Mistrovství bylo poznamenáno zejména velkou hokejovou rvačkou v závěrečném zápase mezi týmy Kanady a Sovětského svazu, označovanou za největší v dějinách ledního hokeje.[2] Rvačka vyústila ve zrušení zápasu a diskvalifikaci obou týmů,[3] což více poškodilo Kanaďany, kteří v té chvíli již měli jisté nejméně 3. místo a stále ještě bojovali o celkové prvenství, zatímco Sověti již byli zcela mimo medailové pozice a ani vítězství by jim nepomohlo se odpoutat z 6. místa.[1] Veškeré výsledky Kanady a Sovětského svazu byly v závěrečné tabulce anulovány, ovšem týmům, které v zápasech s těmito dvěma mužstvy bodovaly, byl tento bodový zisk ponechán. Mistry světa se tak stali hráči Finska, na druhém místě skončili hráči Československa a na třetím Švédska.[1] Do skupiny B sestoupil tým Švýcarska, který šampionát zakončil bez jediného bodu.[4] Po nějakou dobu se také zvažovala možnost sestoupení i obou vyloučených mužstev, tento záměr však nakonec nebyl naplněn.[5] Podle rozhodnutí direktoriátu Mezinárodní hokejové federace (IIHF) nebyli kanadští a sovětští hráči zahrnuti ani do tabulek kanadského bodování a nejlepších střelců.[6]
Mistrovství světa juniorů skupiny B se roku 1987 konalo v Rouen ve Francii od 15. do 21. března. V turnaji zvítězila reprezentace Německé spolkové republiky, která se tak po roce opět vrátila do elitní skupiny. Naopak do skupiny C sestoupil tým Itálie.
Skupina C odehrála své mistrovství světa v dánském městě Esbjerg 16. až 22. března. Vítězem a postupujícím do skupiny B se stala reprezentace Jugoslávie.[7]
Z tabulky byli z rozhodnutí direktoriátu IIHF vyškrtnuti hráči Kanady a Sovětského svazu,[6] takže se do ní nedostali Kanaďané Pat Elynuik (6 gólů), David Latta, Dave McLlwain, Steve Nemeth a Brendan Shanahan (4 góly)[8] ani sovětští hráči Alexandr Kerč (6 gólů) a Pavel Kostičkin (4 góly)[9].
Z hodnocení kanadského bodování byli z rozhodnutí direktoriátu IIHF vyškrtnuti hráči Kanady a Sovětského svazu,[6] takže se do ní nedostali Pat Elynuik (11 bodů, z toho 6 gólů a 5 přihrávek), David Latta (10 bodů, 4 góly, 6 přihrávek), Dave McLlwain (8 bodů, 4 góly, 4 přihrávky) a Steve Nemeth (8 bodů, 4 góly, 4 přihrávky)[8] ani sovětský hráč Alexandr Kerč (8 bodů, 6 gólů, 2 přihrávky).[9]
Turnajová ocenění
V hodnocení nejlepších hráčů se názor členů direktoriátu IIHF zcela rozešel s názorem novinářů, z jejichž hlasování vzešel All-Star Team. U těchto cen rovněž nebyli v úvahu bráni hráči vyloučených mužstev.[6]
Celkem mělo být sehráno 28 zápasů, z nichž jeden (Kanada–Sovětský svaz) nebyl pro výtržnosti na ledě dohrán a jeho výsledek byl anulován, takže do závěrečné tabulky se jich započítalo jen 27. Hrálo se systémem každý s každým.[1]
