Zdražila | Československo Československo |
1989 | Wayne Ferreira | Jihoafrická republika |
1990 | Marten Renström | Švédsko |
1991 | Karim Alami | Maroko |
1992 | Enrique Abaroa | Mexiko |
1993 | Steven Downs | Nový Zéland |
1994 | Benjamin Ellwood | Austrálie |
1995 | Kepler Orellana | Venezuela |
1996 | Sébastien Grosjean | Francie |
1997 | Nicolás Massú | Chile |
1998 | José de Armas | Venezuela |
1999 | Julien Benneteau Nicolas Mahut | Francie Francie |
2000 | Lee Childs James Nelson | Spojené království Spojené království |
2001 | Bruno Echagaray Santiago González | Mexiko Mexiko |
2002 | Florin Mergea Horia Tecău | Rumunsko Rumunsko |
2003 | Scott Oudsema | Spojené státy |
Junioři kombinovaně (od 2003)
Od roku 2003 byly obě kategorie – dvouhra a čtyřhra, sjednoceny.
Rok | Tenista | Stát | |
2004 | Gaël Monfils | Francie | |
2005 | Donald Young | Spojené státy | |
2006 | Thiemo de Bakker | Nizozemsko | |
2007 | Ričardas Berankis | Litva | |
2008 | Jang Cung-chua | Tchaj-wan | |
2009 | Daniel Berta | Švédsko | |
2010 | Juan Sebastián Gómez | Kolumbie | |
2011 | Jiří Veselý | Česko | |
2012 | Filip Peliwo | Kanada | |
2013 | Alexander Zverev | Německo | |
2014 | Andrej Rubljov | Rusko | |
2015 | Taylor Fritz | Spojené státy | |
2016 | Miomir Kecmanović | Srbsko | |
2017 | Axel Geller | Argentina | |
2018 | Ceng Čchun-sin | Čínská Tchaj-pej | |
2019 | Thiago Agustín Tirante | Argentina | |
2020 | neuděleno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | Šang Ťün-čcheng | Čína | |
2022 | Gilles-Arnaud Bailly | Belgie | |
2023 | João Fonseca | Brazílie |
Juniorky
Dvouhra juniorek (1978–2003)
Rok | Tenistka | Stát |
1978 | Hana Mandlíková | Československo |
1979 | Mary-Lou Piateková | Spojené státy |
1980 | Susan Mascarinová | Spojené státy |
1981 | Zina Garrisonová | Spojené státy |
1982 | Gretchen Rushová | Spojené státy |
1983 | Pascale Paradisová | Francie |
1984 | Gabriela Sabatini | Argentina |
1985 | Laura Garroneová | Itálie |
1986 | Patricia Tarabiniová | Argentina |
1987 | Nataša Zverevová | Sovětský svaz |
1988 | Cristina Tessiová | Argentina |
1989 | Florencia Labatová | Argentina |
1990 | Karina Habšudová | Československo |
1991 | Zdeňka Málková | Československo |
1992 | Rossana de los Ríosová | Paraguay |
1993 | Nino Luarsabišviliová | Gruzie |
1994 | Martina Hingisová | Švýcarsko |
1995 | Anna Kurnikovová | Rusko |
1996 | Amélie Mauresmová | Francie |
1997 | Cara Blacková | Zimbabwe |
1998 | Jelena Dokićová | Austrálie |
1999 | Lina Krasnorucká | Rusko |
2000 | María Emilia Salerniová | Argentina |
2001 | Světlana Kuzněcovová | Rusko |
2002 | Barbora Strýcová | Česko |
2003 | Kirsten Flipkensová | Belgie |
Čtyřhra juniorek (1982–2003)
Rok | Tenistky | Stát |
---|---|---|
1982 | Beth Herrová | Spojené státy |
1983 | Larisa Savčenková | Sovětský svaz |
1984 | Mercedes Pazová | Argentina |
1985 | Mariana Perezová-Roldanová Patricia Tarabiniová | Argentina Argentina |
1986 | Leila Meschiová | Sovětský svaz |
1987 | Natalia Medveděvová | Sovětský svaz |
1988 | Jo-Anne Faullová | Austrálie |
1989 | Andrea Strnadová | Československo |
1990 | Karina Habšudová | Československo |
1991 | Eva Martincová | Československo |
1992 | Nancy Feberová Laurence Courtoisová | Belgie Belgie |
1993 | Cristina Morosová | Spojené státy |
1994 | Martina Nedělková | Slovensko |
1995 | Ludmila Varmužová | Česko |
1996 | Jitka Schönfeldová Michaela Paštiková | Česko |
1997 | Irina Seljutinová Cara Blacková | Kazachstán Zimbabwe |
1998 | Eva Dyrbergová | Dánsko |
1999 | Dája Bedáňová | Česko |
2000 | María Emilia Salerniová | Argentina |
2001 | Petra Cetkovská | Česko |
2002 | Elke Clijstersová | Belgie |
2003 | Andrea Hlaváčková | Česko |
Juniorky kombinovaně (od 2003)
Od roku 2003 byly obě kategorie – dvouhra a čtyřhra, sjednoceny.
