Mistrovství Evropy ve sportovním lezení 2004
| 6. Mistrovství Evropy ve sportovním lezení | |
|---|---|
 logo UIAA | |
| Základní informace | |
| Sport | sportovní lezení |
| Země |  Itálie |
| Organizace | UIAA, IFSC, FASI, ČHS |
| Web | theuiaa.org ifsc-climbing.org federclimb.it horosvaz.cz |
| Obtížnost | |
| Město | Lecco |
| Datum | 21.-27. června |
| Zlato |  Ramón Julián Puigblanque Bettina Schöpf |
| Stříbro |  Alexandre Chabot Natalija Gros |
| Bronz | François Auclair Katharina Saurwein |
| Rychlost | |
| Město | Lecco |
| Datum | 21.-27. června |
| Zlato |  Alexandr Pěšechonov Anna Stenkovaja |
| Stříbro |  Maxim Stěnkovyj Valentina Jurinová |
| Bronz | Alexandre Chaoulsky Maja Piratinskaja |
| Bouldering | |
| Město | Lecco |
| Datum | 21.-27. června |
| Zlato | Daniel Du Lac Olga Bibiková |
| Stříbro |  Andrew Earl Anna Stöhr |
| Bronz | Gabriele Moroni Corinne Theroux |
← 2002 20042006 → | |
Mistrovství Evropy ve sportovním lezení 2004 (anglicky: UIAA European Championship, francouzsky: Championnats d'Europe d'escalade, německy: Klettern Europameisterschaft, italsky: Campionato europeo di arrampicata) se uskutečnilo jako šestý ročník 21.-27. června v italském Leccu pod hlavičkou Mezinárodní horolezecké federace (UIAA), bylo to jediné ME pořádané v Itálii.
Kromě lezení na obtížnost a rychlost se závodilo již druhým rokem také v boulderingu.[1].
Průběh závodů
První den se závodilo v lezení na rychlost, poté v boulderingu a nakonec v lezení na obtížnost.
Ramón Julián Puigblanque netopoval a spadl ze stejného místa jako Alexandre Chabot, ale vyhrál díky lepšímu umístění v semifinále. Tomáš Mrázek topoval finálovou cestu jako jediný, ale rozhodčí neuznali protest ani jeho vítězství kvůli přešlapu za zónu a to i přes to, že ho nechali po chybě pokračovat v cestě.
Češi na ME
Šampionátu se tento rok zúčastnila velmi silná sestava sedmi mužů a čtyř žen z České republiky, tehdejším vedoucím reprezentace byl Slávek Vomáčko.
Tři ženy postoupily v lezení na obtížnost do semifinále, Tomáš Mrázek byl v semifinále průběžně druhý a nakonec skončil po neuznané chybě sedmý.
V boulderingu postoupila Helena Lipenská v kvalifikaci z pátého místa do finále, kde skončila jedenáctá.
Naši závodníci na rychlost s doprovodem Jana Kareše se umístili na posledních místech za nepočetnou konkurencí, která však vedla světový ranking v této disciplíně.[2]
Výsledky mužů a žen
| obtížnost | rychlost | bouldering | |||
|---|---|---|---|---|---|
| muži | ženy | muži | ženy | muži | ženy |
| 1. Ramón Julián Puigblanque | 1. Bettina Schöpf | 1. Alexandr Pěšechonov | 1. Anna Stenkovaja | 1. Daniel Du Lac | 1. Olga Bibiková |
| 2. Alexandre Chabot | 2. Natalija Gros | 2. Maxim Stěnkovyj | 2. Valentina Jurinová | 2. Andrew Earl | 2. Anna Stöhr |
| 3. François Auclair | 3. Katharina Saurwein | 3. Alexandre Chaoulsky | 3. Maja Piratinskaja | 3. Gabriele Moroni | 3. Corinne Theroux |
7.  Tomáš Mrázek | 24. Nelly Kudrová | 11. Libor Hroza | 10. Eliška Karešová | 21. Jakub Hlaváček | 11. Helena Lipenská |
| 30.-33. Jan Zbranek | 25. Tereza Kysilková | 17. Jiří Švácha | — | 37. Karel Černý | 28. Nelly Kudrová |
| 51. Jakub Hlaváček | 26. Helena Lipenská | — | — | 41. Jan Zbranek | — |
| 55.-57. Zdeněk Resch | — | — | — | — | — |
| ?8? finalistů | ? finalistek | 4/8 finalistů | 4/8 finalistek | ? finalistů | ?10? finalistek |
| ? semifinalistů | ?26? semifinalistek | 16 semifinalistů | bez semifinále | ? semifinalistů | bez semifinále |
| 61 mužů | 43 žen | 18 mužů | 13 žen | 57 mužů | 35 žen |
Medaile podle zemí
| pořadí | stát |  |  |  | celkem |
|---|---|---|---|---|---|
| 1. | Rusko | 3 | 1 | 2 | 6 |
| 2. | Francie | 1 | 1 | 2 | 4 |
| 3. | Rakousko | 1 | 1 | 1 | 3 |
| 4. | Španělsko | 1 | 0 | 0 | 1 |
| 5. | Slovinsko | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 5. | Ukrajina | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 5. | Spojené království | 0 | 1 | 0 | 1 |
| 8. | Itálie | 0 | 0 | 1 | 1 |
Zúčastněné země
| (dle nejlepšího závodníka) | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| obtížnost | rychlost | bouldering | ||||
| muži | ženy | muži | ženy | muži | ženy | |
| 1. | | | | | | |
| 2. | | | |  | | |
| 3. | | |  | | | |
| 4. | | | | |  | |
| 5. | | | |  | | |
| 6. | | | |  |  | |
| 7. | | | |  | | |
| 8. | | | | — |  | |
| 9. |  | | — | — | | |
| 10. |  | | — | — | | |
| 11. | | | — | — | | |
| 12. | | | — | — | | — |
| 13. | | | — | — | | — |
| 14. | |  | — | — | | — |
| 15. | | | — | — |  | — |
| 16. | | | — | — | | — |
| 17. | | | — | — | | — |
| 18. | | | — | — | | — |
| 19. | — | — | — | — |  | — |
| (22) | 18 | 18 | 8 | 7 | 19 | 11 |
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a silver medal
An icon that represents a bronze medal
.svg)
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Finská vlajka
UIAA safety label
Pictogram for climbing, inspired by the olympic pictograms listed in Category:Summer Olympics pictograms