Československý tým začal svůj první zápas mistrovství nervózně, během první třetiny ovládali led hlavně díky dobrému pohybu a důslednému forčekingu Švédové. Obraz hry se zcela změnil ve druhé třetině, kdy českoslovenští hráči zrychlili svou hru a přidali důrazu v osobních soubojích. Dostali se do dvoubrankového vedení, ovšem těsně před koncem třetiny soupeř snížil. Po druhé přestávce českoslovenští hráči opět čelili švédskému náporu jen s největším vypětím, ovšem vyrovnávací branku v 52. minutě rozhodčí Švédům neuznal, protože Johan Garpenlöv dopravil puk za brankovou čáru nohou. V 54. minutě Juraj Jurík pronikl švédskou obranou a Radomír Brázda zvýšil vedení na 4–2. Do konce utkání se již Švédům podařilo jen snížit.[3][11]
Pro utkání byl charakteristický především velký počet zmařených šancí, v prvních dvou třetinách však nakonec rozhodující náskok získali Finové, a to především díky výrazně lepší kombinační hře a dobře chytajícímu brankáři. Výsledek byl považován za jedno z překvapení turnaje, mimo jiné i s ohledem na bronzovou medaili amerického týmu z předchozího mistrovství.[14]
Hráči polského týmu na počátku utkání dlouho drželi s favorizovaným týmem Sovětského svazu krok, mimo jiné díky výkonům svého brankáře. Postupně se však projevila lepší fyzická kondice i bruslařská technika Sovětů, kteří zápas dovedli do jednoznačného konce. Utkání bylo také poznamenáno nečistou hrou obou týmů hlavně v poslední třetině, poměr vyloučení byl 13:12.[15]
Brankáři
Rozhodčí: Järvi (Finsko) Ekhagen (Švédsko)
Pavel Kostičkin 2 Valerij Zelepukin Jevgenij Davydov Alexandr Galčenjuk Alexandr Mogilnyj Alexandr Kerč
Utkání začalo v rychlém tempu s častými střelami na brankáře. Kanaďané si v první třetině vybudovali díky lepší koncovce tříbodový náskok. Pro druhou třetinu byla charakteristická zvýšená tvrdost kanadských hráčů, což v jejím závěru vyústilo i v šarvátku. V závěrečné třetině se podařilo Švýcarům získat převahu, z níž však vytěžili jen jeden gól.[16]
Brankáři
Rozhodčí: Rønning (Norsko) Kriška (ČSSR)
Dave McLlwain 3 Pat Elynuik 2 Steve Nemeth
André Künzi Ray Walder Romeo Mattioni Toni Nyffenegger
Američané předvedli střelecky velmi produktivní výkon. Českoslovenští hráči je sice zcela přestříleli v poměru 40 střel ku 20, přesto pro ně zápas skončil debaklem. První třetina se odehrávala zcela v režii Američanů, kteří se ujali vedení 3–0, ve druhé však československý tým výrazně zlepšil hru a drtivým náporem dokázal snížit na rozdíl jednoho gólu. V závěrečné třetině však již Američané, předvádějící dynamický tvrdý hokej s důrazným napadáním, zápas zcela ovládli. Největší slabinou československých hráčů byly osobní souboje, z nichž prakticky vždy odcházeli poraženi. Americké mužstvo v kritických chvílích podržel brankář Robb Stauber, naopak český brankář Oldřich Svoboda nepodal dobrý výkon a v průběhu třetí třetiny byl po šestém obdrženém gólu vystřídán Rudolfem Pejcharem.[3][17]
Utkání favorizované sovětského reprezentace s jedním s outsiderů skupiny měl podle očekávání jednoznačný průběh. První gól utkání padl již po 37 sekundách hry. Hra sovětského týmu se vyznačovala především rychlou a přesnou kombinací, ovšem v prvních dvou třetinách také poněkud nepřesnou koncovkou, takže naplno se převaha Sovětů projevila až v závěrečné třetině.[19]
Brankáři
Rozhodčí: Järvi (Finsko) Kriška (ČSSR)