Rok | Tenistka | Stát | |
2004 | Michaëlla Krajiceková | Nizozemsko | |
2005 | Viktoria Azarenková | Bělorusko | |
2006 | Anastasija Pavljučenkovová | Rusko | |
2007 | Urszula Radwańská | Polsko | |
2008 | Noppawan Lertčívakarnová | Thajsko | |
2009 | Kristina Mladenovicová | Francie | |
2010 | Darja Gavrilovová | Rusko | |
2011 | Irina Chromačovová | Rusko | |
2012 | Taylor Townsendová | Spojené státy | |
2013 | Belinda Bencicová | Švýcarsko | |
2014 | Catherine Bellisová | Spojené státy | |
2015 | Dalma Gálfiová | Maďarsko | |
2016 | Anastasija Potapovová | Rusko | |
2017 | Whitney Osuigweová | USA | |
2018 | Clara Burelová | Francie | |
2019 | Diane Parryová | Francie | |
2020 | neuděleno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | Petra Marčinková | Chorvatsko | |
2022 | Lucie Havlíčková | Česko | |
2023 | Alina Kornějevová | neutrální status[p 1] |
Vozíčkáři
Rok | Tenista | Stát | |
---|---|---|---|
1991 | Randy Snow | Spojené státy | |
1992 | Laurent Giammartini | Francie | |
1993 | Kai Schrameyer | Německo | |
1994 | Laurent Giammartini (2) | Francie | |
1995 | David Hall | Austrálie | |
1996 | Ricky Molier | Nizozemsko | |
1997 | Ricky Molier (2) | Nizozemsko | |
1998 | David Hall (2) | Austrálie | |
1999 | Stephen Welch | Spojené státy | |
2000 | David Hall (3) | Austrálie | |
2001 | Ricky Molier (3) | Nizozemsko | |
2002 | David Hall (4) | Austrálie | |
2003 | David Hall (5) | Austrálie | |
2004 | David Hall (6) | Austrálie | |
2005 | Michael Jeremiasz | Francie | |
2006 | Robin Ammerlaan | Nizozemsko | |
2007 | Šingo Kunieda | Japonsko | |
2008 | Šingo Kunieda (2) | Japonsko | |
2009 | Šingo Kunieda (3) | Japonsko | |
2010 | Šingo Kunieda (4) | Japonsko | |
2011 | Maikel Scheffers | Nizozemsko | |
2012 | Stephane Houdet | Francie | |
2013 | Šingo Kunieda (5) | Japonsko | |
2014 | Šingo Kunieda (6) | Japonsko | |
2015 | Šingo Kunieda (7) | Japonsko | |
2016 | Gordon Reid | Spojené království | |
2016 | Gustavo Fernandez | Argentina | |
2017 | Gustavo Fernández | Argentina | |
2018 | Šingo Kunieda (8) | Japonsko | |
2019 | Gustavo Fernández (2) | Argentina | |
2020 | neuděleno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | Šingo Kunieda (9) | Japonsko | |
2022 | Šingo Kunieda (10) | Japonsko | |
2023 | Alfie Hewett | Spojené království |
Vozíčářky
Rok | Tenistka | Stát | |
---|---|---|---|
1991 | Chantal Vandierendoncková | Nizozemsko | |
1992 | Monique Van Den Boschová | Nizozemsko | |
1993 | Monique Kalkmanová (2) | Nizozemsko | |
1994 | Monique Kalkmanová (3) | Nizozemsko | |
1995 | Monique Kalkmanová (4) | Nizozemsko | |
1996 | Chantal Vandierendoncková (2) | Nizozemsko | |
1997 | Chantal Vandierendoncková (3) | Nizozemsko | |
1998 | Daniela Di Torová | Austrálie | |
1999 | Daniela Di Torová (2) | Austrálie | |
