Mistrovství Evropy ve sportovním lezení 2004
| 6. Mistrovství Evropy ve sportovním lezení | |
|---|---|
 logo UIAA | |
| Základní informace | |
| Sport | sportovní lezení |
| Země |  Itálie |
| Organizace | UIAA, IFSC, FASI, ČHS |
| Web | theuiaa.org ifsc-climbing.org federclimb.it horosvaz.cz |
| Obtížnost | |
| Město | Lecco |
| Datum | 21.-27. června |
| Zlato |  Ramón Julián Puigblanque Bettina Schöpf |
| Stříbro |  Alexandre Chabot Natalija Gros |
| Bronz | François Auclair Katharina Saurwein |
| Rychlost | |
| Město | Lecco |
| Datum | 21.-27. června |
| Zlato |  Alexandr Pěšechonov Anna Stenkovaja |
| Stříbro |  Maxim Stěnkovyj Valentina Jurinová |
| Bronz | Alexandre Chaoulsky Maja Piratinskaja |
| Bouldering | |
| Město | Lecco |
| Datum | 21.-27. června |
| Zlato | Daniel Du Lac Olga Bibiková |
| Stříbro |  Andrew Earl Anna Stöhr |
| Bronz | Gabriele Moroni Corinne Theroux |
← 2002 20042006 → | |
Mistrovství Evropy ve sportovním lezení 2004 (anglicky: UIAA European Championship, francouzsky: Championnats d'Europe d'escalade, německy: Klettern Europameisterschaft, italsky: Campionato europeo di arrampicata) se uskutečnilo jako šestý ročník 21.-27. června v italském Leccu pod hlavičkou Mezinárodní horolezecké federace (UIAA), bylo to jediné ME pořádané v Itálii.
Kromě lezení na obtížnost a rychlost se závodilo již druhým rokem také v boulderingu.[1].
Průběh závodů
První den se závodilo v lezení na rychlost, poté v boulderingu a nakonec v lezení na obtížnost.
Ramón Julián Puigblanque netopoval a spadl ze stejného místa jako Alexandre Chabot, ale vyhrál díky lepšímu umístění v semifinále. Tomáš Mrázek topoval finálovou cestu jako jediný, ale rozhodčí neuznali protest ani jeho vítězství kvůli přešlapu za zónu a to i přes to, že ho nechali po chybě pokračovat v cestě.
Češi na ME
Šampionátu se tento rok zúčastnila velmi silná sestava sedmi mužů a čtyř žen z České republiky, tehdejším vedoucím reprezentace byl Slávek Vomáčko.
Tři ženy postoupily v lezení na obtížnost do semifinále, Tomáš Mrázek byl v semifinále průběžně druhý a nakonec skončil po neuznané chybě sedmý.
V boulderingu postoupila Helena Lipenská v kvalifikaci z pátého místa do finále, kde skončila jedenáctá.
Naši závodníci na rychlost s doprovodem Jana Kareše se umístili na posledních místech za nepočetnou konkurencí, která však vedla světový ranking v této disciplíně.[2]
Výsledky mužů a žen
| obtížnost | rychlost | bouldering | |||
|---|---|---|---|---|---|
| muži | ženy | muži | ženy | muži | ženy |
| 1. Ramón Julián Puigblanque | 1. Bettina Schöpf | 1. Alexandr Pěšechonov | 1. Anna Stenkovaja | 1. Daniel Du Lac | 1. Olga Bibiková |
| 2. Alexandre Chabot | 2. Natalija Gros | 2. Maxim Stěnkovyj | 2. Valentina Jurinová | 2. Andrew Earl | 2. Anna Stöhr |
| 3. François Auclair | 3. Katharina Saurwein | 3. Alexandre Chaoulsky | 3. Maja Piratinskaja | 3. Gabriele Moroni | 3. Corinne Theroux |
7.  Tomáš Mrázek | 24. Nelly Kudrová | 11. Libor Hroza | 10. Eliška Karešová | 21. Jakub Hlaváček | 11. Helena Lipenská |
| 30.-33. Jan Zbranek | 25. Tereza Kysilková | 17. Jiří Švácha | — | 37. Karel Černý | 28. Nelly Kudrová |
| 51. Jakub Hlaváček | 26. Helena Lipenská | — | — | 41. Jan Zbranek | — |
| 55.-57. Zdeněk Resch | — | — | — | — | — |
| ?8? finalistů | ? finalistek | 4/8 finalistů | 4/8 finalistek | ? finalistů | ?10? finalistek |
| ? semifinalistů | ?26? semifinalistek | 16 semifinalistů | bez semifinále | ? semifinalistů | bez semifinále |
| 61 mužů | 43 žen | 18 mužů | 13 žen | 57 mužů | 35 žen |
Medaile podle zemí
| pořadí | stát |  |  |  | celkem |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Rusko | 3 | 1 | 2 | 6 |
| 2. | Francie | 1 | 1 | 2 | 4 |
| 3. | Rakousko | 1 | 1 | 1 | 3 |
| 4. | Španělsko | 1 | 0 | 0 | 1 |
| 5. | Slovinsko | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 5. | Ukrajina | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 5. | Spojené království | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 8. | Itálie | 0 | 0 | 1 | 1 |
Zúčastněné země
| (dle nejlepšího závodníka) | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| obtížnost | rychlost | bouldering | ||||
| muži | ženy | muži | ženy | muži | ženy | |
| 1. | | | | | | |
| 2. | | | |  | | |
| 3. | | |  | | | |
| 4. | | | | |  | |
| 5. | | | |  | | |
| 6. | | | |  |  | |
| 7. | | | |  | | |
| 8. | | | | — |  | |
| 9. |  | | — | — | | |
| 10. |  | | — | — | | |
| 11. | | | — | — | | |
| 12. | | | — | — | | — |
| 13. | | | — | — | | — |
| 14. | |  | — | — | | — |
| 15. | | | — | — |  | — |
| 16. | | | — | — | | — |
| 17. | | | — | — | | — |
| 18. | | | — | — | | — |
| 19. | — | — | — | — |  | — |
| (22) | 18 | 18 | 8 | 7 | 19 | 11 |
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a silver medal
An icon that represents a bronze medal
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Finská vlajka
Pictogram for climbing, inspired by the olympic pictograms listed in Category:Summer Olympics pictograms
UIAA safety label