Alexandr Kerč 2 Sergej Šesterikov 2 Pavel Kostičkin Dmitrij Medveděv Jevgenij Davydov Anton Zagorodnyj
V utkání plném zvratů měla zpočátku převahu Kanada, která sice v průběhu první třetiny nevyužila přesilovku 5 na 3, přesto ale třetinu vyhrála jednobrankovým rozdílem a v 1. minutě druhé třetiny se ujala vedení již 2–0. Poté však hráči Kanady polevili a Finové zahájili obrat – v polovině třetiny strhli třemi góly vedení na svou stranu. Na góly bohatá druhá třetina však stále ještě nebyla u konce; nejprve Kanaďané ve 35. minutě opět vyrovnali, ovšem o minutu později Kivelä vrátil Finům vedení. Na začátku třetí třetiny Finové zvýšili svůj náskok na dvě branky, ale 8 minut před koncem utkání zahájili Kanaďané další obrat a třemi góly během tří minut se ještě jednou ujali vedení, a to zejména díky své lepší orientaci před brankou soupeře a střelecké pohotovosti. V 55. minutě zajistil Finům remízu Wahlsten.[20] Velkou oporou byli v zápase oběma mužstvům jejich brankáři, i když Kanaďan Shawn Simpson pustil dvě střely z dálky.[21]
Brankáři
Rozhodčí: Karandin (SSSR) Galinovskij (SSSR)
Jukka Seppo 2 Marko Kiuru Janne Ojanen Teppo Kivelä Sami Wahlsten
Třebaže polský tým předvedl bojovný výkon podpořený dobrým výkonem brankáře, proti všestranně lepšímu soupeři neměl žádnou šanci a výsledek utkání byl zcela jednoznačný. Švédové lépe bruslili, kombinovali, byli důraznější v osobních soubojích i v brankovišti a během hry se uplatňoval jejich lepší přehled. 8 z 15 branek vstřelil útok Öhman, Dahlén a Edlund.[23]
Brankáři
Rozhodčí: Prescott (USA) Brunclík (ČSSR)
Ulf Dahlén 3 Roger Öhman 3 Pär Edlund 2 Rikard Franzén Roger Johansson Thomas Sjögren Håkan Åhlund Johan Garpenlöv Bo Svanberg Anders Gozzi
První gól, který do kanadské sítě vstřelil Ladislav Lubina, padl již po 14 sekundách hry. V průběhu první třetiny se Kanaďané vůbec nedostali do žádné šance, protože však Lubina v 15. minutě neproměnil trestné střílení, svůj náskok už Čechoslováci nezvýšili. Ve druhé třetině pak stupňovali tlak, ovšem na vstřelený gól dokázali Kanaďané ještě před jejím koncem odpovědět. 20 sekund před sirénou Aleš Badal neproměnil sólový nájezd. Jednoznačně československé mužstvo Kanaďany přehrálo až v třetině závěrečné, kdy vystupňovalo své tempo. Síly v závěru docházely zejména kanadské obraně, neboť kanadský tým hrál jen se dvěma obrannými dvojicemi. Na přesilovky vyhrál československý tým 8–3, ovšem využil jen jedinou.[3][24]
Švédové se zpočátku dostávali do tempa jen velmi pomalu, od druhé třetiny však už na kluzišti jednoznačně dominovali. Závěr zápasu se přiostřil a byl poznamenán častými vyloučeními.[26]
Američané hráli i proti znatelně slabšímu soupeři naplno a po celý zápas ho převyšovali technicky, bruslařsky i vzájemnou souhrou. Ztráta koncentrace se na jejich straně dostavila až v závěru utkání, díky čemuž se Polákům podařilo skóre mírně korigovat.[27]
Brankáři
Rozhodčí: Lípa (ČSSR) Galinovskij (SSSR)
Scott Young 3 Bob Corkum 3 Mike Posma 2 Chriss Biotti Dave Capuano Tom Fitzgerald Darren Turcotte Mike Kelfer Ed Krayer Mike Hartman