2000 | Esther Vergeerová | Nizozemsko | |
2001 | Esther Vergeerová (2) | Nizozemsko | |
2002 | Esther Vergeerová (3) | Nizozemsko | |
2003 | Esther Vergeerová (4) | Nizozemsko | |
2004 | Esther Vergeerová (5) | Nizozemsko | |
2005 | Esther Vergeerová (6) | Nizozemsko | |
2006 | Esther Vergeerová (7) | Nizozemsko | |
2007 | Esther Vergeerová (8) | Nizozemsko | |
2008 | Esther Vergeerová (9) | Nizozemsko | |
2009 | Esther Vergeerová (10) | Nizozemsko | |
2010 | Esther Vergeerová (11) | Nizozemsko | |
2011 | Esther Vergeerová (12) | Nizozemsko | |
2012 | Esther Vergeerová (13) | Nizozemsko | |
2013 | Aniek van Kootová | Nizozemsko | |
2014 | Jui Kamidžiová | Japonsko | |
2015 | Jiske Griffioenová | Nizozemsko | |
2016 | Jiske Griffioenová (2) | Nizozemsko | |
2017 | Jui Kamidžiová (2) | Japonsko | |
2018 | Diede de Grootová | Nizozemsko | |
2019 | Diede de Grootová (2) | Nizozemsko | |
2020 | neuděleno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | Diede de Grootová (3) | Nizozemsko | |
2022 | Diede de Grootová (4) | Nizozemsko | |
2023 | Diede de Grootová (5) | Nizozemsko |
Vozíčkáři kvadruplegici
Rok | Tenista | Stát | |
---|---|---|---|
2017 | David Wagner | Spojené státy | |
2018 | Dylan Alcott | Austrálie | |
2019 | Dylan Alcott (2) | Austrálie | |
2020 | neuděleno pro pandemii covidu-19 | ||
2021 | Dylan Alcott (3) | Austrálie | |
2022 | Niels Vink | Nizozemsko | |
2023 | Niels Vink (2) | Nizozemsko |
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b V důsledku invaze Ruska na Ukrajinu na konci února 2022 řídící organizace tenisu ATP, WTA a ITF s grandslamy 1. března téhož roku rozhodly, že ruští a běloruští tenisté mohou dále na okruzích startovat, ale do odvolání nikoli pod vlajkami Ruska a Běloruska.[13]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku ITF World Champions na anglické Wikipedii.
- ↑ ANNUAL ITF WORLD CHAMPIONS AWARDS. www.itftennis.com [online]. [cit. 2011-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-18.
- ↑ ITF Constitution, s. 26, Pravidlo 2.2(a)(iii)
- ↑ Rafael Nadal, Garbine Muguruza win ITF Player of the Year awards [online]. 2017-12-08 [cit. 2018-12-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ITF opt for Hewitt and Capriati. BBC Online. 2-12-2001. Dostupné online [cit. 20-12-2013)].
- ↑ Associated Press. Rafael Nadal, Garbine Muguruza win ITF Player of the Year awards. ESPN [online]. 2017-12-08 [cit. 2022-02-03]. [ttps://www.espn.com/tennis/story/_/id/21711645 Dostupné online]. (anglicky)
- ↑ ITF Constitution, s. 53 Appendix E
- ↑ ITF Constitution, Appendix E, s. 53, 60
- ↑ World Champions Dinner [online]. ITF, 2013 [cit. 2013-12-20]. Dostupné online.
- ↑ Google News Archive. Borg: Sitting on top of the World. Evening Independent. St. Petersburg, Florida: 17-01-1979, s. 11C. Dostupné online [cit. 20-12-2013].
