Mistr František

Mistr František
Rodné jménoFrançois le Barbier père
Narození15. století
Povoláníiluminátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mistr František (fr. Maître François) je označení pro dříve anonymního mistra iluminátora, aktivního v Paříži v letech 1462 až 1480. Později byl identifikován s umělcem Françoisem Le Barbierem starším, doloženým v letech 1455 - 1472.

Život a dílo

Mistr František je zmíněn v dokumentu humanisty a diplomata Roberta Gaguina jako autor miniatur v rukopisu Civitas Dei z roku 1473 (nyní Bibliothèque nationale de France). Historik umění Pavel Durrieu[1] mu po objevu tohoto dokumentu přiřadil sadu rukopisů a identifikoval ho s iluminátorem (označovaným také jako historieur) Françoisem Le Barbierem.[2] Jméno je zmíněno na účtech města Paříže v roce 1455 při uzavření smlouvy o koupi domu na Pont Notre-Dame, kde žil nejméně do roku 1460. V roce 1472 ručil za smlouvu na straně sochaře Françoise Truberta, bratra iluminátora Georgese Truberta. Jeho syn, Françoise Le Barbier mladší, převzal dílnu v pozdních 70. letech a držel ji až do své smrti v roce 1501. Americká historička umění Eleanor P. Spencer[3] rozlišila rukopisy vzešlé z jeho dílny na díla předchůdce Františka v čele ateliéru, Mistra Jeana Rolina a díla jeho nástupce, Françoise Le Barbiera mladšího, označovaného jako Mistr Jakuba z Besançonu (Maître de Jacques de Besançon).[4]

Mistr František stál v čele velmi produktivní pařížské dílny, která pracovala pro šlechtice a významné osoby Paříže mezi lety 1460 a 1480. Mezi jeho klienty patřil mimo jiné Jacques d'Armagnac, vévoda z Nemours, který vlastnil šest rukopisů. Mnoho z těchto prací bylo svěřeno zaměstnancům dílny, kteří pracovali podobným malířským stylem. Navázal na svého předchůdce Mistra Jeana Rolina a převzal prvky malby vlámských primitivů, smíšené s uměním Bedfordského mistra. Severský vliv se projevuje zejména v naturalismu scény Ukřižování. Jeho kompozice jsou zasazeny do architektonických kulis a obsahují různé prostorové plány. Používá paletu jasných barev, ale vytvořil také řadu ilustrací metodou grisaille.

Připsaná díla

Mistr František, Historické zrcadlo
Mistr František, De Civitate Dei sv. Augustina

Knihy hodinek

  • kolem 1460 Kniha hodinek, dokončení rukopisu Bedfordského mistra z r. 1420, Rakouská národní knihovna, Vídeň
  • kolem 1460–1470 Kniha hodinek, Rakouská národní knihovna
  • kolem 1460–1470 Kniha hodinek, částečně dokončena kolem roku 1480 Mistrem Drážďanské modlitební knihy, British Library
  • kolem 1465–1468 Kniha hodinek Jacquese de Langeac, Městská knihovna v Lyonu
  • kolem 1470 Kniha hodinek, Walters Art Museum, Baltimore
  • kolem 1470 Kniha hodinek, Morgan Library & Museum, New York
  • kolem 1470 Kniha hodinek, ve spolupráci s dalšími dvěma anonymními umělci, Walters Art Museum
  • kolem 1470 Kniha hodinek užívaná v Bourges, s 12 velkými a 16 malými miniaturami semi-grisaille, prošla v prodeji u Sotheby's v Londýně 08.07.2014 (lot 60)
  • kolem 1470–1480 Kniha hodinek a modliteb následovníka Mistra Františka, Sb. Renate König, Kolín nad Rýnem
  • Kniha hodinek Pierre de Bièvre, užívaná v Paříži, soukromá sbírka
  • kolem 1465 Kniha hodinek Jacquese de Langeac, Městská knihovna v Lyonu
  • Kniha hodinek užívaná v Rouen, Houghtonova knihovna, Harvard University
  • Kniha hodinek užívaná v Paříži, Houghtonova knihovna
  • kolem 1473–1479 Kniha hodinek René II de Lorraine, Museu Calouste Gulbenkian, Lisabon
  • kolem 1475 Kniha hodinek, Walters Art Museum
  • kolem 1475–1480 Hodiny Wharncliff směrem, National Gallery of Victoria, Melbourne (Ms.Felton1) 11
  • kolem 1480–1490 Kniha hodinek Alaina Boucharda, ve spolupráci s Maître de Jacques de Luxembourg, soukromá sbírka, prodej u Sotheby's v Londýně dne 18. 6. 2002 (lot 54)
  • kolem 1482 Kniha hodinek, následovník Mistra Františka, British Library
  • kolem 1485 Kniha hodinek, dílna Mistra Františka, knihovna University of Augsburg