Zápas přinesl dramatický souboj do té doby neporažených mužstev. V první třetině se mužstva střídala ve vedení, od druhé třetiny pak už Finové svůj náskok navyšovali až do stavu 5–2, v závěru utkání však Sověti ještě dvěma góly snížili.[28]
Českoslovenští hráči vycházeli v utkání především ze zajištěné obrany a vykrýváním středního pásma narušovali kombinace sovětských hráčů. Ty však nebyly zdaleka tak nebezpečné, jako bývalo u sovětských týmů zvykem, především proto, že nejslabším článkem sovětského mužstva byli obránci, kteří je měli zakládat. Československým hráčům se také dařilo v útoku soupeře přečíslovat,[3] jejich zbraní byl dobrý pohyb po kluzišti a vítězná vhazování.[29] Utkání se lámalo již v 8. až 9. minutě, kdy československý tým dvakrát krátce za sebou skóroval.[3] Hru sovětského týmu povzbudily dvě krátce za sebou následující přesilovky a českoslovenští junioři se dostali pod tlak. Tuto fázi zápasu však zvládli obětavou obranou, v níž vynikly zejména časté pády do sovětských střel. Sovětský tlak pokračoval i po první přestávce, opět hlavně díky dvěma přesilovým hrám, tentokrát však vyústil ve snížení.[29] Na sovětské gólové úspěchy se ale československým hokejistům dařilo rychle odpovídat. Když Sověti ve druhé třetině snížili na 2–1, Martin Hosták náskok opět zvýšil již po 24 sekundách, a když později ve třetí třetině snižovali na 4–2, následoval gól Jiřího Látala o 103 sekund později.[3]
Utkání mělo zcela jednoznačný průběh již od prvních minut. Po první třetině, kdy utkání již bylo za stavu 7–0 prakticky rozhodnuto, vystřídali oba trenéři brankáře, polskému náhradníkovi Wajakiewiczovi se však nedařilo o nic lépe.[30]
Dosud neporažený tým Finska si ze severského derby odnesl nečekaně vysokou porážku. Švédští reprezentanti měli jasnou převahu už od prvních minut zápasu a o svém vítězství prakticky rozhodli již v první třetině.[30]
Brankáři
Rozhodčí: Lípa (ČSSR) Brunclík (ČSSR)
Tomaz Eriksson Johan Garpenlöv Roger Öhman Pär Edlund Bo Svanberg
Diváci sledovali na góly bohaté utkání, v němž Američané švýcarský tým jednoznačně přestříleli. Švýcaři si tak na šampionátu připsali již čtvrtou porážku za sebou.[30]
Brankáři
Rozhodčí: Henriksson (Švédsko) Galinovskij (SSSR)
Oliver Hoffmann 2 Marco Dazzi Laurent Stehlin Peter Bärtschi Achim Pleschberger
Darren Turcotte 2 Mike Kelfer 2 Lee Davidson 2 Todd Copeland Chris Biotti Tom Fitzgerald Bob Corkum Mike Hartman Robert Reynolds
Pro československý tým nebyli Poláci vážným soupeřem, a proto měly podle pokynů trenérů nést hlavní tíhu zápasu jen 2. a 3. útok, zbývající dva útoky se měly snažit šetřit síly pro pozdější rozhodující zápas s Finskem.[31] Přesto se polský tým během utkání jen zřídkakdy dostával za půlící čáru. V polovině utkání již prohrával 6–0 a od dvouciferného debaklu ho zachránila jen řada dalších nevyužitých příležitostí československých hráčů, kteří v závěru zápasu zvolnili a dvěma hrubými chybami umožnili soupeři skóre mírně korigovat.[3] Aktivní byl zejména útočník Juraj Jurík.[32] Československý tým však v utkání ztratil útočníka Roberta Krona, který si po krosčeku polského obránce Niedospiala poranil ramenní vazy.[33] Ve třetí třetině si zachytal také náhradní gólman Rudolf Pejchar.[32]