- ↑ ITF celebrates 2019 World Champions. www.itftennis.com [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2019-05-24 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online.
- ↑ Tennis Magazine (France), February 1991, issue no. 179. Časopis sdělil, "'One' has chosen to sanction a champion who hadn't feared to publicly confess the little importance he granted to the Grand Slam Cup, the famous ITF invention to 'break' the ATP Tour." (anglicky)
- ↑ Novak Djokovic, Aryna Sabalenka named 2023 ITF World Champions. Tennis.com [online]. 2023-12-15 [cit. 2023-12-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
- Mistři světa ITF na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of South Africa, used between 1928 and 1982. It is identical to the 1982 to 1994 version except that the shade of blue is darker. It is also known as the "Oranje-Blanje-Blou".
Georgian flag in Pantone MS.
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Autor: Laurence Broderick, Licence: CC0
International Tennis Federation World Champion Trophies
Autor: Hans van Dijk for Anefo, Licence: CC0
Collectie / Archief : Fotocollectie Anefo
Reportage / Serie : [ onbekend ]
Beschrijving : Tennis: Nederland tegen Verenigde Staten in Den Haag ; Navratilova in aktie
Datum : 6 juli 1980
Locatie : Den Haag, Zuid-Holland
Trefwoorden : tennis
Fotograaf : Dijk, Hans van / Anefo
Auteursrechthebbende : Nationaal Archief
Materiaalsoort : Negatief (zwart/wit)
Nummer archiefinventaris : bekijk toegang 2.24.01.05
Autor: Nuvolari72, Licence: CC BY-SA 3.0
Stefan Edberg in Paris Senior tour Open 2009, Trophée Lagardère, Croix Catelan.
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Autor: Robbie Mendelson, Licence: CC BY-SA 2.0
U.S. Open Wheelchair
Thursday, Sept. 10, 2009Autor: James Phelps from USA, Licence: CC BY 2.0
Pete Sampras, 12 August 1992, Thriftway Championships Cincinnati, Ohio Film Scan
Camera Canon AE1Argentine tennis player Gabriela Sabatini posing with the Golden Olimpia Award won that year
Cropped picture of Esther Vergeer, received by email, on my request, from her own collection of images, to be used on wikipedia.
Autor: Carine06, Licence: CC BY-SA 2.0
Rafael Nadal about to hit the ball coming at him during 2016 French Open
S. Williams servíruje při zápase s Estonkou Kanepi, I. kolo, Wimbledon 2008
Autor: globalite, Licence: CC BY-SA 2.0
Federer backhand whilst on the run at the 2011 Australian open
(c) Vladsinger na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Shot of a tennis racket and two tennis balls on a court. Taken by myself of my racket. Intended for use in WikiProject Tennis Template. vlad§inger tlk 04:59, 18 June 2007 (UTC)
Autor: Chris Eason from London, Licence: CC BY 2.0
Former World No. 1 German female tennis player Steffi Graf during the special event “A Centre Court Celebration” (event was designed to test a new roof and air management system with live tennis in front of a capacity crowd of 15,000 – Andre Agassi and Steffi Graf played vs. Tim Henman and Kim Clijsters)
Autor: DonPedro71, Licence: CC BY-SA 3.0
Belinda Bencic in der Erstrundenbegegnung gegen Mona Barthel beim Nürnberger Versicherungscup 2014
Autor: Boss Tweed; cropped by Beyond My Ken (diskuse) 02:21, 6 September 2015 (UTC), Licence: CC BY 2.0
The Bryan Brothers
Autor: Peter Menzel, Licence: CC BY-SA 2.0
Katerina Siniakova & Barbora Krejcikova
Autor: Steven Pisano from Brooklyn, NY, USA, Licence: CC BY 2.0
Queens, NY August 30, 2013 Sara Errani (ITA) / Roberta Vinci (ITA) [1] def. Daniela Hantuchova (SVK) / Martina Hingis (SUI) Court 17
Vinci and Errani after the match.Autor: Carine06 from UK, Licence: CC BY-SA 2.0
Novak Djokovic beat Bernard Tomic 6-3, 6-3, 6-3 on Centre Court. Day 5 of Wimbledon 2015.