Jiné rukopisy

  • kolem 1460–1485 Historické kompendium (Livre du compendion ystorial), Bibliothèque de Genève
  • kolem 1463 Historické zrcadlo (Miroir historial), pro Jacquese d'Armagnac, 1. sv. musée Condé, Chantilly, 2. a 3. sv. Bibliothèque nationale de France
  • De Civitate Dei sv. Augustina, pro Charlese de Gauscourt, velitele Paříže, Bibliothèque nationale de France
  • kolem 1467 Breviář užívaný v Paříži, Rakouská národní knihovna
  • Historické kompendium, pro Jacquese d'Armagnac, Bibliothèque nationale de France
  • De Civitate Dei sv. Augustina, pro Jacquese d'Armagnac, dokončeno pro Philippe de Commynes, sv. 1 musée Meermanno à La Haye, sv. 2 Bibliothèque municipale de Nantes
  • De Civitate Dei sv. Augustina, pro královského sekretáře Mathieu Beauvarleta, Bibliothèque Sainte-Geneviève
  • Valerius Maximus (Les Fais et les Dis des Romains et de autres gens), přeložili Simon de Hesdin a Nicholas de Gonesse, British Library
  • kolem 1470 Petrarca - De remediis utriusque fortune, Rakouská národní knihovna
  • kolem 1470 Un Hortulus Animae, dílna Mistra Františka, Herzog August Bibliothek, Wolfenbüttel
  • kolem 1470–1480 Sen starého poutníka P. de Mézières (Le songe du vieil pelerin de Philippe de Mézières), Rakouská národní knihovna
  • Francouzský rukopis Zlaté legendy pro Antoine de Chaources a Catherine et Coëtivy, ve spolupráci s Maître de Jacques de Besançon

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maître François na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Paul Durrieu, 1915, note 3, p.169
  2. ↑ R. H. Rouse et M. A. Rouse, 2000, p. 29
  3. ↑ Eleanor P. Spencer, 1931
  4. ↑ Avril et Reynaud 1993, p. 45

Literatura

  • Mathieu Deldicque, « L'enluminure à Paris à la fin du xve siècle : Maître François, le Maître de Jacques de Besançon et Jacques de Besançon identifiés ? », Revue de l'art, no 183, 2014, p. 9-18
  • Colum Hourihane (ed.), The Grove Encyclopedia of Medieval Art and Architecture, vol. 2, 2012, p. 612-614
  • R. H. Rouse et M. A. Rouse, Manuscripts and their Makers : Commercial Book Producers in Medieval Paris 1200–1500, t. 2, 832 p., Turnhout, Brepols, 2000, ISBN 978-1-872501-41-3
  • François Avril et Nicole Reynaud, Les manuscrits à peintures en France, 1440–1520, BNF/Flammarion, 1993, p. 45-52, ISBN 978-2080121769
  • Eleanor P. Spencer, The Maître François and his atelier, Thèse de doctorat, Harvard University, 1931
  • Paul Durrieu, « Oderisi da Gubbio et ce que l'on appelait à Paris au témoignage du Dante "L'art d'enluminer" », Mémoires de la société de l'histoire de Paris et de l'Île-de-France, n°42, 1915, note 3, p.169

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Raoul de Presles presents his translation to King Charles V, surrounded by Fathers of the Church, scholars and others.jpg
Raoul de Presles presents his translation to King Charles V, surrounded by Fathers of the Church, scholars and others
  • Contents: Augustine, La Cité de Dieu (Vol. I). Translation from the Latin by Raoul de Presles
  • Place of origin, date: Paris, Maïtre François (illuminator); c. 1475; 1478-1480
  • Material: Vellum, ff. 467, 440x300 (270x185) mm, 46 lines, littera hybrida, Binding: 18th-century brown leather (c. 1769)
  • Decoration: 11 two-column miniatures (257/204x190/177 mm); 277 column miniatures (c. 120x80 mm); 11 illustrations in the margin (coats of arms); decorated initials with border decoration
  • Provenance: made for Jacques d'Armagnac, duke of Nemours (1433-1477) and after his capture continued for Philippe de Commines (1447-1511), lord of Argenton (coats of arms in margin and on edge). Purchased in 1751 at the sale of J.-A. Crozat de Tugny (1696-1751) at Thiboust, Paris,by L.-J. Gaignat of Paris; purchased in 1769 at the Gaignat sale at G.F. De Bure le Jeune, Paris (cat. 1 Febr., no. 242) by Gerard Meerman (1722-1771) of Rotterdam, later The Hague; by descent to his son Johan Meerman (1753-1815); acquired between 1816 and 1824 by Willem H.J vanWestreenen van Tiellandt (1783-1848) of The Hague; by legacy to the kingdom of the Netherlands
  • Annotation: Vol. II now: Nantes, BM, fr. 8