V první třetině ovládali zápas Švédové, kterým se dařilo narušovat sovětské kombinace a využívat chyb soupeřovy obrany, do níž pronikali rychlými protiútoky. Sovětské mužstvo však podržel brankář Ivannikov. V závěrečné třetině Sověti dostali Švédy pod velký tlak, který nakonec vedl k vyrovnání.[34]
Mezi hráči těchto zámořských týmů se strhla potyčka ještě před začátkem utkání. Protože rozhodčí v té době nebyli ještě na ledě, udělili trest do konce zápasu náhodně po jednom hráči z obou mužstev, což za Kanadu odnesl kapitán Steve Chiasson.[35] V následeném souboji byla znatelně lepší Kanada, která americký tým předčila svým důrazem, střeleckou pohotovostí a využíváním přesilových her. Zejména v první a ve třetí třetině Kanaďané Američany převyšovali ve všech směrech.[36]
Brankáři
Rozhodčí: Rønning (Norsko) Brunclík (ČSSR)
Pat Elynuik 2 Dave McLlwain Everett Sanipass Steve Nemeth Glen Wesley
Finský tým předčil Švýcary ve všech směrech po celou dobu zápasu a dařilo se mu také v koncovce, z čehož vyplynulo i vysoké skóre. Jednoznačně probíhající zápas se hrál poměrně čistě, na straně Švýcarů byla jen tři vyloučení, Finové utkání odehráli bez jediné trestné minuty.[37]
Brankáři
Rozhodčí: Karandin (SSSR) Ekhagen (Švédsko)
Teppo Kivelä 2 Marko Kiuru 2 Mikko Laaksonen 2 Pekka Tirkkonen 2 Mikko Haapokoski Timo Kulonen Pentti Lehtosaari Sami Wahlsten
Kvůli zranění Roberta Krona v předchozím utkání sáhli trenéři československého mužstva k rozsáhlým změnám v útočných formacích, což se velmi negativně projevilo na jejich výkonnosti v prvních dvou třetinách zápasu.[3][38] Švýcarský tým hrál velmi dobře a nebezpečně útočil. Československým hokejistům se sice dařilo dostávat do častých příležitostí, které však většinou zahazovali.[31] Již ve 2. minutě se Švýcar Hoffman řítil sám na brankáře, ovšem svou šanci neproměnil. To se však podařilo Aeschlimannovi o půl minuty později, čímž dostal Švýcarsko do překvapivého vedení. Českoslovenští hráči vyrovnali ve 14. minutě z přesilovky, a i když další tři góly přidali ve druhé třetině, kdy trenéři zredukovali sestavu na tři pětky, znatelně se jejich hra proti urputné švýcarské obraně zlepšila až ve třetině poslední.[3][31][38]
Zcela bezproblémový zápas pro finský tým. Útočník Sami Wahlsten otevřel skóre již v první minutě střetnutí a po osmi minutách již seveřané vedli 3–0.[39] Finové se proti Polákům prosazovali jak kombinační hrou, tak i individuálně a drželi polský tým pod stálým tlakem, ze kterého se vymaňoval jen velmi sporadicky.[40]
Brankáři
Rozhodčí: Prescott (Kanada) Galinovskij (SSSR)
Andrzej Husse Janusz Janikowski Jacek Kubowicz
Teppo Kivelä 2 Mikko Laaksonen 2 Pentti Lehtosaari 2 Sami Wahlsten 2 Timo Kulonen Petri Matikainen Janne Ojanen Pekka Tirkkonen Sami Wikström
Švédský tým měl po celé utkání nad svým soupeřem převahu, ovšem Kanaďany podržel dobře chytající brankář Jimmy Waite, proti kterému dokonce švédský útočník Ulf Sandström neproměnil trestné střílení.[41] V předposlední minutě[39] rozhodl zápas pro zámořský tým z ojedinělého kanadského protiútoku Brendan Shanahan.[41]
Další překvapivá prohra obhájců titulu juniorských mistrů světa, kterou dokonce ztratili i teoretickou šanci na zisk jakékoliv medaile. První dvě třetiny byly vyrovnané, provázené urputným bojem z obou stran.[42] Američané však Sověty předčili ve střelbě.[39] Rozhodující branku vstřelil Robert Reynolds ve 45. minutě ve vlastním oslabení a vítězství pak Američané zpečetili při přesilové hře čtyři minuty před koncem utkání.[42]
Brankáři
Rozhodčí: Henriksson (Švédsko) Ekhagen (Švédsko)
Scott Young Tom Fitzgerald Robert Reynolds Darren Turcotte
V tomto utkání stačilo československému týmu k získání zlatých medailí uhrát remízu. Do zápasu však nevstoupil dobře – nejprve inkasoval v oslabení a již o 36 sekund později po hrubé chybě brankáře Svobody prohrával 2—0. Ještě do konce třetiny se podařilo snížit a ve druhé dokonce vyrovnat. Díky zlepšené hře českoslovenští hráči ve druhé třetině ovládali led a často Finy zatlačovali před vlastního brankáře, ovšem dopláceli na špatnou koncovku a nevyužili ani přesilovku 5 na 3. Českoslovenští hokejisté byli aktivnější i na začátku poslední třetiny, ovšem pak obdrželi dvě branky v rozpětí 62 sekund a k dalšímu vyrovnání jim již evidentně chyběly síly. každý tým už jen přidal po jednom gólu, přičemž Finové skórovali ve vlastním oslabení.[3][43][44]
Švédové v utkání předváděli technický hokej, na který Američané nestačili. Jejich přehnaně tvrdá hra ústila v časté vylučování, čímž se připravovali o možnost dosáhnout lepšího výsledku.[4][44]
Brankáři
Rozhodčí: Trottier (Kanada) Brunclík (ČSSR)
Bo Svanberg 2 Ulf Sandström 2 Ulf Dahlén 2 Thomas Sjögren Roger Öhman
Utkání dvou posledních týmů tabulky, které v předchozím průběhu turnaje ještě nezískaly ani bod, bylo současně přímým soubojem o udržení v elitní skupině. První se vedení ujali již po 52 sekundách hry Švýcaři. Poláci však postupně zlepšovali hru a nakonec zvítězili překvapivě vysokým rozdílem. Švýcarsko tak sestoupilo.[4][44]
Brankáři
Rozhodčí: Henriksson (Švédsko) Galinovskij (SSSR)
Zbigniew Niedospial 2 Wlodzimierz Król Damian Adamus Jacek Kubowicz Jerzy Merta Zbigniew Raszewski Piotr Zdunek
V tomto utkání měla Kanada ještě možnost získat zlaté medaile, pokud by sovětský tým porazila alespoň 5brankovým rozdílem.[45] Skóre zápasu otevřel Theoren Fleury po 5 minutách hry.[46] Kanaďané Sověty přehrávali a ve druhé třetině vedli 4–2. Utkání plné emocí, nečistých zákroků a provokací nakonec vyústilo v největší hromadnou rvačku v dějinách hokeje,[2] která trvala přibližně 20 minut. Bitku proslavil také marný pokus organizátorů o její ukončení tím, že v aréně zhasli světla. Delegáti IIHF následně zápas předčasně ukončili a oba týmy z mistrovství vyloučili.[45]
Brankáři
Rozhodčí: Rønning (Norsko)
Soupisky
Na mistrovství soutěžilo osm zemí reprezentovaných mužstvy po 20 hráčích. Celkem se tedy turnaje zúčastnilo 160 hráčů.[6]
Obránci: Marko Allen, Mikko Haapakoski, Timo Kulonen, Jukka Marttila, Petri Matikainen, Jari Parviainen, Antti Tuomenoksa
Útočníci: Teppo Kivelä, Marko Kiuru, Mikko Laaksonen, Jari Laukkanen, Pentti Lehtosaari, Janne Ojanen, Jukka Seppo, Jyrki Silius, Pekka Tirkkonen, Sami Wahlsten, Sami Wikström
Útočníci: Yvon Corriveau, Theoren Fleury, Mike Keane, Everett Sanipass, Dave McLlwain, Pat Elynuik, Scott Metcalfe, Brendan Shanahan, Steve Nemeth, Pierre Turgeon, Stephane Roy, David Latta
Brankáři: Włodzimierz Krauzowicz, Grzegorz Wojakiewicz
Obránci: Ryszard Bielak, Włodzimierz Król, Zbigniew Niedośpiał, Andrzej Husse, Ryszard Borecki, Jacek Zamojski
Útočníci: Jacek Jankowski, Marek Adamek, Damian Adamus, Janusz Janikowski, Jacek Kubowicz, Jędrzej Kasperczyk, Jerzy Merta, Krzysztof Ruchała, Zbigniew Raszewski, Marek Trybuś, Piotr Zdunek, Robert Żymankowski
Útočníci: Alexandr Galčenjuk, Jevgenij Davydov, Anton Zagorodnyj, Valerij Zelepukin, Alexandr Kerč, Pavel Kostičkin, Dmitrij Medveděv, Sergej Osipov, Valerij Popov, Sergej Šesterikov, Alexandr Mogilnyj, Sergej Fjodorov
Obránci: Calle Johansson, Niklas Gällstedt, Jonas Heed, Roger Åkerström, Örjan Lindmark, Rikard Franzén, Roger Johansson
Útočníci: Thomas Sjögren, Ulf Dahlén, Håkan Åhlund, Johan Garpenlöv, Bo Svanberg, Ulf Sandström, Pär Edlund, Anders Gozzi, Roger Öhman, Roger Hansson, Tomaz Eriksson
Obránci: Daniel Bünzli, Marco Dazzi, Christian Hofstätter, André Künzi, Luigi Riva, Roger Meier
Útočníci: Martin Lang, Romeo Mattioni, Oliver Hoffmann, Ray Walder, Bruno Vollmer, Laurent Stehlin, Peter Bärtschi, Jean-Jacques Aeschlimann, Ruben Fontana, Toni Nyffenegger, Aschim Pleschberger, Roger Thöny
Útočníci: Dave Capuano, Tom Fitzgerald, Darren Turcotte, Mike Kelfer, Lee Davidson, Ed Krayer, Bob Corkum, Scott Young, Mike Hartman, Robert Reynolds, Mike Wolak, Marty Nanne
Trenéři: Dave Petersson, Ben Smith
Mistrovství světa skupiny B
Mistrovství světa juniorů skupiny B se roku 1987 konalo od 15. do 21. března ve francouzském městě Rouen.[7] Účastnilo se ho 8 týmů. Mužstva Itálie, Japonska, Nizozemska, Norska, Rakouska a Rumunska, jež se účastnila mistrovství v této skupině i předchozího roku, doplnila reprezentace Německé spolkové republiky, která sestoupila ze skupiny A, a Francie, která postoupila ze skupiny C.[47] Každé mužstvo odehrálo 5 zápasů, tzn. že celkem se odehrálo 40 utkání.[7]
Soutěž začala ve dvou základních skupinách, v nichž se hrálo systémem každý s každým.[7]
Dva nejlepší týmy z obou základních skupin se pak utkaly o postup do skupiny A mistrovství světa, a zbývající týmy pak hrály o sestup do skupiny C mistrovství světa. Do tabulky se započítaly rovněž výsledky zápasů mužstev, která se spolu utkala již v základních skupinách (uvedeny v závorkách).[7]
Vítězem soutěže se stala reprezentace Německé spolkové republiky, která se tak mohla znovu vrátit zpět do elitní skupiny. Sestupujícím mužstvem se stala reprezentace Itálie.
V kanadském bodování zvítězil německý hráč Andreas Brockmann, který nasbíral celkem 14 bodů, z toho 6 gólů a 8 asistencí.
Nejlepším brankářem byl vyhodnocen německý hráč Klaus Merk, obráncem japonský hráč Takajuki Kobori a útočníkem norský hráč Knut Walbye.[7]
Mistrovství světa skupiny C
Mistrovství světa juniorů skupiny C se roku 1987 konalo od 16. do 22. března v dánském městě Esbjerg.[7] Účastnilo se ho 6 týmů. Mužstva Austrálie, Dánska, Jugoslávie, Španělska a Velké Británie, jež se účastnila mistrovství v této skupině i předchozího roku, doplnil bulharský reprezentační tým, který sestoupil ze skupiny B.[47]
Soutěž se hrála systémem každý s každým, takže jednotlivé týmy odehrály po 5 zápasech a celkem se hrálo 30 utkání.[7]
Vítězem soutěže se stala reprezentace Jugoslávie, která tak postoupila do skupiny B.
V kanadském bodování zvítězil jugoslávský hráč Nik Zupančič, který nasbíral celkem 23 bodů, z toho 18 gólů a 5 asistencí. Nik Zupančič byl současně zvolen nejlepším útočníkem turnaje. Nejlepším brankářem byl vyhodnocen britský hráč Martin McKay a nejlepším obráncem dánský hráč Søren Jensen.[7]
Odkazy
Poznámky
↑Do této statistiky není započítán závěrečný zápas Kanada–Sovětský svaz, který byl předčasně ukončen za stavu 4–2 pro Kanadu.
↑ abV zápisu z utkání Československo–Švédsko připsal rozhodčí Trottier Tomáši Kapustovi dvě branky, střelcem druhé z nich však byl Petr Pavlas.[13] V celkové tabulce střelců pak Kapusta figuroval se čtyřmi góly na 9.–12. místě, ve skutečnosti však na mistrovství vstřelil pouze tři branky.
↑JOYCE, Gare. When the Lights Went Out. Toronto: Anchor Canada, 2007. Dostupné online. ISBN9780385662758. S. 214–215. (anglicky)
↑ abcde Hráli, stříleli, bodovali. Gól: fotbalový a hokejový týdeník. 1987-1-16, roč. 20, s. 9.
↑ abcdefghiMÜLLER, Stephan. International Ice Hockey Encyclopedia 1904–2005. Norderstedt: Books on Demand, 2005. Dostupné online. ISBN3-8334-4189-5. S. 260. (anglicky)
↑ abWorld Junior Hockey Championship – 1987 [online]. The Sports Network [cit. 2009-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-12. (anglicky)
↑ ab1987 god: mordovoj v Pješťanach [online]. championat.com [cit. 2012-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-06. (rusky)
↑URBAN, Vladimír. Jak jsme se nestali mistry světa. Stadión. 1987-1-27, roč. 35, čís. 4, s. 22–24.
↑ abLONĚK, Pavel; PAUL, Zdeněk. Skok přes severskou překážku. Československý sport. 1986-27-12, roč. XXXIV, čís. 304, s. 1, 8.
↑SLOBODZIAN, Vladimír. Za první překážkou. Rudé Právo. 1986-12-27, roč. 67, čís. 304, s. 8. Dostupné online [PNG].
Flag of the Czech Republic.svg Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto:
„Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ulf Dahlén 
Scott Young
Janne Ojanen, 10 asistencí
SRN
Švýcarsko
Polsko
Kanada
SSSR
Japonsko
Francie
Rumunsko
Norsko
Rakousko
Nizozemsko
Itálie
Jugoslávie
Dánsko
Velká Británie
Bulharsko
Španělsko
Austrálie
.svg)
.svg)
.svg)
.svg)
_(construction).png)
.svg)
.svg)
.svg)
